Turmee
komentáře u knih
Já a pan Hněv
Iryna Zelyk
Velmi si cením snahy zpracovat toto téma - autorka se snaží dětem předat myšlenku, že je v pořádku se hněvat, ale je potřeba zlost zkrotit, aby nepřerostla přes hlavu.
Ilustrace jsou nádherné.
To pojetí mi ale nesedělo. Je to hodně "nitra", "procítění" a "přijmutí" a mé děti to moc nechápaly (4,5 a 2 roky). Knížku jsme použili spíš jako obrázkový manuál a slovní obsah jsem pak převyprávěla vlastními slovy, které byly dětem bližší.
Buddhovy pohádky na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Tyhle pohádky děti hodně bavily (4,5 a 2 roky). Jsou tak akorát dlouhé, ilustrace krásné (i když jen na začátku pohádky). Příběhy jsou sympatické, kouzelné i ze života. Občas je na konci jakýsi odstavec "navíc", který tam trochu na sílu tlačí vysvětlení hlubšího významu a trochu to kazí. Ale i bez něj si příběh zachová svou myšlenku.
Najdeš mě?: Tygr a jeho kamarádi
Tony Neal
Přestože se edice jmenuje Najdeš mě? o hledání zvířátek tady určitě nejde. Ilustrace jsou pěkné a doplněné o hmatové prvky. Těch by ale určitě mohlo být více. Text je krátký, přiměřený a obsahuje zajímavé a ne příliš známé informace o zvířatech (hroch, krokodýl, zebra, žirafa, chameleon).
O vlkovi, který moc rád mlsal sladkosti
Christine Beigel
Nevím, jestli hodnotit z pohledu rodiče nebo dítěte. Dětem se knížka dost líbila (4,5 a 2 roky). Já z ní nadšená nejsem. Nedává smysl (ani v rámci pohádky) a překlad mi přijde dost kostrbatý.
O kravičce, která chtěla zhasnout měsíc
Christine Beigel
Nevím, jestli hodnotit z pohledu rodiče nebo dítěte. Dětem se knížka dost líbila (4,5 a 2 roky). Já z ní nadšená nejsem. Nedává smysl (ani v rámci pohádky) a překlad mi přijde dost kostrbatý.
Červená Karkulka
Jacob Ludwig Carl Grimm
Klasická pohádka ve velkoformátové knize s originálními ilustracemi. Někteér obrázky jsem dětem musela vysvětlil (4,5 a 2 roky). Text pohádky je přiměřeně dlouhý, místy ale nedává moc smysl (zavřená okna, do kterých ale myslivec pak nakukuje, otevírání otevřených dveří apod.).
Kam ses schoval, tučňáčku?
Sam Taplin
Zábavná knížka pro nejmenší. Okýnka skrz stránky pomáhají hledat malého tučňáka a seznamují přitom dítě s obyvateli zasněžené krajiny. Ilustrace hezké, text nijak objevný, ale vhodný. Stránky dost pevné.
K čemu je nočník?
Katie Daynes
Jedna z lepších knih o nočníku pro děti.
Obrázky jsou veselé, příjemné, přes celou stránku. Otevíracích okének je tam více než dost. Text je přiměřeně krátký, srozumitelný a dokonce i vtipný. Jen asi na dvou místech mi ta plynulost nějak nepasovala, ale nic zásadního.
Popletené barvy
Štěpánka Sekaninová
Příběh zajímavý, obrázky krásné, vysunovací prvky fajn (i když někdy jdou ztuha). Dětem se knížka líbí. Já mám trochu problém s plynulostí textu a podivným překladem. Některé části mi fakt nejdou přes pusu.
Andělské pohádky na dobrou noc
Karen Wallace
Dětem se tyto pohádky líbí (4,5 a 2 roky), mně jako rodiči většinou také.
Jedotlivé příběhy jsou krátké, ze života i fantazijní. Andělé do nich nejsou nijak násilně protlačeni. Pokud někdo tento náhled nesdílí, klidně může číst i bez tohoto prvku a nechat to prostě jen na náhodě/zvláštnosti.
Pár příběhů mi přijde nedotažených do konce, ale děti si nestěžovaly. Stučná poselství, která každý příběh ukončují, využíváme dle potřeby.
Líbí se mi i "teoretická" část, kde se vysvětluje práce s vizulaizacemi a důležitost příběhů v životě dítěte.
Ilustrace je vždy jedna velká před pohádkou, pak jen nějaké drobné ozdoby okolo textu. Obrázky jsou hezké, ale ocenila bych jiné uspořádání.
Příběhy o Prasátku Peppě
Neville Astley
U dětí velmi oblíbená knížka (4,5 a 2 roky). Čtyřti příběhy věrně kopírují televizní verzi. Obrázky jsou přes celou stránku, barevné a typické pro Peppu.
Text se dobře čte, je přiměřeně krátký, ale nic podstatného nevynechává.
Třídění odpadu vůbec nevnímáme jako problém. Prostě jsme si to s dětmi vyvsvětlili.
Les
Elsa Fouquier
Krásná kniha o lese, která jde o kousek dál, než ostatní. Obrázky jsou krásné, okýnek a aktivních prvků je dostatek, informace jsou fakticky správně (strakapoud je doopravdy strakapoud). Seznámí děti s částmi stromu, zvířaty v lese, lesními plody a na jedné dvoustránce představí i džungli (malpa, motýl Morpho, papoušek, pralesnička, orchidej). Text krátký, přiměřený.
Tajná kniha rodičovských triků
Ute Glaser
Knížka, která se na první pohled tváří jako jedna z respektujících a kontaktních příruček. Slibuje tipy a zkušenosti na usnadnění společného života s dětmi, ne jen strohé vědecké poznatky. Autorka upozorňuje na problematiku nukleárních rodin bez pomoci předchozích generací a zdůrazňuje, že si každý má vybrat to, co mu bude vyhovovat a fungovat.
Hned na začátku je uvedeno několik pravidel, jak pozitivně ovlivnit komunikaci s dětmi - vynechat zápory, využívat oční kontakt, být upřímný, ohlašovat činy a nemanipulovat dítětem jako věcí, nenálepkovat, vysvětlovat. Následuje část k důslednosti a o tom, jak je důležité dodržovat, co se řekne (sliby i výhrůžky).
Co se mi líbilo:
+ jednotlivé rady jsou krátké, přehledné i s příklady
+ uznávání emocí
+ důraz na trávení spolu kvalitního čas (včetně návodu jak na to)
+ nerušit děti u hry
+ zvonkohra jako svolávací zařízení
+ dovolit dítěti ať si sami určí velikost porce, nenutit ho do jídla, stačí ochutnat
+ spousta her a aktivit na cesty i doma (i když nic extra objeveného)
Autorka používá hodně manipulaci. Má velmi vyhraněný názor na spaní (preferuje samostatné spaní, plyšáky v posteli, v noci nemazlit dítě a nemluvit na něj, prohlašuje, že dítě potřebuje rodiče jako ochranu proti samotě, ale zároveň má být rodič na dítě nepříjemný a ignorovat ho, pokud přijde v noci za ním do obýváku) a všechno řeší režimem. Rodiče často nahrazuje věcmi, hlavně plyšáky.
Co se mi nelíbilo:
- nucení do omluvy
- příkazy a zákazy (jak přesně si představuje "přísně zakázat nadávky"?)
- tresty
- manipulace
- rady jak odcházet od dítěte v emocích nebo ho posílat pryč
- dodržovat minimálně 5 hodin mezi jídly
- tvrzení, že děti si neosvojí slušně chování a je potřeba je k tomu s námahou vytrénovat
- trochu mě mátly různobarevné nadpisy, které naznačovaly nějaké tematické celky, ale nepřišla jsem na to jaké
- o kočárku mluví skoro jako o speciálním vynálezu, ve kterém si dítě může dokonce zdřímnout . A prý je super nápad s sebou na výlet táhnout skládací kočárek (kromě batohů a všeho ostatního).
- hojně využívá odměny, převážně v podobě sladkostí
- na můj vkus hodně odkládá dítě (v roce klidně dvě noci u babičky, ale dva týdny by prý už bylo moc dlouho)
- tvrzení že školkové dítě má cit pro peníze
Devět tet jde na výlet
Daniela Fischerová
Super knížka. Jedná chytlavá básnička, kterou jsme s dětma uměli hned po pár přečteních. Obrázky krásné, básnička vtipná.
Minipohádky: Locika
Dan Taylor
Ilustrace krásné, knížka je bytelná. Pohyblivých prvků je málo, i když jsou celkem chytře udělané. Největší mínus je příběh - je tak krátký, že nedává vůbec smysl. Je tam jakási snaha o veršování, která ale vychází zcela naprázdno.
Ve sněhu - Velké objevy pro malé objevitele
Anne-Kathrin Behl
Moc hezká pohyblivá knížka. Ilustrace jsou krásné, velmi oceňuji hodně hýbacích prvků (na každé dvoustraně jsou dva). Zmiňovaná zvířátka nejsou z těch nejběžnějších, což mi ale vůbec nevadí (berneška, hranostaj).
Jediný problém mám s textem. Vůbec se to nerýmuje, i když se asi snažili. Tím pádem se to dost blbě čte.
Dobrodružství se zvířátky
Kerstin Schoene
Krásná kniha o zvířatech pro nejmenší děti. Rozkládací stránky jsou zase trochu jiný princip, než na jaký jsem zvyklá z ostatních pohyblivých knížek. Ale je to fakt super. Stránky jsou tvrdé a rozevírání jde snadno.
Text je krátký, dobře se čte. Po rozevření se občas obejví nějaká blbost/vtip. Některé informace nejsou biologicky správné, ale dá se jim to odpustit, protože ilustrace jsou opravdu hezké.
Peppa Pig - Příběhy o prasátku Peppě
kolektiv autorů
Další čtyři příběhy i Peppě. Velké ilustrace přes celé dvojstrany, krátký text. Dobře se to čte a děti ji milují (4 a 2 roky).
Tlapková patrola: Pohádkové usínání s tlapkami
kolektiv autorů
Podle mě jedna z lepších verzí Tlapkové knihy. Celkem 6+1 příběhů, krásné velké animace (nejsou rozmazané jako v jiných knihách), text celkem věrně kopíruje jednotlivé pohádky. Což občas vyústí v podivný slovosled a časté opakování slov. Dá se to ale zvládnout (z pohledu dospělého), děti jsou nadšené.
Nejvíc mě štvala "Kočkostrofická četa" :D.
Botičky emošky
Ladislava Whitcroft
O kus jiná (za mě lepší) verze Kvídových příběhů. Díl Veselá chapadla byl spíše pro menší děti, hodně ilustrovaný, příběh nic moc.
Botičky emošky jsou úplně jinde. Jednotlivé kapitoly se věnují různým emocím, se kterými se Kvído postupně seznámí a učí se s nimi pracovat. Ukáže nám, že všechny emoce jsou v pořádku a představí nám způsoby, jak je bezpečně vyjádřit.
Na konci každé kapitoly je několik otázek k příběhu i k hlubšímu zamyšlení.
