Tupoun komentáře u knih

Udělal jsem velkou hloupost. Přečetl jsem si tři knihy série a teprve píšu komentář k první. Ale na druhou stranu je to výhoda pro váhající. NEVÁHEJTE! V květnu vyjde čtvrtá kniha a dovolím si tvrdit, že většina z vás na ni bude netrpělivě čekat. POZOR! Vy všichni, co zde často pláčete nad nedostatkem knih bez potoků krve a mazlavých vnitřností rozházených všude kolem - tato kniha je klasická detektivka, nikoliv thriller, a pokud si dobře pamatuji, první kniha je takřka bezkrevná.
Protože autorka Wendy Dranfield pracovala s vězni a rovněž dělala asistentku koronera, ví, o čem píše. Setkali se dva lidé rozdílných povah s přibližně stejným osudem - Nate a Madison. Do toho se nám míchají klasičtí američtí policisté, kteří napřed střílí a teprve pak se ptají (problém Ameriky i v reále).
Tato první kniha má víceméně poklidnější průběh v několika liniích a s retrospektivami vzpomínek obou hlavních postav. Přestože neskřípete zubama napětím, udržuje vás děj pořád v pozoru. Pěkně se nám to s podezřelými zašmodrchává a já, přestože jsem Tupoun, jsem nějakým zázrakem dostal vnuknutí, kdo je hlavní krysa a sám sebe jsem vyznamenal řádem bílého lva s řetězem. Ale ono se to tak zauzluje, že jsem si řetěz skoro odebral, protože krysa je nakonec krysa non plus ultra. Musím částečně uznat třeba komentář Arwena 777, že jsou v knize určité koniny (třeba ty kosti po 14 dnech), i dialogy a nedotažené jednotlivé dějové linky, ale celkově se to dá překousnout. Mnozí se diví, že má kniha tak vysoké hodnocení. Řekl bych, že je to reakce právě těch, kteří k zážitku při detektivce hledají něco jiného, co tady dříve bývalo standardem, dnes výjimkou.
No a jak jsem v úvodu kritizoval vlastní hloupost, že píšu komentář k první knize, když jsem přečetl již tři, právě proto vám všema deseti doporučuji i knihu Pád do tmy, protože vývoj postav a jejich osudy na sebe přímo navazují a věřte Tupounovi - autorka se vám za vaši důvěru v dalším pokračování bohatě odmění. Já osobně si raději smlsnu na řezničině ála Chris Carter, přesto jsem tyto tři knihy spolkl během tří týdnů (a to jsem mezitím maloval kuchyň - nesnáším manuální práci) a Wendy Dranfield si zařadil mezi oblíbené autory.

10 03.04.2024

Už vždy budu otevírat nového Miniera s nadějí, že se vrátí na začátek, k prvním třem čtyřem knihám. Bohužel, zatím čekám marně a se mnou asi spousta fanoušků vzpomínajících na staré dobré Minierovy časy. U tohoto autora je kvalita psaní poněkud jiná než u druhých. Začal na vrcholu mezi osmitisícovkami, který se táhl poměrně dlouhým hřebenem ve stejné výšce. Pak následoval např. v roce 2017 strmý sešup, kde se autor v názvu ohodnotil nejlépe jak mohl - Zkurvenej příběh. A pak už se, až dodnes, s Minierem ocitáme na houpačce. Trochu nahoru v knize Lov (sic uspěchané a poměrně krátké), zase dolů s Na okraji propasti, pak trošku výše s Údolím... Strašlivě nevyrovnané výkony asi jako Kvitová.
No a Lucia je dle mého názoru zase jedna z těch snah o zdolání vlastního autorova vrcholu, byť v globále zůstává asi tak v polovině. Na co jsem si pořád ještě nezvykl, že ani Minier se neubránil cenzorům dneška a v zájmu úspěchu knihy se i zde protáhnou nějací gayové. Být to přirozený výsledek tvorby, ani neceknu. Ale takhle to je stejné jako nucené pasáže v socialistické tvorbě. Navíc ta dvojice je tam opravdu jen trapně připlácnutá bez jakéhokoliv vztahu k příběhu. Prostě aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Nejen u Miniera, ale dnes skoro v každém thrilleru bývá vyšeřovatel, jedno zda muž či žena, větší psychouš než pachatelé. Taky Lucia je solidní hysterka, čímž dovede podělat vyšetřování a vztahy, kde se podívá. Děj knihy je jako Minierova tvorba, nahoru, dolů. Dosti dějových linek vyšumí, je zapomenuto. Divíte se, když Lucia odhalí drtivě nechutnou a závažnou a dokonce léta se táhnoucí zločinnou činnost, že odjezdem z místa končí i tato větev. Jako by se nechumelilo. Nezájem. A podobně je poskládaná po částech celá kniha. Hop sem, hop tam, nedovysvětlené, nedodělané. Ale jako celek bych přesto knihu zařadil k průměru celé Minierovy tvorby s náznaky lepších časů. Prostě číst se to dá bez problémů, pokud nejste příliš přísnými hodnotiteli. Já jsem a přežil jsem to. :-) No, přežil...

10 16.11.2022

Mimo skutečnost, že se jedná o další mistrovské dílo Chrise Cartera s další řadou novinek jak nejtrýznivěji zlikvidovat lidskou bytost a nejbližším dopřát zážitek možná horší než samotná smrt, zde autor skvěle dokazuje všem sociálně síťovým závislákům, jak lehce se dají jejich plky o každém kroku ve stylu 24/7 zneužít. Sice to nepomůže, ale jako velký pomocník vrahouna v tomto díle sítě fungují skvěle.
Carter v knize opět podstatně změnil vývoj děje a předhodil našponovanému čtenáři ještě více alternativ o možných adeptech na vraha, což dělá jeho díla stále a stále přitažlivými a neotřelými. A v závěru nám předestře, co dokáže člověk, jehož láska sahá až za hrob a za vrata...

10 24.07.2022

Tato kniha je předváděčkou psychologického vzdělání autora. Není proto o nic méně obírána o sadistické vraždy a jejich podrobný popis, ale především ve střední části je to mnohdy až předlouhé rozebírání psychologie vraha a dalších osob. Ovšem oproti předchozím knihám v sérii zde nastává obrovská změna: Robert Hunter se stane na moment obyčejným člověkem a obrovsky trpí. Vrah jej bez fyzického násilí dostal z modré kombinézy s velkým červeným S a postavil jej do řady s námi, čtenáři, lidmi většinově bez jeho jinak nadprůměrných schopností. Ne, že bych to postavě přál, ale příběhu prospěje pasáž od nadměrného zbožšťování a takřka dokonalé neomyslnosti postavy. Přece jen, pokud to není sci-fi nebo fantasy, měl by si příběh zachovat zdání skutečnosti, být uvěřitelný, a to se někdy v knihách Chrise Cartera vymkne kontrole. Ale čte se to jinak celkem dobře. Chtěl jsem napsat, že je to perfektní lék na útěk od dnešní stále podělanější reality, ale realita se mílovými kroky blíží k postavám Chrise Cartera.

10 14.05.2022

Třetí kniha Chrise Cartera je docela odlišná od dvou předchozích v sérii. Což je výborné, protože autor čtenáře opět překvapí něčím novým, nezačíná být nudným, opakujícím se. Přestože v této knize, dámy prominou, není brutalita vražd navenek tak hrůzná, o to více jsou vraždy propracovány psychologicky, aby si, díky skvělému talentu popisovaného utrpení, mohl vytrpět čtenář neskutečnou bolest s oběťmi. Aby vlastně trpěl víc než ony, protože předpokládám, že většina čtenářů to přežila, a trpěla, narozdíl od obětí, opakovaně, při představě, co všechno se dělo uvnitř. Mně docela stačilo, když jsem četl zdůvodnění, proč zemřela první oběť předčasně, protože jsem večeřel.
I když je kniha jiná, ani v nejmenším nelze říci, že snad horší. Děj se neustále rozvíjí bez viditelnějších hluchých míst, je dostatečně napínavý a jestliže docela jednoduše napovídá v závěru, že se smrtí toho kluka to nebude asi jen tak, příběh, ani vyvrcholení nijak nepokazí.
Co však mě osobně doslova totálně zklamalo a Carter pro tu chvíli klesl hluboko v mých očích, byl vstup do polorozpadlé budovy v samotném závěru. Že americké baterky (svítilny) přestávají v 99,9% svítit zrovna v okamžiku, pro který byly vynalezeny, to ví snad už i malé děti. Ale že Hunter, takový expert a logik, nejchytřejší z nejchytřejších, leze do sklepa baráku bez baterky, jen proto, aby autor mohl rozehrát, sic napínavé, ale díky těm baterkám značně ubohé závěrečné fanfáry - byl jsem fakt zdrcen. Taková kravina by se nepodařila ani poručíku Hrubcovi (Byl jednou jeden polda).
Původně jsem chtěl dát za takový kiks jen jednu hvězdu. Ale pak jsem si řekl, že celkově si to příběh nezaslouží, pro těch pár podělaných odstavců. Jsem za to na Cartera naštvaný, ale přesto knihu doporučuji, jako bych dal hvězd pět.

10 10.01.2022

Něco od Cartera jsem v minulosti již četl, ale teprve díky pomoci Databáze knih, tomuto skvělému serveru, nemusím složitě pátrat po sériích. Tak jsem se rozhodl začít od počátku. Tahle kniha Dvojitý kříž je něco velmi podobného horské dráze. Chvilku to šlape, krev, maso, utrpení v docela reálném popisu (kritici drsnosti už vědí, že to není pro ně, ale jestliže chcete pochopit opravdový hnus vraždy, musí vám to někdo detailně popsat), napěťový spád, pak se to plouží v bahně nudnosti a pomaličku se děj škrábe zase nahoru. K omrzení je neustálé připomínání, že Hunter nemůže spát, nu, a navzdory jeho příjmení nebyl v tomto příběhu lovcem, ale loveným. Docela souzním s komentářem Maevie, z části i worka nebo Antaki_Thorin. Chvíli detektivka, chvíli thriller, číst se to určitě dá, ale víc času než u jídla a před spaním jsem tomu nedal. To však neznamená, že druzí nebudou nadšení, protože jsem nadšený nebyl já. Odcházím číst Popravčího.

10 25.12.2021

Jsem zcela nadšený. Neotevřel jsem knihu proto, abych prověřoval autorovy znalosti z astrofyziky nebo přemýšlel, čemu se to podobá, ale abych dostal akční vesmírný boj a příběhy posádky lodi USS Salamis. Toho jsem dostal plné náruče s nadšeným přesvědčením, že čeští autoři se dnes můžou směle rovnat zahraniční tvorbě, což není nic lehkého. Autor používá výborný styl, kdy hned zpočátku začíná akcí a loď s posádkou představuje během dalších kapitol. V podstatě to vše pěkně zapadá do sebe, kdy prožijete strhující napětí boje a pak si vydechnete, ale jen mírně, v ději uvnitř lodě. Nenudil jsem se a již u první knihy jsem předpokládal, že mně asi bude vadit, až tato série skončí. Pokud nehledáte military sci-fi s příběhem proto, abyste ostřížím zrakem kontrolovali autora, kde udělal z hlediska fyziky chybu, okamžitě se vrhněte do četby. Nečekejte a neváhejte!

9 17.04.2024

Dávám 5 hvězd zcela přesvědčen o oprávněnosti tohoto rozhodnutí. King je asi jediný autor, který ve mně dokázal přes písmenka probudit hrůzu a děs, což je genialita autora. Kusy lidského masa pleskající o zem, jekot hrůzy, krev stříkající z knih a psychologické utrpení postav i čtenářů. To byly doby excelentního Kinga a asi jsou nenávratně pryč. Ale Ústav mně ta úžasná díla připomněl, proto si určitě mezi těmi slabotami posledních let uznání zaslouží. Možná by měl mezi Tommyknockery, Dlouhým pochodem, Cujem, Osvícením a dalšími peckami stěží dvě hvězdy, ale jak říkám, v dnešní době je to opravdu závan starého dobrého Kinga a láhve whisky na jeho stole. Stephen King se bojí tmy a s jeho knihami jsem se jí bál i já, což považuji za největší poklonu pro Mistra.

9 22.11.2022

Mňam, mňam. Po přečtení akčně nabité knihy Volající, se mně zachtělo poznat více z díla J. D. Barkera. Tak jsem skočil po Čtvrté opici a věřte, podle mého soudu, si nálepku mezinárodní bestseller opravdu zaslouží. Oproti knize Volající je děj spíše poklidnější, přesto ani trochu neztrácí pořádnou dávku napětí a bezcitné drsnosti coby správný detektivní thriller. Nechybí špetka humoru a oblaží nutnost používat logiku při řešení přítomnosti, zatímco v alternativní lince sledujeme v retrospektivě minulost možná ještě krvavější. Loví detektivové a loví i vrah. Kdo z koho? Je naprosto logické, že vám napíšu, jak na mě zapůsobila další kniha v sérii Pátá oběť.

9 14.05.2022

Chtěl bych bez jakéhokoliv sarkasmu poděkovat čtenářům na Databázi knih za jejich hodnocení knihy Volající. Protože komentáře jsou tak rozporuplné, od mantinelu k mantinelu, že přinutili moji zvědavost knihu si přečíst, abych se dozvěděl, kam ji zařadí moje mysl. A dobře jsem udělal. Věřím, že pokud se povede napsat kvalitní scénář a stejně kvalitně proběhne realizace režie, spatříme brzy nový akční film. Příběh na vás bez slitování skočí a sevře jako pěkně hladová chobotnice. Autor se nepárá s bezohledným vražděním, takže drsnosti je v příběhu habaděj. Nemáte sebemenší možnost se nadechnout a já jsem po čase opět obětoval noční odpočinek a snížil tak pracovní výkon pro kapitalistu, abych mohl Briggsové držet palce, pak ji zase jako kariérní mrchu odvrhnout. Příběh se odvíjí v několika rovinách a i když akčnější, tak trochu mně připomněl napěťově výborně vypracované knihy Arthura Haileyho. Můj hlas zní - určitě doporučuji (mimochodem, i toho Haileyho, přestože je dílo staršího data výroby).

9 14.05.2022

Po malé přestávce od Kate Burkholderové a amišů jsem se vrátil k další knize v pořadí. Teprve páté. Hned zpočátku mě rozesmála svým komentářem Kanylka - máte ještě dost času, v roce 2025 vychází 16. díl.:-) Vtipný je i komentář worka, i když ze zcela jiného, víceméně praktického, důvodu. Worku, v roce 2010 jich prý bylo cca čtvrt milionu, takže Linda Castillo může v klidu psát ještě velmi dlouho. Kniha je jako předchozí velmi dobře čtivá, téměř bez hluchých míst. Musím však dát za pravdu i kritickému komentáři danica6371, že ta neustálá neschopnost Kate, rozhoupat se v osobním životě, začíná být už otravná. Nekompromisní odmítání všech návrhů a sotva zavře dveře, začne kňučet, jak moc Johnovy návrhy chce. Ale je to jen takové malé nutné zlo a dá se to přežít.
V určitém okamžiku jsem si přidal podezřelého na post č. 1 a nespletl jsem se. Ale stejně se mnou (a asi i s mnoha jinými) autorka nakonec pěkně vykývala.
S tím, že Kate moc ráda strká hlavu do drtičky, jako by sem tam toužila po pořádné nakládačce, jsem se již smířil a celkově mně to vysoké mínění o knize nenarušuje. Moc se mně líbí umístění příběhů do amišské komunity a jak mně vždy v knihách trhá žíly používání francouzských vět, tak německý dialekt - pensylvánská němčina, narozdíl od v knize uváděné pensylvánské holandštiny, mně přijde naprosto přirozená a vhodná.
Jsem nadšený, že mám před sebou stále ještě 11 dalších dílů a než se prokoušu k poslednímu, doufejme, že už nebude poslední. Jednoznačně doporučuji!

8 02.01.2025

No, já nevím. Přestože většina komentářů knihu chválí, já dávám 2,5 hvězdy s odřenýma ušima. Námět dobrý a stačilo málo a celé dílo by bylo mnohem napínavější, nechci použít v tomto případě termín akčnější. Po přečtení jsem si říkal, že by z toho šla udělat kvalitní detektivka ve stylu již historické postavy detektiva Kalaše v podání Rudolfa Hrušínského, bez ohledu na dobu vzniku.
Poněkud nechápu autorku, proč používá tak excentrická příjmení? Jako by se bála nějakého vola, že ji bude popotahovat za GDPR. Ale k tomu stačí jediná věta o fiktivních postavách a podobnosti čistě náhodné. Nicméně příjmení jako Skuhravec, Blahoslavová, Štípalová, Krkavec nebo dokonce Kazimour, to je tedy síla.
Ti vyšetřovatelé taky žádný extra přebor. Jeden přemýšlí spíše jenom rukama (ale to jak víme, se u sboru občas stává i ve skutečnosti). Poněkud nechápu to zarputilé zamítání teorií Emy, kamarádky jednoho, bývalé lásky druhého. Už jen kdyby jako kamarádi měli pohnout kostrou. V příběhu je dost nelogických kiksů, kdy markant jako dům přehlédnou a mikroskopickou nepodstatnost pitvají dlouhé hodiny. Třeba telefonát ze zahraničí bez jakéhokoliv ověřování pravosti...
Jak říkám, ten základ je kvalitní, chvílemi opravdu na úrovni, kdy by člověk nerad odcházel, jen to zpracovat celkově lépe, aby to neposkakovalo kvalitativně jako sinusoida. Škoda, když chybí tak málo. Podobně mému názoru se vyjádřil třeba HaHa11 nebo Lenoulinka, Aleš.R má taky svým způsobem pravdu (samozřejmě pravdu dle mého soukroméno názoru, kterou nikomu nevnucuji).
Řada lidí si pochvaluje, že zde netečou potoky krve. Ano, je to klasická česká detektivka nikoliv thriller. To škatulkování je někdy na závadu. On i potůček červené tekutiny může nadělat dostatek hrůzy v hlavince čtenáře.

8 23.03.2024

(SPOILER) Než se budu věnovat 3. dílu Žatvy smrti, vždycky se musím chechtat, když si přečtu u knih Shustermana zaškatulkování pro dospívající mládež. Představte si poctivě zfilmované první dvě knihy, špíše tu druhou, kde se Goddard poněkud rozohní při vyvražďování. Potoky krve, přímé záběry na excelentně popsané vraždy... Co by pak asi muselo být ve škatuli pro dospělé? A to jsou takové všechny jeho knihy, snad vyjma knihy Sucho, která má opravdu puberťácké myšlení, především u hlavní hrdinky.
Tak jsem se dochechtal a zpět ke Zvonu. Uběhl snad půlrok od přečtení dílu, na který jsem čekal, s rozechvěním a jak na smilování. Ale podobně jako řada zde se svěřujících přátel četby, jsem byl zklamán. Ovšem co mě, podobně jako řadu ostatních, hned v úvodu knihy vytočilo, že už i Shusterman podlehl tlaku novodobé politiky a vytvořil nové odvětví LGBT a tisíc dalších písmen, které určitě brzy nějaký magor uzákoní i v současnosti - změna pohlaví dle slunečního svitu. Ještě, že to nevymyslel na maják sanitky. Přátelé, pozor! I po třiceti letech se zde najdou vypatlanci, kteří nás straší komunisty a kritizují ty, co podlehli, ale zde nám Shusterman předvádí v přímém přenosu stejnou politiku ústupků zvrhlé politice v zemi, kterou jsme před rokem 89´měli za vzor svobody. Už vůbec nemluvím o něčem, co se čím dál více začíná podobat nacistickému pálení knih. Omlouvám se za politickou vsuvku, ale prostě jsem musel ze sebe dostat to znechucení, což hodnocení celé knihy u mě nepřidalo.
Dle mého názoru souhlasím s těmi, kdož tvrdí, že tento díl není tak akční jako předešlé. Navíc, ty zpočátku téměř nesmyslné, filozofické vsuvky samomluvy Nimbuse, akčnosti nepřidají. Když je pojmeme samostatně, je to opravdu mistrovsky popsaný vývoj osobnosti stroje, a důkaz, jak se dají obejít Zákony robotiky (Asimovovy zákony) zde aplikované na Smrtky. Ale v knize, jak jsem uvedl, především zpočátku šíleně brzdí děj. Můžu říci, že se za všechny podobného názoru jako já, stavím za krátké a výstižně kousavé hodnocení Pitbullky, ale i mnohých dalších.

8 07.11.2021

(SPOILER) Odfajfkoval jsem spoilery, ať nemusím přemýšlet, jestli prásknu něco nepatřičného. Knihu Mlha nad Shadows Sands jsem spolknul jako jednu z nejchutnějších návnad vznášejících se v mém okolí. Taková třešnička na dortu poslední řady měsíců, na kterou jsem narazil. Oproti psychicky mimoňovské Erice Fosterové je Kate Marshallová "pouze" těžká alkoholička, takže její komplexy až tak neovlivňují úsudek jako u první hrdinky. Robert Bryndza je opravdu jedinečný autor, poněvadž změnit stavby příběhů s novou postavou natolik, aby nepřipomínaly předchozí příběhy s Erikou, je opravdu umění. U Kate má zase od počátku jistotu, jak se jí lehce zbavit, až jí bude mít po krk - nechá ji tu láhev vypít. Děj mně uvrhl v podstatě ihned do postele (jsem něco jako římský patricij, takže čtu, jím, žiji vleže) a chroustal jsem stránku za stránkou. Autor samozřejmě nezapomněl do příběhu zakomponovat svoji sexuální orientaci, ale tentokrát se z toho posadíte na zadek. To jsem tedy nečekal. No, a jak se zvětšuje hromada mrtvol, asi ve dvou třetinách knihy jsem si při půlnoci, když jsem knihu odkládal, všiml věty v záhlaví přebalu: Zlo číhá i tam, kde ho nečekáš. V té chvíli jsem vygumoval všechny adepty na sériového vraha a začal přemýšlet dle Bryndzova návrhu. Hmmm, nakonec mě zase dostal. To jsem opravdu netušil, že tato osoba může být vrahem. Ale prozradím vám, že na konci se příznivci Kate Marshallové dozvědí báječnou novinu, jak se Kate i třasořitka Tristan do budoucna rozhodli. No, nemusel jsem tady půl hodiny klábosit o ničem, abych vám jednou větou oznámil, že kniha je báječná a báječně strhující. Zkuste, jestli budete mít stejný názor.

8 03.04.2021

Když beru knihy Roberta Bryndzy jako celek, jedná se o velmi dobře vystavěné příběhy s nečekanými zápletkami a čtivým vývojem od začátku do konce. V první knize s Erikou Fosterovou se to sice hemžilo homosexuály a lesbami skoro více než desperáty, ale v tomto směru se pak Bryndza "uklidnil" a nestavěl na odiv své životní priority do příběhů až tak násilně. Osobně jsem rád, že začal psát novou sérii, protože Erika Fosterová byla tak rozervaná osobnost, že mně to občas doslova trhalo žíly. Škodila svou psychickou nevyrovnaností nejen sobě, ale dokonce i vyšetřování, a to na policajtku až naprosto nesmyslně. Nicméně, jak píšu v úvodu, detektivní příběhy jsou vystavěny výborně a Kate Marshallová je osvěžením, vítanou změnou. Jen tak dále.

8 18.10.2020

Co další kniha v sérii, to vyšší kvalita a propracovanější a záludnější děj. Vždycky hýkám nadšením, když narazím na autora/autorku, který nepředkládá čtenáři jednoduchou přímočarou linku, ale děj se zamotává jako špona procházející vrstvami s vrtákem. A Wendy Dranfield to dělá opravdu mistrně. Sice je pravda, že když Natovi opět začaly hrozit velké problémy, začal jsem skučet, že už toho bylo dost, ale Wendy dovede odhadnout čtenáře a dala s tím velmi rychle pokoj.
A opět, jako v předchozích knihách, tak překrásně zamotává děj, že na začátku stránky si mnete rukama, jaký jste borec, že jste odhalil viníka, a na konci stránky vám sklapne a hledáte jiného podezřelého. To je pak to pravé žrádlo, když se mnou autor opakovaně vykývá. Je to mňámózní díl jako celek, kterému není zapotřebí vyčítat nějakých pár prkotin. Jsem rád, že čtvrtá kniha vyjde v květnu. To se dá vydržet. A pokud čtete sdělení Wendy čtenářům, je docela možné, že Vražedná naděje nebude poslední knihou této série. Neváhejte a vrhněte se do Příchutě zla!

7 03.04.2024

No, u mě to do třetice nevyšlo. Dávám tři hvězdy především v porovnání s předchozími knihami. Ale musím a souhlasím s komentem Margerite, že konspirace přesáhly únosnou mez. Politické zákulisní hry na americkou beletristickou tvorbu normální, tzn. přehnané a výskyt živých mrtvých až překvapivý. Jak jsem byl u první knihy nadšen, že je Sayer vcelku "normální" na rozdíl od hrdinů a hrdinek většiny dnešních thrillerů, tak v této knize už byla taky dobře prdlá a její pocity, abych nerozčílil jednu z komentujících, když napíšu emoční výkyvy, byly na vyšetřovatelku FBI už na cvokaře, což je však v zemi příběhu součást života. Tu přišpendlenost k motorce považuji rovněž za přehnanou. Autorka asi v životě nevyzkoušela rychlou jízdu v teplotě pod nulou. Nebo kdyby se alespoň poptala. S takovou by dnes hrdinka Sayer vysedávala častěji u urologa než v kanceláři. Prostě co je moc, to už je příliš, přestože celkově byl příběh čtivý a zajímavý. A navzdory kritice si přeji, aby Allison napsala další pokračování.

7 24.01.2024

Není jednoduché najít komentář se čtyřmi hvězdami a se třemi, to už je na pátrání. Tím bych mohl skončit, protože o oblibě druhé knihy Ellison Cooper je řečeno hodnocením vše. Díky politickým svinstvům ve Washingtonu je Sayer "uklizena" na případ mimo město. Na velmi zajímavý případ s neobvyklou zápletkou, s řadou nových spolupracovníků. Na rozdíl od těch, kteří zde tvrdí, že pachatele odhalili téměř ve chvíli, kdy se podívali na název knihy, já tvrdím, možná proto mám nick Tupoun, že zpočátku nám autorka nabízí celou řadu podezřelých. Já zpočátku docela dost podezříval tu prostorově velikou paní, velitelku lesa. Časem začne do popředí vystupovat ten správný zlobr, ale že by to bylo zase extra rychle a jednoduše...? Samozřejmě, že autorka nechala některé vyšetřovatele včetně Sayer, opomenout základní postupy, aby si natáhla děj a udělala jej napínavějším, ale to známe skoro u každého detektivního thrilleru. Například, když měli psa kvalit Šarika nebo Rin Tin Tina, proč jej neposlali opačným směrem po stopách uprchlice? Ale to jsou prkotiny, které vůbec nesnižují celkový dojem z knihy. Dávám jedničku s hvězdičkou a pochvalu do žákovské knížky (Existuje vůbec ještě žákovská knížka? Aby to nedostávalo ty chudáčky školáčky do deprese...).

7 24.01.2024

Původně jsem chtěl dát jen čtyři hvězdy, protože houpat mě autor může, ale točit dokola, to už je moc. Ale pak jsem si řekl, že je to akční spotřební klasika, kterýmžto stylem píše řada amerických autorů. Tato Brownova kniha vyšla rok po vzniku knižní postavy Michaela Langdona, takže zapadla do stínu Andělů a démonů. Podobá se spíše předchozí Brownově tvorbě. Osobně mně u Brownovy tvorby láká jeho preciznost, použité vědecké a historické poznatky (nepíše takto jako jediný) a proto jsem ochoten mu odpustit nějaké ty obludné konspirace až do předpokoje Oválné pracovny. Na druhou stranu prd víme, kdo dal povel k atentátu na J. F. Kennedyho... Prostě jako odpočinková napínavá četba thrillerového typu je to báječné dílo. Jen jsem se strašlivě chechtal, jak se zachránil před žraloky jeden z klaďasů. To by musel mít pytel jak vzducholoď. Kdo přečte, pochopí.

7 08.12.2023

Čtvrtou opici jsem hodnotil jako mňamózní a u Páté oběti nadšeně podtrhuji, přestože by se pár chmurů našlo. Ale pojďme pěkně postupně. Druhá kniha začíná jako něco a hlavně někdo (vrah) úplně jiný a ptám se, kde je Bishop? Detektivu Porterovi, vypadá, už poněkud hrabe a vůbec se mně nelíbí, že někteří jeho kolegové volí šplhounství místo důvěry v kámoše. Ale ono to fakt chvílemi vypadá s Porterovým myšlením všelijak a neušetří naše nervy, když nevysvětluje čtenáři, proč dělá to či ono.
Děj nastartoval a jede hned na plný plyn. Rozděluje se do několika linek, které hladově polykáte a jen co přeskočíte z jedné do druhé, už toužíte po návratu zpět, abyste věděli, co se děje zrovna tam, o čem se máte dozvědět až za chvíli. A když jsou linky čtyři a všechny extrémně napnuté, je to k zbláznění. Proto se četba blbě přerušuje třeba kvůli takovým zbytečnostem jako je pracovní docházka nebo jiné podivné povinnosti. Musím, bohužel, dát za pravdu těm čtenářům (třeba čtenářce kob), že jakmile naskočí další dějová linka, je to jako brzda děje smykem a začíná se odvíjet zpočátku poměrně nudné vyprávění kluka. Ale jak vy, kteří máte dočteno, víte, ta brzda a retrospektiva byla nutná, abychom zjistili, kde se vzal ten chlápek s jizvou na lebce.
Tato mírná překombinovanost a zpomalení děje v poslední třetině knihy se však dá při celkovém hodnocení lehce hodit za hlavu, protože celkově je to opravdu jízda jako blázen! Kdo by to řekl, že ta baba není ta, co jsme si mysleli a je to... A to je tady furt, takové šílené zvraty. Proto je kniha extra mňamózní.

7 29.05.2022