topi80 komentáře u knih
Chtěl jsem se pochlubit, že to je první knížka, kterou jsem v životě přečetl. A koukám, že už jsem v tomto směru druhý. Nechat děti, které už trochu toho rozumu mají, samotné doma se jeví jako neriziková záležitost, ale přesto každý den čekají na malé hrdiny nějaké ty nástrahy.
Pohádky jsou opravdu rozpustilé, zábavné, ujeté a velice vynalézavé. S těmi se podporuje fantazie jedna radost. Nejvíc se mi líbily Sluneční děti, které s neuvěřitelnou hravostí vykreslily jednotlivé dny v týdnu.
Hodně košatý a poutavý příběh, který by si přímo říkal o zfilmování. A dost možná u zrodu jedné takové filmové pohádky skutečně stál. Autor se každopádně literárně - vědeckým způsobem rozhodl dát životopisu typického českého Honzy nějaký řád. Já vím, takhle to vyzní dost hrozně, ale výsledkem jsou dvě povedené pohádky. Více se rozepisuji v článku, odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.
Tato zábavná vycházka po abecedě mě bavila. Dodnes si pamatuji některé repliky moudré sovy, jejíž moudrost však končila tam, kde začínala jiná slova než ta, co začínají od S.
Knížka s poměrně ujetým námětem a dějem, ale v Sovětském svazu prostě dětskou literaturu uměli.
Jsou letní prázdniny a na vesnici vládne ranní ospalá pohoda. Tak začínalo letní ráno nejednoho z nás a tak začíná i to Vítkovo. A každý den začíná přemýšlením, co by se asi dalo podniknout. Co takhle vzít kolo (nebo dokonce koně) a někam vyrazit? Hezká kniha s banálním, ale pěkným příběhem. Tak, jak to mistr Říha vždycky uměl.
Kniha, ze které cítíte dřinu, krev a pot. Kdybych se ji snažil popsat ve stručnosti, asi bych potenciálního čtenáře odradil. Proto bych odkázal spíše na svůj článek. Odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.
Příběh nebo spíše jednohubka. Vlastně možná ani to ne, ale v dětství mi ona příhoda přišla velmi zábavná. Přečteno i v dospělosti, a i když se dá celá knížka přečíst doslova za pár minut, sepsal jsem i článek, odkaz na něj najdete v sekci Recenze.
Kniha obsahuje vlastně tři druhy pohádek či bajek. Jeden typ pohádek je podobný těm erbenovským. Jsou výpravné, ale přesto celkem stručné. Druhý typ pohádek by zapadal do Kroniky města Kocourkova, jsou to podobně svérázné příhody založené na podobném vtipu utahujícím si z kolektivní i individuální hlouposti. A pak tady máme bajky, kde se k sobě zvířata chovají opravdu hnusně a brutálně. Což je vlastně stejné jako v příloze. V sekci recenze mám odkaz na celý článek, který jsem o knize napsal.
Člověku by vlastně ani nedošlo, že život v Německu se tehdy skládal i z jiných věcí než hajlování, pochodování, plynování, střílení a genocidy. A právě o tom pojednává tato kniha.
Zajímavá sonda do toho, jak se kdysi dělaly sportovní reportáže, mě to však trochu nudilo.
Je to už hodně dávno, co jsem to četl, ale ještě dnes si pamatuji, že po přečtení knihy jsem se cítil zmáčený deštěm, zaházený bahnem a ušpiněný olejem. Takže asi dost dobré.
Zase jedna z těch knih, kde znalců filmu bude asi více. Já však četl jako první knihu. Oproti všem zvyklostem při podobných porovnáních v sobě měla více řádu než davově poněkud rozverný film. Ale to, jak Honzík dostal jedničku z kreslení, bylo skutečně k nas.ání... :-)
Mořeplavecké knihy jsem četl vždy velmi rád, tato mi však připadala dost těžkopádná a po třech kapitolách mě přestala bavit.
Přečteno strašně dávno. Dojmy kniha nezanechala, to, že nejsem v komentáři schopen napsat jedinou konkrétní informaci, hovoří za vše.
Podobná situace jako u Rozpustilých pohádek od Marie Bieblové. Z dětství jsem si nesl dojem totální geniality této knihy, dnes, když se to snažím předčítat synkovi, obstálo jen několik pohádek v čele s Mlékárnou a Lékárnou. Ale i tak pohodové a milé čtení.
Toto leporelo jsem měl, obrázky zvířátek na trakaři či na motorce se kdysi vyjímaly v nejednom památníku. Ale co je hlavní. V životě jsem navštívil spoustu pompézních akcí. Festivaly s kapelami z celého světa, viděl jsem koncerty kapel kalibru AC/DC. Ale žádná akce pro mou mysl nikdy nebude tak honosná a obrovská jako slavná mnichovická pouť :-)
S knihami a filmy s nacistickým výkladem dějin se nám roztrhl pytel. Sem patří i tato odporná nacistická nechutnost.
Přiznám se, že tuto knihu jsem nesnášel už ve třetí třídě, kdy jsme z ní občas četli. Zkoušel jsem z ní na noc předčítat batolecímu synkovi a musím říci, že se za tu dobu nic nezměnilo. Dost hrozné básničky bez ladu a skladu.