Ulala komentáře u knih
Opět skvělé vykreslený život v Anglii v době zvané viktoriánská. Lizzie a její manžel Ben tentokrát šetří vraždu na tzv. venkově. Mně autorka ani tentokrát nezklamala a doufám číslo 8 v počtu pokračování není konečné.
Za sebe musím říct, že to bylo dobré, ne nejlepší, ale dobré a zasluhující si 4*. Chtělo to oprášit vzpomínky na minulé díly a dosadit si postavy k situacím ale jako rozloučení s Carlem a jeho oddělením Q to stálo za přečtení.
Knihy o zvířatech čtu ráda a doma jich i pár mám. Je v nich spousta zajímavostí a hodně rad ohledně přístupu k čtyřnohým miláčkům. U mně to ale většinou nezabírá, moje "obludka" si, přes všechny rady známých i neznámých autorů, dělá co chce a výchova na ni moc nezabírá. Ale přesto nezavrhují dobře míněné rady a cením si jich. Špatná výchova je pouze má nedůslednost.
Jeden příklad za všechny - ještě jako malé roztomilé štěně jsem se snažila svou fenku naučit základním povelům a když na povel "místo" se s velkým úsilím vyhrabala do křesla místo odejít do svého pelíšku, tak jsem nevěděla jestli se mám smát nebo ji nedát pamlsek a tak pro tento den skončila má výchova.
Téma knihy - výborné, až se divím, že S.Berry smrt prezidenta Kennedyho nezpracoval v dřívějších knihách. Spojení dvou autorů je však na stylu psaní hodně vidět a mně osobně to moc nesedlo. Nechci kritizovat, je to pouze můj osobní pocit, ale už se mi dlouho nestalo, že bych přeskakovala v knize některé pasáže a tady bohužel ano. Příběh mi připadal trochu chaotický a mírně překombinovaný, v některých místech autoři až moc "tlačili na pilu". Dávám 3 a půl hvězdičky a pevně doufám, že v dalších dvou avizovaných příbězích autoři sladí své styly psaní o trochu lépe než tentokrát.
Poklidný život v Cherringhamu autoři ve své povídce opět narušili vraždou. Zápletka sice není příliš originální ale příběh se dá číst. Pro mně to byla taková příjemná jednohubka pro vyplnění jednoho velmi pošmourného večera.
Tentokrát o trochu klidnější děj, bez krve hlavních postav. Přesto jako obvykle čtivý.
Vyplatilo se počkat i když jsem už ani nedoufala, že bude další kniha přeložená do češtiny. Byla to docela zajímavá jízda komisaře Adamsberga, který jak obvykle tápal a odchytával své myšlenky tentokrát na letitém dolmenu. Jak už bylo řečeno, autorka do děje zapletla i kousek americké gangsterky, avšak všechno zapadalo do základní linie, tak mi to nepřišlo jako rušivý element. Zajímavé je, že vždy, když se děj odehrává v Bretani, je řeč o dobrém jídle a pití.
Četla jsem autorovy lepší knihy. Zlákalo mně historické téma. Je docela zajímavé podívat se na historii druhé světové války pohledem lidí, žijících na odlehlém Islandu. Jenže jako detektivka mně kniha neoslovila tak, jak bych očekávala u tohoto autora, připadalo mi to tak trochu rozvláčné.
I já se přidávám k tomu "táboru kladných". Mně se kniha líbila i když z hlediska posloupnosti je to opět někde uprostřed.
Opět kruté, opět vynalézavé, opět neuvěřitelné ... prostě klasický Masterton a jeho irský svět. Za mně - bylo to super, i když v některých momentech překombinované a tak mimochodem ...už by autor mohl Katie dopřát normálního partnera. Styl a nápady si pět hvězdiček zaslouží.
Opět bez výhrad. Příjemné čtení, až na tu mlhu, kterou člověk cítí i přes popsaný papír.
Není to nic světoborného, ale kdo si chce odpočinout od současného světa a zahrabat se do staré dobré Anglie minulého století a zjistit jak to tam žilo v pánském sídle, ať si knihu přečte. Já určitě budu pokračovat, pokud se objeví nějaký další překlad. I kdybych raději četla překlad někoho jiného, než stávající, který je hodně kostrbatý a ubírá na pohodě čtení.
Taková normální kniha o jedné bláznivé holce a jejím komorníkovi. Proč ne. Něco tomu chybí, něco tomu nadbývá, ale číst se to dá.
Dlouho mi tato trilogie ležela v knihovně nepřečtená i když jsem slyšela, že je dobrá. Teď nastal na ní vhodný čas a musím říct, že je velmi dobrá. Je to trilogie o životě a o problémech a tím je nepřekonatelná.
Vynikající zápletka a opět skvělé zpracování. Nebýt léto a práce na zahradě, tak se od čtení neodtrhnu. Kim Stone se naučila přizpůsobovat lidem a okolnostem, její tým je opět výborný. V pozadí běžící příběh Alexis ukazuje na pokračování tímto směrem (asi). Autorka opět zabodovala.
Opět dobré a čtivé. U Roberta Bryndzy to snad ani nejde jinak. Mně však v této sérií něco chybí a za ten můj pocit dávám o jenu * méně.
Je to taková příjemná kratochvíle, ovšem ne pro každého. Specifický humor devadesátiletých důchodkyň nenadchne všechny, ale je v něm hodně pravdy. Detektivku v tom nehledejte. Pokut však někdo chce poznat mentalitu "finských babiček" ať jde to toho, určitě to za to stojí.
Kromě toho se autorka dotýká celé řady aktuálních problémů, které jsou typické nejen pro Finsko - sociální péče, zaměstnávání cizinců, podvodné firmy a řady dalších.
Trochu bláznivé, jako obvykle trochu neuvěřitelné, přesto výborné. Kouzelnická minulost Jessicy se z děje nevytrácí a to přidává celému příběhu špetku "neobvyklosti". Okrajově se objeví i dědeček a vzpomínky na otce a když je nutné Jessicu zachránit, tak i Damian. Prostě vše jak má být.
Autor se tentokrát vrací zpět v historii do doby, kdy ještě žila žena Jiřího Adama z Dobronína. Určitě je to zpestření série, ale mně osobně to moc nenadchlo. No nic, nezbývá než se těšit na další pokračování.
Co víc říct ke všem komentářům již napsaným ? V podstatě nemám co, jen to, že rozhovor se mi líbil a Tomáš Poláček umně z týdenního pokecu udělal knihu o životě.