Ulala komentáře u knih
Neměla bych knihu komentovat, protože Hříšné lidí Království českého čtu jako oddechovku, nebo jako pohádky před spaním, zejména v dobách pro mně velmi vypjatých. Čtu je ráda a myslím, že jak dočtu všechny díly, začnu znova od začátku ale tentokrát postupně. Možná pak budu mít nadhled a budu moct hodnotit, který díl je lepší nebo věrohodnější.
Trochu pomalejší děj, ale celou sérií mám ráda. Opět jsem se dozvěděla něco víc o životě ve středověké Anglii. Autor velmi dobře popisuje profese, osoby a jejich životy, včetně domovů a to přece jde. Poznat něco nového a užít si čtení - vžít se do děje a představit si sebe sama jak bych tam mohla fungovat. Asi těžce.
S knihami této série mám vždy dva problémy. Začátek, než vstřebám ty různé událostí v různých časových intervalech a pak nedostatek času, abych knihu shltla na jeden zátah. Napínavé, zajímavé a výstižně popsané charaktery některých typů lidí. Určitě doporučuji a já sama budu pokračovat v dalších knihách série.
Zatím fajn, vybrala jsem si první příběh zda mně zaujme. A zaujal. Na Aljašce jsem ještě nebyla a trochu jiný styl psaní mi nevadí, spíše naopak. S aleutskou komunitou se ráda seznámím i v dalších dílech.
Případy oddělení Q umístěného ve sklepních prostorách policejního komisařství a netěšící se zvláštní oblibě u ostatních, jsou pro některé čtenáře asi vážně návykové. Pro mě určitě. Po každé knížce si říkám, že to bude stejný styl, podobné případy a pokaždé musím uznat, že styl je stejný (protože autor je stejný), ale obsah je zajímavý a určitě k doporučení. Z těchto mrazivých případů se dá poznat, jak se vyvíjela např. dánská kultura, ale také autor citlivě odhaluje změny osobnosti lidí ať byli na straně utiskovaných či na straně těch, kteří měli moc.
(SPOILER) Nádherný popis přírody, trochu méně jídla ale za to tři vraždy. Přeháním a dělám si legraci. Připadá mi, že příběhy Jeana-Luca Bannaleca jsou čím dále lepší. Drsná krása Bretaně, zejména tentokrát ostrovů, na kterých se příběh odehrává. Pověsti, které se k historii ostrovů vážou. Na tomto pozadí tři vraždy a když čtenář již zná postupy komisaře Dupina a jeho kolegů, může si při čtení pouze užívat smyčky, která se postupně zatahuje kolem pachatele a soustředit se popisy, které se týkají jak historie, tak i současnosti Bretaně, ve kterých autor vyniká. Pro mě skvělá kniha a jelikož je konec neuzavřený, předpokládám, že se mohu těšit na pokračování, ve kterém se objeví ztracený zlatý kříž.
Pět let na pobřeží Atlantského oceánu je dlouhá doba a Bretaň je nejen drsná ale patrně i krásná a příběhy komisaře Dupina za těch pět let jeho působení v Bretani jsou právě o tom. O drsném životě na krásném pobřeží, o lidech, jejich vztazích a jejich práci. Tentokrát se autor zaměřuje na pěstování ústřic a obchod s nimi. Řešení případů vražd a dalších zločinů se střídá s nádherným popisem krajiny, srozumitelným výkladem o pěstováním ústřic a popisem dobrého jídla. Právě proto se mi tyto příběhy líbí. Závěrečná oslava v příběhu odhaluje možné bretaňské kořeny komisaře Dupina, že by návnada na další příběh? Dávám pět hvězdiček. Na konec musím pochválit i krásnou češtinu překladatele.
Opět nezapomenutelná atmosféra vesnice Three Pines, jejíž obyvatelé si žijí svým životem. Jejich osudy narušené náhlým úmrtím se neustále vyvíjejí a otevřené konce knihy slibují další zajímavé čtení. Inspektor Gamache kromě řešení vraždy čelí svým „nočním můrám“ a druhá linie příběhu odtajňuje i jeho život. Dávám zasloužených pět hvězdiček a těším se na další pokračování.
Tato krátká povídka je příběhem o hledání a o bláznivém světě, ve kterém žijeme. Přečetla jsem si ho po čtyřiceti letech a opět jsem byla unesená. Buďme tací, jací jsme a važme si toho, že máme svého tygra, který nás doprovází.
Je obdivuhodné, jak se autorovi vždy podaří najít námět, který odpovídá "365 kulinářským svátkům bretaňského roku". Tentokrát se bretaňské chutě snoubí s jablky. Jak autor říká : "v Bretani jablkům neutečete". Vše se odehrává v opatství andělů, kde inspektor Dupin se svým týmem řeší násilné problémy spojené s rodinou inspektora Kadega. Samozřejmě v překrásném prostředí Bretaně a občas i při vynikajícím jídle složeném z mořských plodů a jak jinak jablkových sladkostí. Častěji než obvykle se v tomto díle objevují i komisařovi oblíbenci - tučňáci. Prostě skvělé.
Nemám co říct víc, všechno bylo popsáno v předchozích komentářích. Krásné, drsné a až neuvěřitelně pravdivé a jak napsal Trudoš ve svém komentáři "od teď už v téhle sérií nic nebude jako dřív".
Souhlasím s názorem, že někomu mohl připadat děj trochu "natahovaný". I mně v tomto díle autorka trochu napínala nervy. Dokonce jsem měla chuť přeskakovat stránky. Nedělám to, protože věřím, že tyto "upovídané" kousky knihy mají svůj smysl. Přesto byl děj skvělý a Patricia Gibney opět dokazuje, že psát umí. Otevřený konec slibuje další skvělé zážitky s Lottie Parker, kterých se dočkáme ještě letos.
K autorům, kteří nepatří k mému "šálku kávy" se většinou dostávám při plnění čtenářské výzvy. A tak se stalo i u tohoto díla. Film jsem viděla několikrát a velmi mně zaujal, tak jsem sáhla po knize. Musím říct, že má něco do sebe. Ne že by mně nalákala na další Kingovy romány, ale je dobrá. Velmi působivý příběh.
Musím říct, že D.Lagercrantz psát umí. Sice závěr knihy byl trochu ujetý a superschopnosti Lisbeth byly nadsazené, přesto s celkem jsem spokojená a konečně si mohu s klidem přečíst první 3 díly Milenia.
Na začátku jsem si myslela, že oproti minulému dílu přidám knize jednu* - zvolené téma jednovaječných dvojčat a jejich rozdělení se mi velmi zamlouvalo. Děsivost příběhů a osudy těch, kteří jsou ovládání "všemocnými", se prolíná celou knihou a proplétání minulosti a současnosti osvěžuje děj. Na konec jsem se však rozhodla zůstat u 4*, ke konci mi děj připadal trochu zašmodrchaný a natahovaný na pomyslný skřipec. Celkově však musím, nebo chci hodnotit knihu kladně. Bylo to zajímavé a napínavé čtení. Za pár dnů se pustím do dílu posledního
Mám ráda sérií s Kim Stoneovou. Je to svižné, je to napínavé a autorka se zabývá případy, které jsou aktuální pohromou společnosti. Mám přečtené asi 4 díly, ale chytlo mně to tak, že už se chystám na další.
Při čtení této série se vždy těším na konec knihy a když ji dočtu je mi smutno, že to už skončilo. U této knihy obzvlášť, byla plná krásných příběhů, které mně moc bavily. I když složitost místní politiky a mocenských vztahů byla tentokrát hodně komplikovaná, ale zase jsme se dozvěděli, jak to na Aljašce funguje. Opět musím říct, že to bylo skvělé počtení.
Zvratů si v této knize autoři dopřáli až přehršel. Spousta postav, ve kterých se zorientovat dá velkou práci. Je ale faktem, že po malých krůčkách se dostáváme k podstatě a to k hlavní postavě Joony Linny a jeho "nočním můrám". Čtení jednotlivých dílů na jeden zátah má něco do sebe. Zatím mně to nepřestalo bavit. Mimochodem zajímavý název knihy - ti kdo knihu přečetli, asi pochopí tuto poznámku.
Trochu odlišné, možná netradiční, ale na druhé straně jsme se o Kate dozvěděli více než obvykle. Plně souhlasím s Trudošem, přesto dávám hvězdiček pět. Za vystihující popis blbosti fanatismu, za poukázání na problémy, které se vyskytují ve všech končinách světa a napříč generacemi, za vystižnou charakteristiku povah lidí a samozřejmě i za popis krásné přírody a ještě musím dodat - za přístup k tradicím národa, ke kterému patříme.
Má to švih, je to čtivé a jako obvykle dobrá zápletka. Ty, kteří patří mezi fandy Martina Servaze, kniha určitě nezklamala.