Tyler komentáře u knih
Říkal jsem si, že si z knihy zpracuju pár otázek na státnice. Nakonec jsem ji během pár dní přečetl celou a objednávám druhou část. Srozumitelně napsané, případná odborná terminologie je stručně a jasně vysvětlená, netřeba listovat tam a zpátky, nabízí více pohledů, doplněno studiemi...
Ne, jak už tu bylo řečeno, není to Yalom, na kterého jsme zvyklí. Ale to není špatně.
Velice aktuální dílko. Je individualismus současné společnosti sycen pouhým egoismem a nebo na jeho počátku stojí ideál autenticity, jakkoliv zploštěle se může v našem provedení jevit?
Velice osobní Nietzschovo dílo, obsahující zárodky pozdějších stěžejních myšlenek.
""Život prostředkem poznání" - s touto zásadou v srdci může člověk žít nejen statečně, nýbrž i radostně, a také se radostně smát! "
Než se pustíte do Zarathustry, který je pro nováčka prakticky neproniknutelný, doporučuji začít tímto skvělým životopisem od Safranského.
Věcně, systematicky a bez omáčky podaný výklad neurózy z pohledu kulturní psychoanalýzy. Horney zde potěší jak svou schopností a ochotou odklonit se od freudovské ortodoxní tradice, tak zachováním respektu a úcty k Freudově osobě. Kniha předpokládá určitou míru znalosti základních teorií psychoanalýzy.
Zdaleka nejlepší vstup do psychoanalýzy, na který jsem kdy narazil.
Nejlepší podání jednotlivých teorií osobnosti, které se mi kdy dostalo do rukou!
Nazývat tuto knihu "self-help book" by asi nebylo přesné. Peterson tu totiž nevysvětluje jak dosáhnout svých osobních cílů a "udělat díru do světa", ale jde o hodně hlouběji. Vysvětluje nezbytnost takových cílů danou podstatou naší existence.
V každém "pravidlu" jde až k jádru věci a na pomoc si bere jak evoluční biologii a psychologii, historii, výklady nábožensé mytologie a další literatuy, tak vlastní životní zkušenosti, získané například péčí o své dítě, trpící těžkou autoimunitní poruchou.
Doporučuji audio verzi, přednášenou samotným autorem.
Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Dokonalé vykreslení postav, které se s větším či menším úspěchem potýkají se sebou navzájem, svou minulostí, vírou, ideály a hlavně - svou lidskou přirozeností. A to vše v rychle se měnícím a do katastrofy ženoucím se Ruskem.
Dostoyevsky se nijak nestaví nad svoje postavy, "pouze" z pozice víceméně nestranného pozorovatele sleduje a popisuje průběh tragédie jedné rodiny až do hořkého konce.