učtese komentáře u knih
Tak já taky nevím. 130 stran negativního lamentování nad hroznou dobou, stesky po tom jak dříve bylo všechno lepší....Tahle kniha Vás nenadchne, neinspiruje, nepobaví, náladu nezvedne. Možná jako sloupky v časopise jednou za měsíc, ale takhle zhuštěné do knihy ? Za mě palec dolu.
Pro mě takový školní heslo -Olbracht, Golet v údolí (myslel jsem, že je to o nějakém obru, Golet -Golem) a dobře, že jsem to tenkrát nečetl, protože by se mi to nelíbilo. Teď po 20 letech jsem jí objevil a nádherně užil a Vám mladším doporučuju, nechte si ji také uležet na později.
Dlouho jsem nečetl tak pěknou knihu. To prostředí bayou a běžný život místních lidí je natolik bizarní, že autor nepotřeboval nic zvláštního vymýšlet a přesto je příběh napínavý ,zábavný, opravdový, uvěřitelný.
Nedočteno, neni to vtipný, nemá to děj, postavy mě nazaujali, nevěřil jsem jim.
Velice podobné Dvoum liangům....jen je tu méně politiky a taky má menší vliv na toho hlavního hrdinu. Toho neštěstí co autor na hlavní postavu navršil bylo ke konci už moc.
Trampoty této rodiny spočívají v naprosto neadekvátním a iracionálním ( rozuměj dementním) přístupu k občejným situacím se kterými se setkáváme všichni téměř každý den. Nedokázal jsem to dočíst celé. Povídky jsou všechny psány podle jedné šablony. Stačí název a už zhruba víte jak to celé bude. Já se tomuhle smát nemůžu.
Většina textů reaguje na současnou (1967-68) vnitropolitickou situaci, což je pro mě mínus, ale tam kde autor rozvedl obecnější úvahy, jsem měl pocit, že komentuje dnešní nebo včerejší události. Jak to, že se skoro nic nezměnilo ?
Nejzákladnější informace o pozorovatelných objektech ve vesmíru a pro mě snad poprvé opravdu srozumitelnou a pochopitelnou formou.
Asi budu jedinej, ale mě to přišlo uplně mimo. ( A to mám Allenovy filmy rád, no vlastně jen ty starší jako Láska a smrt, Banáni, Zelig) Povídky, postavy a ten humor byl na mě hrozně naivní, jako z filmů Vlasty Buriana, nebo jako když vám vyprávějí vtipy prarodiče. Ty strašně vtipný jména postav. Krejčovská firma Hastrosh a Tsumploch se zaměstnancem Hubertusem, Bidnick, Blahnick, Weecook...atd. Možná je to i tím překladem, že to na mě působilo tak přiblble infantilně.
Ne nejde to, několikrát jsem knihu odložil a pak se k ní vrátil, ale cca. 80 stran před koncem to vzdávám. Celý příběh a zajímavé myšlenky jsou utopené v balastu slov. Tuny a tuny zbytečných vět. Největší prostor dostává politika a náboženství, což jsou témata, která jdou mimo mě.
Nestačí napsat, že Ellie vešla do hotelové haly, musíme se dovědět, že bylo právě mírně zataženo a schylovalo se k dešti, ale Ellie měla deštník, na dně kabelky, kterou koupila v jednom zapadlém obchůdku, kde ty kabelky přímo vyráběli z kůží, které vykupovali od jednoho chovatele dobytka z Nového Mexika, který......
Na pozadí příběhu vycpaného černocha El Negra, který autor popisuje jako novinář a jak sám zdůrazňuje nezaujatě a s nadhledem, můžeme vypozorovat obecný náhled na přístup tzv. vyspělé části světa k té tzv.méně vyspělejší. Velkým kladem knihy je, že nám autor (jak se píše v anotaci) nepředkládá žádná řešení a vše nechává na našem svědomí a našich morálních hodnotách.
Zvlášť vhodná četba v současné situaci s uprchlickou krizí.
Nečekal jsem žádný příběh, tu minisérii Věda na Zeměploše jsem považoval za takové dodatky, nebo vysvětlivky a tahle je vůbec první co jsem zkusil přečíst, ale i tak jsem čekal něco jiného. Čekal jsem, že tam budou mágové nebo Leonardo da Quirm nad něčím bádat, provádět pokusy a já z jejich omylů nebo úspěchů komickou cestou pochopím jak věci fungují doopravdy.(Jako třeba v Pohyblivých obrázcích pochopíte jak funguje filmový průmysl.) Ale tady je jakýsi zcela zbytečný příběh a velmi dlouhé hutné seriozní pasáže nebo pokusy o populárně naučnou literaturu. Mám z toho pocit zklamání a dokonce podvodu, nechápu proč se ti dva pánové (Cohen a Stewart) schovávají do Pratchettovy Zeměplochy, nebo proč se alespoň nepokusili o nějakou odlehčenější, humornější formu. Podle mě ty jejich texty ničím nevybočují z běžné produkce poulárně věd. literatury jakých je spousta, takže postrádám důvod proč to číst.
Za mě palec dolu, nedočteno.
Velice dobrá kniha, které čas uplynulý od jejího napsání nic neubral na aktuálnosti. Samozřejmě že některé detaily už působí trochu podivně, zastarale, ale to hlavní poselství jak být rovným charakterním člověkem má svou platnost dodnes.
Autor je novinář, válečný zpravodaj a na knize je to znát. Chalandon dokáže najít přesně ty momenty, které nás zasáhnou a dávkovat je tak, aby udržel naši pozornost až do konce. Tyrona Meehana se nesnaží odsuzovat ani glorifokovat, ale ukázat, že svět není černobílý a nelze lidi dělit na hrdiny a zrádce. I když je to jednoduší a všichni to děláme.
Problémem a otázkou pro mě zůstala ta samotná "irská věc". Z knihy jsem tak docela nepochopil za co vlastně bojovali. Chtěli spojit Irsko i když část Irů se s Brity dohodla a spojila. Toužili po míru, ale zbraně odložit nechtěli. Důvod nenávisti katolíků a protestantů. Možná je to podobná situace jako na Ukrajině.
Další Malamudův outsider, který mě tentokrát nezaujal. Nelíbilo se mi místo děje, to školní prostředí se známkováním, přednáškami, trimestry, testy a esejemi.( Že by nějaký školní komplex?) Zatímco jiní Malamudovi hrdinové, ač smolaři, se tvrdě snaží a pracují na sobě, Levin je prostě hajzlík, tichošlápek, který se ke svému úspěchu drápe po zádech ostatních.
Mě to zklamalo. Čekal jsem více krve, smrti, zoufalství a beznaděje. Nemyslím, že by se o válce takhle (jak píše Vonnengut) psát nemělo, ale čekal jsem něco jiného. A taky asi nejsem uplně Vonnengutův fanoušek.
Více než krve a násilí je kniha plná prachu a špíny z cest. K těm možným interpretacím o tom kdo byl soudce Holden chci říct, že to nebyl satan nebo demiurg, ale ten kluk z Kdo chytá v žitě.
Mám raději pana Cílka, když popisuje českou krajinu, když ukazuje jak s krajinou pracovat, nalézá zapomenuté dovednosti našich předků v této oblasti. Ale nějak mi nesedí jeho vyjadřování k celosvětovým problémům. Mám pocit že z podobných příčin dokáže vyvodit skoro každý důsledek ( nejčastěji aktuální problém) a potom jeho návrhy nebo způsoby řešení některých takových záležitostí se mi zdají, no tak trochu naivní.
Výborná kniha, ale nějak nedokážu napsat proč. Nejsem věřící a Mexiko najdu na mapě. Možná ta kniha není tak úplně o Mexiku a křestanství, ale o člověku a jeho víře. O sebepoznání o zjištění za co vlastně stojím o charakteru.