Tony86 komentáře u knih

Opět jeden skvost do sbírky. Obdivuji spisovatele, kterého to byla první! kniha, v ní tolik detailů z oné doby, znalost italštiny a působivé čtení na 500 stranách prakticky bez slabého místa... dost možná zásluhou samotného Caravaggia, bez jehož vzpurné povahy to vlastně ani nešlo jinak.

4 11.10.2021

Můj první Hardy. Už začátek je zajímavý a po události v hospodě jsem čekal, že zbytek stran bude o hledání; všechno se ale odehrává jinak a děj je nepředvídatelný, to se mi líbilo. Postavy jsou dobře prokreslené, konec velmi silný.

4 14.08.2021

Tento žánr asi není pro mě nebo je to tím, že jsem předtím četl klasiku, co měla hloubku, nebo jsem se nesoustředil a chtěl to mít rychle za sebou - to poslední určitě. Bylo to slabé. Mimochodem autor se prozradil, že automobil viděl jen z dálky - Evelyn na autě svých pronásledovatelů vypustí vzduch na všech kolech, to jí nestačí, vypustí ještě vodu a dokonce i olej! Pak se zjistí, že neumí moc řídit a po žebříku leze poprvé v životě.

1 03.06.2021

Příjemné čtení, na těch počet stran není postav moc a každá dobře představitelná a zapamatovatelná. Dalo se tušit, kdo je skrytým dobrodincem, ale od okamžiku, kdy se objevil na scéně, nadšení z knihy trochu opadlo. Šťastný konec je upravený na radu Dickensova přítele; tak nějak málo uvěřitelná shoda náhod.

3 27.05.2021

Nedočteno, trpěl jsem do 1/4 a vlastně nevím, co jsem četl. To se mi nestává, snažím se vždycky dočíst, ale tady mě to vůbec nemrzí, nečekám totiž, že by se to zlepšilo. Ještě horší než Roky v kruhu.

Člověk u tohoto hlavně nesmí přemýšlet. Řecká mytologie a důstojnost titánů a bohů je tady sražena na samé dno. Ke konci je odhalena směšnost Dia, který se učí stará slova a pár vtipných hlášek, třeba když Prométheus uplácal muže a ženu, moc se mu to nepovedlo a pomyslí si: "Nevadí, ti dva se už nějak snesou!" :D Našlo se i něco k zapamatování: "Být nesmrtelným - to znamená nečinnost, a já chci, aby moji tvorové byli činorodí."

26.03.2021

Až do poloviny jsem se docela trápil, ztrácel jsem smysl vyprávění a netušil kam to spěje, každopádně jakmile Amélie pokládá svou ručku na Jakubovo rámě, začínají se věci dít. Z toho, co vypadá jako začátek krásného spolužití, tak vytoužený přelom v životě Jakuba, vzplane oheň, ne však lásky. :D Povinná "preventivní" četba pro každého starého mládence. Tento příběh si budu pamatovat.

16.03.2021

Ač je knížka poměrně útlá, klame tělem, čte se dlouho - je nabitá spoustou detailních informací k událostem Pražského jara, není to zrovna jednoduché čtení a vyžaduje předešlou obecnou znalost tématu.

26.02.2021

Titulek je výstižný. Knížka je ilustracemi nabitá, snad bych těch informací uvítal víc, možná až "příliš" stručné dějiny Prahy.

2 17.02.2021

Můj první Čapek. Styl, jakým je kniha psána, mi nesedl a byl jsem rád za každý obrázek; těmi je kniha doslova napěchovaná, jsou krásné a dotváří nebo vlastně jsou tím hlavním, co mě přeneslo na sever, dýchalo na mě a vytvářelo atmosféru - úžasná země nekonečných lesů a skal, ale už i vytrácejícího se způsobu života Laponců.

1 19.01.2021

Po skvělém Šťastném Jimovi jsem si myslel, že Amis bude můj oblíbený. Tohle je skoro ztráta času a papíru; jakoby autor prostě MUSEL něco napsat. Nějakou hloubku jsem v tom nenašel a na dovolenou bych to už vůbec nebral.

1 18.12.2020

Můj první Dostojevskij. Nestalo se mi ještě, aby mě kniha upoutala už jen svou první větou. I přes pár archaismů starší češtiny (SNKL 1956) se čte velmi snadno a vždycky jsem se k ní rád vracel. Poslední dvě kapitoly jsou silné a emoční, mohlo by to tak skončit a já bych hodnotil za jasných 5 hvězd, ono to ale v epilogu pokračuje a příběh se ukáže ještě s mnohem větší hloubkou. A prý že tuhle knihu psal D. horkou jehlou...

2 07.12.2020

Skvělá kniha, jen mi nejde do hlavy proč ji tady doposud nikdo nehodnotil a proč je heslo "Ota Hora" Googlu skoro neznámé? Přitom min. v letech 45-48 byl jedním z hlavních, kteří upozorňovali na postupnou komunizaci Československa. Svědectví je rozsáhlé a detailní a je proloženo spoustou citací jiných osob; nejvíc mě dostala 629. interpelace o poměrech v bývalém internačním táboru v Kolíně. Chystám se na druhý díl, až seženu.

1 02.11.2020

Po vzrušujících bojích lásky s kouzelnou Fotis se Luciovi obrátí život naruby a jsa trýzněn svými majiteli mu jde mnohdy i o život a co hůř, jednou i o mužství a to už spíš chce ze skály skočit sám, umřel by "alespoň celý". :D Na mnoha místech mě příběh rozesmál, archaická čeština je výborná. Jen ta poslední kapitola...

1 20.10.2020

Za mě překvapení, že i dobré hodnocení není ničeho zárukou. Délka kapitol je nerovnoměrná, třetí je na celých 85 stran! Až za polovinou se začíná něco dít, ale bohužel s takovým spádem a nevykresleně, že z toho požitek moc není. Trestanec, který je jakýmsi kámošem divochů asi, promluví na paní Roxburgovou (tohle spojení se v knize objevuje asi milionkrát) jako idiot, ale během pár pokusů mluví naprosto plynně a bez chyb; místo zubů má hnědé pahýly, páchne a tak se do něj Ellen zamiluje. A on do ní, samozřejmě. Překlad má chyby. Některým pasážím jsem nerozuměl a ani poslední větě. Zpátky v knihobudce jí bude líp.

07.10.2020

Příjemný pocit, když tuhle knihu vezmete do ruky - pěkná obálka a ilustrace, živý font a styl psaní; myslím, že zvídavější dítě by to mohlo upoutat. Jen obsahově jsem čekal víc, volného prostoru by se tam pro to našlo dost.

01.10.2020

Sebráno z knihobudky a rychle i vrátím. Dost ilustrací mě rozesmálo, ale informační hodnota nula! Byla škoda překládat.

1 01.10.2020

Příběh člověka, který prožil opravdu dobrodružný život, jakoby tohle všechno na něho jen čekalo a on tím proplouval. Díky inteligenci, charisma, osudu nebo shodou náhod toho zažil mnoho, mnoho zajímavých lidí poznal a mnoho měl i žen.

01.10.2020

"Hodláte mě polekat...? ... Ale já se vás nebojím ... Jsem strašně paličatá, a když na mne někdo zadupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy." Myslím, že přesně tady Darcy čtverácké Lízince dokonale podlehl. :)

6 16.09.2020

"Halucinogenní", tohle slovo pode mnou už někdo použil a objevuje se několikrát i v knize a asi tam není úplně bezvýznamně. Příběh mě upoutal od samotného začátku, ani ne tak co se dálo, ale svým košatým stylem vyprávění. Ovšem jak jsem pokračoval, začaly mi vadit ony bohaté rozbory jak prší a jak fouká a jak toto působí na hlavní postavu - na jeho tělo, na jeho mysl, na jeho duši a na jeho ducha... snad jsem nic nezapomněl. :) Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Místy to autor žene opravdu do extrému, taky si umím představit, jak těžký musel být překlad, najít ta vhodná slova. Jo a mohlo se to jmenovat prostě Malicroix, stejně jako originál; totiž zmínka o dlani a pahorku je jen na jednom zcela nevýznamném místě.

1 28.08.2020