tovlasek komentáře u knih
Kniha se mi velmi líbila, její příběh a styl vyprávění mě velmi zaujal stejně jako myšlenky v ní. Pan Camus zde svým způsobem navázal na mého drahého Franze Kafku a ještě větší cyničností a odevzdaností ukázal život jednoho obyčejně neobyčejného člověka. Postava Meursalta se pro mě stala novou literární inspirací a i když to může znít sebe-více zvráceně, stal se pro mě i vzorem a hrdinou. Obdivuji ho, když neprojevil žádné emoce na matčině pohřbu, nevěda ani jejího věku. Obdivuji ho, když s takovým klidem a vyrovnaností zastřelil potencionální nebezpečí. Obdivuji ho, když u soudu řekl, že výčitky svědomí nemá, pouze je znechucen. Obdivuji ho, když projevil emocionální reakci na dotěrná knězova slova o Bohu. Meursalt je existencionální hrdina a doufám, že mu na popravu přišel ohromný horlivý dav, počastující ho svou nenávistí.
Krátká glosa na závěr, myslím, že jsem si tuto knihu užil daleko více, když jsem ji přečetl na jeden zátah za dvě hodiny, v tomto dni, kdy jsem naspal pouze 3 hodiny, vřele doporučuji!
Další knižní pokračování Zaklínače, mělo stálou knižní kvalitu jako ty předchozí. Upřímně mohu říct, že mě nejvíce bavili části o Potkanech a Falčino putování s nimi. Postupná proměna Ciri v to, co se z ní stává je opravdu zajímavá. Netradiční kumpánie Geralta na jeho cestě se mi líbila. Nově představené postavy jsou příjemné překvapení I mě potěšili části, kdy jsme se dozvěděli něco o Geraltově minulosti. Jako už standardně skvěle napsáná poslední kapitola a těším se na předposlední díl celé ságy.
Kniha mi přišla minimálně stejně dobrá jako předchozí díl. Už se spíše zaměřovala na Ciri a prakticky její dospívání. Nebylo zde, ostatně jako vždy, tolik akce jakož spíše různých rozmluv a to je pro mě rozhodně pozitivum. Obzvlášť se mi líbila poslední kapitola. Už se těším na další díl.
První kniha od pana Kafky, kterou jsem přečetl, ačkoliv některé povídky jak to tak bývá byli trošku slabší, mnoho jsem si naprosto zamiloval (konkr. Děti na silnici, Ortel, Před Zákonem, Sen, Umělec v hladovění a V kárném táboře). Některé mi na četbu přišli snadné, jiné byli trošku těžší obzvláště pak celá poslední část Umělec v hladovění se svými čtyřmi povídkami byla skutečně pozoruhodná, samozřejmě v dobrém. Kniha se mi jinak celkově velmi líbila a díky ní jsem si zamiloval pana Kafka a těším se až si od něj přečtu i další díla.
Je to svým způsobem velice rozporuplná kniha. Někteřé části mě příliš nebavili ani nenadchnuli, za to jiné byli naprosto strhující a závěrečné dvě části knihy jsem přečetl jedním dechem. Naštěstí musím říct, že těch lepších a zábavnějších momentů bylo mnohem více než těch nudnějších. Mnoho básnických obratů a frází se mi skutečně líbilo a nadchli mě.
Svým způsobem jsem neměl rád mnoho postav během knihy, ale čím delší dobu ji mám z očí tak ve mě stále zachovává dojem a mnoho postav, ke kterým jsem měl negativní vztah, mi začíná chybět. A to se cení.
A teď už jenom doufám, že se také konečně někdy zvednu a uspořádám svojí vlastní cestu.
Majakovskij je skutečný poetický hrdina, jeho struktura psaní je již od pohledu velice povedená. Básně, které byly vybrány byly příjemné a rychlé na přečtení, přesto se nedokážu ubránit tomu, že některé se mohli vybrat mnohem lépe. To už je však celkový problém literátů jako je právě Majakovskij. Kdy je od nich málo věcí k sehnání, díky po revolučnímu vyklízení, stejně jako díky politické nekorektnosti se ani vše z jeho díla nevydala v době Stalinské totality. Přesto zde Majakovskij ukazuje svůj sarkastický jazyk jak k buržoazním vykořisťovatelům, měšťákům, ale i pochlebovačům a lidem s mnoha tvářemi. Myslím si, že několik básní by se mohlo uchytit do samotných lidových popěvků.
Jedna z prvních autobiografií, kterou jsem přečetl. Dílo bych ocenil velmi kladně, líbil se mi Trockého pohled na věc, jeho pomalou cestu k bolševismu i to, že se nebál říct, kdy se mýlil. Jediný problém jsem měl v blížícím se závěru knihy, kdy nebyla popsána příliš detailně, zaměřovala se hlavně na politická témata, přeskakovala letopočty, nebyla tolik ucelená jako úvodní pasáže. Přesto se jedná o velmi zajímavou a kvalitní autobiografii.
Po mnoha a mnoha měsících nucení mých přátel, jsem nakonec dostál svému slibu a po knize jsem sáhl. Bylo to příjemné čtení na můj vkus sic v některých momentech až přespříliš postav, které nebyli ani tak důležité stejně jako přespříliš detailů, které v mnoha momentech už byly dle mého názoru až zbytečně zdlouhavé tedy z nich začala plynout nuda. Rozhodně mě zaujali hlavní protagonisté obzvláště Jon Snow a později Daenerys Targarien. Jona jsem měl rád už od počátku, Dani mi přirostla k srdci až v polovině knihy, rozhodně až uvěřitelné postavy. Jsem rád, že jsem knihu přečetl, ale na nějaký čas si dám od této série pauzu. Největší problém totiž závisel na tom, že se zde nacházelo několik opravdu nečekaných zvratů, problém byl, že byly v kontrastu s věcmi které byli až moc předvídatelné, obzvláště konec mě v tomto případě velmi zklamal.
Povídky jsou sestaveny dobře, avšak celkový problém u pana Poa je, že spousta jeho děl je častokrát až moc předvídatelných (za což, také možná může dnešní přesycenost tímto žánrem) a někdy až nudných, zbytečně zdlouhavými popisy. Rozhodně mohu doporučit povídky - Černý Kocour a Maska Červené Smrti, ty byly ve sbírce pro mě asi ty nejlepší.
Další skvělá Zaklínačská kniha. Řekl bych,že i o kousek lepší než Poslední Přání. Nejvíce mne zaujaly povídky: Střípek Ledu, Meč Osudu, dosti zasněný nebo spíše halucinogenní Něco Více a hlavně podle mě mistrovské dílo Trochu Se Obětovat na jejíž konci jsem byl i dojat. Epilog byl taktéž skvělý, myslím, že se podobná událost nedá popsat lépe. Již se těším na dalsi knihu.
Nikdy jsem nevěřil, že něco jako takovéto epické dílo dočtu, ale příběh mne chytnul natolik, že jsem četl skutečně jedním dechem. Prakticky žádná kapitola pro mne nebyla nudnou a vyloženě zbytečnou. Z knihy se dá dozvědět skutečně hodně o historii Japonska a této části si skutečně cením, protože zde není vynucena. V postavách jsem se vůbec neztrácel a měl jsem přehled po celou knihu. Jedna skutečně z mála knih, kde jsem na závěr fandil hlavnímu hrdinovi, aby vše dopadlo dobře, což u mne vůbec nebývá zvykem. Jedno z nejlepších děl, které jsem kdy v celém svém životě četl.
Dle mého názoru zcela výjimečná a skvěla kniha od krále horroru. Z mého pohledu v této knize nebylo tolik až tak strašidelných momentů, jako tak skvěle popsaný život města, který byl v této knize naprosto uvěřitelný, leč jsem se v některých momentech bohužel ztrácel ve vedlejších postavách, naštěstí to nebylo zas tak drastické a nehráli zas tak důležitou úlohu v celém příběhu, i tak na mě kniha působila, že si skutečně dokáže vytvořit vlastní živoucí svět. Upíři mě příjemně překvapila, King zkombinoval klasické vyprávění o upírech, což mě jako jejich "fanouška" velice potěšilo, hlavně v dnešní době plné pseudo upírů. Jedna z mála knih, kde jsem posledních 50 stránek, přečetl na jeden zátah a se zatajeným dechem pozoroval jak kniha dopadne, a musím přiznat, že mne konec nezklamal.