triatlet komentáře u knih
Autorka se vyrovnává ve verších se smrtí otce, v některých verších (Potkánek) navazuje na ruralisty typu B. Reynka.
Především verši prostupuje oddanost víře, ale i dětem.
"Modlitba"
Uzdrav nás žárem
svého těla
opatruj nás
a odpusť znova
co ve své pýše
zavinily
kroky naše
a jazyky
srpy
kladiva
svastiky
Geniální zásoba (50) vzorových příkladů - od jednodušších složitých souvětí až po složitější složitá souvětí (12 vět v souvětí je moc i na mě:-).
Přehledně napsaná teorie.
Kdo správně určíte větný člen AUTEM ve větě "Jel autem." ? :-)
Jednoduchý příběh o pomaturitních strastech je psán zajímavou formou.
Kontrolní otázka: Kde se odehrává děj?
První setkání s tvorbou Jiřího Šulce. Zážitek - střídání vypravěčů, propracované charakteristiky.
Kdysi, na začátku 90. let, první setkání s Bohumilem Hrabalem. V pravý čas mě oslovila poetika, pomocí níž Mistr dokázal zachytit obyčejné příhody.
Motiv cesty Coelho obohacuje o víru a vlastnímu hledání hlavní hrdinky to prospívá. I když se může zdát, že autor píše schematicky, svým stylem si získává široký okruh čtenářstva. Ani třetí kniha od Coelha mě neodradila v poznávání jeho díla. Ale určitě bych nedoporučoval číst od Coelha příběh Jedenáct minut jako první.
Ťululum povídá šmudle: vtipně to Magor poskládal, i když nás v polívce utopit nechal:-)
Adventně laděné verše navozují sváteční náladu, i když vedle koled zní i charleston, který "tančí peníze" v přeplněném hypermarketu.
Krásná veršovaná pohádka založená na boji dobra proti zlu. Podobně jako v pohádce o Zlatovlásce pomáhají hlavnímu hrdinovi překonat úskalí 3 zvířátka.
Sovovy verše mám rád. U této rozsáhlejší skladby se čtenář musí soustředit, protože autor často využíval přesahy a zastaralejší výrazy.
ČV 2021 - kniha vydaná před sto a více lety
Vtipný pohled na partnerské vztahy očima jezevčíka Herkula alias Carla-Leopolda von Escherbacha.
ČV - kniha s pruhovanou obálkou
Trojice dětských kamarádů společně se psem Egonem jsou na stopě ukrytému pokladu. Na hřbitově se snaží zjistit, kdo vykopává staré hroby. Zároveň chtějí odhalit, jaký byl pravý důvod smrti Cecíliiny maminky, která zemřela předchozí léto.
Povídka obsahující 6 kapitol zachycuje soužití dědy Nuela a jeho vnuka Mánka. Jejich domácká jména jsou odvozena od stejného základu – Emanuel. Mánek chodí do třetí třídy a rodiče ho na víkend přivezou z Prahy do městečka Šeříč. Babičku odvezli do Prahy, takže dvaaosmdesátiletý děda hospodaří s devítiletým vnukem, vzpomíná s ním na klukovská dobrodružství. Děda stojí „bezradný a zmatený“ ve chvíli, kdy se ho Mánek ptá, jak vypadala cihelna, kam si děda jako kluk chodíval hrát.
Nemoc, nebo uhranutí?
Pomoc, nebo čarování?
Realita, nebo sen?
... aneb nudná týdenní exkurze v novozélandské rodině
Povídkový triptych (Konec královny, Apartmá s koupelnou, Slib) u nás doma koloval na přelomu 80. a 90. let tak, až se ztratil.
Líbily se mi charakteristiky postav, anglické vystavění příběhu (uzavřený okruh podezřelých) i role vypravěčky.
Zuzana Posp_lová serv_ruje [íčka],
školákům se při čtení červenají l_čka.
Jeden příběh ke každému p_smenu,
kdo v_luští křížovku, získá odměnu.
Kromě 7 příběhů zaměřených na procvičení vyjmenovaných slov následuje množství křížovek, osmisměrka ke každé obojetné hlásce. V příloze jsou obrázkové doplňovačky, básnička. Autorka i pomocí křížovek rozvíjí slovní zásobu, i když místo jikry jesetera bych volil třeba kočkodanovitou opici.
Ilustrace Drahomíra Trsťana (především vykulené oči) nahánějí větší hrůzu než vyjmenovaná slova :-)
Sešitkové vydání, které se vejde do obálky a může udělat radost školákům učícím se vyjmenovaná slova.
Krátké básničky a příběhy, v nichž jsou zvýrazněna vyjmenovaná slova po p.
"Bába žije v přepychu,
stále chodí v kožichu.
Přepychem se chválí,
i když slunce pálí."
Šímův Kaleidoskop si mě doslova našel. Když jsem hledal Šiktancovu sbírku, vypadl Kaleidoskop.
Vzhledem k tomu, že mám rád Šímův obraz Nataši Gollové, který vznikl
v době, kdy randila v Paříži s Tristanem Tzarou (http://www.ogv.cz/stala_vystava), tak jsem si půjčil i Kaleidoskop.
Autor v krátkých glosách popisuje místa, charakterizuje umělce. Asi nejvíc skloňuje jména jako Cocteau, Apollinaire, Tzara, nebo Proust.
Postupně se glosy mění v eseje o umění (s přesahem do politiky).
(D)ocení především zájemci o francouzskou kulturu, o kosmopolitní Paříž
1. poloviny 20. století.
"Ismus je obyčejně širokým programem, heslem, ale to je vše." (s. 43)
"Surrealismus, který není zhusta čistou poezií, to závisí na jednotlivcích, ale který formuluje, co čistá poezie je nebo má být." (s. 54)
"Umění posledního století je největším chaosem, jaký si lze představit." (s. 59)
Časté řetězení neslovesných vět je působivé. "Život. Denní záležitosti lidí. Hluk, shon, práce. Připomínám si Bordeaux, Bayonne, Santander, Billbao. Chaos, barevnost, osobitost, vše sešněrováno strašnou nutností obchodu, disciplínou organizace Avšak historie lidí?" (s. 7)
V závěrečném doslovu, který autor napsal po víc jak čtyřiceti letech, je zajímavá zmínka o překladu Osleplého pštrosa (https://www.databazeknih.cz/knihy/pstros-se-zavrenyma-ocima-305240?show=binfo).
"Humor se nedá naučit.
A snad ani odnaučit.
Humor je vztah k životu
a k lidem. Kdo humor
nemá, je chudší než ten,
který se s humorem
narodil..."
Úvodní motto na předsádce má i vypointovaný dovětek v zadní části knížky.
Jan Werich vychází z tradice bajky. Zápletka založená na jazykové hravosti (veška - bleška - vařečka - koloběžka) je jednoduchá.
Nezvykle působí oživení koloběžky, naopak mluvící vařečka mi nevadila.
Poučení je dokonalé...
"Vidí to a slyší to
veliký mrak,
chtěl by taky pomoct,
ale neví jak."
Jak mrak poznamená osudy blešky, vešky, vařečky a koloběžky?
Ilustrace Vlasty Baránkové jsou milé. Poučný je doslov Františka Cingera.
K pochopení niterných, reflexivních veršů je třeba znát dějinné souvislosti, nebo aspoň dospět k výtečnému doslovu (P.K. - Petr Kovařík - překladatel ?).
V metaforických obratech jsem se místy ztrácel, ale zaujalo připomenutí Prahy.
Líbily se mi enumerační řady, zvláště ty složené z apostrof.
"Ty, má krásko, v srpnu ještě spící,
má královno, má ženo, má rovino, můj zeměpise,
polibku bažin, citero, kterou skrývá uhlí,
ty šate, mého umíněného zpěvu,
dnes znovu ožíváš a mateš mě černou vodou
nebe a nutíš mne:
musím své kosti oživit v tvém království,
musím ještě osvětlit své úkoly vezdejší." (s. 12)
I když převládají lyrické verše, tak z nich vystupují autorovy osobní prožitky.
"Můj rozum žil pod širým nebem,
odevzdal moři mé vápenné srdce." (s. 50)