topi80 komentáře u knih

Po letech jsem to přečetl jako dospělák. Z dětství jsem si pamatoval jen útržky, myslel jsem, že kluci s tím letadlem létali častěji a zažili víc dobrodružství. Dnes už mě samozřejmě příběh až tak neupoutal, ale ten popis reálií, vzteklý dědeček Kozelka, zlobič Vojta, který, jak už to v klukovských partách bývá, udělá zlobiče i z ustrašeného Pepíčka, útlocitní rodiče Slámovi... Zavzpomínal jsem si na dobu, kdy nad poli kolem naší vesnice letaly práškovací čmeláky.

5 15.11.2019

Brilantní kombinace černého humoru, expresivního ukájení se ve vlastní zvrácenosti a horroru. Skvostné dílo. Bez ohledu na to, že netuším, kde čtenáři nacházejí v beletrii Ladislava Klímy tu filosofii, o které se tu rovněž v komentářích často píše :-)

5 05.03.2019

V dětství moje oblíbená knížka. Teď jsem ji přečetl svému potomkovi (toho času miminu) a byl jsem překvapen mírou fantazijnosti, lyričnosti a vlastně i absurdity. Nezapomenutelná je scénka s obědváním ve školce, to jsem dostal i po letech záchvat smíchu.

5 15.11.2018

Když vzpomínám na četbu tohoto nadčasového díla, napadá mě jediná věc. Jestli by nebylo načase udělat podobný výlet časem a tentokrát spojit současnost s dobou, kdy Moravu plenily turecké muslimské hordy. A současné poslance, senátory a aktivisty z Člověka v tísni a podobných organizací poslat mezi obránce Vídně v době, kdy ji obléhaly turecké hordy, popř. na Moravu v době, kdy tam řádil Islámský stát (tehdy ještě pod názvem Osmanská říše). Nebo současné obhájce sudetoněmeckých nacistů poslat do Sudet v roce 1938. Jde o námět, který by se psal úplně sám, na druhou stranu, stál by hodně pevné nervy a těžko by se zpracovateli podařilo být tak vtipný a nad věcí jako Svatopluk Čech.

5 28.05.2018

Krátká kniha o partě kluků, kteří se tajně pomáhají rodinám odvedených vojáků. Drobné skutky, jako je naštípání dříví či donesení vody, ulehčí nejedné babičce či vdově práci a udělají radost v těžké době. Situaci poněkud komplikuje jiná parta kluků a pak několik soukromých problémů Nádherná knížka.

5 23.02.2018

Sociolog Petr Hampl a jeho pohled na současnost a budoucnost naší civilizace, který při objektivním pohledu a vzetí v potaz všech aspektů současného vývoje není vůbec radostný či optimistický. Přečtení knihy je takové pohlédnutí faktům do tváře. Pro ty, co jsou naladěni na světlé bruselské zítřky, čtení dozajista nesnesitelné. Pro nás, kteří máme schopnost vyhodnocovat situaci, rovněž nejde o čtení příjemné. Ale o to víc přínosné a inspirující.

4 28.05.2021

Kniha, jejíž náplň zná každý, ale upřímně, nějaký větší dojem ve mně nezanechala. Vše jde až příliš snadno, celá dominance fotbalového týmu. A k prvnímu problému vlastně dojde až ve chvíli, kdy někdy na konci knihy dostanou gól a Klapzuba tak má poprvé v životě příležitost předvést se, jakým dokáže být psychologem v poločasové kabině.

4 18.05.2021

K téměř zakladateli žánru mých oblíbených dobrodružných knih z moří a oceánů jsem se dostal až poté, co jsem přečetl mnoho jiných. I proto se jí přes dodržení všech požadovaných ingrediencí nepodařilo dosáhnout v mé mysli takové kultovnosti, jakou by si asi zasloužila. Její následníci ji prostě dokázali vytěžit dokonale a měli to štěstí, že se do mé knihovny dostali dříve.

4 09.08.2019

Vskutku vypečené dílo. Bylo by zajímavé nechat si na chvíli velkého vůdce vymazat z paměti a přečíst si to bez znalosti toho, že Adolf zrovna nebyl tím, kdo by snil o věčném míru. A pak si ty znalosti o Adolfovi nechat do hlavy vrátit a otevřít ústa šokovaným překvapením. Rozhodně ale doporučuji ke čtení. Člověk pak získá zdravou nedůvěru k takovým těm vzletným frázím o tom, že nám někdo z Bruselu posílá peníze, co se nám jen díky osvícenému mezinárodnímu vedení podařilo vybudovat, jak se nesmíme nechat strhnout ze správné cesty a jak si máme dávat pozor na ty, kteří tyto výdobytky vzešlé z budování lepší eurospolečnosti zpochybňují. Ony se totiž všechny cesty do průšvihu projevují ve svých agitacích úplně stejně (mám např. přečtený i další skvost "Hovořili jsme se soudruhem Stalinem".

4 01.02.2019

Komiks se tady těší hodnocení, jaké mu může závidět většina knih. Někomu to může připadat nespravedlivé. Jenže když si na toto vydání vzpomenu a zjistím, že si vzpomínám i téměř na všechny příběhy, nelze se tomu divit. Bomba ze světa fantazie.

4 23.02.2018

I na samotě se třemi statky není nouze o všelijaké zážitky, když je tam dostatek dětí. A tak se můžete třeba lovit zubry na ostrově a dělat další skopičiny. I když jde o jednu z těch knih, kde holky udělají z kluků nezřídka pitomce, je to čtivé a právem dílo patří k legendám.

4 23.02.2018

Berounku mám nedaleko, jejím údolím čas od času projíždím na koloběžce, ale chytání ryb mě nikdy nechytlo. Takže jsem ve vztahu k Otovi Pavlovi objektivní. Znovu se zde nabízí srovnání s filmovým zpracováním. Každé z toho je trochu jiné. V knize se víc pojí poetika se syrovostí a na jejím konci, kdy už se místo k řece jezdí na přehradu, už se objevuje hlavně nostalgie po časech, které se nikdy nevrátí. Každopádně výborná kniha pro všechny, nejen pro nás od Berounky.

Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh v podání Milana Kundery. Možná vlivem nepřímočarého jazyka, možná něčím jiným, ale za celou dobu nedošlo k žádnému sepnutí, které by mě zachytilo a nechalo nést se příběhem. Výsledkem je nuda, šeď a pocit ztraceného času, který, ač si mnozí budou ťukat na čelo, nemohu ohodnotit jinak.

4 23.02.2018

Legenda povinné četby. Kdybych ji otevřel dnes, asi bych se divil, jak mě mohla tak syrová četba v dětství bavit, ale určitě by bylo zajímavé přečíst si to z nového úhlu pohledu, který jsem nabyl jako dospělý. Každopádně to, že jsem to i jako devítiletý přečetl jedním hltem, svědčí o mistrovství autora. Vzpomínám si, že začátek na vesnici mě až tak moc nebavil, zatímco příchodem do města mě to začínalo zajímat více. Dnes bych to jako celoživotní vesničan viděl asi jinak.
EDIT: Po letech přečteno ve 38 letech. Byl jsem po letech šokován, jaké to bylo depresivní čtení (asi člověk jako malý čtenář více vnímal ty veselejší dětské stránky). Což ale nic neubírá na kvalitě, ba právě naopak.

Neobyčejně obyčejná knížka. Chvílemi budete mít pocit, že je to o vás a o vašem obyčejném dětství na obyčejné vesnici. A přesto (nebo možná právě proto) se od knížky nedokážete odtrhnout. Obyčejná dobrodružství, která mohl zažít (nebo i zažil) kdokoli z nás, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech. A obzvláště schopnost, s jakou se Eva Bernardinová dokáže vtělit do dětského myšlení, si dokáži vysvětlit jedině genialitou (jakkoli jsem si vědom, že tohoto slova by se nemělo nadužívat). Vzpomínám si, že působilo až děsivě, jak realisticky dokázala zachytit všechny dialogy a vnitřní monology. Až jsem měl jako čtenář pocit, že čte přímo v mé duši. Výchovnost kapitol tu není tak křečovitá jako v další legendě dětské literatury "Mámo, udělej jiné ticho". Otázkou, na kterou bych rád znal odpověď, je, zda by byla kniha čtivá i pro současného moderního dětského čtenáře. Kdo ví. Možná by předchozím generacím jejich dětství i záviděl. Více jsem se rozepsal v článku, odkaz najdete v sekci RECENZE.

I ten, kdo o knihu nezavadil, si díky filmům Konec starých časů či Rozmarné léto udělat obrázek o jazyku používaném Vladislavem Vančurou. A je třeba říci, že z květnatosti, obraznosti a též spletitosti své stylistiky neslevil ani v této knížce pro děti, kde se dějí věci vymykající se veškerému rozumu. V sekci RECENZE najdete celý článek, který jsem o knize napsal, ale čtenáři na Seznam Medium úplně nepochopili, že za mými nemístnými poznámkami na adresu knihy je ve skutečnosti obdiv, takže jsem to v diskusi pekelně schytal.

Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.

V podstatě soupis blogů, které spojuje téma ideologie, která už 1300 let ničí životy nemuslimů, ale i svých vlastních vyznavačů a která, co do škod na životech a na duši, nemá v dějinách lidstva konkurenci. Pohled Martina Konvičky je zajímavý v tom, že islám nekritizuje z pohledu konkurenčního náboženství ani z pohledu nějakých dogmatických ideologií, nýbrž z pohledu typického liberála (neboť právě liberalismus je islámu pravým opakem). Hovoříme o tom skutečném liberalismu, nikoliv o tom, co je dnes liberalismem nazýváno. Z knihy je patrné, jak jedna ideologie, kterou si jako zástěrku pro své genocidní choutky vymyslel před stovkami let jeden negramotný psychopat, dokáže už po několik staletí probouzet v každém svém vyznavači to nejhorší ve všech aspektech života a chování a má potenciál zničit i tak vyspělou a ještě před lety racionální civilizaci, jako je ta, kterou v současnosti nazýváme Západem.

3 28.05.2021

Byl jsem zvědavý, jak si Bohumil Říha poradí s tím, když se příběh nebude odehrávat na české vsi nýbrž v jakési indiánské krajině. Ale je jasné, že to dopadlo jako vždy, tedy čtivě a docela záživně. Zatímco důvěra v mezinárodní společenství budí dnešním pohledem úsměv, popis fungování prodeje nerostných surovin obyvatelům přímo pod nosem je velmi popisný a navždy platný. Víc jsem se rozepsal v článku, odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.

3 08.06.2020

Jestli jste fanoušci sci-fi, tak tuto knihu vám doporučím jako první. Některé z povídek jsou skutečně geniální a ve mně zanechaly takový dojem, že jsem je promítl i do textů v kapele. Musím se přiznat, že chuť knihu odložit jsem ale měl hned u druhé (a titulní) "Chlapík z pekla", neboť u bratrů Strugackých obvykle člověk zjistí až po mnoha mnoha přečtených stránkách (a leckdy až na konci), co nám vlastně chtějí sdělit. Mě nejvíce zaujal První krok od Borise Lapina, kde vše korunuje geniální závěr. Hodně se mi líbili odlehčenější Krabi na ostrově a do fyziky mě zasvětila povídka o pokusu o cestování časem. Ale i většina ostatních rozhodně stojí za to. Kniha rozhodně patří do mých TOP 5, a to nejsem žádný fanoušek sci-fi.

3 09.08.2019