Tulenik komentáře u knih
relativně útlá knížečka a přesto mi trvalo několik týdnů ji přečíst, dostat se do obrazu, pochopit myšlenkové pochody a až poslední čtvrtina mě uchvátila a donutila k tomu, co mi obvykle knihy dělávají - dočíst za každou cenu.
Kniha je intimní zpovědí stárnoucího řadového právníka o pravděpodobně největším průšvihu jeho zrání, které vedlo k tomu, že jeho kariéra spadl na začátek a tam už zůstala.
Vyprávění je usazeno jako dopis=zpověď=zdůvodnění ženě, s níž plánuje svatbu - motivace mi uniká, při četbě mne tyto odkazy rušily. Jako žena bych asi od svého nastávajícího nechtěla číst o předchozím vztahu, který zanechal nepřekonatelné stopy fascinace.
Nicméně jako exkurz do psychiky porevolučního Ruska to nebylo úplně marné a závěr, když konečně získal spád je napsaný dobře a čtivě.
Takže zvyšuji původní hodnocení ze dvou na tři hvězdičky.
Beletrie volně inspirovaná skutečným příběhem, který by si zasloužil mnohem propracovanější zpracování, aby dokázal ukázat, jak mnohovrstevnaté mohou být lidské motivy a jak destruktivní bylo předrevoluční období.
Velmi dobře a snadno se čte a má předpoklady působit i na duchovní stránku čtenáře - kniha na mě působí, že předpokládá věřícího čtenáře, kterému má co dát.
Pro někoho možná depresivní, pro mne často velmi inspirativní. Měla jsem ji půjčenou, ale stála za to, abych si ji koupila do knihovny.
Přečtena lehce za pár hodin, ale žádné nadšení, byť potenciál by mohla mít veliký - mohlo se to zvrhnout z obyčejné nudné kriminálky na etickou studii justičního omylu, mohla se rozvinout diskuze o etice vlivu médií na práci policie a soudů, mohly se mnohem lépe rozehrát charaktery jednotlivých aktérů. Nestalo se nic, jen náznaky... skoro jako by to byl jen nedopracovaný koncept.
No, darovanému koni... :-)
tak jako ostatní knihy této autorky - lehké čtení se zápletkou z běžného života, která se může stát v podstatě komukoli....když bude tak naivní jako hrdinové.
tak nějak mi tenhle díl přišel i lepší, než předchozí. Moc pěkná zápletka s Krikkitem a jeho manipulací. Superparodie pokračuje, ale je tam i něco víc. :-)
Berte to zlehka.
Nebudu si nic namlouvat - prostě jsem podlehla vypravěčskému umění a místo toho, abych se pořádně vyspala do práce, uvedla jsem se během dvou nocí do stavu totálního zombie. Dan Brown tady předvedl, že řemeslo ovládá dokonale. Tak dobře, že mu člověk odpustí klasické chyby konspiračních teorií a občasné nelogičnosti a paradoxy v ději, struktuře i myšlenkách. Tahle kniha se čte pro zábavu, protože se opravdu dobře čte.
Nehraje si na žádná hluboká sdělení, nebo vážně myšlené analýzy, jen bere kontroverzní věčné téma a hraje si. Je napsaná pro požitek - tak si ji prostě užijte.
Originální a neotřelé téma ve světe fantasy. Proč ne? Četlo se to dobře, motivace lidí i nestvůr byly uvěřitelné, klidně by to tak i mohlo být :-)
Pokud od toho nebudete očekávat mrazivý hororový zážitek, nebo naopak sociologickou sondu do duší válečných sirotků, myslím, že nebudete zklamaní.
Četla jsem na tuto knihu velmi rozporuplné reakce - často byla srovnávána s předchozími díly. V návaznosti na tyto recenze mám pocit, že v mém případě knize velmi prospělo, že jsem předchozí díly četla už hodně dávno (10 let). Soustředím se tedy pouze na ni.
Je to napínavé, čtivé a příjemné fantasy. Číst ji s očekáváním historického románu by byla chyba, protože o ten se opravdu nejedná a kromě historických reálií si na něj ani nehraje.
Jazyk je slušně bohatý, postavy dostatečně prokreslené, příběh rozsáhlý. V prvním plánu nic náročného, když se budete hodně snažit, najdete lehké filzofování nad možnostmi klamu lži, ale tenhle potenciál autor taky moc nevyužil.
Ještě lepší, než první ze série.
Humor přitvrdil a zhoustl - byly tu pasáže, které jsem musela manželovi přečíst nahlas, aby věděl, čemu se pochechtávám.
Stavba detektivky vůči čtenáři velmi vstřícná - bere ho za člena týmu. (nesourodému i bez něj, takže tam skvěle zapadne).
Velmi kreativní prostředí medvíkománie.
Výborně odhalené charaktery postav, ze kterých Vám může být smutno na duši. Ale přiznejme si - i takové lidé mezi námi jsou....
Nebýt toho překladatelského a korektorského šlendriánu, který mě opravdu naštval by to pro mne byla nejpříjemnější kniha posledních dnů. Přesto - těším se na pokračování série (a prosím překladatele a korektora, aby se snažili) :o)
Uf - mrazivé, nejednoznačně zakončené vyprávění o intenzivním sesterském vztahu zpřetrhaném smrtí. Smrt, která se tváří jako sebevražda je díky iracionálnímu přesvědčení starší sestry odhalena jako vražda...ale toto odhalení možná zůstane jen v její hlavě, protože i ona se díky vlastní neopatrnosti a možná naivitě dostane vrahovi do spárů. Dřív, než své podezření dokáže sdělit dalším - a i kdyby to stihla, stejně by jí nevěřili.
Kdyby rozhovor byl veden citliveji, vice do hloubky a nebyla v nem zjevna snaha po hledani senzace a kontrocetze, mohla by to byt skutecne hluboka duchovni kniha mapujici originalni a inspirujici duchovni svet. Moc bych stala o osobni duchovni rozhovory s panem Konzalem... skoda nevyuziteho potencialu. Ale I tak, myslim, stoji za precteni a zamysleni.
Kniha plná myšlenek, se kterými jsem se až dosud cítila tak osamělá. Vlila mi naději dožil, že to s námi nebude tak zlé... Děkuji!
Skvělá, plná inspirace, vtipná. Hned jdu číst znovu a budu si některé věty vypisovat do práce na stěnu. Celý můj tým to dostane jako povinnou četbu :-)
Tak toto "volné pokračování" je bohužel mnohem slabší, než "Dotkni se osudu". Přišlo mi jako šité horkou jehlou.. nebo že by už bylo na zakázku? Myslím, že by si téma zasloužilo nějakou dobu strávit v šuplíku, poškrtat, přepsat, místy rozvinout, promyslet....
Podobně jako v "Dotkni se osudu" tu autorka natahuje erotickou strunu odříkané tělesné touhy, tentokrát však nerezonuje. Rodinná kletba má logické trhliny, emoce hlavní hrdinky jsou jen obtížně uvěřitelné.
Přesto je však kniha výborně čtivá - dá se přelouskat za pár hodin. Autorka zjevně umí využívat napětí a vzbuzovat zájem, jak že to vlastně dopadne. Takže jako oddechovka na sobotní odpoledne možná není úplně marná...
četla jsem ji hodně dávno (v devadesátých letech) a zanechala ve mě hluboký dojem. Až takový, že si ji chci přečíst znovu :-)
----
Četla jsem znovu po více než 20 letech a bylo to opět příjemné. Mnohem lehčí, než tehdy, ale prima. Nezklamala.
Kniha ilustrující teorii lásky, kterou G. Chapman přednáší - dokládá, že láska není o emocích, chemii a touze, ale o rozhodnutí a vůli. Ukazuje, že skutečná láska je velmi výraznou hybnou silou, která dokáže měnit charaktery i životní situace. Teorii lásky G. Chapmana by měli vyučovat na školách a jeho knihy by měly být povinnou literaturou - měla by být diskutována a probírána a dokládána skutečnými příběhy reálných lidí (tak jako v této knize).... a pak by bylo na světě lépe!
Čtivá, vtipná a motivační kniha - vážně přemýšlím o tom, že začnu běhat (vzhledem k tělesným proporcím spíš pořádně chodit a časem se to třeba zlomí)... už přemýšlím, kde koupit správnou podprsenku a kde boty... :-D
Autorka přiznává, že tato novela byla pro ni katarzí. Muselo být obtížné poprat se s tak tíživým tématem. Na druhou stranu - z chování Neferet je víc než zřejmé, čím si prošla a proto není náplň knihy ničím překvapivá. Ukazuje známou pravdu, že chtíč je mocným nástrojem manipulace, a že pustit ho z řetězu nepřináší nic dobrého. Romantická zápletka je jen nutnou výplní pro cílovou skupinu čtenářů.
Velmi hluboký exkurz do seanalyzující duše matky, která odkrývá různé souvislosti svého života, srdcervoucí a slzy nutící emotivní části.. Detektivní zápletka je pouze jako bonus v úžasném psychologickém dramatu.
Zařazení této knihy do sci-fi nebo fantasy se velmi ostře bráním a dle mého to ani detektivka není....