vekune komentáře u knih
Což o to, jazykový styl je vytříbený, radost to číst. Téma by mě zaujalo, ale zpracování už nikoliv. Příliš mnoho popisných situací. Popisovat výrobu auta? Ano, chápu, kluk to viděl a zarazilo ho to, ale z mého pohledu se nejedná o knihu o migrantech, ale o popis zimní krajiny, chaty a továrny.
Kdyby aspoň hlavní hrdina Abel nebyl tak děsně nesympatický! Mě to nenadchlo. Je to příběh od dětství do dospělosti, ale kniha je rozkouskovaná, vždy se pár stránek věnuje určitě postavě v jeho životě, pak přejde k další a k další. Druhá polovina knihy, kdy už jen žije v menším městě a filozofuje se tam nad životem, to už pro mě bylo trápení.
Na to, jak nemám ráda Hakla, to nebylo špatný. Líbila s emi první polovina, kdy to všechno pěkně svižně utíkalo, ale poslední dvě kapitoly bych klidně zrušila. Zbytečně natahovaný závěr, pro mě nedořešený. A fotky bych asi taky zrušila, takhle jsem si nemohla představovat její krásu.
Mně to vůbec nesedlo. Nebavilo. Teoie pana B. mě naprosto minuly a prostě jsem to ěnjak nepobrala.
Mně se to líbilo a zároveň nelíbilo, chvíli mi trvalo než jsem pochopila, že to opravdu detektivka není a nebude, a že se jedná spíše o životní příběh staršího pána. A jak jsem se do toho začetla, už to najelo samo. Trochu mě mrzel ten závěr, proto o hvězdičku míň. Nechápu moc komentář Zary, jak podle kvality čtiva, se ani nechce zdát, že autor je Američan? Američani snad nemají kvalitní literaturu?
Mně to moc neoslovilo. Nevím, jestli mi nesedla forma rozhovorů, či mi byl autor nesympatický.. Ale ráda jsem se o tématu aspoň něco dozvěděla.
Příběh sám o soje moc silný, novinářské vsuvky byly na místě, byly věrné a sedly. Myslím si, že se z toho příběhu samotného dalo vykřesat víc. Byl hodně krátký, ne moc vypovídavý, těžko říct, zda to bylo Sinovým vyprávěním neb autorem knihy. Taky bych upřednostnila kdyby příběh Sin vyprávěl v první osobě. Tím, že autor říkal: "Sin ráno vstal, Sin šel do školy" to ztrácelo na autentičnosti,
Já jsem četla recenzi, ta mě nadchla, knihu jsem si koupila. Hned první strany mě zklamaly, ale četla jsem dál a jinak nic, v postavách jsem se ztrácela, co je pravda a co ne v tom taky, ani jedna z postav mě neoslovila, děj nijaký, tempo žádné. Takže jsem byla docela zklamaná.
Historie je hezky stručně popsána v nejzákladnějších bodech, kompletní historický obraz chybí, což ale u této publikace není na škodu. A samozřejmě nejhezčí jsou obrázky :)
Už jsem od autora četla Jedenáctý román, kniha osmnáct a tak jsem věděla, co čekat. Stejně jako u Jedenáctého románu mě nadchlo rozdělení knihy, tedy žádné. Je to souvislý text vyprávění a úvah středoškolského profesora. Opravdu to není moc o Ibsenově hře a o tom jak mu ruply nervy, ale spíše o jeho životě, studiích, přátelství a i norské společnosti. Mám ráda jeho styl psaní a doufám, že někdo chytrý přeloží další knihy.
Tak tohle fakt ne. Dala jsem do přečtených i když sem to sotva dočetla. Humor nikde, jen proslovy rádoby a účelně vtipný. Sem čekala moc..
Za mě bohužel ne. Téma zajímavé, ale neustále odbočky ke genetice mě nebavily, příběh nic moc. Ani vyprávění z pohledu trpaslíka mě moc nezaujalo.
Nejdřív jsem byla trochu rozčarovaná, v průběhu knihy ale unešena autorovou schopností bez přerušení, bez kapitoly, větších mezer, či číslování, odvyprávět souvislý text, který se vracel jak do minulosti tak popisoval přítomnost. A teda závěr mě naprosto nadchl. Přece jen ty měnící se symboly u čísel stránek měly nějaký význam :)
Tak tady si nejsem jistá, nejdřív jsem nevěděla,pak jsem byla nadšená a na závěr jsem zase spíše nevěděla. Hruškadottír mě každopádně uchvátila více. Šrámková má ale úžasný styl psaní. Taky bych to chtěla umět:)
Kniha Na domácí frontě se mi moc líbila, nadchl mě autorův humor a příběh měl spád. Slovo boží jsem ale přečetla jen z donucení. Příběh víceméně neexistuje a když už, je velmi těžko uvěřitelný, závěr byl jasný hned od začátku. V celé knize se setkáváme s podivnými myšlenkami a úvahami, což dl mého knize velmi ubírá.
No, tak toto mě teda moc nepřesvědčilo. Jmeno růžee prvotřídní. ale Pražský hřibotv s emi nelíbil, spousta řečí, děj žádný. Jediný oživující byla Dreyfusova aféra, ale jinak jsem byla hodně zklamaná.
V angličtině se kniha jmenuje The Leopard a těšila jsem se na další výkon Harryho Holea. Bohužel Harry trochu nudí, je totiž pořád stejný, po neúspěchu děsně pije, náhodná poznámka ho probere a on vše vyřeší. tato kniha na mě byla i docela překombinovaná, zápletka sice výborná, ale ty závěry bych už úplně vypustila. Posledních 150 stránek jsem četla s velkým sebezapřením a s tím "ať už to proboha skončí".