triatlet komentáře u knih

K pochopení niterných, reflexivních veršů je třeba znát dějinné souvislosti, nebo aspoň dospět k výtečnému doslovu (P.K. - Petr Kovařík - překladatel ?).
V metaforických obratech jsem se místy ztrácel, ale zaujalo připomenutí Prahy.
Líbily se mi enumerační řady, zvláště ty složené z apostrof.
"Ty, má krásko, v srpnu ještě spící,
má královno, má ženo, má rovino, můj zeměpise,
polibku bažin, citero, kterou skrývá uhlí,
ty šate, mého umíněného zpěvu,
dnes znovu ožíváš a mateš mě černou vodou
nebe a nutíš mne:
musím své kosti oživit v tvém království,
musím ještě osvětlit své úkoly vezdejší." (s. 12)
I když převládají lyrické verše, tak z nich vystupují autorovy osobní prožitky.
"Můj rozum žil pod širým nebem,
odevzdal moři mé vápenné srdce." (s. 50)

5 24.02.2018

Po MS v Praze 1985 jsem s napětím očekával na vydání této publikace. Nosil jsem ji s sebou na hokejové zápasy a získal podpisy několika hráčů (Oldřich Válek, Michal Pivoňka, Darius Rusnák, Dušan Pašek, Eduard Uvíra, Vladimír Caldr...).
Kniha mapuje pražský šampionát den po dni. Kromě statistik obsahuje i zajímavé medailony hráčů.
Škoda, že se nepotvrdilo proroctví, že trojice útočníků Rosol - Kameš - Klíma ("Zatočte tam s nima!") si spolu ještě zahraje hodně zápasů. Před MS se totiž zranil Petr Klíma, během prvního utkání Petr Rosol, takže šampionát dohrál pouze Vladimír Kameš. Po mistrovství světa Petr Klíma emigroval a trojice, která vznikla během vojenské základní služby v Dukle Jihlava, se rozpadla...

5 24.02.2018

Zimní olympijské hry v Sarajevu jsou první, u kterých jsem fandil. Kromě hokeje jsem tehdy držel pěsti běžkařům, nebo spíš běžkařkám.
Dojezd štafety byl hodně emocionální - Květa Jeriová finišovala s Marjou-Liisou Hämäläinen, která v Sarajevu získala tři zlaté medaile. V souboji
o 2. místo byla Květa Jeriová úspěšnější. V cílové rovince ji povzbuzovaly ostatní členky štafety (Blanka Paulů, Gabriela Svobodová a Dagmar Švubová).
Podobně jako letos i tehdy jsem sledoval se zájmem sjezdové lyžování. A doufám, že někdy budu opět s napětím koukat na krasobruslení, nebo na skoky na lyžích.
Občas si rád knížkou listuji.

5 24.02.2018

Výběr osobností je značně rozptýlený od Josefa Masopusta po Aloise Volkmana.
Ilustrace jsou vtipné, bohužel opakuje se motiv postele a kadibudky. František Ringo Čech by se za "silná" slova zasloužit propadnout do...
Nepochopil jsem ani čtení Věry Krumphanzlové: "Stojíc na stole, opírajíc se o strop."

1. Kde - všude.
2. Kdy - v pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek sobotu i neděli.
3. Jak - důkladně. (Josef Přibyl)

Příslovečná moudrost praví: "Řekni mi, co čteš (ne kdy čteš), a já ti povím, kdo jsi (ne kde jsi)". Nezáleží tedy kde, ale co, kdeco čte kdekdo. (Alois Volkman)

Kde? Všude, kde je světlo (teplo a vláha není podmínkou).
Kdy? Nejraději když nemůžu, neplánovaně, proti plánu, když mám jinou práci a tudíž pocit, že hřeším. Ale když můžu tak taky, ale to až za chvilku, když vychutnávám ten prvotní pocit, že můžu.
Jak? Písmeno po písmenku, slovo po slově, odstavec po odstavci. Švýcarsky důkladně od počátku až do konce, předmluvu i pomluvu. (Jiří Just)

5 19.02.2018

Podobně jako Tiché šlapací království (https://www.databazeknih.cz/knihy/tiche-slapaci-kralovstvi-337539) se jedná o přepis rozhlasové povídky, respektive dvou povídek.
Příběh Posel z hydrometeorologického ústavu doporučuji číst při čekání
u stomatologa. Ilustrace v podobě starého rozhlasového aparátu v povídce mají svou roli.
Zajímavá je nadčasovost - jistý Lukáš Kohout úspěšně mystifikoval i ve vysoké české politice...
Pobavila polysémie slovesa "vyjádřit" :-)
V příběhu To jeli dva ve vlaku se objevuje příjmení Hujer. Vtipné zachycení "nemoci z povolání".

5 22.10.2017

Jiří Stránský uvažuje o české povaze. V textu je množství aluzí - od
sv. Františka přes K. Gottwalda až po L. Vaculíka.
Zajímavá je typografická stránka - tučně jsou citáty jiných osobností.
Ilustrace na obálce (P. Reisenauer) je výstižná, další grafický doprovod
(M. Janáček) abstraktně zbytečný.
Některá souvětí jsou hodně složitá, dlouhá, ale není na škodu si myšlenky Jiřího Stránského přečíst opakovaně.
"Komunismus není filozofie, chlapče, komunismus je epidemie." (Jiří Krupička, s. 20)
"...dokonce i laskavý diktátor musí budit strach, aby pak mohl být laskavý..." (N. Machiavelli, s. 23)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Vezmi závist, sestru nenávisti, přidej odpor ke každé jinakosti, okořeň méněcenností z pohodlné či záměrné nevědomosti a neschopnosti, opiš si od Lenina, který – aby to mělo ten správný říz – k tomu přimyslí, že nejlepší a nejbezohlednější je nenávist hladová a že jediné, co je lepší než třídní boj, je třídní válka, a máš před sebou definici komunismu." (Karel Pecka, s. 15)

5 30.09.2017

V Edici Poznáváme naše světce vyšly příběhy o sv. Vojtěchovi, Václavovi, Prokopovi, Ludmile, Anežce České, Janu Sarkanderovi, Zdislavě a Cyrilovi a Metodějovi.
Na necelých cca 40 stranách je jednoduše převyprávěn příběh daného světce. Autoři neopomíjejí místopis a v závěru vystupují současní turisté u nějaké památky.
U Zdislavy je to studánka pod hradem Lemberk.
Autoři připomínají i svatořečení.
Povedená série (nejen) pro nejmladší školáky.

5 20.08.2017

Miloň mě zaujal nejen jako herec a básník (Mandel sonetů), ale i jako prozaik.
Příběh je vtipný a navíc jazykově hravý. "Promiňte, jedeme, vlastně - úsměv - stojíme okolo..." (setkání s železničářkou u stažených železničních závor).
Čepelka umně pracuje s dobovými reáliemi (vinné dýchánky) a skvěle komunikuje se čtenářem (pasáže psané kurzívou jsme si užíval).

5 01.07.2017

Krásný důkaz korespondenčního přátelství mezi překladatelkou - Zdeňkou Stavinohovou - a Marií de Saint-Exupéryho, matkou autora Malého prince.
Korespondenční přátelství navíc obě naplnily osobním setkáním.
Zajímavě působí slova paní Exupéry datovaná v listopadu 1969: "Obdivuji se lidem vaší země a budu mít radost, když mě má kniha přivede k nim blíž."
Zajímavé je, že pozůstalí požádali paní Stavinohovou, aby jim umožnila použít fotku Marie de Saint-Exupéry, kterou pořídila při své návštěvě ve Francii (v Cabris), na oznámení o jejím úmrtí.
Zajímalo by mě, jestli Marie de Saint-Exupéry zvládla uplést šálu pro Zdeňku Stavinohovou.

5 10.05.2017

Formátem malá knížka, obsahem velká - nejen myšlenka básně, ale i forma petrkovského vydání. Nádherné ilustrace Giovanni Manna (http://www.giovannimanna.com/), promyšlená typografie. Jímavý úvod, zajímavý závěr.

5 16.04.2017

Barevně alegorický příběh, i když začíná černobíle, až temně.
"Tam vládla bouřka, nejtmavější ze všeho. Občas dělala na nebi velké prádlo. Prala mraky, oblohu a vítr a hrozně přitom zpívala. (...)
Šedé je nebe
šedé jak ocel kosy
šedé jsou doutníky na rákosí
šedé jsou včely i vosy
všechno je šedé a dokud budu zde,
jiné to nebude."
Díky duze a "schánšlivým" kohoutům, kteří měli "peří černobílé jako klávesnici klavíru", a vejcím je na světě barevně veselo, i když je člověk na dně, podobně jako Magor v dobách, kdy byl vězněný.
.........................................................
Typografie a kresby Luboše Drtiny příběh oživují.

5 04.04.2017

"Je přece hezké mít tolik malých klíčů a otvírat tolik věcí. Jen ty klíče nespleťte, protože každý klíč má svou dírku."
...................................................................................................
Nápaditost podobná jako v Praštěných pohádkách. Sešitové vydání s kolážemi muselo/ musí mít své kouzlo. Ale díky i za Pohádky - vybrané spisy II.

5 14.01.2017

M. Viewegh: Konkurenční nabídka - 60 % (Standardní vieweghovský příběh s očekávanou pointou.)
I. Obermannová: Co nejhoršího vám udělala matka - 10 % (Zbytečné.)
P. Šabach: Krajina před bouří - 15 %. (Zbytečně zdlouhavý telefonát s nudnou pointou. Ledaže by měl vnouček stejně dlouhé vlasy jako byl telefonát...)
P. Soukupová: Milánek - 50 % (Příběh má spád a očekávatelný konec.)
J. Rudiš: Konečná - 70 % (Sice motiv matky trochu upozaděn, ale dvojici bigbíťáků autor vykreslil zajímavě.)
Irena Hejdová: Do prdele - 75 % (Výrazná charakteristika matky. Věrohodně zachycený příběh.)
M. Reiner: Greta - 50 %. (Při čtení jsem vzpomínal na plastičtější příběh Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové.)
E. Hauserová: Pro Sabinu udělám všechno - 40 %. (Nudně depresivní.)
J. Moník: Osobo, neběžely tudy děti? - 70 %. (Šabachovsky vtipné.)
Sára F.: Návštěva - 50 % (Zajímavé líčení prostředí vykresluje i charakteristiku postav.)

5 30.12.2016

Umně zachycený příběh, i když mírně překombinovaný (soužití Elliných rodičů). Ráchelino vyprávění zaujme. Líbilo se mi Einsteinovo poselství a jeho naplnění.
Opakované aluze na Zlodějku knih jsou motivující.

5 08.08.2016

"Láska je sama, matka je sama, vlast je sama
nikdo nerytěřuje, nikdo neláme kopí
neboť není také protivníků
kromě Protivníka jediného
zloděje dechu a chleba
kterého nevidíme
který je všude
ta démantně nepropustná
kráčející, blížící se, drtící zeď"

(...)

"Aby se tak Evropa vrátila ke své první lásce
holujíc Beránkovi
aby se tak můj národ vrátil
Svatý Václave"

Hluboké myšlenky o době složitě poskládané do volných veršů.
Každé slovo má svůj význam, žádný verš není zbytečný.

5 28.02.2016

Průměrná knížka, která se hodí, když máte chřipku a potíte se. Příběh je sice čtivý, ale povrchní a hlavně zbytečně natahovaný. Doba 2. světové války tvoří pouze kulisu, není nijak podstatná. To už výraznější je zachycení dnešního googlování na mobilech...
s. 361 - autorka dokáže 3 písmenka popsat ve 3 větách: "Odpověď byla tichounká jako mávnutí křídel noční můry, která vlétla do pokoje otevřeným oknem a třepotala se na lampičce, ale Lauer ji zaslechla: "Ano."
Jediné slovo znělo Lauer jako hudba. Tři hlásky jí odpověděly na otázku, jež ji pronásledovala celý život."
Pokud někdo rád při čtení cumlá tvrdé bombony, pozor na str. 224, smíchy by se mohl udávit :-)
Ve srovnání se Steinbeckem (několikeré aluze na novelu O myších a lidech) autorka vykresluje postavy, které se oddávají snění, ale postupně jejich sny přerůstají až do patologických rozměrů. Takže jsem rád za Dollyn osud, s přibývajícími stránkami jsem jí nepřál nic pěkného :-)
Záměna jmen Dolly / Dorothey je místy matoucí stejně jako vykreslování vztahů nebo časové skoky ve vyprávění.

5 28.02.2015

Kromě výrazných charakteristik se mi líbil především pohádkový motiv skříněk.

5 18.05.2014

Nadčasová politická satira. Verše Jiřího Žáčka, který se inspiroval Aristofanovými Ptáky, poprvé bavily publikum rok přes sametovou revolucí.
DOUFALION
Hopla,
aby tě husa kopla!
Co to mé chabé zraky vidí?
(Šťouchá do Prométhea holí.)
PROMÉTHEUS
Jsem Prométheus, přítel lidí...
PRIMABRACHOS
Ten buřič, rebel, vyzvědač?
DOUFALION (bodře)
Pojď si dát loka! Že tě baví
takhle tam viset jako bloud...
PROMÉTHEUS
Však slezu, moulo, celý žhavý -
nejdřív mě ale zbavte pout!
(Oba hrdinové šplhají na skálu a rozvazují mu pouta.)
Visím tu za trest z vůle Dia -
zased si an mě, vládce náš...
PRIMABRACHOS
Spočítal ti tvá alotria?
PROMÉTHEUS
Mám zvláštní hobby - špionáž...
(Žuchne dolů, vstane, tře si zdřevěnělé klouby.
Doufalion mu podá amforu, Prométheus pije.)
Leč k vaší cestě. Nechte snění!
Radši se vraťte domů zpět!
Ten váš ráj prostě nikde není!
To by se musel změnit svět.
(Rozohní se.)
Člověk je aušus, hrouda hlíny.
Namísto činů pouhý hec...
Býval bych vsadil na delfíny -
bohužel však jsem neplavec!
(k publiku)
Já, představitel božské vědy,
nad lidským rodem dělám kříž!
Už z vás mám žaludeční vředy
a tlak mi stoulá výš a výš.

5 11.05.2014

Příběh sice připomíná akci Barbarossa, ale válečné události jsou zachyceny okrajově. Vojnovič dokázal s nadsázkou zachytit reálný socialismus v celé jeho "kráse". Chování ruských/ sovětských lidí v Rudé vyvolává úsměvy.

5 17.09.2013

V jednoduchosti je síla. Autorky zaujmou jednoduchým příběhem, ovšem dokáží na malém prostoru zdařile charakterizovat postavy. Vhodně jsou užity i různé typy písma. Kladem jsou i ilustrace.

5 12.08.2013