tučňák222
komentáře u knih
Horečka
Václav Hrabě
Kniha prakticky pouze o atmosféře, atmosféře 60. let, jazzu, noční Prahy, mládežnického života a Hrabětovy melancholicko zamilované zakouřené noci; a to je ta krása jeho poezie, při které texty našeho beatnického básníka ožívají v mysli.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Příběh má nádech pohádky i revolučního románu. Naprosto geniální satira, či snad jakási obsáhlá bajka, plná metafor a skrytých pravd. Nejvíce však člověka zamrazí v zádech, když si uvědomí, že autor popsal téměř dokonale teprve budoucí podobu Sovětského svazu.
Děda
Jan Novák
Knihu jsem měl v povinné četbě a tešil jsem se na ni. Ovšem částečně mě zklamala.
Asi znám hodně podobných příběhů z této doby a určitě i zajímavějších, přesto dávám čtyři hvězdičky a to díky čtivosti a jakési možnosti považovat ji za jednu z jakýchsi zastupitelek takovýchto příběhů.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Mě kniha překvapila svým dějem.
Nebyl jsem z něho spolu se stylem psaní sice příliš nadšen, nicméně nepopírám, že dovedně popisuje psychologii jednotlivých postav a má zajímavý závěr a zápletku.
Mácha snivec a buřič
František Xaver Šalda
Text mi představil Máchu takového, jaký skutečně byl, jak bychom ho měli vnímat, a cítit jeho pocity skrze slova. Dosud jsem ho považoval za autora, jehož předčasná smrt byla ztrátou pro českou literaturu, nyní chápu, proč se o něm hovoří jako o našem nejlepším básníku a jakou geniální osobností byl.
Tristium Vindobona 1–20
Josef Svatopluk Machar
S autorem jsem se setkal poprvé a naprosto mě ohromil. Skvělé básně plné silného vlastenectví uvedené hlubokými citáty.
Vzdechy a povzdechy
Richard Skolek
Nejprve jsem tuto sbírku nechtěl číst, zdála se mi zmatená a neumělá.
Stačilo se však v klidu začíst a pochopil jsem, že to sice není „druhý Máj“, ale i tak ji vřele doporučuji pro zasmání a také objevení něčeho nového — pro mě mistrovství alegorie!
Máchovské variace
Josef Hora
Překrásné verše o Máchovi, básni Máj a dalším
A slova tvá teď se mnou jdou,
básníku, jako stisky dlaní,
co ty sám s hlavou svěšenou
zacházíš vyhořelou strání,
na chvíli hvězda, chvíli stín,
šept větve, po níž světlo kane,
zmáčený šátek Jarmilin
a rukopis, jenž v šero plane,
nerozluštěný, nejatý,
poselství z dávna, zpráva z dálky ―
v čas míru voníš poupaty,
vichrem se prodíráš v čas války,
duše, jež navždy ranilas
zem řeči, do níž střemhlav padám,
srdce, jež zas jdeš dát svůj hlas
plamenům, lásce, barikádám.
K moři
Petra Soukupová
Po přečtení téhle knihy nejde nepřemýšlet nad tím, co jste to vlastně dočetli.
Zkratkovitý a zároveň podrobný spis/scénář/komentovaný náhled na zdánlivě obyčejnou rodinu, avšak plnou lidských typů s trpkými osudy, prakticky bez hlavního hrdiny?
Jak mladá autorka napsala tuto psychologickou procítěnou „tragédii“, navíc velmi lehkým nenuceným stylem, netuším. Člověk si ovšem odnese ponaučení, že život nám nabízí mnoho, my jen jeho pravé hodnoty hledáme často jinde, než jsou, a tak nám uniká mezi prsty.
Zazi v metru
Raymond Queneau
Tohoto autora jsem zaregistroval velmi náhodně, ale okamžitě mě zlákal název jeho knihy.
Věděl jsem, že Queneau je velký jazykový experimentátor, ale děj jsem si představoval jinak.
Nicméně narozdíl od mnohých jsem knihu začal již během četby zbožňovat! Přiznávám, že místy jsou jazykové pokusy rušivé, ale určitě to s nimi není celkově přehnáno.
Postavy s mnoha vlastnostmi, osudy a tužbami, které autor nerozepisuje i atmosféra neskutečně měnícího se období, v kterém se kniha odehrává, obojí autor vystihuje a... skládá do fantaskního, bláznivého, přitom procítěného příběhu.
V neposlední řadě musím zmínit, že ačkoliv francouzsky rozumím jako samouk-posluchač minimálně, filmová verze v originálu mě nadchla nejen vtipem a totožností s knižní verzí, ale především uměleckým zpracováním. I když komu se tato kniha nelíbila chápu, že film jen stěží ocení.
Pro mě se stal Raymond Queneau druhým nejoblíbenějším autorem a tato kniha jeho snad nejlepší.
