trudoš komentáře u knih

Závěrečný díl trilogie Runové čepele má tentokrát hlavní hrdinku a ne hrdinu. Kniha je výjimečně celá vyprávěná v ichformě, což dalo Ann Marstonové volnou ruku působnosti ohledně ženského pohledu na přízemní svět mužů. Na rozdíl od druhého dílu je trojka, stejně jako jednička, dějově jednoduší a chvílemi zbytečně vycpaná vatou. Chybí jí spád (opravdu něco dít se začne až někdy od sto padesáté strany) a troška originality. A navrch je to těžká lovestory.
Přesto všechno je Zlomená čepel příjemná dobrodružná odrhovačka, jejíž plus navíc je autorčina schopnost vyhrát si s keltskými zvyklostmi a náboženstvím, které do příběhu umně zakomponovala. Nenápadný klad je i to, že se román dá číst samostatně, aniž byste museli nutně znát předešlé části. Jen některé osudové věštby z dílu druhého vám možná uniknou.

5 12.10.2015

Zklamání především z toho důvodu, že i přes sliby anotace se nejedná o nijak výrazně jinou romanci, než nabízí klasický „harlequinovský“ standard. Jistě, trochu koření tomu dává smrt na začátku, a především expresionistické zpracování, kdy přehršel zdánlivě nepodstatných detailů v podobě jednotlivých kapitol dává dohromady atmosférický celek. V tomhle je to bezvadné, spousta krásných slov, přirovnání, nostalgie a emocí, ale nějak jsem čekal větší zaklapnutí, nebo alespoň zdůvodnění některých pohledů.
Pro mě tedy David Foenkinos kromě kreativního přístupu nepředvedl nic dalšího, čím by mě dostal do kolen. Příběhová linie je poměrně předvídatelná, postavy i přes veškerou snahu prvoplánové (ona, on a nepřející v pozadí) a humoru jsem si všiml až v závěru vyprávění (Švédsko asi není tak úplně země zaslíbená). Přitom motiv příběhu mi přijde poměrně nosný, jen je zpracován s typickým francouzským intelektuálním grifem, kterému já jen málokdy přijdu na chuť.

5 12.10.2015

Přestože mám rád autorčiny detektivní romány, tak mě její čistě historický román moc nezaujal. Romance jak v duchu Gejši Arthura Goldena, kdy dva lidé z různých společenských vrstev kolem sebe krouží spoustu let, než se konečně dají dohromady. A jak se Lindsey Davisová snaží co nejvíce vycházet z historických faktů, oběma hlavním postavám v průběhu děje málokdy hrozí nějaké reálné nebezpečí, přestože nás provede obdobím vlády takových vykuků, jako byli Caligula či Nero. Román díky tomu pro mě ztratil spád a stal se pouhou milostnou vyprávěnkou, zasazenou do období Říma pár desetiletí po Kristu. Trochu nepříznivě mě zaskočilo, jak se změnil styl vyprávění - nejen že zmizela tolik příznačná ich forma a nadsázka, ale přibylo množství vykřičníků, jež příběhu dodávají zdání divadelní hry s afektovanými herci. Naopak zajímavé pro mě bylo nahlížet z nového pohledu na průběh vojenského tažení generála Vespasiána v Británii, které znám s románů Simona Scarrowa.

5 05.10.2015

Přijde mi, že se Jack McDevitt ve svém cyklu Motory Boha dostal do situace, kdy neví, čím novým by tentokrát oslovil. Další katastrofa už čtenáře neohromuje tolik jako dříve, a to ne kvůli tomu, že by se z autora stal v mezičase cynik, ale protože se jeho scénáře záchranných operací jednoduše opakují. Odhalení nové mimozemské rasy taky zdaleka neuchvacuje tolik jako na začátku, čistě kvůli tomu, že je to jen další „nová" rasa, podobně jako v předchozích třech románech. Alespoň že se spisovatel konečně vrátil k tématu vesmírného oblaku, který z nějakého důvodu likviduje veškeré civilizace - takže kdo toužil jedenáct let po odpovědích, alespoň nějakých se v tomto románu konečně dočká.
Přes všechny opakující se motivy ovšem stále patří Jack McDevitt k prvotřídním vypravěčům, který sice nehýří imaginací moderní britské space opery, ale na druhou stranu je napínavý, zábavný a hlavně srozumitelný. Arthur C. Clarke a Isaac Asimov v něm tak rozhodně mají důstojného literárního pokračovatele.

5 05.10.2015

Důvod, proč mě Princ z Persie nedostal do kolen, je moje antipatie k asijskému způsobu vyprávění. Neříkám, že nejsou machři na příběhy, ale ta jejich osudová tragika mi leze krkem. Což se podepsalo i na tomto komiksu, který je na východní kultuře přímo založen. Dvě dějové linie, které se nepřímo ovlivňují, rozehrávají komplikovanou historii boje proti bezpráví a tyranii. Jenže místo komplexního příběhu, jsem dostal jakýsi prequel k dobrodružstvím dalším. A i když A. B. Sina přijde s velmi vtipným vypořádáním se s proroctvím, skončil své vyprávění přesně v bodě, kdy mě začalo zajímat nejvíc. Vše ostatní jelo ve vyjetých kolejích a nijak nedojalo. Co naopak potěšilo, byla kresba. Krásná, barevná, čistá a občas i příjemně nápaditá ohledně úhlu pohledu, či koncepce stránky.
Velkým zklamáním byl však doslov, ve kterém Jordan Mechner hovoří o vzniku hry. Informační hodnota nulová a povídání o tom, jak mu bylo osudem určeno vytvořit právě tuto hru, na to už jsem moc velkej cynik.

5 05.10.2015

Podmanivý námořní příběh, popisující jak exotické krajiny, tak jednu hrozivou tragédii. Přestože Carol Birchová patří mezi tu hezčí polovičku světa, bez problémů vtáhne do života mužského společenství, včetně autenticky zachyceného života na moři. Je sice bázlivá ohledně hrubších výrazů a při vykreslování syrové reality, ovšem díky obratnému zacházení s psychologií postav a vpravdě dickensovskému jazyku, se jí suše dařilo mít mě pěkně na uzdě. Kouzelná je především v popisování dobových skutečností, které jsou z dnešního pohledu nepřípustné, zato ve druhé půlce 18. století byly naprosto běžné. To se týká první třetiny románu zaměřené na dospívání hrdiny v chudinských čtvrtích Londýna.
Problém je, že druhá půlka Jamrachova zvěřince sklouzne úplně jinam, než první půlka naznačovala. Což není primárně špatně, jen zpětně zamrzí pečlivě budovaná atmosféra, která tak přijde trochu vniveč. Nic to však nemění na faktu, že i když druhá část neexceluje ohledně zvratů, děsivá je až neskutečně.

5 23.09.2015

Občas stačí k zaujmutí pozornosti opravdu málo. Třeba název. Je tedy pochopitelné, že knihu se jménem Pan Mumla jsem prostě nemohl minout bez povšimnutí. Naneštěstí snad jen obálku a nápad dokážu s čistým svědomím pochválit.
Na svět se řítí zlo, což je celkem v pořádku. Jenže jeho opodstatnění, lépe řečeno smysl proč se na svět řítí a o co mu vůbec jde, jsem nebyl schopen rozklíčovat. Ale budiž. Když se však začaly postavy hlavní i vedlejší chovat tak, jak si přeje Barry Hutchison, místo toho, aby jednaly alespoň trochu inteligentně, už mi začal celý příběh lézt trochu na nervy. O to víc, když jsem v polovině pochopil, že tady se žádný velký cirkus konat nebude, páč se zápletka stále motá na jednom místě.
V důsledku mi to přišlo jak slabší odvar ze Stop hrůz, takže pro děti asi ideální. I když si stojím za tím, že autor by neměl své mladistvé čtenáře podceňovat a očekávat, že mu projde všechno. Čuňas by mohl vyprávět.

5 21.09.2015

Solidní brakovka, která si jde přímo za svým. Zcela otevřeně parazituje na poptávce románů podobných Da Vinciho kódu (Dan Brown) a dává čtenáři to, co chce. Sympatické je, že si přitom nehraje na velkou literaturu, jako žánrově příbuzní Poslední Templář (Raymond Khoury) či Templářské dědictví (Steve Berry). Protivnou kalkulaci pak Paul Christopher vynahrazuje nadhledem, povedenými akčními sekvencemi a krátkým rozsahem.
Slabinou rychlokvašky je ovšem nedotažená logika příběhu, kdy se autor příliš nezabývá očividnými rozpory. Přišlo mi až škoda, že nevystavěl román čistě na akci a raději se zaměřil na nesmyslné putování po světě a odhalování konspiračního spiknutí přitaženého za vlasy. Čemuž korunu nasazuje laciné finále, připomínající to nejlepší z tvorby Edwarda Wooda.
Ale jak je to blbý, tak je to krásný, takže minimálně ještě po jednom díle skočím. Už jen proto, abych se dozvěděl, jakou že hru to autor hodlá hrát dál, protože svůj spektákl nečekaně rozjel jako na sebe navazující sérii.

5 18.09.2015

Australský spisovatel Garth Nix stvořil úžasný nový svět tvořený obrovským hradem, jehož obyvatelé žijí ve věčném tabu o zemi za zdí. Uznávám, že uzavřené oddělení není úplně nová myšlenka, ale autor z ní rozhodně vytěžil, co mohl. Příběh překypuje nápady a pochmurnou atmosférou, přičemž jednoduchá dějová linie má extrémně rychlý spád. Ale… U jiných knih si stěžuji, že by mohly být o polovinu kratší, u této je to naopak. Strohost, s jakou je napsaná, chvílemi zamrzí. Je tu spousta nápadů, které by si zasloužily rozvést, spousta zvratů, které by potřebovaly dotáhnout. Na sto sedmdesáti stránkách se toho odehraje opravdu hodně, a přitom série teprve začíná. Výsledek tak bohužel ve mě zanechal dojem knihy v rychlosti spíchnuté na koleně, i když realita bude pravděpodobně zcela jiná.

5 15.09.2015

Největší slabinou knihy je, že se Ben Macintyre nedokázal rozhodnou, jestli ji pojme jako román nebo jako faktografii. A tak výsledek zůstal mezi - chybí fotografická příloha a podrobnější rozepsání o práci tajné služby a v rámci beletrie zas řemeslo, které by okořenilo děj o dialogy a emoce.
Dlužno říci, že i tak se Špion mezi přáteli čte lehce a je v mnoha ohledech informačně zajímavý. Tajné služby sice připomínají socialistické straníky na zájezdu, kteří hlavně zádumčivě chlastají, ale to připisuji na vrub nelítostné době a nemožnosti nahlédnout do utajených složek. Skvělé je však třeba vykreslení gentlemanského jednání Britů, které paradoxně umožnilo infiltraci vlastních řad.
Lehce cynickou perličkou je už samotný úvod, ve kterém autor přiznává, že špioni jsou ti první, kteří ohýbají fakta dle potřeby. Takže za žádná svědectví ruku do ohně nedá. A tak skutečná historie navždy zůstane tajemstvím ústředních aktérů. Přesto mi přijde, že se jeho verze přiblížila pravdě na maximum.

5 11.09.2015

Ann Marstonová vytvořila svět ne nepodobný staré Británii - znesvářené kmeny se hodně podobají Keltům stejně jako jejich náboženství a magie. Do tohoto univerza pak zasadila svou trilogii Runové čepele, kdy každý díl navazuje na ten předchozí spíš volně než přímo - stejné prostředí, jiné postavy.
Přišlo mi ovšem, že zápletka Krále západu má oproti Meči krále daleko větší spád. Už není tak předem jasné, co bude následovat v příští kapitole a dějová linie není tolik přímočará. Aby ne, vždyť místo osudů jednoho hrdiny sledujeme hrdiny hned tři. Co mi však kazilo celkový dojem, je jednoduchost popisů, kdy se autorka snaží dodat emotivním scénám grády, ale nějak tomu chybí drive. Třeba řečník, strhávající davy svými proslovy je horší, než profesor biologie přednášející o blatouchu. Podobné je to se šermem. I když si na něm Marstonová evidentně hodně zakládá, zdaleka na mě bojové scény nepůsobily tak realisticky, jak si patrně přála. Spíše naopak.

5 11.09.2015

Úžasná kniha. Jednoduchá, rychlá a tak narvaná informacemi, až jednoho překvapí její poměrně krátký rozsah. I když to zdálky tak nevypadá, Malý bratr je v důsledku románem pro mládež, jenž svým přesahem bez problému zaujme čtenáře jakéhokoliv věku od 14 let. A to i přesto, že je psán jazykem moderní mládeže, přičemž nedochází k tomu, že by se v něm jeden zákonitě ztrácel.
Tématem je současné vnímání terorismu, především pak jeho dopad na společnost jako takovou. Svoboda je znenadání postavena do pozice „každý může být terorista“, což všeobecnou paranoiu nijak moc nekurýruje. Nejde o obhajobu či hanobení zastrašovací války, ale o problém dopadu atmosféry strachu, kterému vláda často přímo i nepřímo napomáhá.
Přestože námět může vypadat zbytečně nabubřele a nudně, Cory Doctorow z něj za pomoci podmanivé zápletky vytěžil maximum. Jediná vada na jinak skvělém románu je snad jen konec. Až mi přišlo, že sám autor si moc nevěděl rady a vše si ulehčil drobným lidským deus ex machina.

5 31.08.2015

Nemám problém s výběrem pohádek ani s ilustracemi, v obou případech se jedná o bezvadnou práci. Co mě však hodně otrávilo, byla redakční práce. Chápu, že když se jedná o pohádky pro nejmenší, není třeba žádného literárního umění. Ovšem při převádění staročeštiny do moderního jazyka by mohla zůstat alespoň určitá úroveň zvukomalebnosti. Opakující se slova a fráze v průběhu třeba i jedné věty, neobratné zacházení s gramatikou, odfláknuté vyjadřování působící dojmem nulové slovní zásoby, to vše mě v součtu dohnalo k poměrně nízkému hodnocení. I když uznávám, že od dětského čtenáře figurujícího v roli posluchače žádná výtka nebyla. Spíše naopak. O to větší peklo pro mě coby předčítače tento soubor českých pohádek znamenal.

5 27.08.2015

I když je Hergého fantazie bravurní, nějak mi víc vyhovuje dospělejší Tintin, než vyloženě dětská Jo a Zefka. Závěť pana Pumpa je klasickým dobrodružným příběhem pro děti, které zde mají ústřední i vůdčí role. V tomto smyslu plní komiks účel na jedničku, nevadí-li vám příliš, když je inteligence dospělých postav záměrně potlačována. Problém jsem měl ale se zápletkou, která je až příliš cyklická. Série postupně přerušovaných sabotáží drží děj záměrně na místě, a když se nakonec hne kupředu, vývoj nijak zásadně nepřekvapí. Naštěstí autorův osobitý humor na věk nehledí, takže jsem se dokázal bavit i tak, například začátek s věčně pospíchajícím milionářem je geniální. Prostě Hergé, toho nelze nemilovat.

5 25.08.2015

Jestřáb a Rybářka se vrátili. A mlátí a zastrašují koho můžou, přičemž si neodpustí nějakou tu hlášku navrch. Jak by taky mohli. Vždyť jsou to drsňáci toho největšího kalibru...
Ano, uznávám, je to pulpové čtení. Ale taky záruka svižné a nenáročné zábavy. To, že je tu detektivní zápletka propletená s klasickou dobrodružnou fantasy, je jen třešnička na dortu. Ovšem čekat od toho první ligu by asi bylo chybou. Autor se nesnaží dostat čtenáře do kolen velikostí svého intelektu, ale jednoduše jej pobavit. A to se mu daří.
Musím však přiznat i vady - příběh má několik dějových nelogičností, trochu plytké dialogy, pár zbytečných odboček a dosti černobílé postavy. O závěru raději nemluvit. Navíc jsou trochu markantní opakující se (v rámci série Jestřáb a Rybářka) fráze, motivy, nápady a fóry. Ale kdo rád Simona R. Greena, ten už musel tenhle nešvar přijmout jako nutné zlo, bez kterého by jeho příběhy prostě nemohly existovat.

5 20.08.2015

Hned v úvodu John Scalzi vysvětlí, že se jedná o prvotinu, která ani neměla v tištěné podobě spatřit světlo světla. Jednoho dne si prostě řekl, že jestli by se chtěl živit psaním, měl by si nejdřív zkusit něco napsat. Jen tak na nečisto - aby odhalil své silné a slabé stránky. A tak vznikl humoristický román ze zákulisí Hollywoodu. Vzhledem k tomu, že se autor později proslavil v subžánru military SF, je to poměrně zajímavý vývoj.
Nic to však nemění na tom, že Agent hvězd je povedenou společenskou satirou, trefující se do nešvarů showbusinessu. Motiv sci-fi, přestože je poměrně silný, tu nečekaně hraje druhé housle. Převážná část se zabývá marketingovými praktikami, kdy se hlavní hrdina snaží svým novým klientům (mimozemšťanům) vytvořit tu nejlepší možnou image. Což není tak jednoduché, vzhledem k tomu, že vypadají jako přerostlá hromada slizu, co vypadla někomu z nosu.

5 20.08.2015

Už úvodní kapitola, ve které manželský pár v důchodu čile pobíhá po Himalájích, kde se střetne s komicky nelítostnou skupinou, chránící tajemství Atlantidy (z důvodu, který mi unikl), mě lehce zneklidnila. Dalších sedmdesát stran už jen dosvědčilo, že tohle bude vážně jiná liga než James Rollins a jemu podobní. Předvídatelný děj, který navíc podkopávají prvoplánové zvraty a dost nelogické chování postav - no, minimálně jednoduchost se příběhu upřít nedá. A navíc děj alespoň sviští. Ovšem jakmile člověk začne rozebírat logiku jednotlivých scén, dialogů a motivací, začne jen nechápavě kroutit hlavou.

5 20.08.2015

V rámci mého vkusu trošičku moc zdlouhavé a pomalé. Spousta zbytečných postav a nepříliš jednoznačný děj mi dělaly problém udržet si přehled v tom co, kdo, proč a nač. Za nejpovedenější pak paradoxně nepovažuji akční dějovou linku, ale tu komornější z kanceláří Bílého domu, kde mocní hrají své absurdní hry, jejichž důsledky následně sledujeme v reálu. To v životech hrdinů dělá řádnou paseku, zatímco zodpovědní lidé jsou v naprostém bezpečí. Tohle je vůbec nejsilnější stránka románu, naopak naroubovaná milostná linka a revolučně politické rozmluvy mě příliš neohromily. Nic to však nemění na faktu, že Džungle v plamenech je po profesní stránce dobře napsaná, jen od Lena Deightona člověk nesmí čekat druhého Fredericka Forsytha, přestože námětově jsou si dost podobní.

5 17.08.2015

Jak už kouzelný název napovídá, jde o řádně divokou divnověc. A i když mě kniha zpočátku pro svou svéráznou stylistiku zaujala, díky emočně agresivnímu vypravěčskému monologu jsem se rychle vrátil zpátky na zem. Abych Úprdelný dny na úprdelný planetě bezezbytku pobral, musel bych dokončit ještě alespoň jednu dvě vyšší dívčí navíc. Nejde ani tak o to, že by mi unikal autorský úmysl, jen jsem poztrácel smysl formy, která pro mě poměrně záhy začala být dost monotónní.

5 11.08.2015

Tom Arden vytvořil vlastní svět se vším, co k tomu patří. S náboženstvím, datací, mytologií a mapou. V dnešní době nic nového, ale i tak má El-Orok patřičné kouzlo.
Děj se odehrává v časech ne nepodobných dobám koloniálních bojů mezi Francií a Anglií na půdě Nového světa. To znamená muškety, trojhranné klobouky, byrokracie a kultura tomu odpovídající. Autor se hodně zaměřuje na psychologický vývoj jednotlivých postav (hlavních i vedlejších), díky čemuž ústřední dějová linie ubíhá velmi pomalu a rozpohybuje se vlastně až v závěru. Samozřejmě že se tu pořád něco děje, ale jde spíš o lokální konflikty, které tvarují hlavní postavy, jež budou hrát v budoucnu významnější role.
Věk Bohů a Zrození je vynikající epický příběh, který notnou dávkou převyšuje běžný průměr. Má několik rovin, depresivní podtón a skvěle propracované charaktery, což v součtu dává příběhu šmrnc pochmurné řecké tragédie.

5 11.08.2015