tygřík2 komentáře u knih
Věta "Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil." se stala trvalou součástí mé slovní zásoby :-)))
Knihy o historii mohou být i zábavné. Myslím, že pan Niedl přitáhne svými příběhy spoustu zvídavých lidí ke studiu dějin. A ti, co historii znají, se královsky pobaví. Alespoň ti, kdo nejsou suchaři:-)))
Můj bože! A my, naivky, si mysleli, že Sametová byla počátkem svobody! A ono, dle indícíí v této výborné detektivce, jen popuštěné vodítko...
Zlé obří žížaly! Škoda, že tu nejsou smajlíci:-))) A mnohým kolegům-komentovníkům by možná prospělo nebrat vše až tak vážně. Vždyť je to sranda! Zasmějte se, lidi!
Kolik už že je hodin? Půl druhé ráno? Zase jsem to přetáhla. Ale musela jsem to dočíst, prostě musela! :-))
Opět bezva čtení. Slupla jsem knížku na tři doby.
Jen by si pan autor nemusel o nás, čtenářích, myslet, že jsme až takoví sklerotici, abychom si nepamatovali, co se událo v předchozích dílech. Ty vycpávky mě vyloženě nebavily. Zdržují a snižují hodnotu jinak povedené knihy. Nechám pět hvězd, ale mám velkou chuť dát za to jednu dolů.
Láska ke knihám stvořeným panem Karlem Čapkem počala se u mne Dášeňkou, pokračovala přes Devatero pohádek k cestopisům, povídkám a Apokryfům. Ty zbožňuji.
Když jsem je četla poprvé, byla jsem nadšená z jazyka a jiného pohledu, dnes bychom možná řekli alternativní reality, na historii. Možná můj nezměrný obdiv způsobil, že jsem si jako maturitní otázku z češtiny vytáhla zrovna Čapka. ( Ještě dnes vidím ty plamínky smíchu v očích profesorek, když jsem jim tvrdila, že hrdinou jednoho z apokryfů je praotec Janeček. Sice mě ty střípky veselí varovaly, že asi něco nebude tak úplně v pořádku, ale za boha jsem nedokázala přijít na to, co. )
Dnes mi duši hřeje i navýsost výstižný popis charakterů, mentalit a osudů osob, který působí, že postavy mi připadají jako lidé, které denně potkávám. Nezměrná moudrost, laskavost a schopnost spisovatele nenápadně skrze biblické příběhy promlouvat ke čtenáři o jeho současnosti. Kupodivu i o naší.
A vlastně ne kupodivu. Lidé se totiž nemění. Stále opakovali, opakují a budou opakovat tytéž chyby od věků do věků. Někteří se v nich budou stále rochnit, druzí je budou chtít opětovaně napravovat. Říká se tomu dějiny.
Dávám pět hvězd, protože tahle knížka ve mně v době dospívání probudila zvědavost a žádostivost dozvědět se víc o historii dávných civilizací a dovedla mne tak přes fantazírování k faktům. ( Týden jsem chodila jako ve snách.) Úžasné je obojí.
(A vůbec - co když tu fakt byli???? :-) )
Prévit Timothy je tedy třída! Pan Niedl také. Ne, že by pan Saic, který knihu čte, zaostával. Musím mít další díl!
Příběh a styl psaní, který mne zcela pohltil. (A když to vypráví Uthred hlasem pana Fridricha, to je teprve pošušňáníčko!)
Jako vždy v románech pana Potoka: o duši citlivé, něžné, křehké, niterné a trýzněné nepochopením, předsudky a vnitřními rozpory, přesto silné, vytrvalé a přes všechny překážky jdoucí za svým cílem, i když bolest je veliká.
Takový pokus o novodobého Phila Marlowa či Jesseho Stona. Ale tady příběh rozmělňuje příliš mnoho slov, příliš mnoho odboček, příliš mnoho příliš podrobných informací. Při poslechu audioknihy (i přesto, že pan Oliva čte úžasně) jsem se občas přistihla, že přemýšlím, co udělám zítra k obědu:-))), a přesto jsem neztratila nit.
Paní Christie mi vyprávěla napínavý psychologický thriller hlasem paní Růženy Merunkové a bylo to poposloucháníčko!
Vlivem šoku z povodně moje paměť nepodstatné věci vytěsnila, takže pár věcí jsem zapomněla. Snažím se je obnovit.
V této knize jsem nedočetla ani první kapitolu. Proč?
Hlavně mě iritovalo, že si autor vůbec nedal práci a před psaním se neseznámil dost dobře s reáliemi.
1. Staroegyptština nezná hlásku l, ale jedna z postav se klidně jmenuje Lostris, což je zřejmě řecká forma, a navíc její dívčí jméno zní Lanata, takže autor si z nás dělá blázny tuplovaně. Její mládenec se honosí jménem Tanus, k čemuž asi přišel někde v Římě.
2. Lovit hrochy lukem a šípy je holé šílenství a Staří Egypťané to tak, podle mnoha vyobrazení v hrobkách, nedělali. Na hrocha jedině s pořádným kopím.
3. Té báchorce s inovovaným lukem též nelze věřit. Z čistě fyzikálních důvodů.
4. Když autor přirovnal dvojici, která spadla do vody, k páru vyder, něco mi tam nesedělo. Jakpak je mohl Taita znát, když tam nikdy nežily?
5. Abych nezapomněla! Do kukuřičné placky se tehdy ve Starém Egyptě mohl sotva kdo zakousnout.
Možná jsem hnidopich, ale fakt mě to vytáčelo. Nehledě na to, že Taita mi byl od začátku nesympatický. Nehodlala jsem riskovat další zhůvěřilosti podobného typu a po pár stránkách jsem knihu rázně zaklapla a vrátila majiteli. Někdy není na škodu, když z hlavy něco vyšumí :-)))
Humorné, lehce naivní, prostě od dvacetiletého mládence milé počtení. A tak to má být. Přeji autorovi, aby se na svých cestách i nadále setkával s lidmi dobrými a jeho anděl strážný byl stále ve střehu. (Napadlo mne, jak by asi kniha vypadala, kdyby autor nebyl XY ale XX.) Za ten sportovní výkon si pan Ladislav rozhodně zaslouží palec nahoru.
1. Pán doktor, že Vy ste nepozerali českú rozprávku Princezna ze mlejna? To sú iba integrály a fraktály a životné múdrosti kde sú? Aj maličký čertík z menovaného filmu by Vám povedal: "Vieš, čo baby vedia?"
2. Kto že by asi tak mohol byť predlohou detektíva Krauza? :-)
Děj nic moc, ale ten jazyk!!! Z úplně banálních prohlášení vykouzlí skvosty.
Pan Niedl z jiného soudku. Snad ještě lepší než první díl. Jak to poznám? Musela jsem dočíst a sůvila po dlouhé době až do hluboké noci. Byla to noc plná zábavy a pohody v duši.
Miluju, miluju, prostě miluju tuhle inteligentní srandu, s tím se nedá nic dělat:-)))
Tentokrát to samci a samice z Kraksny rozjeli ve velkém, neboří jen sídla či vesmírné stanice, když už tak už:-))) Přehršle nápadů, jak se dostat do průšvihů a zase z nich vybruslit za pomoci předem promyšlených záchranných akcí, se valí proudem stejně jako lavina hlášek a zábavných odhalení. Je to nepřetržitá jízda a jedu s nimi hledat ztracené členky posádky... Vždycky Most! - teda pardón- Nic než petragun!