TomHr komentáře u knih
Zvláštní pokus o naroubování Stoletého staříka na jiné reálie, takový jsem měl pocit při čtení. Ovšem 10 rozdílů nalezneme snadno. Tak například příběh je absurdní a rozhodně málo uvěřitelný. Humor násilný, taková ta sranda za každou cenu. Kniha je výrazně angažovaná... Přese všechno se Podivuhodná cesta fakíra četla lehce a vcelku pobavila.
Ze začátku trocha Dánovské filozofie a pak už to zase běží jako na drátkách. Válka v podsvětí pokračuje, k tomu vražda nevinné dívky... tedy nakonec ne až tak nevinné.
Jedna z méně uvěřitelných, méně civilních knih z Nášho Mesta. Přestože napínavý příběh, rychlý spád a čtivý jazyk nezapře autora, můj názor na knihu bude už navždy ovlivněn rozpačitým a tak trochu humorným filmovým zpracováním.
Pachatel jak z amerického thrilleru, sériový vrah, který jde přímo po Kauzovi. To je hlavní linie příběhu, do toho se mící dozvuky akce Rusalka (z knihy Uzol), která nezůstala bez povšimnutí. Celé zarámováno drolící se socialistickou realitou. Odhlédnu-li od vtípků a hlášek, typického čtivého stylu Dominika Dána, vyniká kniha umně vystavěným příběhem v několika dějových liniích.
Tentokrát žádní trojpísmenkový, ale klasická poctivá detektivní práce. Zatímco matadoři pátrají po "vrahovi" mimina, ostatní zaměstnává mrtvá dívka za maďarskými hranicemi. O pivo a nějaké ty panáčky samozřejmě není nouze, ani o typické vtipné a rádobyvtipné hlášky. Je to taková dobrá klasika z Nášho Mesta, ale do plného počtu malý kousek schází.
Dánův styl mi hodně sedí a vraždárska parta je prostě sympatická. Knížce však ubírá na hvězdičkách, když autor zabrousí do politických vod. Navíc tentokrát je příběh tak nějak neukotvený a neuzavřený.
Málokdo z umělců (spisovatelů, herců, muzikantů...) si umí sám ze sebe udělat legraci, navíc tak, aby sebeironie nepůsobila strojeně. Tohle umění autorka zvládá bravurně a jedná se asi o největší devízu knížky. Je to dílko úsměvné, výborné třeba na zkrácení čekání u doktora. Dojem kazí některé neobratnosti jazykové, zdlouhavá souvětí hrozící vybočením z vazby.
Snad o něco civilnější knížka, než ostatní z Mesta, i když druhá půlka se hemží typickými autorovými vtípky. Každopádně opět fajn zápletka, děj rychle odsýpá a kniha se dobře čte.
Výborná znalost dobových reálií, exotické prostředí, sympatický hlavní hrdina, zajímavá zápletka. Realistické popisy. Kniha mě donutila, abych si o něco nastudoval o Indii té doby, přestože tahleta část světových dějin mě dosud moc nezajímala.
Jedna hvězda za občasné napínavé scény, jedna za popisy přírody. Celkově naivní. Záhady, které čtenář umí vysvětlit už přinejmenším dvacet stran zpět. Těžko uvěřitelná dějová linie. Plno prudících řečnických otázek, které mají vykreslovat hnutí mysli hrdiny. Trapná snaha o přilákání něžné poloviny čtenářstva patří spíš do červené knihovny.
Autor pokračuje v nastoupeném kurzu. Knížka je rozverná, antihrdina ještě práskanější, situace ještě méně uvěřitelné a čím dál více je zřejmé, že nebýt bohatého příbuzného, asi by Prévit nebyl tak bohorovný chlapík. Nicméně: nad knihou netřeba přemýšlet, prostě se jen nechat bavit.
Už samotná idea „firmy na pomsty“ je krásně praštěná a některé promyšlené pomsty by samotné vydaly alespoň na povídku, když ne na román. Autor, jak je jeho zvykem, všechno pořádně zašmodrchá, zapojí spoustu neuvěřitelných náhod a důkladně proplete osudy postav. A je z toho zábavná oddechovka, napsaná čtivě a s takovou lehkostí, až má čtenář pocit, že se to všechno přesně takhle doopravdy stalo.
Yrsa je skvělá vypravěčka. V Katarzi vystavěla opět uvěřitelný příběh s fungující a propracovanou zápletkou bez logických kopanců. Do toho jiskří vztahy Huldar–Freya, Huldar–Erla a koneckonců i Erla–Freya, navíc autorka dokáže temný příběh okořenit sem tam špetkou humoru. O napětí a dobrou zábavu není nouze a nakonec si člověk uvědomí, že se i něco dozvěděl, tentokrát na téma šikany.
Ze začátku jakási vražda – nevražda, záhy kriminalisté mapují propletenec zlodějů a podvodníků, a jak název knihy napovídá, o prachy jde až v první řadě. Místy se musí člověk trochu soustředit, aby se vyznal v postavách grázlů a gangsterů, přesto kniha není nudná. Nejedná se o vrcholné dílo ze série s inspektorem Ledeckým, ale kdo má rád Neuerův styl, nebude myslím zklamán.
Vcelku zábavný, byť relativně prostý a předvídatelný příběh, kazí postava hlavního hrdiny. Lars má nejdrsnější jméno, největší svaly, nejhezčí kérky, nejvymakanější hodinky a poslouchá nejvytuněnější muziku (haha!). Přitom popisy ostatních postav jsou sympaticky podané. Kdo má rád tyhle cool týpky a cool jazyk, knížku si užije, nechybí jí napětí a špetka humoru. Chybí však jedna zásadní věc, a to konec.
Paasilinna se drží osvědčených postupů, vyprávění je zábavné, děj dobře odsýpá. Stará dáma by podle všeho měla být tím nejlepším, co autor napsal. Avšak nečekané jednání postav a absurdní situace, do kterých autor hrdiny příběhu přivádí, působí příliš šroubovaně a humor místy balancuje na hraně trapnosti. Po výborném Lese oběšených lišek představuje Stará dáma mírné zklamání.
Tak trochu kulhavá detektivka dřevního typu: geniální vyšetřovatel obchází ves, tuhle dá řeč se sousedem, támhle se zakecá v hospodě a už jde zatknout pachatele. Nato užaslému obecenstvu vysvětlí, jak všechny detaily ukazují na zločince. Podle mě by tedy mohl být pachatelem kdokoli z podezřelých a vždycky by se našlo podobně přesvědčivé vysvětlení.
Porevoluční turbulentní dekády budou ještě dlouho inspirací slovenským autorům kriminálního žánru. Šloser uvádí na scénu další maloměstské kindermafiány, další sbírku policajtů a politiků nejrůznějšího ražení. Jako klasická detektivka by Mafiánska poprava? fungovala velmi dobře, jsme svědky poctivého vyšetřování a nechybí překvapivý závěr. Co se týče mafiánského a politického pozadí, nelze se bohužel ubránit srovnání s romány dalších slovenských autorů, kteří se věci chopili poněkud lépe. Šloserovy postavy jsou buď příkladní klaďasové, nebo naopak hnusní záporáci. Autor na jednom místě sympaticky charakterizuje stárnoucího policajta, jinde potkáváme obtížně uvěřitelné panoptikální postavičky. Knížka vůbec není špatná, je dobře napsaná a zábavná, ale kdyby to šlo, dál bych kvůli uvedeným výhradám o jen půl hvězdičky méně.
Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se jedná o dobrou zábavu a nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.
Hrdinka knihy to neměla lehké už na startu života. Laponka, nemanželské dítě, sovětský otec, nadávky a ústrky ze všech stran. O to více je hrdá na svou práci porodní báby, ranhojičky a odbornice na neduhy těla. Schizofrenním finským působením za Druhé světové války snad mohla projít poměrně klidně, nebýt ovšem esesáckého důstojníka, do kterého se, poprvé v životě, bezhlavě zamilovala. Esesákovi Johannesovi navíc kape na karbid, obtížně vytěsňuje děsy, které ho doprovázejí z ukrajinského Babího Jaru, z doby, kdy fašistická mašinérie teprve promýšlela, jak co nejrychleji povraždit a zlikvidovat co nejvíce příslušníků nižších ras. Ukazuje se, že tady, na severním cípu Finska, má obdobný úkol jako tehdy na Ukrajině.
Zpočátku se kniha tváří jako další zajímavá sonda do osudů lidí za světové války, reflexe nelehkých a zajímavých osudů Finska mezi dvěma mocnostmi. Avšak čím dál tím více je z toho červená knihovna, okořeněná tunou hnisu, hlenu, výtoků, výkalů a použitých vložek. Chápu, že venkovská porodní bába nemluví latinsky, ale na mnoha místech jsou vulgarismy užity samoúčelně, snad ke zdůraznění laponské syrovosti a zemitosti jeho obyvatel. A tak jsou četné pasáže obtížně stravitelné a nakonec i nudné. Nicméně jednotlivá vlákna příběhu jsou v závěru rozpletena a jakkoli nepravděpodobně vypadá vztah laponské porodní báby a příslušníka SS, klidně se tohle všechno mohlo doopravdy odehrát.