tomashewk komentáře u knih
Kuchařka plná tak specifických surovin, že z ní nic neuvaříte. Roman má evidentně talent na vaření, ale není to systematik, didaktik, který by dovedl instruovat jiné lidi. Navíc, během pořadu MasteChef měl sám neustále problém s espumou a nyní ji zahrnul i do receptů, jako kdyby jí měl každý doma jako součást standardního vybavení kuchyně...?
Vcelku fajn detektivka, která ale moc detektivkou není - viz ostatní recenze. Detektivní příběh slouží spíš jako kostra příběhu, záminka ke knize. Kniha se pak hodně věnuje (to jsou ty nenáviděné odbočky v ostatních recenzích) bezvýchodnosti některých osudů v pohraničních oblastech a jedinečnosti podkrušnohorské atmosféry. Mě docela sedla. Pokud chcete jenom detektivku, kupte radši Agátu.
Knížka ze třicátých let dvacátého století, ale stále plná pravd a stáleplatných pouček.
Pěkně a poutavě napsaný cestopis. Je obdivuhodné, že se takové expedice zúčastnili i mladší 14 let...
Neuvěřitelný, snad jediná knížka, kde mi filmové zpracování přišlo lepší. Ale možná dáno tím, že jsem film viděl dříve - a toho lituji.
Doporučuju si potom zajít na Ucpanej systém do Dejvického divadla a místo toho, abyste se do nekonečna uchichtávali sprostým slovům, bude Vám běhat mráz po zádech. Výborná předloha, výborné zpracování a bravurní herecké výkony.
Já nevím, dočetl jsem trilogii a nějak mě víc baví romány od Waltariho. Jeho hlavní hrdinové jsou mi asi sympatičtější a bližší. Přeci jenom je pro mne asi to židovství často těžko uchopitelné...
Celkem průměrná detektivka s dvojící kriminalistů připomínající cimrmanovského inspektora Trachtu a jeho nezkušeného praktikanta Hlaváčka. Je zajímavé, že charaktery hlavních postav Waltariho děl, ať už v historických románech nebo v tomto detektivním příběhu, jsou velmi podobné.
Jedna z náročnějších knih o několika příbězích, jejíchž sdělení Vám dochází až další den, popřípadě nikdy. Přesto se čte většina příběhů poměrně lehce.
Jako vždy výborný Mika Waltari potácející se nad otázkami života a smrti, nad pomíjivostí lidského bytí se svým často klasicky sinuhetovsky rozporuplným hrdinou. Pád Cařihradu má díky popisu připravované bitvy a jednotlivých bojů větší spád, než například více přemýšlivý Temný Anděl.
Autora mám velice rád a mnohé jeho názory s ním sdílím. Kniha předkládá nová témata, nutí k zamyšlení a polemice o životě, jeho smyslu, vztazích a naší roli na světě. Zamrzí však, že některé argumenty v knize jsou velmi chabě konstruované. Díky tomu pro mne pak bohužel byla kniha spíše zklamáním.
Kniha je spíše faktická a není rozhodně tak vtipná jako například zážitky z Provence od Petera Mayleho. Přesto je ceněným společníkem všech, kteří se snaží porozumnět národu naneštěstí obývající stejné území, ze kterého pochází nehlepší sýry a vína světa. Pěkný komentář je od uživatele Hřibče.