vaclav3708 komentáře u knih
Nejslabší kniha Valji Stýblové, postavy vesměs nesympatické, pokrytecké a hysterické.
Neskutečně čtivý kousek, opravdu lze přečíst na jeden dech, obzvlášť v druhé půli se to rozjede tak, že jsem se nemohl odtrhnout...
Skvělý plán, dopředu vše promyšlené bez nejmenší chybičky a přesto se to celé takhle podělá, tady je vidět, že nejlepší je skutečně nic neplánovat.
Tato kniha mi potvrdila, že prostředí politiky je opravdu jen pro otrlé a pohybovat se v ní vyžaduje silný žaludek, pořádnou dávku pokrytectví, intrik a špinavostí. Nic pro mě. Určitě jsem si ji přečetl rád, jako ostatní knihy Arthura Haileyho, ale vzhledem k tomu prostředí za mě zatím jeho nejslabší počin. U ostatních knih jsme přece jen měli možnost přiblížit se oborům, které jsou civilnější, praktičtější a tím pádem nepochybně zajímavější. Politika je nicméně opravdu převážně o žvanění, žvanění a žvanění.
Jinak obsahově je to opět nadčasové, skvěle se to dá vztáhnout k dnešní době. Nedivím se, že byla za minulého režimu nevydána, současná politika do beletrie nepatří.
Tak tohle je ten slavný postmodernismus? Moderní literatura? Jo,přípomínalo mi to podobné prázdné žvanění jako u Coelha a podobných mudrců... iracionální chování, banální vztahy, nulové napětí, rozvláčný děj, protivné postavy, dialogy jak z absurdního dramatu, ubrečenost snad v každé scéně, rádoby filozofická moudra pronášena bez jakékoliv příčiny, souvislosti....opravdu, proč tohle má takovou popularitu?!? Jen proto, že to je zde západní kultura, otevřená sexualita, melancholie, hippies, tak to je jako dneska fancy číst?? Tak duchaprázdnou knihu jsem opravdu dlouho nečetl, připomíná to plytkost americké literatury, takže ta inspirace je opravdu znát... nějakou uměleckou hodnotu zde hledám bohužel marně, je mi líto. Vrátím se raději ke klasice, takový Dickens, Feuchtwanger, Flaubert, Dostojevskij to je skutečná literatura, která platí i dnes za vrcholnou.
Feuchtwanger umí nepochybně psát, má tu uměleckou hodnotu, ale jeho styl ani tématika mi bohužel zatím nejsou příliš blízké. Jedná se vyloženě o naturalistické líčení poměrů na vévodském dvoře, žádná postava zde snad není vyloženě kladná a tudíž jsem si k nikomu nedokázal vytvořit sympatie. To je asi první důvod proč se tahle kniha čte velmi ztuha. Tím dalším je až přílišná zdlouhavost, mnohdy vyloženě opakování popisu charakterů jednotlivých postav, přitom samotný děj by se vešel snadno do půlky rozměru knihy. A ačkoli se má jednat o historický román, děj se odehrává výhradně ve Virtembersku, o okolních státech, Evropě se nedozvíte zhola nic, což mě osobně zklamalo.
Jak tu někdo zmínil antisemitismus, tak já osobně ho z téhle knihy rozhodně vnímal, žid Süss zde není líčen o nic ušlechtileji než křesťané, zhýralost, chamtivost, vypočítavost, nemravnost hlavní postavu ovládá stejně jako např. vévodu. Opravdu je těžké v téhle knize hledat nějaké ušlechtilé charaktery, takže na konci mi žida nebylo líto ani trochu.
První půlka poměrně rozvleklá, popisná, ale to je dáno především tím, že se celá kniha odehrává v dosti úzkém časovém rozpětí. Tím pádem ten děj je poměrně sevřený na úkor popisnosti. Takže mi chvíli trvalo než jsem se začetl, ale i přesto je to nesmírně zajímavé, jak člověk náhle proniká do zcela nového prostředí, seznamuje se s celým tím organismem, jak to všechno funguje atd. Pro mě jako naprostého burana, který v životě neletěl letadlem to bylo mimořádně poučné. Opět jako v "Konečné diagnóze" si i zde po přečtení knihy jenom uvědomuji ten nesmírný respekt a úctu ke všem lidem, kteří se podílí na chodu něčeho tak významného a náročného, co tolik ovlivňuje naše životy. Klobouk dolů před jejich psychickou odolností a profesionalitou!...to je podle mě také jedna z důležitých věcí, že díky Haileyho knihám si pokaždé uvědomuji co všechno za tím stojí, když si jdeme někam zaletět na dovolenou nebo nechat se ošetřit v nemocnici...lidstvo na sebe v některých ohledech opravdu může být hrdé na to, co se mu podařilo vytvořit za složitý a fungující systém a pokrok, který civilizaci někam posouvá...
Ale zpátky ke knize. Druhá část je totiž pravý opak, od chvíle, kdy Guerrero vstoupí na palubu Zlatého korábu, tak se z toho stane takové nehorázné drama, že se mi kniha doslova přilepila k rukám až do úplného konce.
Takže ještě jednou, všechna čest před Haileym, ale i všemi zaměstnanci, kteří se podílí na chodu letišť.
Jedna z nejhorších knih, které se mi podařilo dočíst až do konce. Při zobrazení ostatních hodnocení mám pocit, že každý jsme zřejmě četl jinou knihu, neboť i nyní nechápu v čem je tohle dílo tak úžasné a jedinečné?!? Příběh zde žádný v podstatě není, žádná zápletka, rozuzlení, konec...nic, jsou tu jen čtyři kapitoly (jediné plus), ale ty na sebe nijak souvisle nenavazují. Dá se říci, že i jednotlivé odstavce sami o sobě nemají hlavu a patu, co teprve celek samotný. Mám z toho pocit, jakoby šlo o nějaké fragmenty vytržené z celkového díla, nedodělaná práce. A "děj" jednotlivých kapitol je poměrně bizarní,...postavy chodí bezcílně z místa na místo, jejich dialogy připomínají absurdní drama, většina zůstává nedovysvětlena...o těch postavách nevíte zhola nic, jaká je jejich minulost, intence jednání, cíle...jenom, víte že to je stalker, hm, a to asi stačí. Rádi se napijí, zakouří, sem tam plácnou nějakou rádoby moudrost a pak si zanadávají na svůj tvrdý život stalkera. Nějaké sympatie si vybuduje sotva ke kterékoliv postavě, ale ono jich naštěstí mnoho ani není...další problém je, že je zde hromada označení pro ty tajemství, jevy, předměty z Pásma, ale o co se přesně jedná se nijak nedozvíte. Autoři se vůbec neobtěžovali s nějakým podrobnějším popisem, takže to čtete, ale většinou nevíte co si o tom vlastně máte představit. A taková nedbalost, odbytost textu a bezohlednost ke čtenáři se mi nelíbí. Co má čtenář z takové četby? Jen si neustále klade otázku, co tím chtěl autor říci. Kniha se mi stávala více a více protivnou, nakonec jsem opravdu rád, že jsem ji mohl po přečtení zahodit.
Každý autor má samozřejmě svůj styl, pro to mám pochopení, ale to i Kafka měl nějakou řádnou koherenci textu a smysl pro metafory. Tady ten námět mi sice zněl velice zajímavě, takže se z toho určitě dalo něco vymyslet, jenže tím námětem to bohužel zhola končí a z knihy se nedozvíte už nic dalšího. Kdo byli ti mimozemšťané, proč zde přistáli, co po sobě zanechali, jak to bude dál?
Další omyl je to označení v anotaci: scifi s prvky westernu, pohádky, detektivky...to si děláte legraci??? Dejme tomu scifi ano, ale opravdu hodně slabé, nevyzrálé a teprve v zárodku. A nic víc. Jestli chcete nějakou poctivou scifi přečtěte si raději Den trifidů, Nadaci, díla H.G. Wellse...
Jestli tu někdo vyzdvihuje nějaké filosofické myšlenky, tak ty se najdou v podstatě v každém díle klasické literatury, tím není tohle dílo ničím mimořádné, ani v rámci scifi. Např. taková Tma od Neffa má ten myšlenkový přesah na úplně jiné úrovni i šíři.
Řekl bych zatím nejlepší dílo Dickense, které jsem četl a nejspíše se na tom odráží značná autobiografičnost. Úžasná přehlídka rozličných opravdu neotřelých postav, které mi po přečtení budou chybět. Teta, Traddles, a nejvíce asi pan Micawber a jeho květnaté vyjadřování. A Agnes, to je pro mě opravdový hrdina celého příběhu...krásný konec.
První svazek se nečetl nijak snadno, těch postav opravdu stále přibývalo více a více, a jak už u realismu bývá, popisnost zde je poměrně širokého rozměru. Bohužel je mi jasné, že tento typ literatury nemá šanci zaujmout dnešního čtenáře, ale je to škoda, protože dílo jako celek je nepopiratelný klenot světové literatury. I zde typický anglický humor není každému srozumitelný a není ho málo. Druhý svazek se mi kupodivu četl lépe než ten první, děj se hýbal a na konci by mi ani nevadilo, kdyby bylo další pokračování.
Dickens je právem označován za jednoho z největších romanopisců všech dob, klobouk dolů před jeho talentem.
U Haileyho knih musím pokaždé ocenit tu znamenitou znalost prostředí, kde se kniha odehrává. Je vidět, že si autor opravdu dal práci se sbíráním látky. Ty postavy jsou naprosto uvěřitelné. O jednu hvězdu dávám míň jen proto, že já osobně nemám k automobilovému průmyslu žádný zvláštní vztah, proto jsem tuhle oblast nedovedl náležitě ocenit. Oproti předcházejímu Hotelu a Konečné diagnóze slabší. Nejpoutavější pro mě byly pasáže z prostředí linky montáže, osud Rollieho, komunikace manažerů s novináři a praktiky autosalonu. Možnost nahlédnout do prostředí vysokého byznysu je velmi zajímavá, člověk alespoň vidí, jak psychicky vyčerpávající taková práce může být.
Příští kniha Letiště...
Velmi kvalitní výběr povídek. Musím uznat, že žádná nebyla vyloženě špatná. Nejlepší za mě Vlkodlak. Jedná se o počátky hororového žánru, proto nečekejte žádný komerční brak současnosti, který je jenom o krvi, monstrech násilí a akci. Zde je důraz naopak na atmosféru, tajemno, nadpřirozeno a smrt.
primitivní a hloupá zábava, ale jen dokazuje, že na lidské hlouposti se v dnešní době vydělává úplně nejjednodušeji.
Zajímavé období, které si určitě zaslouží pozornost nějakého historického románu. Zde to však příliš nevyšlo. Kniha je rozdělena do dvou dílů, každý díl do jednotlivých kapitol, každá z těchto kapitol ještě do menších podkapitol a tyto podkapitoly jsou ještě rozčleněny do několika oddílů! Přičemž tyto oddíly jsou rozsahem od jednoho odstavce do max. tří stránek, takže celé to vede k neuvěřitelnému roztříštění textu, neustálému přerušování, nemožnosti rozvést nějaký souvislejší děj, začíst se do pořádně knihy...navíc se skáče od jednoho k druhému, takže se čtenář těžko orientuje. Objevují se nové postavy, které vzápětí zase mizí, aniž by s nimi byl čtenář patřičně seznámen. Proč? Stejně tak je tu spousta výrazů, obratů, které mi nedávaly smysl, nerozuměl jsem jim. Jde spíše o sled několika obrazů, než skutečný děj - přečetl jsem prvních 100 stran a celkový děj by se dal shrnout do 10, takže jestli takto pokračuje celý román, není o co stát. Je to škoda, ale pokud máte zájem o toto období, raději se mrkněte do učebnice dějepisu, bude to rozhodně přínosnější, srozumitelnější, přehlednější než toto.
Nejlepší povídky určitě ty první dvě: Dostavník do Lordsburgu a Pozemková horečka. Jinak spíše průměr, nuda. Některé jako Nebeský jezdec úplně mimo. Jinak je ale takováto sbírka poměrně raritou, takže svou hodnotu má.
Připomíná mi to styl Kundery např. v Nesnesitelné lehkosti bytí. Minimum příběhu, spíše je to plné politiky, Huysmanse, filozofických úvah...takže ta anotace mě navnadila opravdu na něco úplně jiného. Pokud člověk není Francouz, moc se v četbě nejspíš nezorintuje.
Námět i prostředí velmi zajímavé, zpracování už bohužel nikoliv. Neskutečná rozvláčnost, táhlý děj, a především všudypřítomné zbytečné, stereotypní dialogy plné skřeků Tahiťanů. Mimořádně užvaněná kniha...Z postav mi k srdci nepřirostl nepřírostl nikdo, žádné sympatie nevznikly, hlavní hrdina Purcell spíš svým svatouškovstvím iritoval. Chybělo mi více popisu exotického protředí, které bezpochyby má své kouzlo. Škoda. Namísto toho je tu habaděj popisu mimiky, gest postav, a do toho neustálá fascinace ňader Tahiťane (nejen Omaata). Neuzavřený konec mi také moc neseděl.
Jiné knihy R. Merleho jako např. Malevil byly na jedničku, takže pro mě je tahle kniha zklamáním.
Jedná se o typický produkt paraliteratury západního typu, nechybí snad nic. Co je docela zavádějící je ta anotace, protože v knize nešlo ani tak o boj s tím virem a epidemií jako spíš s komandem plk. Wrighta. Čímž pozbyla v podstatě celá kniha na zajímavosti. Na sérii "katastrofy" autorů Scortia/Robinson tohle nemá ani náhodou. Nechci však kazit hodnocení, každý má svůj vkus.
Moje druhá kniha od Haileyho, po Hotelu, a po přečtení těžko říci, která byla lepší! Evidentně je ten styl podobný u všeh jeho knih, takže se už těším na jeho další knihy, není nadto sáhnout po knize s jistotou, že vás opět zcela pohltí...
Proč je to tak čtivé? Já si myslím, že je to především tím civilním prostředím, že se zde nesetkáváme s žádnými zvláštními hrdiny, kteří prožívají strhující dobrodružství plné intrik, lásky, zrady, akce, žádná romantika a velkolepost. Naopak prožíváme události ve zcela běžné, nevýrazné nemocnici, které se můžou dít vlastně kdekoli. A i přesto zde rozhodně napětí nechybí, naopak se znásobuje, díky vícero dějovým tématům, stejně, tak jsou úžasné všechny ty postavy, které mi připomínají vždy někoho z vlastního života. Jako bych něčím podobným vždycky sám prošel, si říkám... A proto je to asi tolika lidem blízké, že v tom nachází svůj vlastní život.
Tento typ profesního románu, je něco opravdu jedinečného a v literatuře zřejmě nemá následníky.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Těch nadčasových myšlenek, bylo tolik, že jsem si je musel zaznamenávat. Podobným duševním vývojem jsem si prošel sám podobně, takže to bylo opravdu ze života a osobní
Je škoda, že u nás není Maugham nikterak populární jako na západě.
Ostatní knihy už jsou slabší, doporučit můžu asi jen "Na ostří nože".
Náhodou jsem na ni narazil v knihobudce a jelikož mám slabost pro příběhy z období antiky, tak jsem to zkusil. Je vidět, že to je poměrně zapomenuté dílo, což je, myslím, škoda. Pro mě bylo rozhodně čtivější než díla J. Loukotkové nebo R. Gravese (ty se nedaly číst vůbec).
Velmi dobře je popsán život v Římě, syrově a bez příkras, seznámíme se se všemi tehdejšími osobnostmi, bohaté latinské názvosloví a také se mi líbilo využívání citátu antických historiků pro vyprávění. Dále je kniha doplněna seznamem vysvětlivek, jednou mapkou Spartakových tažení a druhou starověkého Říma. Tedy poměrně slušný obsah pro proniknutí do prostředí románu.
Bohužel jsou slabší romantické pasáže, také tažení gladiátorů je posléze nudný stereotyp, který je zbytečně roztahaný. Naštěstí se to čte dobře, takže těch 600 stránek se přečte rychle.