trudyy komentáře u knih

Tak nevím no... Ano, postavy jsou propracované bravurně. Ano, všechno to do sebe krásně zapadá. Ale... Prostě jsem od toho očekávala mnohem víc. Mám JR zaškatulkovanou jako fenomenální vypravěčku, schopnou zaujmout hned v úvodu a nabízející jiskrné příběhy. Takže na můj vkus trvá celkem dlouho, než se to trochu rozjede, nevadil by mi určitý "nadhled" nad postavami a nemožnost ztotožnit se s nějakým "hrdinou", muselo by se však jednat o hlubší psychologickou sondu, což při počtu postav v díle nebylo dost dobře možné, kniha tak na mě působila poněkud ploše. Nemyslím si, že kdyby dílo napsal někdo jiný, vydržela bych až do konce... Je dost možné, že bych to někde kolem 150 strany zabalila... což by byla chyba =) 3-4 hvězdičky...

1 21.02.2016

Strhující a nesmírně působivé dílo, jemuž jsem obětovala jednu z mých pročtených nocí beze spánku, neboť když jsem začala číst, nemohla jsem přestat... Dospívání samo o sobě je více či méně stresující záležitost. A pokud je tato snaha vyrůst v jedinečnou (a přitom tak trošku uniformní a toužící někam patřit) osobnost nepříznivým okolím znesnadněna, děti na to doplácí... Copak lze dětem urputně hledajícím spřízněnou duši vyčítat touhu někam patřit, být milován a pochopen? Kniha je plná zoufalství a bezmoci zachycených dětí, je protkaná touhou a snahou překonat zničující závislost, ačkoli se této snaze vytrvale staví do cesty různorodé okolnosti (z nichž nejhrůznější je bezcitnost a neschopnost "léčeben" k nimž děti upínají své naděje) stahující je zpátky do děsivého víru drog, prostituce a bolesti...

2 12.01.2016

Vzpomínka na nezapomenutelné deštivé dny strávené u babičky pročítáním všech knih pečlivě srovnaných v policích u stropu, kam byly umístěny, když děti odrostly... Robinsonka mě tehdy uhranula =)

5 07.01.2016

Knihu mám moc ráda, na základní škole jsem ji přečetla několikrát, a s podivem mi nevadí ani film, což je u mě co říct =)

1 07.01.2016

První dílo, které jsem od Hostovského četla. Lehčí a trochu méně náročnější než jeho tvorba exilová (alespoň pro mě), přesto s jiskrou, se spoustou naznačeného a o něco méně vyřčeného. Psychologie rodiny i města, o lidech těžce hledajících cestu k sobě, o snaze vymezit se ve světě dospělých, o touze po mateřské lásce a revoltě po jejím nenaplnění, přesto s dobrým koncem...

2 05.01.2016

Pro mě asi nejlepší z Hostovského děl. S nepopiratelnou vnitřní hloubkou, plné rozporu snové touhy a syrové skutečnosti...

4 05.01.2016