Tvurce001
komentáře u knih

Souhlasím s autorem. Bůh je jedna veliká fikce. Přesto mu občas napíšu básničku.
Positivní
"Ahoj Bože.
Kdo vlastně jsi?"
"Jseš ten, co si včera
zapomněl uklidit
hračky."
"Ty Vole!"
"Ano takhle je to prosté.
Až to uklidíš
můžeš tu se mnou
do včerejška mlčet."

Pozdrav z gauče
Na okna tluče bestie,
Na všechna i ta střešní.
Nebe tu bolest neskryje,
Nesmyje z šatů slzy třešní.
Nazdařbůh mraky stříhá,
Kam patří možná netuší.
Kulatá jako kniha,
Koulí se tiše po duši.
-----
Omlouvám se, ale jak jinak okomentovat Šejkspíra než básní ? .-)

Pokud vám servíruje fyziku sám Gamow, můžete si být jistí tím, že se zasmějete. Bez ohledu na to, zda výklad pochopíte či nikoli. .-)


Kniha na celý život. Protože už po přečtení první stránky člověk zalapá po dechu a čte ji znovu a znovu a znovu a pokud bude mít dost sil, smí po půl roce otočit na další těžkou stránku...a tak dále až k poslednímu řádku...po jehož přečtení konečně pochopí - a může s pocitem dobře vykonané dřiny zemřít.


Zkrátka příběh první menstruace, pouze trochu velmi jinak. Řekl bych asi nejlépe , jak je to vůbec možné. Geniální. Tak jako autor sám.


Vytříbený jazyk okořeněný notnou dávku erudice, ano tak si představuji dílo psané perem a srdcem aristokrata. Chvílemi jsem mu věřil, že tam v té době skutečně byl, natolik přesně dokázal vystihnout atmosféru a poměry doby. Alespoň do té míry, jak si tu dobu představuji já. Napínavé, ponuré, místy i na mne až příliš silné kafe. Ovšem celek se náramně povedl. Mou milou povinností je také zmínit úžasný překlad, protože ten si zaslouží opravdu pochválit.


Trvalo mi zhruba půl roku, než jsem se prohryzal textem na stranu 73 a pak náhle, jsem jednoho dne zhltl tuhle intelektuální lahůdku během odpoledne, nejspíš i s futrálkem, protože mi po přečtení bylo chvíli mizerně. A klobouk dolů, tohle Michel vážně umí. Napsat knihu tak, aby vám po přečtení bylo chvíli na nic, jelikož vám náhle dojde příliš mnoho souvislostí.


Kvantový koncept reality mám rád, protože mu vůbec nerozumím. Houellebecqa mám rád, protože mu rozumím. Realita je zkrátka drsné místo pro elementární existenci a on to dokáže uchopit správně slovy. Zaslouží si můj obdiv. Za tehle román Michelovi tleskám. Čteno cca před 20 lety ...uff toto letí ;)

Barfield Owen : " Slova se stávají slovy, jen pokud mají přesah. Možná totéž platí i pro lidi." citace, kterou Lukacs obohatil stranu 92. Velmi působivé a osvěžující eseje. " Nezáleží na tom, co ideje dělají s lidmi, ale na tom, jak s nimi lidé zacházejí." Dávám 4*.


Láska neví, co je tabu! A chtíč, ten už vůbec ne. Kniha mnou neotřásla. Kniha se mi líbila. Zkrátka, dobře uchopený problém manipulativních schopností lásky.


Dočteno dnes. Drahý pane autore knihy, děkuji vám z celého srdce, že jste mi takto něžně, po hrabalovsku, připomněl, že jsem vlastně železniční člověk. Mí přátelé také kdysi s úžasem sledovali, kterak sedím hodiny v hospodě u piva zahloubán do tajuplných příběhů ukrytých pod, navenek banálním, povrchem jízdních řádů. Jsem totiž podobně, jako vy, "postižen" nevyléčitelnou (n)emocí, totiž patologickou láskou k železnici. A poslední kapitola dojala téměř celou hospodu, protože my čecho-seveřané, my nádraží v Jedlové milujeme. S dojetím čtenář.


Aneb jak pošimrat život pod sukýnkou. Autor opět roztáčí svou geniální verbální umanutost, jako nějakou neposednou káču. A když se na konci knihy káča dotočí, člověk zůstane hodinku dvě sedět s otevřenou pusou a marně se pokouší celý ten úžasný kolotoč slov vstřebat. Michel opět nezklamal. Čteno cca 2008-2009.

Tuhle knihu miluju. Četl jsem ji nesčetněkrát, že ji znám téměř zpaměti, a přesto pokaždé žasnu, když v knize objevím nějakou novou bravurní hlášku, která mi odšpuntuje hubu, a já se celý poslintám smíchem. Dělat si šprťouchlata ze Života, Vesmíru a Vůbec Všeho dokázal pan Douglas Adams opravdu na výbornou. Takže za mne 1 s * + 2 x podtrženo. .-) Doporučuji všem , kteří mají rádi slova a jsou pronásledováni pocitem, že NIC nemá smysl. Nemá a přesto se tomu můžeš po celou dobu trvání obludné deprese, kterou mnozí z nás znají spíše pod pojmem život, prostě jen smát. :-)

Jedna z mých nejoblíbenějších bibliček atheismu. A nadto skvěle napsaná. Děkuji pane Twaine. :-)


Do Ormova příběhu se nelze nezamilovat. Ano takto si představuji život starých Vikingů, kde i useknutá hlava při hodokvasu je jen dalším zpestřením večera. Každý den vám život visí takřka na vlásku, takže vám vlastně nezbývá nic jiného, než se tomu zasmát. A u této knihy jsem se upřímně smál od začátku až do konce.


"Je velice drzý." :-) Napsala mi učitelka do žákovské knížky ve 3.třídě ZŠ, když mne načapala, kterak si krátím trest "po školu" četbou této knihy, místo toho, abych seděl rovně s rukama za zády a zíral do prázdna opuštěné třídy. Dodnes na obě vzpomínám s láskou - na knihu i na učitelku, jejíž jméno, na rozdíl od názvu knihy, jsem už dávno zapomněl. Samotná kniha je poměrně zdařilá, byť otřesná, výpověď přeživšího atomový výbuch.


To je natolik neskutečný příběh, až člověk podléhá pokušení věřit tomu, že by se to mohlo vážně stát. Velmi čtivá paráda.
