Ulala komentáře u knih
Mně tato série bavila. Autor se pustil do neprobádané říše Byzantské a snažil se ukázat její život a právní systém. Se znalosti historika nás provází po ostrově Skyros a zavede nás mezi jejich obyvatele s jejich strastmi a také slastmi. Kromě řešení podezřelých úmrtí se císařský velvyslanec Leon snaží uspořádat svůj život a dořešit neuspořádané rodinné vztahy.
Jako obvykle hodnotím tento díl pozitivně, jinak bych ani tuto sérií nečetla. Potěšilo mně, že autorka lehce obrousila hrany hlavním hrdinům, hned je příběh příjemnější a těším se na další pokračování.
Stejně jako Iška se na příběhy sestry Fidelmy těším a i tentokrát mně autor nezklamal. Děj se v tomto příběhu zaměřuje na princeznu Gelgéis (snoubenku krále Mumanu a bratra Fidelmy) a její podezření na spiknutí, které se snaží zatáhnout její lid do vzpoury proti Mumanu. Fidelma spolu se svým manželem
Eadulfem a Endou, tělesným strážcem, jako vždy rozplete všechny vztahy a dovede ke zdárnému konci celý problém. V knize jsem si opět užívala krásné popisy přírody, vysvětlení irského práva a složitých rodinných a klanových vztahů a doufám v brzké další pokračování.
Autorce se nepochybně nedá upřít talent popisovat děj s důkladností Hercula Poirota. Je to tradiční detektivka ala Agatha Christie, se špetkou humoru, popisem okolí, kde se vraždy udály, průběhem vražedného festivalu a všech akcí, které obsahoval. Obsahuje příjemné postavy, klidnou atmosféru venkova (až na ty vraždy), sem tam se do děje vmísí Agatha, což pro zpestření děje je příjemné. Moc se ni to líbilo a doufám, že se dočkáme pokračování. A ještě musím pochválit přebal knihy - zajímavý a docela sympatický.
Výstižné je hodnocení Amazonu "Geniální mix Vraždy v Orient expressu a Panství Downton". Popis fiktivního domu Agathy Christie a život, zejména služebnictva, v něm přidává na atraktivnosti příběhu. Mohu říct s klidným svědomím, že je to poklidné a příjemné čtení. Už mám nachystaný další díl. Dávám čtyři * za příběh a jednu za odvahu autorky jít do tak nejistého projektu.
Tyto povídky si nikdy nenechávám ujít. Jsou to takové lahodné jednohubky na pár hodin čtení, ale i tentokrát přes spáchanou vraždu pohladí po duši. Autoři se ve Smrti ve vánici zaměřili na domov pro seniory a poukazují, mimo jiné, na smutný osud lidí žijících o samotě (ale ne vždy to tak musí být).
Po dočtení knihy jsem byla lehce zklamaná. Bylo to takové nepříliš uvěřitelné, řekla bych takové "americké". Jsem prostě zvyklá na větší propracovanost zápletky. Tady to bylo trochu bez napětí a na přeskáčku. Jsem ale ráda, že jsem se s autorem seznámila i když v další známosti asi nebudu pokračovat.
564 stran života Agathy bylo jízdou na plný plyn. V knize autorka probrala celou škálu osobních zážitků od dětství po "stáří", politickou situaci za období obou světových válek, archeologické nálezy, své lásky, své názory a pocity i náhledy jiných příbuzných i přátel, . Ukazuje ve své knize náhled na dobu ve které žila a to bylo na tom to nejzajímavější. Jednu hvězdičku ubírám za některé pasáže, které byly nechutně zdlouhavé. Ale jinak doporučují k přečtení všem, kdo mají alespoň trochu zdání kdo je Aghata Christie.
Od Michaela Palina jsem bohužel nečetla nic jiného. Proto nesrovnávám s jinými jeho knihami (mimochodem to málokdy dělám i u jiných, podle mně je každá kniha nesrovnatelná, každá má svou "osobnost"), ale tento příběh se mi zdál uvěřitelný a na rozdíl od některých jiných čtenářů v něm nevidím jen ekologickou linku, ale hlavně příběh o lidech, motivech jejich chování, ať již ušlechtilých, nebo jiných. A právě tento příběh mně zaujal a myslím, že za přečtení stojí.
Historie Německa ve 12. století mi doposud nic neříkala. Proto jsem si s chutí přečetla tenhle román a trochu se zorientovala jak to vlastně bylo. A bylo to docela drsné. Neustálé války, boje o trůn, tituly a území, vše doprovázející smrt a mezitím ženy, jejichž postavení bylo neutěšené. Asi tak středověk vypadal (nechtěla bych v něm žít). Kdo má rád historii a chce se o tomto období něco dozvědět, vřele doporučují - vše dle autorky je založeno na faktech.
Pro mně to byl fascinující příběh. Spojuje zdánlivě nespojitelné osudy tří lidí (manželky Ch. Darwina, špiona a knihkupce) napříč stoletími. Po dočtení jsem cítila smutek z toho, že už to skončilo, ale odnesla jsem si poznání a dobrý pocit.
Steve Berry fantazii meze neklade, a je to dobře, to mně na jeho knihách přitahuje. Je obdivuhodné jak dovede pospojovat různé pravdivé historické událostí z různých konců světa do jednoho celku, který vytváří příjemnou pohádku pro dospělé. Kromě toho jeho styl psaní je velice lichotivý, srozumitelný a nekomplikovaný. Výtky, které se objevují u jeho děl mi nevadí, každý čtenář má svůj názor a náhled na knihu. Mně obohacuje historickými fakty a příjemnými chvílemi, které s jeho knihami strávím.
Je to takové roztomilé povídání o cestách a o lidech. Čte se to dobře a já mám ještě jednoho Ziburu v zásobě.
Smrt půvabného média je fascinujícím příběhem dvou přátel, vídeňského psychologa a policejního inspektora, který se odehrává na konci 19. století. Vídeň v tomto období byla centrem vývoje psychoanalýzy a také centrem kultury. To vše autor ve své knize popisuje velmi podrobně, včetně atmosféry, popisu domů a jejich vybavení, ale je tady i odkaz na vývoj medicíny a neuvěřitelných způsobu léčby ženské hysterie v této době. Tak mimochodem se zde odehrává vražda půvabné ženy, kterou oba přátelé se snaží vyřešit. Tedy za klasickou detektivku to nelze brát. Mně ale případ velmi bavil a historická fakta jsou pro mně poučná. Moc ráda bych si přečetla i další pokračování.
Jsem ráda, že začaly vycházet opět první díly této série, které ještě nemám ve své sbírce a ve kterých se dozvídám něco o začátcích, tady například o vzniku přátelství mezi bratrem Cadfaelem a Hughem Beringarem. Baví mně také ta trocha historie roku 1138 a bojů mezi králem Štěpánem a císařovnou Matyldou. Prostě je to příběh, který se čte s lehkostí a radostí, že i tehdy existovali lidé, kterým záleží na pravdě a spravedlnosti
Nic na příběhu mi nepřipadalo veselé. Spíše bych řekla, že je to smutná retrospektiva života finského novináře. Nicméně mně kniha bavila a ráda si někdy přečtu některé z dalších knih tohoto autora.
Další případ, který řeší protospatharios Leon, se odehrává tentokrát v Soluni, v zimě roku 833. Okolnosti přivedou Leona k vyšetřování dvou vražd, které souvisí s minulostí význačných osob Soluně. Vše je popisováno s velkou znalostí historie a proto možná v některých případech trochu komplikovaně. Pokud si ale čtenář udělá představu o jménech, příjmeních a funkcích hlavních postav, zjistí, že je to velmi napínavý příběh a také má šanci se hodně dozvědět o historii Byzancie.
Proč ne, mně se povídky líbily. Jsou o životě i když někdy potrhlém, ale kdo z nás neměl někdy potrhlé momenty ve svém životě.
Inteligentní humor Vladimíra Renčína neodmyslitelně patřil k mému mládí, tak proč se s ním nepotěšit i o několik desítek let později. Škoda, že již nic nového nenakreslí.
Historická fakta - nikoli, ale poznámky k historickým událostem - ano. Skvěle by mohly sloužit jako pomůcka pro učitele historie, aby trochu zpestřili výuku. Není to světoborné dílo, obsahující možná trochu bulvarizované informace, ale dá se číst a o některých událostech by měl člověk vědět.