tomdav komentáře u knih
"Nepracovali pro nikoho, byli sami sebou, a proto je zrušili".
Za mě jde o věrohodný, logicky vysvětlený, místy dechberoucí, velmi čtivý příběh s novými pikantními podrobnostmi o mediálně známých kauzách a jejich aktérech. Klíma se občas pokouší Šlachtovi kriticky argumentovat, ale nenachytá ho, protože nemá a nikdy neměl objektivní skutečnosti o kauzách. Tady ho Šlachta nechtěně, ale viditelně zastínil.
Pozor! čtení některých pasáží může opakovaně vyvolat stavy na zvracení, beznaděj a bezmoc...
Ano, "mělo to smysl!" Kdyby Hasil nebojoval s totalitním režimem až do konce, dnes bychom se nedozvěděli, jaká zvěř byli komunisti z přelomu 50. let, jak krutí a nemilosrdní dokázali být k příbuzným, známým a sousedům, kteří neměli s Hasilovými činy skoro nic společného. Zachránil spoustu lidí před stahující se rudou smyčkou kolem krku jejich i jejich blízkých. Hasil tvrdí, že zpočátku nechtěl žádné peníze za převody do Bavorska. Profesionálním převaděčem i kurýrem se stane až poté, co uprchne z pracovního lágru, kde ochutnal stalinistický teror. Po útěku z lágru mohl v klidu odejít za kopečky a mít klid, přesto se přidal k americké CIC a dále riskoval svůj život. Tím je pro mě legitimním hrdinou bez ohledu na to, jaké útrapy nastaly pro jeho rodinu. Epilog knihy je opravdu silná káva, která vám po sečtení skóre osudů všech postav zarazí dech, jako úder od estébáckého vyšetřovatele. Příběh je to opravdu strhující i filmové plátno by mu slušelo. Škoda jen, že se v knize nedozvíme, co všechno je pravda, co je fikce, jak uvádí autor. Zajímalo by mě, jak to bylo s tím pánem (teď si nevybavím jméno) z ministerstva zahraničí, který Hasila později v USA varoval, aby nejezdil do Mnichova; jak to bylo s tvrzením jistého Krajčíroviče o vraždě J.Masaryka; jak to bylo s agentkou Klárou (zde si myslím, že jde pravděpodobně o fikci) atd... Osvětlení příběhu mi v knize chybí. Do knihy jsem se pustil s chutí i proto, že v roce 1949 utekl přes hranice někde na Šumavě můj prastrýc Miloslav Klabouch. Mylně jsem si myslel, že v době před postavením plotu s ostnatým drátem byla hračka přejít přes čáru na západ. Možná, že ho právě převáděl Král Šumavy... Díky autorovi za pořádný kus práce!
Pro neznalého čtenáře může jít o zavádějící název, jelikož Terror byl název jedné ze dvou lodí, které se vydaly na expedici, o které pojednává tato kniha. Mrazivě-cestopisný příběh se skutečně stal, ale v knize je k němu vhodně přidán hororový prvek, díky kterému budete osud expedice intenzivněji prožívat, bát se, propadat beznaději a hlavně mrznout. Samozřejmě budete překvapeni i z náhlých zvratů, ale více nechci prozrazovat, takže kdo má rád námořní příběhy a už byl například s Bounty v pohostinném jižním Tichomoří, teď máte možnost udělat si výlet někam mezi severní Kanadu a Arktidu.
K Zrádcům Jiřího Šulce mě přivedly jeho bezkonkurenční Dva proti říši. Příběh Zrádců se odehrává na sklonku existence první republiky. Najdeme zde fiktivní příběh příslušníka Finanční stráže respektive Stráže obrany státu odehrávající se v Sudetech, který se zamiluje do německé dívky... setkáme se i se skutečnými postavami z čs. zpravodajského prostředí, evropské politiky a vojenství. Dějové linie se pravidelně a po malých dávkách střídají, avšak spád příběhu počítám až od jeho poloviny. Dozvěděl jsem se spoustu nových a zajímavých faktů o pro Evropu osudovém roce 1938 včetně pozadí zabrání Sudet, ke kterému došlo jenom proto, že N. Chamberlain byl podle mě budižkničemu - stáhl kalhoty, když brod byl ještě daleko. Myslím, že autor věrohodně vystihuje atmosféru tehdejší vyostřené doby v Sudetech, ze které mi při čtení běhal mráz po zádech a zase zpátky. Děkuji panu Šulcovi za kvalitní čtení
Moje první Kingovka, ke které jsem se dostal přes svůj zájem o téma cestování v čase a velmi dobrému hodnocení na těchto stránkách. Kdo se obává sci-fi žánru, jímž je příběh do jisté míry také, uklidním ho snad tím, že autor se příliš nezabývá technologickou stránkou přenosu do minulosti, ale co by to bylo za příběh o cestování časem bez paradoxů s tím spojených. V první řadě jde o příběh, který mě dokázal vtáhnout do atmosféry přelomu 50. a 60. let v USA, kdy chování a způsob žití tehdejších lidí je reálně popsáno do detailů včetně tehdejší morálky. Na příběhu oceňuji špionážní nádech, který obratně vytváří hlavní hrdina, jehož nepřítelem je samotná minulost, která se nechce nechat měnit. Kdo nechce číst knihu, existuje seriál z roku 2013, na který se teprve chystám, ale pochybuji, že může být lepší. Byl bych vděčný, kdybyste mi doporučili knihu s obdobným tématem. Prosím piště do zpráv, děkuji.
Doporučuji všem, co se zajímají o dějiny špionáže, špiony a špionáž vůbec. Pro ostatní by kniha mohla být méně záživná, protože obsahuje mnoho detailů a vedlejších osob. Od začátku mě příběh českého krtka o odvaze a zradě pohltil. Jsem rád, že autor nikomu nevnucuje ten "správný" názor na činy manželů Köcherových, jejich spolupracovníků či protivníků té doby. Autor si dal několikaletý kus práce se zjišťováním informací o Köcherovi už od doby jeho dětství až do devadesátých let. Ke všem popisům událostí z úst hlavního hrdiny autor získal komentáře někoho přímo zainteresovaného, takže v knize najdete výpovědi i bývalých agentů FBI, CIA, KGB, STB, českých emigrantů aj., kteří přišli s Köcherem do styku. Dozvíte se, jakým je Köcher člověkem a některé zajímavosti z jeho života. Autor se často nedopátral jednoznačných skutečností, protože ve výpovědích aktérů jsou rozpory nebo informace z různých důvodů nelze ověřit.
Právě jsem dočetl a zrovna v této době je téma politického režimu KLDR tak aktuální viz vražda Kim Čong-nama, nevlastního bratra diktátora Kim Čong-Una. I po 30 letech se režim nezměnil, stále věrný vládnoucímu rodu a stále používá prostřednictvím svých zaslepených agentů nemilosrdné metody k utužení svého postavení. Obdivuji tehdejší představitele Jižní Koreji, že dokázali udělit agentce milost navzdory veřejnému mínění. V jiné zemi by to snad možné nebylo. Jsem rád za zemi, kde jsem se narodil, a kde žiju.
Tohle bych chtěl zažít, ale nevím, jestli už ta správná doba, kdy si stopnete jachtu a procestujete Tichomoří, neodezněla. Dnes je hodně věcí jinak. Autor začíná cestu na Havaiských ostrovech a přes pacifická souostroví se plaví až k Novému Zélandu a Austrálii.
Zrůdu mi doporučila manželka, když jsem hledal knihu se kterou strávím čas na letošní dovolené, jinak bych se k ní snad nikdy nedostal. Nikdy předtím jsem nečetl dílo japonského autora, pouze jsem viděl několik filmů, které se stejně jako příběh Zrůdy odlišují od běžných bestsellerů, na které jsme v Evropě zvyklí. Autorka věrně popisuje japonské prostředí, metropoli a zvyklosti tak, že jsem si chvílemi připadal jako na návštěvě v zemi vycházejícího slunce. Příběh poutavě popisuje životní osudy několika postav v chronologickém stylu tzv. "PULP FICTION" (odpusťte, že neznám ten správný výraz). Chybělo mi napětí a překvapení, které jsem marně očekával s blížícím se koncem, jenž je předvídatelný, a příběh mě nedokázal strhnout, přesto jsem rád, že jsem poznal dílo japonského autora, a tedy i jinou mentalitu. Myslím, že příběh nám nabízí poučení, že nikdo by neměl závidět druhým, jelikož chorobná závist dokáže z člověka udělat zrůdu.