Ulala
komentáře u knih

Námět dobrý, historie pražských událostí - také v pořádku. Jenže....tolik chyb gramatických, opakování jednotlivých sekvencí a dalších nepřesností. Kdyby editor vykonal svou práci alespoň průměrně mohla to být dobrá kniha. Za námět a popis některých pražských událostí dávám dvě hvězdičky.


Další příběh, který má v sobě poezii a tím nemyslím verše, které recituje vrchní inspektor, ale poezii života, lidských vztahů a vzpomínek. Ty mohou být natolik kruté a natolik živé, že vedou ke krutým činům. Avšak vražda, i když spáchána v krásné kanadské přírodě a idylických podmínkách starobylého hotýlku, zůstává vždy jen vraždou. Postupy vrchního inspektora Gamache a jeho týmu odhalují postupně minulost a propojují ji se současnosti, čímž krok za krokem odhalují čtenářům důvody a způsoby vraždy. Při tom se dozvídáme také mnohé o hlavních postavách knihy. Těší mně, že autorka nevypustila v příběhu Three Pines (pouze okrajově). Tuto lokalitu, i když "virtuální" jsem si docela zamilovala i s jejími obyvateli. Nezbývá, než počkat na další překlad.


Příjemná česká detektivka. Žádné "divočárny" a komplikované vztahy. Prostě jak život na jižní Moravě, se skleničkou dobrého chardonnay, běží.


Příjemná česká klasika v oblasti detektivek. Prolínání osobních problémů a řešených případů má spád.Kniha se čte sama a těším se na další díl.


Teodor Szacki je autorem, kterého jsem objevila nedávno a uznávám, že je dobrý. Pátrání státního zástupce po zločincích a náznak psychologického thrilleru je kombinací velmi působivou. Prolínání s historickými fakty prohlubuje příběh a dodává mu na autenticitě. Pouze lituji, že jsem si nepřečetla knihu v originále. Moje chyba.


Černá skříňka Michaela Conellyho je mou první knihou tohoto autora a musím uznat, že komentáře k této knížce ve většině případů jsou trefné. Zajímavý děj, ve kterém se autor zabývá řešením případu starého dvacet let, mi mimochodem poopravil názor na řešení těchto případů. Řešení nabírá "grády" každou stránkou a já osobně jsem příběh přímo "zhltla". Určitě si ráda přečtu nějaké jeho další knihy. A je z čeho vybírat.


Každý máme na knihy svůj názor. Komentáře, které jsem četla, nejsou na 100 % lichotivé. Mně se ale kniha líbila. Kdybych nemusela služebně odjet, tak bych ji měla přečtenou za jeden den. Chybělo mi posledních pár stránek, které jsem s chutí dočetla po příjezdu. Realisticky napsaný příběh třech babiček, které ve svém věku mají příjemné i špatné chvilky. Jsou velmi vitální a mají své záliby, které možná jsme schopni pochopit pouze po překročení určitého věku a po získání s tím souvisejících zkušeností. Řešení tajemství, která se vyskytnou v seniorském domě, jsou pro babičky zpestřením. Tyto aktivity jsou sice spojené s pár nepříjemnostmi, ale ve spolupráci s několika mladými lidmi se jim podaří zápletku rozluštit a tím vyřešit i své osobní trable. Další díl si určitě přečtu.


Překrásná Bretaňská příroda, kterou autor v knize popisuje. Bílá země s vůni soli, kterou člověk skoro cítí při čtení a na tomto pozadí sympatický detektiv Dupin, tentokrát ve spolupráci s komisařkou Roseovou řeší zamotanou vraždu známé novinářky a pak i majitele salin. Autor ve všech svých knihách ze série o komisaři Dupinovi brilantně využívá historii Bretaně, pověstí kolující mezi lidem, hrdost Bretaňců na svou zemi. Kriminální příběh spojený s dobrým jídlem, krásnou přírodou a zvyky země – co víc si čtenář může přát. Za mně super.


Co dodat, příjemné, neuvěřitelné, čím dál zábavnější. Doporučuji a dávám zasloužených pět hvězdiček.


Sál smrtí jako třetí díl čínských thrillerů mně sice nenadchl jako první dva díly, ale po pravdě musím říct, že je skvělý. U příběhů, které se prolínají dvěma kulturami si člověk uvědomí, jak nespojitelné tyto kultury jsou. Obsah knihy na toto téma poukazuje v příběhu hlavních hrdinů Liho a Margaret. Myslím, že pozorný čtenář v knize (v knihách ) najde řadu informací o čínské kultuře, samozřejmě kromě napínavého pátrání po pachateli mnohonásobných vražd mladých dívek a žen. Napínavý příběh, čínská kultura, vraždy, láska, to vše stojí za přečtení. Vřele doporučuji a dávám 5 hvězdiček.


Historie rodu Jakoba Kuisla je úchvatná. Z poznámek autora je jasné, že vychází z historických dokumentů a já velmi oceňuji, že prostřednictvím detektivky mohu poznávat historii. Příběhy Schongaudského kata a jeho rodiny přibližují atmosféru doby, ve které žili. Vztahy, vyloučení rodin katů ze společnosti, nemoci, které se objevovaly a na které neexistovala léčba. Kat jako popravčí i jako léčitel. Prostě velmi zajímavě popsaná doba se všemi klady i zápory. Oceňuji lehkost, se kterou autor v každém díle rozvíjí příběh, který se prolíná s příběhy rodiny. V tomto díle se vyjasní vztahy s bratrem Jacoba a pouze doufám, že další díly budou pokračovat. Šestý díl byl již v originále představen, takže nezbývá než se těšit na jeho překlad.


První dvě povídky jsou pojaty jako jeden detektivní příběh. Přemýšlela jsem, zda to autor myslí vážně, nebo si děla z čtenářů legraci. Nakonec jsem se rozhodla, že to asi bude parodie na zahraniční detektivní romány s kritikou českého systému. Toto moje rozhodnutí mi pomohlo strávit styl autora, který mi připadá jako kombinace několika detektivních televizních seriálů. Humorné prvky beru, v několika částech mně srdečně rozesmály. Zda jsem se však smála v těch správných místech, ve kterých autor předpokládal smích, to nevím. Poslední povídka je rozvahou nad existenci mimozemského života. Do dokončení četby se však trochu nutím. Ještě mi zbývá pár stránek, ale není to můj styl literatury. Lehce se však kritizuje, hůř tvoří. Dávám autorovi dvě hvězdičky a snad jeho styl někdy pochopím.


Čtivá, příjemná detektivka. Právě tak na nedělní den. Postupně se u Agathy "obrušují hrany", z nepříjemné "megery" se stává oblíbenou členkou vesnické komunity. Docela se těším na další část série.


Opět nezapomenutelná atmosféra vesnice Three Pines, jejíž obyvatelé si žijí svým životem. Jejich osudy narušené náhlým úmrtím se neustále vyvíjejí a otevřené konce knihy slibují další zajímavé čtení. Inspektor Gamache kromě řešení vraždy čelí svým „nočním můrám“ a druhá linie příběhu odtajňuje i jeho život. Dávám zasloužených pět hvězdiček a těším se na další pokračování.


Jsem z knihy velmi rozpačitá. Čekala jsem kuchařku, která bude přibližovat kraj ve kterém žiji, proto jsem si ji také koupila. Jenže překlad a pojmenování některých pokrmů se nepovedl tak, že se musím podívat do popisu, abych přišla na to, o co vlastně jde. Názvy neodpovídají surovinám známým pod uváděným pojmem a vrcholem kulinářského umění snad je Čaj heřmánkový a Čaj heřmánkový s citronem.


Knihu jsem přečetla za jeden den, bavila mně. Ke komentářům je snad zbytečné něco dodávat. Historická fikce mi nevadí, je to přece jen beletrie, a otevřený konec může nakopnout naši fantazii.


Mám ráda Irsko. Odpověď na otázku proč, však zní: ani nevím. O Irsku jsem pouze četla, viděla o něm filmy. Připadá mi však, že je to země, která kromě úchvatné krajiny má svou historii. Když jsem objevila spisovatele píšícího historické detektivky situované do Irska, koupila jsem knihu a začetla se, už ani neví do kterého z titulů. Tremayne mně „chytil“. Je překvapivé kolik historických informací jsem se dozvěděla při čtení detektivky. Právní systém doby, ve které se příběhy odehrávají, je úchvatný. Vývoj tzv. pravé víry velmi zajímavý. Nelpím na přesných historických datech v beletrii, ty si mohu najít v historických spisech či encyklopediích. Příběhy sestry Fidelmy mi však poopravily názor na některé historické události, které jsem dříve nezkoumala, protože jsem si myslela, že je vše jinak. Poslední kniha (za rok a půl se mi povedlo přečíst všechny příběhy) mi připadala ucelenější. Zápletka opět skvělá. K vyřešení případu je komentář zbytečný. Kniha se čte jedním dechem. Je velmi zajímavé sledovat myšlenkové pochody právničky, která přes různé překážky a své vlastní problémy, dospěje pro čtenáře většinou k překvapivým závěrům (pokud ovšem nejuknete na konec knihy – to však nedoporučuji, zajímavější je postupný vývoj situace). Doporučuji a dávám pět hvězdiček.


Jelikož Cukuru Tazaki a jeho léta putování jsou mou první knihou Haruki Murakamiho, nemohu ji komentovat z širšího pohledu. Samotné „putování“ Cukuru za objasněním vlastních niterních pohnutek mi připadá jako odraz společnosti, ve které Cukuru žije. Zpřetrhání pout se všemi blízkými, myšlenky na sebevraždu, zaměření se na svůj jediný „koníček“, čímž je stavba nádraží, je hodně temným tématem. Zjištění překvapivých důvodů náhlého ukončení vztahů s kamarády z mládí jako by hlavního hrdinu nepřekvapovalo, přesto všechno v té neutěšené situaci všechno směřuje k naději. Tomu odpovídá i otevřený závěr knihy. Co říci víc, kniha se mi líbila. Dávám s čistým svědomím pět hvězdiček.


„Jenomže někdy se to prostě tak sejde a začne se vzpomínat. Z hlubin paměti se vynoří dávno zapomenuté příběhy.“ Tento citát z knihy jako by byl motem celého příběhu. Na pozadí současných události – povodní v roce 2002, se prolínají vzpomínky tří generací, od druhé světové války až po současnost. Mám ráda knihy, ve kterých se dozvím něco málo o stylu života docela uzavřené skupiny lidí, kteří žijí mezi námi. Knihu jsem přečetla od roku 2013, kdy jsem si ji pořídila, již po druhé a myslím, že se k ni budu vracet.


Ve čtvrtém případu Agathy se autorka zaměřila více na Agathu a Jamese jako na soukromá očka. Více mi vyhovovaly první dva díly, ale i výletníci z Dembley mají něco do sebe. Kniha se čte sama a vývoj vztahu hlavních protagonistů ukazuje na zajímavou zápletku dalšího dílu.
