vachtova.libena komentáře u knih
Takovou "náhodou" na mne kdysi před lety tato kniha vypadla z regálu v knihovně, podívala jsem se na kartičku a zjistila jsem, že jsem asi teprve třetí, kdo si tu knihu půjčuje- takovéto průvodní znaky mi vždy signalizují "výjimku"- tak jsem si jí půjčila. No, slova opravdu nic nevystihují, přečetla jsem jí za jeden den a ještě po mnoho dní mnou proznívalo soucítění- soucítění se všemi. Když pak jednou vyřazovali knihy, tak jsem o ní poprosila, byla jsem poslední, kdo si jí v knihovně vypůjčil...........perly bývají někdy rozkutálené hodně daleko od sebe............. :-))
Je to jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Možná, že se touto knihou inspirovali i tvůrci filmu " Ve jménu Krista "- velmi krásný film, dostupný už i v českém dabingu.
Četla jsem všechny knihy pana Formánka. Ať už jsou to příběhy jeho vlastních prožitků, či převyprávěné, čímsi se dotýkají srdcí čtenářů.
.................fakt nááááááááááádhera.......... a koho pobouří hovno či jiný výraz, tak má ještě čas................. je to četba duchovní skrz naskrz...........
Historie je jistě bohatší a košatější, než by se na první pohled zdálo, a zde paní autorka nádherně nastoupila " mimo vyšplapanou cestičku" - klobouk dolů........... tolik modrosti a hlubokých pravd v jedné útlé knížce...........archandělé rozprostřeli svá křídla, aby ani nejmenší šelest nerušil Inspiraci s Intuicí..........opravdu krásné prožitky nad touto knihou.........takže díky............. :-)
Pěkné počteníčko, zajímavý a nevšední úhel pohledu. Zpovědi pocitů nejen Heleny, leč i Meneláa v lecčems připomínají soudobé vztahy.........třeba jsme zrovinka od trojské války tolik nepokročili.....čas se jen poklopí do roviny prožívání teď , a pak je to jedno velké divadlo, kam chodíme na zkušenou zahrát si "své role" :-)) .........pěkná kniha.
Tuto knihu před nedávnem doporučoval ve své přednášce Pjér la Šéz ( Petr Knotek), jeho tipy jsou vynikající, tak jsem knihu sehnala přes net v nějakém antikvariátu. Ihned jsem se do ní pustila a nezklamala mne / jako mne v životě vlastně žádná kniha nezklamala, každá mne nějak obdarovala.....a že jsem jich přečetla.... :-)) /. Hned při čtení první a druhé kapitoly mi naskakovaly obrazy už z dětství , v podstatě zážitky/ vjemy/ vnory typu ........ JSEM......... Poznala jsem, že ten pisatel to zná také, proto mi to přišlo velmi blízké.
Celý cyklus Děti Země je skvěle napsán, tuším, že když autorka dílo psala, některé detaily z pravěkého života nebyly úplně tak známé, zřejmě autorka měla jisté hlubší vhledy, proto také brilantní a zažité popisy změněných stavů vědomí a vůbec povědomí o úrovni otevření vědomí lidí z pravěku; velmi se mi celý cyklus líbí.
Tato kniha je dalším šperkem v truhličce skvostů Geralda Messadié. Nejen poutavé vyprávění, avšak i historická fakta, která autor musel nastudovat , svědčí o zápalu poznání této tématiky. A také o vlastních hlubokých duchovních vhledech. A navíc to nádherné prolínání s jeho knihami Člověk, který se stal Bohem a Případ Máří Magdalény, jakoby tvořili jeden celek jedné nejvýznamnější kapitoly dějin evoluce a lidství.
...........tohle totiž lze brát vážně, a když to pochopíte, tak už i nevážně, jen z pozice středu jsou vidět obě polarity......... a ani na středu neulpívat................. krááááááááááááááásně jsem se nasmála................
Cituji slova Ivanky z korespodence: "....základem všeho je to, že Bůh na sebe nemůže nikdy zapomenout, .....a tak ať se narodíte kdekoliv, budete vždy mít učení , které bude obsahovat Pravdu univerzální, schovanou věky věkův pod povrchem běžného života a buďme rádi, že dnes je doba , kdy se smí DNA otevřít a vypustit jisté množství lidstva do vyššího stavu vědomí........",
ano, je to tak prosté...........a obyčejné....... :-)
Píši sem totéž , co k prvnímu dílu "Milenec hvězd" : Četla jsem tuto knihu už někdy v osmdesátých letech m.s., kdy tato kniha u nás vyšla. Od té doby jsem ji četla již několikrát, nyní znova. Autor v podstatě líčí svůj vlastní příběh, který je tak syrový, jak syrová byla doba - žádné kudrlinky a přikrášlování. Pro mne stále zážitek a nádherná kniha, pravdivá v mnoha úrovních.
Asi právě proto, že je tato kniha psaná pro "laickou veřejnost", je schopna poodhalit roušku toho, co každý v sobě v určité míře má , a jak jej to z hlubší úrovně každodenně ovlivňuje. Možná, že v tom širším proudu profesní úrovně je k lidské psýché jiný přístup ( a to při vší úctě k med. lege artis ) a volá po změně. :-).......... a nakonec protože v tomto světě jsou u všeho zastánci i odpůrci - to je v pořádku, tak vibrační hladina C.G. Junga svým poselstvím zasáhne připravené....jen tak, obyčejně........ :-)
Pěkná kniha, nejvíc mne oslovila část knihy Světlo severu - nádherný příběh dívky, na pozadí popisu těžkého života obyčejných lidí severu severní Ameriky z počátku minulého století. Mám ráda tyhle popisné příběhy, kde se vše tak lidsky prolíná, nikdo není úplně hodný a statečný, ba ani zase nedobrý či zlý. Každá motivace je jiná , a promítá se v různých lidských osudech v návaznosti na lidské povahy ; také se mi líbí rozmýšlení nad osudem, kolik máme jakési předurčenosti či svobodné vůle něco změnit, kdo ví ?........ prostě hezké, k zamyšlení- svým způsobem nadčasové. A také souvstažné k dnešní době- dnes může každá dívka/žena studovat a číst knihy dle libosti, jen o to mít ve světě současných jiných lákadel zájem; tohle jistě pro většinu dívek a žen bylo v minulých stoletích téměř nemyslitelné; takže važme si všech výdobytků našeho času/naší doby. :-)
Četla jsem tuto knihu už někdy v osmdesátých letech m.s., kdy tato kniha u nás vyšla. Od té doby jsem ji četla již několikrát, nyní znova. Autor v podstatě líčí svůj vlastní příběh, který je tak syrový, jak syrová byla doba - žádné kudrlinky a přikrášlování. Pro mne stále zážitek a nádherná kniha, pravdivá v mnoha úrovních.
O této knize jsem nedávno vyprávěla své mladší kamarádce, jak aktuálně je tato kniha napsaná i pro dnešek. Četla jsem jí někdy v roce 1975. A když pročítám komentáře níže, tak většina čtenářů má na její kvalitu a hlavně nadčasovost podobný názor.
.....dát výhost ctnostem.......Je to o pochopeném a žitém Kristovství (= stav vědomí) v praxi........ asi i proto byla nazývána kacířkou a jako taková upálena....... už jenom tyto tři teze musely být pro církev jako červená látka pro býka v aréně, cituji:
"1. že nicotná duše dává výhost ctnostem a není už v jejich službě, neboť jich už neužívá, ale ctnosti ji dokonale poslouchají;
2. že tato duše se nestará o božské útěchy ani se nepotřebuje a nemůže starat o jeho dary, neboť je cele zaměřena na Boha, a toto by jí v jejím zaměření na Boha bránilo;
3. že znicotnělá duše v lásce Stvořitele může a má bez výčitek a hryzení svědomí dopřát přirozenosti vše, po čem zatouží."
.......je to stále živé slovo............