tynucha komentáře u knih
Stálice v mojí knihovně. Poprvé jsem ji četla v nějakých osmnácti a od té doby již několikrát, naposledy jako audioknihu. Poprvé to byla čistá švanda, legranda, řachanda, ale až teď začínám doceňovat množství neskutečných slovních obratů, parádní vyumělkované eseje z deníku pracujícího mládence, intoušské dopisy angažované nymfomance Myrně a od Myrny, skvělé vykreslení povahových rysů všech postav, všechny jejich bolístky, palety komplexů, obsesí a strachů a nad tím vším nikdy o sobě nepochybující študovaný pablb Ignacius. A také skvělý překlad Jaroslava Kořána (co to je kokota??? to se dá najít ve slangovém slovníku?), doporučuji také audioknihu namluvenou Jiřím Zavřelem, má takový ... specifický... přednes.
Po této knize jsem sáhla spíš z nouze - téma mě nezaujalo, ale Crichtona mám už beznadějně přečteného. Musím však uznat, že opět nezklamal. Děj se sice historické události drží jen velice volně a postupem času je zápletka čím dál fantastičtější a neuvěřitelnější, ale odbočky a vhledy do různých oborů (tehdejší čerstvé vynálezy a vymoženosti - železnice, veřejné osvětlení) a historické (život a praktiky různých chmatáků a zlodějíčků, postavení žen ve společnosti, život spodiny, přístup k dětem - nezletilé prostitutky, dětská práce, právní odpovědnost od 12ti let; vzhled a velikost tehdejšího Londýna, Krymská válka) tuto skoro "béčkovou" zápletku vyrovnávají a často jsou i zajímavější (zaujal mě např. dnes neuvěřitelný bizarní strach viktoriánců z předčasného pohřebu). Zajímavý je i chmatácký argot, překlad musel být oříšek a jen mě mrzí, že u řeči nejsou nějaké poznámky pod čarou nebo vzadu s originálním zněním výrazů a obratů. Ale to už by asi nebyl Crichton, takto je to skvělá kombinace lehkého dovolenkového čtení a poutavého vhledu do tehdejší společnosti.
Neskutečná série, čím víc se blížil závěr, tím víc mně bylo líto, že už není a nebude další pokračování. Chtěla bych být na chvíli palubním počítačem kosmické lodi Červený trpaslík, který si nechal vymazat z paměti databázi knih Agathy Christie, aby si je mohl přečíst znova.
První část mě bavila velmi, bylo to takové temné (poslouchala jsem jako audioknihu), všude bylo cítit tajemno, staré zvyky, zaříkávání, spojení s přírodou, ctění přírody a pocit sepětí a závislosti na ní. Druhá část byla naopak až moc akční a "ekoteroristická", ale asi to byl záměr poukázat na dvojí vnímání přírody - jako životní vůdkyně versus prostor k vytěžení. V porovnání s druhou moderní částí vyšla pak první část zase jako příliš mýtická, neubránila jsem se dojmu idealizace historie (něco jako byly mayovky a indiáni). Jinak ale příjemný, pomalu plynoucí příběh, obzvláště první část.
Knihu jsem četla několikrát, ale úplně poprvé s tím, že jsem vůbec nevěděla ten podstatný příběhový zvrat - jak kdybyste koukali na Matrix a nevěděli, v jaké realitě se příběh doopravdy odehrává. Prostě a jednoduše děcko v bitevní škole se připravuje na boj ... a po jedné ze zkoušek se dozví pravdu. Na knize mě bavilo vždy všechno - technické popisy, psychologie postav, nápad - ale chtěla bych zase zažít ten prvotní šok z poznání pravdy. Také jsem byla velmi příjemně překvapená z filmového zpracování, opravdu krásně vizuálně provedené.
Kniha vysvětluje hodně nevyřčeného z legendární Kubrickovy klasiky, hlavně konec, který byl pro mě ve filmu až moc psychedelický a beze slov, zde je brilantní.
Dobře napsané, v některých technických pasážích jsem se poněkud ztrácela. Rozhodně je toho v knize řečeno 10x tolik, co ve filmu a právě ty technické popisy ve filmu dost chybí.
Číst se to dalo, ale je to slabší jak 100letý stařík a kdo četl i ostatní Jonassonovy knihy, tak je to slabší i jak ony :-) Autor jak kdyby běhal v kruhu svých předchozích úspěchů a omílá stejné vtipy pořád dokola, nicméně zatím mu to vychází a kniha není o moc horší. Na můj vkus však už přespříliš řeší politiky, vyloženě mi tam chyběla nějaká postavička typu "no ta je úplně blbá" jako byla např. revolucionářka tuším z Analfabetky nebo "vyložený dement" Štika z předchozího dílu Staříka. Na můj vkus tedy příliš vážné, vtipů méně a angažovanosti více, ale i další Jonassonovo dílko si s chutí přečtu.
Parádně napsané i pro naprosté laiky. Líbí se mi, že ze začátku autor vysvětluje jevy, se kterými později často pracuje, např. Maxwellovy rovnice, elektromagnetismus, kvantovou teorii, Einsteinovu teorii relativity. Pro někoho to může být zbytečné, ale mně jako naprostému laikovi to vyhovovalo, naopak jsem se k některým částem musela později vracet nebo si vyhledávat dodatečné informace na wiki. Není to rozhodně lehké čtení na pláž, autor se ale snaží odlehčovat témata odkazy na sci-fi filmy a knihy kde to jen jde a tak celkově dělá knihu stravitelnější.
Autor chtěl zřejmě navázat nějak na Marťana, což se mu v technických popisech podařilo skvěle, ale děj dost pokulhává. Nějak mě nezaujala hlavní postava a vyloženě mi vadila vyšroubovaná zápletka, asi i v porovnání s Marťanem, kde se vlastně celou dobu krom pár uvěřitelných dějových zvratů nic moc nedělo, ale přesto bylo pořád co dělat. V Artemis zvraty působí neuvěřitelně a megalomansky. Přesto dávám 3 hvězdy za technické popisy, nicméně jen kvůli bych si knihu znovu už nečetla.
Příjemná a trochu bizarní detektivka. Tento díl byl asi nejslabší z celé trilogie. Trochu náročnější je množství postav a jejich jména, vlastně až v půlce knihy jsem bezpečně rozeznávala podle jména, kdo je kdo.
Hlavní rys knihy je, že je velice čtivě a poutavě napsaná. První polovina je ale náročnější z důvodu, že vůbec neseznamuje čtenáře s postavami, prostředím, situací; začíná jak kdyby zprostředka anebo jak kdyby byl čtenář s reáliemi už seznámen někdy jindy či jinde. Až jsem si i myslela, jestli jsem nesáhla po druhém dílu série ;-) Asi do poloviny knihy jsem tedy měla docela problém rozlišit ne ani kdo je kdo (postav je zde málo), ale spíš zda se jedná o osobu, vlastnost nějaké osoby, jev, cizí planetu, systém atd. Subjektivně mi i vadil typ sci-fi, spíš to bylo takové fantasy, na můj vkus málo technické a moc mysteriózní a náboženské. Přesto sáhnu po dalším dílu, dobře napsaný příběh zde nahrazuje všechny případné nedostatky.
Opět brilantně napsané, sice po prvním dílu jsem čekala další "montování na orbitě" a ne řešení nějakého pranároda kdesi a také mě moc nebavily psychologické tanečky a všemožné bolístky hlavních postav, ale finální rozuzlení byl podobný wow efekt jako u Enderovy hry. Jen to prostě už bylo trochu jiné sci-fi a první díl nasadil velmi vysokou laťku, takže lepší 4*.
Velké zklamání, jen místy se do toho dalo začíst natolik, že si člověk vybavil scény z filmů o HP a pohádkovou atmosféru knih. Nejvíc mi asi vadilo, že v knize není přidané vůbec nic nového, žádná nová postava, jsou zde vyjmenované jen a pouze postavy, které se v knihách byť jen mihly. Co by komu udělalo, kdyby se tu zjevila alespoň jedna NOVÁ nevýznamná čarodějka nebo mudla čistě pro zpestření? Navíc postavy jednají nezkušeně a šablonovitě, jak kdyby neuběhlo dlouhých 20 let - Ron se stále "nebojí nikoho krom mámy". Čtyřicetiletý chlap? WTF? Ani s profesory z Bradavic se jim nedaří jednat už jak dospělý s dospělým, ale stále na sebe pohlížejí v pozice "Grangerová co jste to zase vyvedla? Promiňte paní profesorko, už se to nestane". Dále zcela nečtivá forma, navíc mě neustále popadaly nutkavé myšlenky, že to jako divadelní hra nevypadá, je to příliš dlouhé a podvodní scény či svítící nápisy na stěnách hlediště jsem si jen stěží dokázala představit v prostředí divadla. A tak dávám hvězdy jen za nápad s cestováním v čase, což je moje oblíbené téma. Možná, kdyby se nápadu ujal někdo, kdo umí psát a nebojí se vložit do příběhu i vlastní invenci (nebo je mu to dovoleno - i tak to může být), tak by to bylo lepší.
Parádní detektivka, nakonec jsem poslechla celou sérii a všechny tři romány skvělé. Trochu náročnější je množství postav a jejich jména, vlastně až v půlce knihy jsem bezpečně rozeznávala podle jména kdo je kdo.
Knihu jsem dostala k přečtení od neteře, která mě upozornila, že je to hodně pro náctileté a tak jsem do čtení šla s hodně velkou dávkou respektu a tolerance a kniha mě tak příjemně překvapila. První kapitola je utrpení, které jsem z velké části úplně přeskočila, ale asi bylo autorčiným záměrem vylíčit hlavní hrdinku jako úplnou hlupačku, slepici a nánu, aby později měla jak její chování a názory vylepšit a to se také děje. Příběh je jakési "Na hromnice o den více" pro náctileté, hlavní hrdina postupně proniká do povah, příběhů a motivací k jednání ostatních postav. Bavila mě část "Do lesa" (nebo V lese?), kde hrdinka i trochu filozofuje o životních prioritách a síle vzpomínek a prožitých emocí. Naopak závěr zklamal, čekala bych nějaké grandfinále nebo prozření, ale bylo to takové mládežnicky upatlané. Je to lepší 3*.
Parádní celá série, trochu slabší druhý díl, naopak třetí díl vnímám jako nejdivočejší.