Titi komentáře u knih
Kniha měla hodně rozvleklý začátek, ale to mi ani tak nevadilo. Už vím, že knihy této spisovatelky nemůžu číst jednu za druhou, protože píše sice velmi dobře, ale hodně podobně. Po delší pauze jsem si Novicku vyloženě vychutnala. Nenáročné, ke konci napínavé čtení mi zpříjemnilo podzimní večery. Nemůžu dát 5* jen proto, že Vyvolená k smrti je pro mě to nejlepší, co Lisa Jackson napsala.
A ještě malá poznámka k tomu oslovení "kovboji"...jak tu někdo psal. Jestliže člověk žije v Texasu, je rančer, jezdí na koni, stará se o velké stádo dobytka, nosí kovbojské boty, tak nechápu, proč by se mu nemohlo říkat "kovboj" :)
Útlá knížečka rozhovorů s Janou Brejchovou ještě z doby, kdy žila s Jaromírem Hanzlíkem. Milovali se, rozcházeli se a zase se k sobě vraceli.....
Doma mám spoustu kuchařek, ale podle receptů z této knihy vařím nejraději a nejčastěji. Zrovna dnes u nás byly k obědu zelníky podle Nadi Konvalinkové. Mňam! :)
Mám doma vydání z roku 1969. Věřím tomu, že v té době to musela být doslova pecka pro všechny fanoušky Beatles.
Tři výborné psychologicky laděné detektivky. Těžko říct, která je nejlepší, ale nejvíc mi bylo líto pana generála z první detektivky.
Ajaj, vskutku nepovedené dílko. Z větší poloviny se tak v Brně nejenže nemluví, ale nikdy ani nemluvilo. Hodně slov je tam vymyšleno, klidně by tam být i můj výraz pro drobné mince "Štrógalíci". Pavla Kopřivy si velice vážím, snaha byla, ale toto ne.......
Překrásná kniha, nádherný román o jedné starší ženě a její rodině. Uklidňující, dojemné. Vychutnávala jsem si každou kapitolu, každou stránku.
Absolutně nejlepší byl první díl, i druhý, potom už mi to přijde jako umělé prodlužování. Na to, že má kniha 624 stran, tak o Martě tam toho moc není. Váhám jestli se pustím do posledního dílu, možná ho jen proletím, abych věděla, jak celá série dopadne.
Celkem povedený historický román. Samotný děj by se vešel na 200 stránek, to ostatní jsou popisy chování (zvyky, zlozvyky, způsob myšlení, životního stylu) amerických zbohatlíků a anglické aristokracie. Myslím si, že autorka tyto popisné scény zvládla brilantně. Jediné co mi na románu vadilo, bylo chování Cory v manželství. Vždy měla dobrou vyřídilku, ale s Ivem jakoby najednou byla někdo jiný. Možná jen proto, aby román měl jakousi zápletku, jinak si to neumím vysvětlit.
Na rozdíl od komenřáře modranky mě absolutně nenapadlo, že autorka pohrdá nebo dokonce uráží anglickou aristokracii. To ani omylem! Postavila proti sobě dva dost rozdílné světy. O sexuálních praktikách tam také nic moc nenajdete....tak jedině v tom se můj názor liší od modranky a s žárovkou souhlasím s Alyx :)
Naprostá kravina napsaná jen a jen pro prachy. Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka si z žen dělá srandu. Bohužel její knihy čtou i nezletilé holky. Moc by mně zajímal názor dětského psychologa.
Kniha s překrásnými dobovými fotografiemi obyčejného života z různých koutů staré Prahy. Jedním slovem: nádhera!
Trošku mi to připomíná rčení "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". Ale ten konec byl přece jen příliš krutý.
Dlouho, předlouho jsem u knihy neplakala. Na konci této knihy jsem nemohla slzy zadržet. Vím, že je to taková pohádka pro dospělé, kde Christian a jeho nejbližší jsou ti NEJ a ostatní jsou ti zlí, záludní, nepřátelští. Takové knihy moc nečtu, ale toto je výjimka. Porodní bába mě prostě dostala.
Zajímavá knížečka. Skládá se z 32 dopisů paní Perchty z Rožmberka, které psala svému otci a bratrům. Psaní jsou velice smutná, píše většinou o svém nešťastném manželství. Doporučuji všem, kdo se zajímá o naši historii.
I když mě zajímá všechno o Romanovcích, této knize jsem se bránila jak čert kříži. Proč číst nějakou vymyšlenost, když se podle testů DNA prokázalo, že celá carská rodina byla zavražděná? Nakonec mi to nedalo a vůbec nelituju. Autor to vyřešil naprosto skvěle....víc prozradit nemůžu.
Kniha rozhovorů, vzpomínek a několika receptů pro přátele paní Stelly. Příjemné čtení.
Fajn nenáročná, odpočinková četba. Nejvíc se mi líbil první a třetí příběh.
bikerbm - jako scénář mi to vůbec nepřipadlo a do atmosféry 30. let jsem se vcítila celkem dobře. Možná proto, že bydlím poblíž té "vyhlášené" Kopečné a Pekařské, možná i proto, že ráda poslouchám staré lidi, když povídají o tom, jaké to kdysi v Brně bylo...
Dobře mu tak! :)))) Velká škoda, že se Monyová víc nerozepsala o kypré Jasmíně. Ta jediná mi připadala normální. ;)