učtese komentáře u knih
No, mě se Chabonův styl nelíbí. Nudil jsem se u Židovského klubu a i když tohle bylo rozhodně lepší, nemůžu se zbavit pocitu zbytečně přečtených stránek. Podle mě je to (podobně jako u Žid.pol. klubu) banální příběh (rozejdou se a pak po letech se zase sejdou) zabalený do zvláštního, nezvyklého kabátku, který má zakrýt nahatou mrtvolu uvnitř.
Další skvělá kniha od Jana Křesadla i když trochu slabší než Fuga Trium a Zámecký pán (které jsem zatím četl). Křesadlo se v Kravexu trefuje do spisovatelů, kteří si zřejmě podle něj svojí slávu a věhlas nezaslouží hlavně asi proto, že píší líbivé texty podle aktuální literární módy. Zato Jan Křesadlo se s tím nemaže, jak dokazuje hlavně v popisu erotických scén. Myslím si, že těm slavnějším autorům trochu závidí, ale že si to uvědomuje a proto také v Kravexu mocně karikuje i sám sebe.
Čtení to není špatné, ale musím přiznat, že bych nedokázal říct o co v jednotlivých případech vlastně šlo. Je tam na mě příliš postav, pátrání se rychle přesunuje od jedné ke druhé, někdy jsem měl pocit že jsem se vlastně nic nedověděl a případ už byl vyřešen. Detektivky nejsou můj oblíbený žánr, chtěl jsem jen poznat Phila Marlowa a v tomhle ohledu nejsem zklamán.
Některé příběhy se mi zdály takové naivní, dětské. Jiné obsahovaly krásně jednoduché a hluboké myšlenky.
No, stoupenec zenu se ze mě nestane...
Vice než polovinu knihy jsem se bavil jako už dlouho ne. Hrdina se hned na prvních stranách dostane do nesnází, ale popisuje je s humorem a nadhledem. Nevím jestli proto, aby se z toho nezbláznil, nebo patřil k těm šťastným lidem, kteří berou věci tak jak přijdou a s nějakými problémy si hlavu nelámou. V závěru kniha trochu zvážní a jak píše Gnomo ve svém příspěvku jde spíše o kritiku stavu společnosti. Travenův styl se mi zalíbil a určitě zkusím i jinou knihu.
Z dnešního pohledu se mi zdá jestli neřešíme opačný problém. Ten člověk v knize "nádherně" neexistoval, kdežto dnešní člověk je od narození evidován, registrován ve všemožných databázích, sledován kamerovým systémem...
Vzpomínky autora na život v zákopech první světové války bez iluzí a sentimentu. Nejde tak ani o popis válečných hrůz, spíše poznáme Cendrarsovy kamarády a jejich život v hrozných podmínkách zákopů. Zákopy jsou nekonečné a brzy jsem se ve spleti chodeb a spojek začal ztrácet. Rovněž různé narážky na pařížský kulturní život kolem roku 1915 mi nic neříkaly.
Začíná to dobře, naprosto originální vize světa, tedy Manchesteru. Trochu mi to připomínalo Pratchettův Ankh-Morpork v moderním hávu, žijí tu spolu zombie (nemrtví), psolidi (vlkodlaci), robo-kombinace obojího (neživí) a stíny. Seznamování s tímhle světem je super čtení a příběh se brzy horečným tempem rozjíždí. Pak ale jakoby si autor s tou záplavou nápadů neuměl poradit a sledujeme "klasickou" zachraňovačku světa obalenou vurtovými pírky, průniky reality a snu. Tady jsem měl spíš pocit, že sem proniká film Nekonečný příběh, kde Bastien zachraňuje říši fantazie.Po té zběsilé jízdě následuje finále a rozuzlení příběhu, které spíš připomíná dojezd. Hrozba zničení světa je zažehnána v podstatě rozhovorem s hlavním záporákem.
Pro mě tři hvězdičky, originální nápady a prostředí, které sami o sobě, bez kvalitnějšího příběhu nemohou utáhnout celou knihu.
Já jsem se u knihy velice dobře bavil, je to napínavé od začátku do konce. Je pravda, že způsob jakým dvě zahraniční společnosti usilují o nalezení ložiska ropy může působit trochu nevěrohodně, nebo naivně komplikovaně, ale nějak mi to u téhle knihy nevadilo a myslím, že to ani není tak důležité. Hlavní je, že se ocitnete na tom severu, kde se i krátký výlet do přírody může kvůli změně počasí změnit v boj o život, kde jsou lidé závislí nejvíce sami na sobě, na svých zkušenostech, dovednosti a kvalitním vybavení. Jedno špatné rozhodnutí může znamenat, že už se nevrátíte domů. Bílý žár je především o odhodlanosti, vytrvalosti a trpělivosti.
Jak již zde bylo řečeno, pro milovníky psů krásné počtení. Jen si nejsem jist nápadem shrnout všechny psí příběhy do jedné knihy.Jak se říká, dobrého pomálu a tady je to trochu cítit snahou vytřískat z Herriota co se dá.
Tohle jsem nepochopil.Nenašel jsem nic co bych si z knihy odnesl.Shluky slov, šílencovy zápisky.Špatně se mi to četlo, nechápu Witoldovy myšlenkové pochody. Měl jsem pocit, že nejde o příběh o postavy o děj, ale o to jak je to psáno, o formu.Text vzniklý touhou dokázat, že to lze i takto -chaosem stvořit dílo. Po jiné Gombrowiczově knize už asi nesáhnu.
Kniha o starcích. Ale trochu z jiného pohledu, není zde žádné lamentování nad hořkým osudem ani nejde o příběh moudrých mužů a žen předávajících své bohaté zkušenosti. Tihle starci jsou spíš pěkní hajzlíci, no nejspíš hlavně jeden z nich -Bernard, ale ani ostatní se příliš o pohodu v domě nesnaží. Všechny trápí nějaké problémy související s vysokým věkem a slouží jim především jako nástroje k různým podlostem a krutým pomstičkám. A příprava na další zlomyslnost se Bernardovi vymkne z rukou tak, že....ale to už si musíte přečíst.
P.S. Kniha obsahuje značné množství chyb -diakritická znaménka, z Bernarda je jednou Bertrand atd.
Nemám pocit, že by šlo o historii Ameriky, kniha je o dvou bratrech a jejich životě. Bratři se nenarodí chudí a do práce kvůli obživě nemusejí, přesto zemřou jako nějací bezdomovci, zavaleni harampádím v rozpadajícím se domě. Bratři (a myslím hlavně Langley) se nedokáží začlenit do společnosti. Langley kvůli svým názorům a Homer částečně kvůli slepotě(a později i hluchotě) a částečně kvůli podpoře bratra.Tu historii, která "prochází" jejich domem, vnímám jako ukázku toho, že by nebyli schopni žít v žádné době, snad jen v rozkvětu hippies, jenže to už jsou oba staří (a ve skutečnosti již mrtví). S hippies je pojil ten boj proti společnosti. Jenže bratři bojovali tím, že se před společností "zabarikádovali" ve svém domě a uzavřeli sami do sebe.
C v názvu pro mně znamená connection, spojení. Ať už jde o radiové vlny, nebo spojení muže a ženy. Obojí mělo v Sergově životě velký význam. Za poslechu radiových signálů Serge vyrůstal, při prvním spojení se ženou se zbavil své nemoci. Za války jako letecký pozorovatel, cítil strach a nebezpečí, až když se mu rozbila vysílačka a přišel o spojení. Po válce pak pracoval pro ministersvo spojů.
V Egyptě, kde se jeho osud završil při spojení se ženou, kterou zde potkal. Jo a ještě je tu návštěva spiritistické seance v bohémské části Sergova života.(Spojení s mrtvými) Kniha se odvíjí jako film ( jako pěkný nezávislý film), vše sledujeme zpovzdálí a hodně důrazu je kladeno na vystižení atmosféry místa, kde se právě děj odehrává. Několikrát mě při čtení zaujala taková drobnost a to jméno hlavního hrdiny, totiž používání stejného tvaru "Serge" pro čtvrtý i první pád.(Neviděli jste Serge? "Tady jsem", řekl Serge.)
Co se mě týče, Serge na té lodi nezemřel. Z horečky se dostal a žil šťastně až do ... do druhý světový.
Kniha vyšla v roce 1953 a přesto se mi zdálo, že čerpá z díla Ericha von Dänikena. Vládci čekají s odhalením své podoby padesát let, do doby až bude lidstvo připraveno, protože vypadají jako ďábel, doslova. Křídla, rohy, ocas plus tmavá barva a velká výška.Což znamená, že zemi navštívili již kdysi v dávnověku a takhle lidstvo získalo podobu ďábla. Taková trošku konspirační teorie. Úkolem vládců na zemi je dohlížet na bezproblémový přechod lidstva na vyšší nebo další evoluční stupeň. Jde o jakési nehmotné kolektivní vědomí, které se stejně jako několik dalších mimozemských ras připojí k nějakému většímu celku ve vesmíru.Mám pocit, že Clarke do téhle knihy napěchoval příliš námětů a témat, které by bylo možné zpracovat do samostaných knih a proto se jim nemohl věnovat hlouběji a šířeji a proto to na mě působí trochu odfláknutě, zjednodušeně.
Kniha je vhodná i pro naprosté laiky (jako jsem já). Nehemží se odbornými výrazy ( třeba Hawkingovu Stručnou teorii času jsem musel cca v půlce odložit pro nestravitelnost...). Carl Sagan nám, podle mého pocitu, nenutí žádnou svoji jedinečnou teorii, spíše dává dohromady výsledky z různých oborů a provedených pokusů a výzkumů a dává nám tak šanci mnohé lépe pochopit.
Andrew Martin a jeho protetické pomůcky umožnili lidem mnohem delší život. Ne však nesmrtelnost ,kterou by si jistě mnozí přáli.
Když Andrew pochopil co je největší překážkou k dosažení jeho cíle stát se "plnohodnotným" člověkem ,proč raději nezaměřil svoji pozornost a výzkumy k tomu aby učinil nesmrtelné i ostatní, namísto řešení které zvolil....
Nedočteno, neni to vtipný, nemá to děj, postavy mě nazaujali, nevěřil jsem jim.
Velice podobné Dvoum liangům....jen je tu méně politiky a taky má menší vliv na toho hlavního hrdinu. Toho neštěstí co autor na hlavní postavu navršil bylo ke konci už moc.
Většina textů reaguje na současnou (1967-68) vnitropolitickou situaci, což je pro mě mínus, ale tam kde autor rozvedl obecnější úvahy, jsem měl pocit, že komentuje dnešní nebo včerejší události. Jak to, že se skoro nic nezměnilo ?
Další Malamudův outsider, který mě tentokrát nezaujal. Nelíbilo se mi místo děje, to školní prostředí se známkováním, přednáškami, trimestry, testy a esejemi.( Že by nějaký školní komplex?) Zatímco jiní Malamudovi hrdinové, ač smolaři, se tvrdě snaží a pracují na sobě, Levin je prostě hajzlík, tichošlápek, který se ke svému úspěchu drápe po zádech ostatních.