turbosound komentáře u knih
Z nějakého důvodu tento druh literatury můžu. Napínavý příběh, atmosféra megapole, postavy, se kterými se čtenář dokáže při troše snahy i ztotožnit. Murakami jako obvykle prvotřídní, ale něco málo mi tam chybělo. Vzhledem k tomu, že se to dá přečíst za jeden večer, na to možná již brzy přijdu.
Klasika sci-fi. Mé první setkání s panem Clarkem asi před patnácti lety, a od té doby jsem celou sérii četl asi čtyřikrát. Tak moc mě jeho vize baví.
Ano, taky to musím zmínit. Ten neskutečný stostránkový úvod, který tam podle mého být vůbec nemusel, anebo kdy už, tak mnohem kratší.
Zbylé více jak dvě třetiny románu byly, jak jsem u Clarka zvyklý, vcelku velmi zajímavé, nicméně mě osobně vadily některé věci, kterým se dřív vyhýbal a já tak na ně nejsem u jeho knih zvyklý. Mám na mysli ty milostné linie, sex apod. Sám osobně proti tomu v literatuře nic nemám, ale nevím, tady mi to nějak nesedělo. A příšerný překladatelský počin pro mě bylo slovo "miláček", v závěrečných pasážích na téměř každé stránce.
Co mě naopak fascinovalo, byly podlé charaktery některých hlavních postav. Na to u Clarka taky moc zvyklý nejsem a při čtení mě napadalo, co je vlastně práce jeho, a co Gentryho Lee. No, celkově se to dalo, není to zdaleka nejlepší, co jsem od ACC četl, ale jsem zvědavý na pokračování.
Jak už tady kdosi napsal, klišoidní fantasy pro náctileté. Vydržel jsem asi čtvrtinu, dál to nešlo.
Navzdory jednoduchému ději omezenému převážně na leteckou základnu šlo o velmi čtivou a ke konci i napínavou knížku, která mě jako člověku, který o létání vůbec nic neví, dala i několik nových poznatků. Fanouškům ACC, letectví, radioamatérům i těm, kteří se zajímají o druhou světovou válku, doporučuji.
Skutečně temný obraz totalitní společnosti, ve které jste pod neustálým dozorem kamer a neustálým vlivem drog. Pointa příběhu mě dostala. Mohu doporučit i zfilmovanou verzi, své předlohy se drží věrně.
Bylo to dlouhé, velmi dlouhé, ale bylo to zajímavé a jsem rád, že jsem se v polovině rozhodl dočíst až do konce. Je otázkou, čemu všemu se dá věřit - jako historická rekonstrukce to však zamýšleno podle doslovu nebylo a ani to nebylo možné. O Musašim toho víme jen velmi málo. Přesto mě atmosféra středověkého Japonska v Jošiokově románu pohltila. Chvílemi jsem se přestával orientovat v jednotlivých postavách, kterých je opravdu hodně a chvílemi mě mátly obrovské časové posuny v ději. Před přečtením jsem shlédl starou trilogii s Toširó Mifunem a musím říct, že ty filmy jsou oproti románu velmi slabé, nezobrazují snad ani třetinu událostí obsažených v něm. Co se týče jednání některých hlavních postav ve zfilmované verzi, platí totéž. Přesto už navždy budu mít tvář Musašiho ve své fantazii spojenou s tváří Toširóa Mifuneho, jehož tvář mě provázela také celou knihou. Doporučuji všem, kteří se o Japonsko a jeho historii zajímají a troufnou si přečíst knihu, která má téměř 950 stran. Zároveň jim přeji, aby vydrželi až do konce. Stojí to za to.
Jedna z mála knih, kterou jsem nedokázal přečíst až do konce a i ta polovina, kterou jsem zvládl, mi dala zabrat. Ne pro její syrovost, (na tu jsem od Murakamiho zvyklý z jeho Polévky Miso i Čar), ale pro tu nudu, která čiší z každé stránky. Naturalistické pojetí není vždy tím, co bezpodmínečně dělá knihu čtivou a v této knize prakticky o nic jiného nejde. Téměř žádná přítomnost jakéhokoliv děje, postavy, které mi byly protivné a bezmezný pocit ztráty času čtením něčeho, co jsem četl již mnohokrát, ale daleko lépe. Tuto knihu nebudu hodnotit.
Murakami ho mám velmi rád. Bohužel, zážitek z této knihy mi byl pokažen naší zlínskou knihovnou, která jediný volný svazek vedla v salátovém vydání. Knihu takového druhu si myslím stojí za to jednou za čas pořádně svázat a vyspravit. ,Tehdy napoprvé jsem ji dočetl asi do půle, než jsem ztratil trpělivost a knihu se stížností vrátil. Když se mi dostala do rukou podruhé (tentokrát již v lepším stavu), měl jsem tendenci těch víc jak 200 již jednou přečtených stránek přeskakovat a tím byl můj zážitek zkažen podruhé. Věřím, že někdy za deset, patnáct let si tu knihu přečtu v důstojném vydání, celou od začátku až do konce. Věřím, že za to stojí!
Život, dílo a myšlenky Michelangela Buonarroti jsou pro mne srdeční záležitostí, proto jsem tento životopis četl povinně. Trvalo mi to sice dlouho, ale o to víc mi to dalo. Jde o nádhernou knihu, která vás vezme přímo do časů vrcholné italské renesance. Vedle Michelangela samotného zde vystupuje celá řada historických postav, géniů umění i války, od Leonarda da Vinci, přes Raffaela Santi, Medicejské, Savonarolu a další a další. Jde o skvělou ilustraci tehdejší doby, založenou na pečlivém studiu dobových materiálů, pozdějších výzkumů a v neposlední řadě Michelangelovy bohaté korespondence. Doporučuji každému, koho tato část dějin umění (a nejen umění) zajímá.