Tvurce001
komentáře u knih
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
To si takhle člověk sedne ke stolu s knihou a najednou zjistí, že je celý den fuč a vy jste teprve v půlce knihy, kdesi na stránce 293. Ale už musíte jít spát, protože vás bolí oči a vy se těšíte na to, až tu knihu druhý den ráno zase otevřete. Stejně jako první díl. Grandiózní počin.
Slavná Nemesis
Ladislav Klíma
Bezkonkurenční = ultra kvalitní = odjištěný granát slov a myšlenek. Tahle kniha jednomu přeorá mozek, jak rozjetý traktor. Perfektní počteníčko.
Bronzový poklad
Eduard Štorch
Asi takto. Zdeněk Burian by dozajista žádný podřadný brak neilustroval. ;) Přečetl jsem v dětství všechny štorchovky. Každá z nich mne nějak oslovila, ale pouze Bronzový poklad mi skutečně přirostl k srdci, aniž vlastně tuším proč.
Problém krásna v současném umění a estetice 1
Dušan Šindelář
Krása je problematická...ale i na to si časem člověk zvykne...
Surovost života a cynismus fantasie
Vratislav Effenberger
Láska je surreálná entita. Nota bene pokud stojí ve frontě u kiosku na plovárně. A pokud tomu někdo nemá odvahu uvěřit, nechť se postaví slušně do řady za poslední střep. PS.Effenberger mi hódně zamotal srdcem.
Tak pravil Zarathustra
Friedrich Nietzsche
Bůh je natolik hmatatelný, jako to prázdno v každém z nás. 6*
Čarodějná pec
Marcus Chown
Chowna mám rád. S nadšením a úžasnou lehkostí vysvětluje laikům mého formátu, jak to v tom vesmíru vlastně chodí, proč sluníčko svítí, proč je v jedné kapce vody více atomů, než kapek ve všech mořích světa, proč je světlo na počátku i na konci veškerého fyzikálního dění atd. A k tomu vám přibalí fantasticky napsanou exkurzi do historie vědy. Chowna mám rád.
Sophiina volba
William Styron
Nechtěl bych se nikdy dostat před takovéhle dilema. Jak už zde zaznělo několikrát, jde o poměrně náročné a pomalejší čtení, ale jde o tak silné téma, že na něj musel autor čtenáře prostě jaksepatří připravit. A domnívám se, že se mu to vcelku povedlo.
Ztracený svět
Josef Augusta
Z dnešního pohledu se může zdát, že jsou knihy pana Augusty poměrně nezáživné, ale jako dítě jsem se v jeho světech rád ztrácel. A to, že téměř každý z jeho příběhů končil smrtí hlavního protagonisty mi vlastně ani moc nevadilo. Konec prostě k životu patří.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Doslova uhrančivé čtení. Autor zaléval kvalitním betonem slov stránky tak dlouho, až mu to ztvrdlo v tenhle úžasný text. Báječná kniha.
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Velmi smělý počin. Dle mého názoru celkem povedený. Dávám 4*.
Vesmír
Zdeněk Horský
Má první kniha o Vesmíru. Tuším, že jsem ji dostal od nějakého Ježíška, jen čert ví už jakého, v každém případě mi udělal tenkrát obrovskou radost a já v té knize lehával po celé dny.
Stopařův průvodce galaxií a věda
Michael Hanlon
Elegantně poučné a velkoryse zábavné. Krásná pocta Vesmíru a jeho stopařům.
Solar
Ian McEwan
Jako pořádná rána na Solár. Při čtení to mezi hemisférami jen jiskří a najednou je konec knihy, jen to jiskření ne a ne přestat. Napsáno tak skvěle, až má člověk dojem, že se to čte jaksi samospádem. A ještě ta odvaha kloubit fyziku s bezmocí. No za mne jen další z pecek mistra McEwana.
Když jsem umírala
William Faulkner
Při louskání této knihy jsem také umíral. Nakonec jsem se z té zamrzlé prsti slov vysoukal ven na světlo, jako nějaký zasněný zombie. Jsem přesvědčen o tom, že dnes bych to už nedokázal. Dnes už se slova prostě textem netrmácejí. Přesto si asi zaslouží kniha 4 hvězdy a já možná také, protože jsem ji dokázal dočíst.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Píše se jakýsi rok (pravděpodobně 1991 nebo 1992) sedím ve vlaku a předčitám nejlepší dialogy z této knihy kamarádovi. Jedeme na čundr, možná jen jedeme vlakem a chlastáme jako o život. Celou cestu se doslova svíjíme smíchy nad každou větou. Náhle vlak zastaví a Péťa pronese památná slova: " Neměli bychom už vystoupit?" Opáčím: "Asi měli." Podíváme se na sebe, zasmějeme a jedeme dál. Nevystoupíme. Inu protože došlo k vzájemné existenciální shodě ... vystoupit a opustit vlak, by prostě v tu chvíli nemělo žádný význam a už vůbec ne smysl.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
500 stran a uteče to, jak voda z kohoutku, když se pustí na plný pecky, náhle je z toho plná vana napětí. Jo dobrý.
Sněhulák
Jo Nesbø
Vskutku mrazivě dechberoucí zápletka. Sněhulák byl má první Nesbova kniha a musím říci, že mne od samotného začátku úplně pohltila. Nemohl jsem ji odložit z ruky, ten příběh se mne držel jako papírové klíště. Četl jsem tu knihu 2 dny. V práci na záchodě. V práci na kouřové. Po práci do čtvrtého piva, poněvadž až po třetím dopitém pivu jsem schopen komunikovat s lidmi. Četl jsem ji druhý den rano na zastávce a pak v autobuse. Četl jsem ji za chůze z autobusu do práce. Dokud jsem ji druhý den odpoledne v hospodě nedočetl do konce. Na tom by možná nebylo nic až tak zajímavého, až na to, že jsem s každou stranou pociťoval přímo hmatatelnou přítomnost strachu. Ten strach po několika dnech sice odezněl, ale ten příběh mi zalezl pod kůži a už tam zůstal. Tak to jsou mé zkušenosti se Sněhulákem.
Tažení v Rusku 1941-1945
Léon Degrelle
Četl jsem několikrát. A rád si přečtu znovu. Už z toho prostého důvodu, že Degrelle měl opravdu literární talent. Podařilo se mu totiž ty obludné krutosti, které se odehrávaly na východní frontě popsat poetickými slovy. Já osobně zažít, a hlavně přežít, to co on, dokázal bych po zbytek života leda tak zvracet a svíjet se v denních i nočních můrách, pokud bych vůbec ještě někdy usnul. Za mne výborná a čtivá sonda do pekel oněch dnů.