tovlasek komentáře u knih
Skvělá, unikátní, chytlavá kniha. Je neuvěřitelné jak pan Mellick III může napsat něco tak chytlavého a prostého, ale zároveň to má takový přesah. V jednoduchosti je krása a v jednoduché ujetosti ještě větší.
Geniálně vtipný doslov odpověděl na všechny moje dotazy a bylo.
Byla to jízda, humorná, někdy nepříjemná, ale hlavně zábavná. Miluju.
Když se napíše, že kniha je romantická komedie, tak i tak jsem nečekal, že to co dostanu je skutečná romantická komedie...dokonce mnohem lepší romantická komedie než se dají najít v televizi, protože pan Melick III měl pravdu když říkal, že to co tomuto žánru chybí jsou démoni a jiné kokotiny.
Kniha je velmi čtivá, postavy jsou skvělé a zamilujete si jak Jonathana a jeho cestu za to aby se postavil všem, kteří ho považují za lůzra. Tak Vešku která je nevinná zamilovaná démonka a ultimátní zlatíčko.
Na závěr je už jen třeba říct čtěte, bavte se, snažte se vyvolat sukubu a hlavně láska hory přenáší.
Tento velice rozsáhlý epos se mi svým způsobem hodně těžko hodnotí. Z dnešního pohledu je dílo velmi rozsáhle a dlouhé přičemž se asi prvních 500 stran absolutně nic neděje, když jsem nad tím sám uvažoval, dospěl jsem k tomu, že těch prvních 500 stran by se dalo shrnout do jedné kapitoly, protože se tam sice udávali jednotlivé malé příběhy, ale nakonec to nebylo ani moc podstatné. Zdlouhavé pasáže někdy u mne vyvolávali až utrpení, obzvlášť v kronice o Starcově životě, to byla absolutní hrůza. Dále jsem měl problém s několika postavy (konkrétně s Míťou a Fjodorem) oba na mne působilo jinak v knize a jinak v úvodním popisu. Úvodní popis je představil tak jako primitivy zjednodušeně řečeno, ale v knize svým jazykem a vším působili stejně hrozně vzdělaně vznešeně a vůbec to neodpovídalo jejich úvodnímu popisu, to mi od nich bralo na realističnosti, což mne nakonec asi nejvíce mrzelo. Poslední věc, kterou bych knize vytknul byl její konec, ten mi přišel absolutně nečekaný, vlastně na žádnou otázku neodpověděl a přednesl něco co mě v knize ani moc nezajímalo, škoda. Na druhou stranu přes všechny tyto neduhy mne kniha nutila číst dál a dál, zajímalo mne jak to dopadne, co se ještě stane, a to se vskutku musí ocenit, musel jsem číst dále, kniha k tomu tak nějak svádí a táhne. Nejvíce mne fascinovala postava Ivana a hlavně Lízy, tato mladá slečna jako by snad vypadla z jiného světa, přesto měla tolik zajímavých promluv a byla tak moc spřízněná s mou osobou. V knize určitě nachází množství památných vět a promluv, které si určitě zapamatuji a možná mne i svým způsobem ovlivnily. Bylo to zvláštní, nečekané, dlouhé, přesto poučné.
Na knihu jsem byl zvědav, už jenom z principu toho, že jsem byl rozhodnut si ji přečíst jako odpočinek během četby Bratrů Karamazových, což tomu ještě dodávalo na absurditě. Bylo to čtivá zajímavé jízda, plná bizarností, fantazie a zajímavých motivů. Titulní novela Strašidelná Vagína se četla velmi příjemně a nápad to byl vskutku zajímavý, zpracování se mi líbilo i příběh odsýpal rychle. Porno V Srpnu byl vskutku snový zážitek, surrealisticky podivný. Fantastická Orgie měla nejzajímavější téma a povedlo se jí ho využít skvěle. Když jsem nad knihou tak přemítal nakonec musím říct, že mi nepřišla vlastně skoro vůbec explicitní, samozřejmě se dá říci, že hlavní tématikou je pořád "sex", ale možná je to už mojí zvrácenou povahou 21.století přesto jsem se nad ničím nepohoršil, neošíval a ani mi to nepřišlo, že by se nad tím někdo jiný mohl ošívat. Kvalitní odpočinková četba, plná nezměrné fantazie pana Mellicka III. Rozhodně jsem zvědav s čím nakladatelství Carcosa přijde příště.
Výbor z tvorby Sergeje Jesenina byl pro mne zážitek na který jsem se těšil, leč jsem tolik neočekával. Naposledy jsem byl zasáhnut jeho přátelského rivala Vladimira Majakovského. Začal jsem číst první stránky a byl jsem zcela ohromen. Lyrická tvorba Jesenina pro mne byla naprostou jízdou a literární zážitkem, který nemá obdoby. Už dlouho jsem necítil tolik pocitů, kolik mi předával jeden básník, najednou se stal mojí platonickou láskou, člověkem, ke kterému jsem cítil tolik empatie a porozumění. Jesenin je jeden z nejlepších básníků, které jsem kdy četl a jeho tvorba se mi zapsala jak do duše tak do srdce, jsem velice ohromen a okouzlen.
"...V brlohu řev a křik běsní
do hodin do ranních,
nevěstkám čítávám verše,
s pobudy pívávám líh.
Prudčeji srdce bije,
náhle můj hovoří ret:
-- Jak vy jsem ztracený člověk,
taky už nemůžu zpět.
Dům můj se beze mne hrbí,
chcíp už pes u nízkých vrat.
V moskevských ulicích křivých
bůh mi dal umírat."
Velmi zajímavá čtivě napsaná kniha. Absolutně mne fascinoval vztah Hanny a Michaela, první dějství knihy mi přišlo opravdu nejzajímavější a nejvíce fascinující. Přiznám se, že jsem Michaelovi záviděl, že má vztah s tak sic nestabilní a často nepochopitelnou, ale přesto absolutně skvostnou ženou. Druhé dějství mne bohužel vůbec nezaujalo, přišlo mi jako by to všechno najednou ztratilo ten pocit. Avšak třetí dějství to všechno navrátilo do kvality přednesené v prvním. Psychologická hlediska postav byla opravdu skvostná a filozofické myšlenky, kterými je kniha přesycena byli přesně k věci a mnohokrát jsem se během čtení o nich zamyslel.
P.S. A je samozřejmě potřeba podotknout, že samotné téma knihy je absolutně historicky nepřesné a nemohlo se to stát, přesto to nijak nekazí dojem.
Vskutku zajímavá filozofická esej pojednávající o absurdnu, absurdním člověku, literátech, kteří absurdno zradili. Kdybych neměl načteno Camusovo dílo vlastně bych snad ani nedokázal říct, jaká je pointa celé této knihy, nebo co se mi on sám snaží sdělit, přišlo mi, že k tomu se dostal až na posledních pár stránkách. To předcházející je ničení jiných spisovatelů a popisování toho jak by to šlo udělat lépe. Hodně se mi líbil citát pravděpodobně parafrázuji "Musíme si uvědomit, že tato díla vznikla v pustině a tam by také měli zůstat," absolutně geniální. Měl jsem dojem, že Camus se s někým ošklivě pohádal, když ho dotyčný nechtěl poslouchat v jeho názoru, tak si vztekle šel za svůj psací stroj a tam toto pln hněvu a frustrace splodil. A nakonec je to velmi čtivě napsaná esej, z které jsem si nakonec i něco odnesl a jsem spokojen.
P.S. Nepřestane mě udivovat, že když už se zde sám Sisyfos zjeví tak pouze na 5-ti stránkách a to ještě 2 strany se hovoří o Oidipovi, miluju to.
Prosté, plné klasického motivu kontrastu mezi láskou emoční a láskou sexuální, mezi životem a smrtí. Přesto velmi originálně napsané, plné roztodivných metafor. Dílo mi evokovalo surrealistickou náladu, mlžný opar vzdálených vzpomínek. Nostalgie.
Brilantní román, který i svou nejsvrchnější podobou, kdyby se bral pouze doslovně dokáže toto až klišovité téma zpracovat velmi kvalitně, zajímavě a jinak. Román je sám možné chápat v mnoha vrstvách, od té nejzákladnější jak se lidé chovají pokud vypukne karanténa a jest Mor. Mor jako nebezpečí nacismu. Mor jako celková absurdita a nesmyslnost života a jediný možný boj je proti ní revoltovat, přesně tak jak to činí doktor Rieux. Dá se v tomto románu najít veškerá Camusova filozofie a vždy mne příjemně potěší jeho styl psaní, kdy popisuje a najednou do toho i tak povedené popisu vloží jakýsi impresivní obraz, který úplně celkovou atmosféru podtrhne.
Majakovskij je skutečný poetický hrdina, jeho struktura psaní je již od pohledu velice povedená. Básně, které byly vybrány byly příjemné a rychlé na přečtení, přesto se nedokážu ubránit tomu, že některé se mohli vybrat mnohem lépe. To už je však celkový problém literátů jako je právě Majakovskij. Kdy je od nich málo věcí k sehnání, díky po revolučnímu vyklízení, stejně jako díky politické nekorektnosti se ani vše z jeho díla nevydala v době Stalinské totality. Přesto zde Majakovskij ukazuje svůj sarkastický jazyk jak k buržoazním vykořisťovatelům, měšťákům, ale i pochlebovačům a lidem s mnoha tvářemi. Myslím si, že několik básní by se mohlo uchytit do samotných lidových popěvků.
Absolutně brilantní dílo o mladém Jaromilovi, který prochází svým básnickým mládím. Mnoho malých příběhů ze života, mnoho úvah nad životem, láskou, dospíváním, ideologií. To všechno zde v knize najdeme, knize plné fantazie, tvrdé upřímnosti, která se dotýká nás všech, jenom občas proto nemůžeme nalézt slova. V mnoha situacích jsem se přímo viděl, jiných jsem se naopak štitil a znechucoval, ale o tom už je ten život. Každý v sobě má určitého Jaromila, který promlouvá k nám všem přes svou zbrklost, oddanost, žárlivost, nedospělost, ale i ve hledání své identity. Absolutně brilantní kniha, hodná mnoha zamyšlení.
Ach Allene Allene, můj tajemný hrdino, můj guru, vizionáři, jasnovidče, můj osamělí bratře a homosexuální představo. Vždy zůstaneš mojí inspirací a mým literátem číslo 1. Výtečný výběr z jeho díla, které se dá shrnout pouze jako dechberoucí. Plné abstraktních vyjících obrazců, stejně jako obyčejných malých příběhů ze života, ve kterých se však toliko dá najít. Předznamenal si svět a mne jenom mrzí, že svět ve kterém funguji já se tolik od toho tvého neliší. Miluji tě, Allene Ginsbergu a jednou až se budu nacházet v Newarku položím svá vlastní díla na tvůj hrob, přesně tak jak sis přál.
Všichni pějme -
Každý z nás je tak trochu
homosexuál
ať už to nechtěl anebo chtěl
každý z nás kdysi
o lásku mladých chlapců stál
i když na to dnes už takřka zapomněl.
Každý z nás se tak trochu
zamiluje
do kluka s opálenou tváří plnou pih
a každý mu kousek své duše
rád věnuje
jako dívka, co nikdy nepoznaala hřích.
Dnes každý z nás už ví
každý z nás už ví
jak polibek může být dráždivý
přímo na ústa
bez rozmýšlení
od malého zpěváčka z Tennessee -
Každý z nás ví jaké to je
když se někdy zamiluje
do atleta, jemuž smělost z očí září
Ale myšlenky každého z nás
nikdy se neztratí, nezničí je čas
Bůh nám je spočítá v našem stáří.
Každý z nás se narodil ženě tak
trochu buzík
trochu teplouš a trochu pes,
každý z nás se narodil urozeně
král majálesu a taky trochu
prase, co nezná svojí mez.
A tak když se s tím nemůžeš vyrovnat
a snažís se potlačit svůj
přirozený vztah
postavíš se ke zdi
sám se svými přízraky
a střílíš, abys zabil svůj strach.
Můžeš vyprázdnit plny zásobník
do kalhotek kterékoli ženy
či do úst muže, jímž pohrdáš
můžeš jim nadávat do kurev
nebo v telploušskývh hrách potit krev
když žár plutonia v očích máš.
Nikdy si ale nezašukáš
s dámou ani s pannou
co tvá stehna nikdy neocení.
Ne, nikdy si nezašukáš
se svobodnou či vdanou
za peníze si však koupíš vysvětlení.
Ne, nikdy si nezašukáš,
ale všechny žerty stranou
před bohyní, co přijde v přestrojení -
A tak když tě něco souží
tvůj záskok ti špatně slouží
proč neprijdeš za mnou?
Vezmu tě za ruku
dám ti lásky záruku
A provedu tě tmou.
Kniha je velmi čtivě napsána a její obraz dystopického světa je velmi zneklidňující. Svět ve kterém je ultimátní hodnotou radost se zdá vcelku příjemný, přesto se člověk nemůže zbavit určitého podezření a lehké míry perverznosti takové světa bez smutku, melancholie a samoty. Vše bylo v pořádku, až na jednu podstatnou věc a to závěr. Přišel mi zvláštně absolutně nehodící se, ani bez určité myšlenky, či sdělení. Prostě a jednoduše absurdní, možná to k tomuto světu sedlo, ale zároveň mi chybělo celkové rozuzlení i pro ostatní postavy, které jakoby vymizeli. To jest velká škoda pro knihu. Pokud bych už ji měl zařadit mezi velikány tohoto žánru 451 stupňů Fahrenheita a 1984. Zařadil bych ji na druhé místo.
Dílo, které mohu považovat pouze za velkolepé. Jedná se o skutečnost kdy na každé dvojstránce se minimálně najde aspoň jedna věta, která se dá citovat, jak je svým obsahem poučná, či pravdivá. Kniha se čte výborně a rozhodně se jedná o nadčasové dílo, které mi přijde, že hlavně v dnešní době, zde u nás, je velmi blízko. Harry je postavou se kterou dokáži soucítit, ztotožnit se i se s ní společně mýlit a i přesto, že jsem na jeho věk ještě příliš mladý, cítím, že jsou mi jeho pocity velmi velmi blízké. Filozofické úvahy, duše, duchovno, pomatenost, nekonformnost, měšťáctví to vše a mnohem víc zde je. A já už snad mohu pouze smeknout nad autorovým veledílem, které navždy zůstane v mém srdci a nebudu se bát po něm sáhnout kdykoliv, kdy mne skutečnost sama o sobě srazí na kolena.
bylo to rychlé příjemné čtení; potom co mu zemře jeho milovaná sestra Drusilla, Calligula začíná mít strach ze všedních věci, chce se vzepřít osudu, být svobodný a logický zároveň vědomě páchá sebe-vraždu chce aby ho všichni nenáviděli a usilovali o jeho život, aby konečně měl pokoj... popravuje, mučí, rouhá se a to jenom proto aby mohl řídit svůj vlastní život. Nakonec ve svých posledních okamžicích si je uživá... Vysmívá se a ví že smrt se již blíží.... je to zajímavá příjemná četba, smutná, tragikomedická a ukazuje zajímavy pohled na kontroverzního císaře
Absurdita, úzkost, beznaděj a nespravedlnost to všechno se dá cítit při četbě této knihy. Velmi mne fascinovala skutečnost poznávání jiných postav než jenom Josefa K. postav, které se vzdali všeho jenom proto, aby pro ně Proces dobře skončil, jestli vůbec někdy skončí. Je to takové utahané a zároveň krátké jako sám Proces. Původně jsem knize chtěl vytknout ducha nedopsanosti, ale když si to tak zpětně uvědomuji, ta nedopsanost ještě doplňuje takovou nezřetelnost, kterou kniha vskutku oplývá. Tedy skutečná věc, která mi vadila byli pro Kafku typické nesourodé kapitoly, jedna má stránek 10 další 40 a to mě z mého osobního principu neskutečně frustruje, ale tak to možná má být. Závěrem je to podivné dílo, které překročilo svojí dobu a mne už se nezbývá ptát, co bych dělal Já na místě Josefa K., protože je řešení spousta a vlastně žádné. Děsivé.
Dalo by se snad říci, že v této knize, žádný příběh nebyl, byla to jedna velká studie a filozofické hloubání nad tématem závislosti a síly drog a alkoholu. Kniha byla silně faktografická a musím říci, že jsem se v ní dozvěděl a přiučil mnoho věcí o různých látkách, jejich účincích, pocitech, které vyvolávají i abstinenčních příznacích. Kniha je čtivá, občas přesycuje informacemi o postavách, které se tam už nikdy neobjeví, ale takový už byl Burroughsův styl. A já jsem rád, že jsem tento filozofický trip navštívil.
Humorná, depresivní, romantická, děsivá, laškovní to všechno je tato básnická sbírka od samotného Ještěrčího Krále. Nachází se zde několik známých zhudebněných básní až po různé zápisky a poznámky Jima. Musím říct, že jsem se sbírkou velmi spokojen, věci do ní vybrané jsou skvostné a vyprávějí všechny možné pocity samotného autora. Rozhodně doporučuji.
"Začít znovu: Měly by události těch dnů... Sen o incestu & vypuzení z kmene. Velká sestra. Říká se tomu tripl. Ty tam, pojď sem, třešničko. Byla jsem panna. Trvalo to 10 vteřin. No, nic moc. "Jsem nějakej nesvůj." Natáhnout si kožený kalhoty na zítřejší hodinu.
Opustili mě, opustili při, poselství či slovo pro dalšího boha. "Vykopáváme tě z našeho vesmíru!" Ptal se po tobě. O co, že jo."
Upřímně jak se zde koukám na textová hodnocení, tak mi přijde, že jsem asi jeden z mála komu přišla kniha naopak velmi čtivá a skvostně napsaná, obzvlášť vezmu-li v potaz v jaké době byla napsána. V knize pro mne bylo 10% vzrušení, 10% humoru, 30% nechutenství, které se však později proměnilo v apatii a 50% frustrace z osudu mnoha (obzvláště ženských) postav. Čtyři hlavní protagonisté a zinscenovatelé tohoto zajímavého pokusu byli pro mne absolutně odporní a prakticky v ničem jsem s nimi nesouhlasil a možná právě proto mě ta kniha tolik přitahovala. Nenalezneme tu jenom úchylky a sadismus, ale také filozoficko-politologické debaty, které nejsou v knize tak naznačeny, ale donutili mne mnohokrát přemýšlet. Naši hrdinové jsou zástupci později vymyšleného sociálního darwinismu, který je úplný opak toho v co věřím já, proto bylo zajímavé poslechnout si jejich argumenty o utlačování slabších a převaze těch silných jako v přírodě. Sic není příběh dopsán a možná je to částečně proto, ale poslední část knihy mi přišla už jenom jako takové "obludárium", které aspoň pro mne nebylo ani vzrušující, ani odporné, prostě spíše možná až moc zbytečně brutální.
Musím však říct, že na dobu ve které kniha byla napsána - autorovy smekám klobouk za odvahu a celkový nápad, který by podle mého názoru mohl vzbudit kontroverzi i dnes. Celkově se mi kniha velmi líbila a jak se říká proti gustu žádný dišputát.
Typické Hrabalovské dílo o osobnostech z okolí Kerska. Každá jednotlivá povídka přináší jiný ojedinělí pocit - nudu, překvapení, smích, melancholii, nostalgii... A i přesto, že je tam někdy nuda a nic se neděje Hrabal i toto "nic" dokáže popsat po svém. Pábitelé na každém rohu a k tomu divoká příroda.
"Vám se bude těžko umírat."