ttpnkov komentáře u knih

Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.

4 12.02.2016

Byl to boj, ale nakonec jsem se poprala i s tímto tlustším kousek vcelku úspěšně. Možná je to tím, že Čtyři roční doby nasadily laťku moc vysoko, ale trvalo mi hrozně dlouhou dobu, než mě kniha opravdu vtáhla do děje. A když už se jí to povedlo, po chvíli můj zájem opět klesl. A tak to bylo pořád dokola. Řekla bych, že i když všechno v průběhu dává smysl, stejně tam je přespříliš informací, které mě prostě nudily a dle mého názoru tam vůbec být nemusely. Přesvědčení o tom, že knihu můžu považovat za průměrné čtivo, pro mě bylo posledních 150 stran, které mě upřímně bavily, a závěr, který nemohl být lepší.

29.01.2016

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že se nejdřív podívám na film a poté si přečtu knihu. Co se filmu týče, něco mu chybělo. Co se týče knihy, té se do určité míry povedlo prázdná místa vyplnit. Čtivá kniha s dobrým nápadem, přirozenými dialogy a skvěle využitou retrospektivou. Jen bych se moc nenamáhala s přejmenováním, protože původní "Jestli zůstanu" k příběhu a celému rozhodování prostě opravdu sedí víc.

1 30.12.2015

Do knihy jsem se pouštěla s vědomím, že ji miluje moje maminka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem přišla na chuť stylu psaní, zejména dialogům mezi postavami, které byly vzhledem k rozdílným národnostem osazení cirkusu pokaždé trochu jiné. Když se ale dostalo na Vaškovo poznávání chodu životů cirkusáků, už se mi kniha jen stěží odkládala stranou. Celý průběh Humbertovské historie jsem si do poslední kapky užívala, jako bych celou tou cestou procházela s ním. Pan Bass si ale zaslouží uznání i za to, že všechna načatá témata knihy dotáhl do konce, leckdy i velmi překvapivého. Navzdory několika pochybám během čtení si kniha zaslouží plné hodnocení, protože je i pro někoho, kdo cirkusu moc neholduje, naprosto kouzelným zážitkem.

4 29.12.2015

Musím říct, že pan Brown píše velmi poutavě. Kniha má zajímavý příběh, ve kterém na sebe všechno logicky navazuje, který graduje přiměřeně úměrným tempem, které mě bavilo, a navíc jsem během čtení celého příběhu toužila popadnout kufry a odjet prozkoumat Řím na vlastní kůži. Pro mě výborné uvedení do Brownovy tvorby, ke které se časem s radostí vrátím.

4 08.12.2015

V první řadě musím říct, že jsem trochu bojovala s porovnáváním novel mezi sebou. Po přečtení Shawshanku mi chvíli trvalo, než jsem se naplno ponořila do Nadaného žáka. Když jsem ale s Žákem končila, neměla jsem sílu pokračovat dál - ten příběh je opravdu silný. V Těle mě trochu zarazil věk chlapců, který mi neladil s jejich slovní zásobou, ovšem po několika kapitolách, jako bych se ocitla mezi nimi (v jejich situaci - při nočních zvucích jsem ani nedutala). Dýchací metoda mě potom ze začátku nudila. Teprve až když začal vypravěč nastiňovat prostředí klubu, začala jsem každé jedno slovo hltat.

Takže můj závěr? Naprosto jsem se do všech čtyř příběhů zamilovala a jsem si jistá, že právě toto bude jedna z těch knih, ve kterých po každém dalším přečtení objevíte věci, kterých jste si předtím nevšimli. Mám dojem, že si pan King právě získal dalšího obdivovatele.

6 25.11.2015

V průběhu čtení jsem byla přesvědčená o tom, že knize víc jak tři hvězdičky dát nemůžu, což mohl mít na svědomí i fakt, že jsem kvůli její popularitě měla tak velká očekávání, která nenaplnila.

Celý nápad je skvělý, to rozhodně. Ve frakčním rozdělení jde krásně vidět lidská potřeba ke štítkování a důležitosti postavení, na které si lidé potrpí i v běžném životě. Velkým mínusem pro mě ale byla hlavní hrdinka, která mi prostě připadala taková "neslaná nemastná", dokud jsem se nedostala do poslední šestiny knihy. Právě závěr knihy mě přesvědčil o té hvězdičce navíc.

A abych se přidala ke stádu, které tuto knihu srovnává s Hunger Games: Divergence je o stupínek níž, než HG. Možná jsem ve stádiu, kdy v knize potřebuji trochu násilí a drsných rysů na hlavních postavách, aby mě o ději přesvědčily - a toho se mi nakonec i tady dostalo.

3 04.11.2015

Druhá kniha na téma drogy, která se mi dostala do ruky. Nelíbila se mi tolik, jako My děti ze stanice Zoo, to z ní ovšem hned nedělá "odpad". Tato tématika by měla být šířena ještě před tím, než se s drogou lidé setkají na vlastní kůži (zejména k mladším) - mě osobně detailní popisy samotného fetování a feťákova života jako takového jen utvrdili v tom, že tenhle druh úniku z reality není řešením, jen přímou cestou ke zdemolování sebe sama.

Odporné, ale poučné. A navíc čtivé.

3 10.10.2015

Po knize jsem v knihovně sáhla hlavně kvůli krásnému obalu, k výpůjčnímu pultu jsem s ní potom šla hned po krátkém prolistování a přečtení osobních údajů na jedné z prvních stránek s obrovským nadšením. V téhle malé knížečce jsou věci, nad kterými jsem se usmála, ovšem že by to byla nějaká sláva, to bych netvrdila. Třetí hvězdičku za krásné grafické zpracování - to se opravdu povedlo.

1 03.10.2015

Knížku jsem rozečetla jako malá holka, ale dlouho jsem se nedokopala k jejímu dokončení. Nakonec jsem jí dala druhou šanci, ovšem to už bylo trochu pozdě. Robinsonovo počínání na ostrově mě místy nudilo, teprve na konci knihy jsem si uvědomila, jak skvělé vlastně bylo. Kdybych nebyla trubka a vrhla se na něj dřív, nejspíš bych z ní byla bezmezně nadšená - pro o něco mladší čtenáře to musí být skvělý zážitek, proto se Robinsonovi snažím nekřivdit.

6 03.10.2015

Já takovéhle blbosti prostě můžu. Je to ujeté vyprávění puberťáka, který se ujme zápisků dějin z konce světa (způsobeného přerostlými kudlankami) a který si není jistý, jestli víc miluje nejlepšího kamaráda nebo svou přítelkyni. V knize je spoustu skvělých myšlenek, perfektně vyladěných spojitostí a konec, který vychází z ohraného vzorce témat jiných knih a filmů s motivem "konec světa". To já prostě můžu. Chápete ne?

5 03.10.2015

Potěšil mě začátek knihy, tedy zápisky Jonathana, které se četly samy a perfektně mě uvedly do děje. Po nástupu zápisků ostatních, ve kterých se objevovala Lucy, Mina a další, už se to začalo trochu táhnout a já občas měla problém ve čtení pokračovat a chápat, co se vlastně děje - k pochopení mi pomohlo filmové ztvárnění z roku 1992, které jsem zhlédla zhruba před rokem. Když jsem ale knížku dočetla, dostavil se známý pocit tíhy z loučení. I když pro mě bylo jednání postav občas mimo mísu, vzhledem k situaci, ve které se ocitli, jsem si jistá, že Drákula se vyvedl. Možná, kdybych nepocházela z generace třpytících se upírů - aka Stmívání apod. - a vůbec generace, kdy se upíři řeší v různých odvětvích, hodnocení by dopadlo lépe. Nejspíš už jsem přeupírovaná.

2 03.10.2015

Z hodin literatury jsem věděla, do čeho jdu. Ovšem nečekala jsem, že se mi bude kniha takhle líbit. Děj je jednoduchý, není zbytečně zdlouhavý a přesto krásně zobrazí ty "ovčí" lidské vlastnosti a sílu vědomí naší síly. No já jsem spokojená.

3 03.10.2015

I přes to, že je pro mě těžké pochopit postavu Margo (čímž se snažím nenásilně sdělit, že bych jí nejradši profackovala za její chování) jsem si knížku užila, styl psaní pana Greena je parádní a jeho um dostat čtenáře do prostředí teenagerů (jak jejich dialogy, tak myšlenkovými pochody) také. Pěti hvězdiček se ale nedočká, pro mě nasadila příčku vysoko Aljaška - a to celým dějem.

1 03.10.2015

Na romantický žánr, podložený americkým námětem, můžu nadávat, jak chci, ale stejně se mi v podání pana Sparkse neskutečně líbí. Je to čtivé, napínavé a hlavně nápadité - všechno do sebe zapadá a i tahle jeho knížka má svůj konec šťastný, ale svým způsobem smutný - jak se to vezme. Tenhle pán je geniální. :-)

3 07.08.2015

Líbí se mi jednoduchý, poučný příběh knihy. Líbí se mi filozofické úvahy, kterými autor děj prokládá. Ale občas mi vadily zdlouhavé popisy. Pan Wilde byl ovšem nadčasový, to mu musíme nechat.

1 07.08.2015