vera5841 komentáře u knih
Příjemný příběh z prosluněné Itálie, který je především o rodinných vztazích a o tom jak umí být velmi komplikované. Mimo to nesmí chybět velké přátelství a láska.
Sofie si po smrti tatínka naplánovala svobodný život plný cestování bez závazků. Ale brzy zjistí, že život se nedá jednoduše naplánovat. Kde se nakonec usadí - Itálie, Anglie, Španělsko nebo úplně jinde?
Mě kniha velmi mile překvapila.
Kniha je určena primárně pro mládež a s tím se musí počítat - velká písmena a jednodušší styl vyprávění. Trošku jsem se bála, jestli jsem se ke knize nedostala příliš pozdě (V Kristových letech se už k mládeži počítat nemohu), ale nezklamala. Příběh je vystavěn na řeckých mýtech, což pro mě bylo největší lákadlo. Zároveň se ale v příběhu předpokládá alespoň základní znalost řeckých bohů a nebudu úplně lhát, asi dvakrát jsem si musela některou postavu připomenout, což úplně nevím zda velmi mladé čtenáře spíše neodradí.
Moc se mi líbilo, jak si autor zdůvodnil, že nyní Olymp sídlí v Americe a snaha propojit staré mýty s nedávnou historií. Už se těším na další díl
Od této knihy jsem čekala především romantiku. Těšila jsem se, jak se do sebe bude zamilovávat čarodějka a "nevěřící" právník, jak jeden druhému ukáží svůj svět.. Toho je v knize opravdu velmi poskromnu. Místo toho dostáváme detektivní zápletku, která není úplně špatná. A i když ke konec tak trochu nečekaný, měla jsem pocit, že přišel příliš jednoduše, příliš sladce a bez větší hloubky.
Myšlenka vinných čarodějek se mi moc líbila. Škoda, že magický svět nebyl více popsán.
Čtyři členky čokoládového klubu - každá úplně jiná a každá má svůj problém.. Ale od čeho jsou kamarádky?
Bohužel žádná z hrdinek si ke mě nenašla cestu. Všechny byly naivní a jejich chování a rozhodování bylo povětšinou hloupé. Lucy mi úplně lezla na nervy.
Líbí se mi motiv knihy - že i rozdílné ženy se mohou kamarádit a pomáhat si, přestože je spojuje jen jedna obyčejná radost. Ovšem zde bylo i té čokolády až až. Další díl si nechám ujít
Tento díl je v mnoha ohledech jiný, než ostatní díly. Od pohádky jsme se přesunuli k dosti temnému a často smutnému vyprávění (Jak strašně moc mi chybí Bradavice a jejich rutina!) Ale myslím, že je to víc než symbolicky, konec dětství (Harryho i čtenáře). Přestože jsem knihu četla poněkolikáté, stejně je schopna ve mně probudit hluboké emoce. Harry přichází o své blízké, vzpomíná na (relativně) klidné časy a nakonec dojde k cíli. A na úplném konci? Žádný svět už není co býval a zůstává jen prázdno (již poněkolikáté a opět). A proto "otevírám se na konci" - kde je první díl?
Taková typická romantická oddechová literatura.
Ella mi zpočátku nebyla moc sympatická. Byla nešťastná a bylo jí proti srsti vše okolo. Nakonec se z ní stala dívka, která ví jak se nejen o sebe postarat.
Trošku bych vytkla, že oba hlavní hrdinové se chovali trochu hloupě - vlastně byli ve stejné situaci, ale ani jeden z nich neviděl svůj problém (zato poradil tomu druhému) a nakonec se všechno vyřešilo tak nějak samo a vlastně až moc dobře.
Díky za Tess, byla příjemným zpestřením příběhu.
Původně jsem tuto sérii dlouho odkládala s představou, že je trošku o něčem jiném.
Nakonec se z ní vyklubal zajímavý příběh pojednávající především o rasových předsudcích, rasové segregaci a celkově diskriminaci. Zpočátku jsem se bála, že se ve všech těch postavách různých ras úplně ztratím, ale nakonec jsem se orientovala docela dobře. První polovina mi přišla docela depresivní a přišlo mi, že šikana byla všudypřítomná a to nebylo vždy úplně příjemné. Ve druhé polovině mě moc bavilo, jak Ren začala poznávat svět jinýma očima (myšlenka o tom, jak si každý vykládá historii po svém se mi moc líbila!)
Jistě se brzy pustím i do dalších dílů.
Jeden z mých oblíbených dílů, možná nyní i nejoblíbenější. Opravdu miluji rýpání se v rodinných historiích a zda máme naservírovánu jednu z nejzajímavějších. Myslím, že jen v málo příbězích se dozvíme jaký byl hlavní záporák jako dítě a jakou cestou šel, nežli se tím záporákem stal.
Tohle již není příběh pro děti. Je plný temna, ale i milostných vzplanutí.
Na fórech většinou najdeme, že Harryho dětství symbolicky zemře na začátku sedmé knihy, ale já si myslím, že Harryho dětství skončilo právě na astronomické věži
Tohle bylo hodně špatné. Víceméně všechny postavy nesympatické, děj téměř o ničem. Celé to na mě působila docela depresivním dojmem a měla jsem z knihy pocit, že vše je špatně a nikde není nic dobrého nebo hezkého. Pravděpodobně jsem pointu knihy na konci pochopila, ale cesta která k ní vede je celá špatně a to tak, že závěr autorce vlastně vůbec nevěřím.
Kniha přesně odpovídá svému žánru - milá oddechová romantika. Od začátku je nám samozřejmě jasné, jak všechno dopadne, ale přesto je to velmi hezká cesta ke štěstí a dle mého názoru chemie mezi hlavními hrdiny fungovala na výbornou. Kéž by každý měl kolem sebe takové kamarády jako mají Max a Sára !
Pro mě bohužel docela zklamání. Kniha plná zbytečných detailů a přitom se děj o ničem docela táhne a stále točí v kruhu. Romantická linka mi přišla i na tento žánr hodně přitažená za vlasy a velmi málo uvěřitelná. Opravdu dobré byly tak poslední dvě kapitoly, ve kterých se konečně začalo něco dít a vzápětí byl konec. Takže za mě určitě ne, raději si pusťte film :)
S Ellou a Jamiem jsme se seznámili už v předchozích dílech a musím říct, že už v nich mě jejich linka zaujala. Jamiemu jsem moc fandila a těšila se na jejich příběh.
Ella je sympatická dívka, které se zrovna příliš nedaří. Jamie je její nejlepší kamarád, který k ní cítí ale mnohem víc. Ztroskotá i jejich přátelství, pokud se Ella o jeho citech dozví? Já si myslím, že nejsilnější láska se rodí právě z přátelství a stojí za to to risknou a říct pravdu. Přátelství, kde je na jedné straně láska stejně nelze udržet.
Přestože celou dobu je všem jasné jak tohle dopadne, stejně jsem při čtení zadržovala dech a říkala si "no tak! Otevřete oči!"
Kromě toho mě velmi dojala linka s Jamieho dědečkem.
Přesto si myslím, že by mohla mít méně stran, aby byl příběh dynamičtější.
Čtivý příběh fiktivní herečky, který je zdařile zasazen do reálného světa, že chvílemi si opravdu říkáte "Jaktože jsem o Evelyn ještě neslyšela?"
V knize je spousta hlubších myšlenek - o tom, že láska má mnoho podob a nikdy není stejná. O tom, že nejpevnější vztah nemusí být vůbec romantický. A samozřejmě o tom, že to jak okolí vnímá náš život, nebývá vždy to, co doopravdy prožíváme.
Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného a to, co se nakonec ukázalo být hlavním tématem mě trochu zklamalo. Sice mi nevadí číst podobné příběhy, ale přijde mi, že jsem tímto tématem v poslední době přesycena.
Na Fénixově řádu jsem vždy oceňovala počet stran. Vážně! Toho magického světa není nikdy dost...
Bylo tam všechno - budete nenávidět Umbridgeovou a občas i Harryho pubertální já, dojmete se nad Siriusem (což jsem popravdě dokázala plně ocenit a pochopit až nyní). Moc se mi líbí, že zde vznikají i mezikolejní přátelství a lásky. A co naprosto miluju je nemocnice U Svatého Munga - opravdu! Proč ji filmaři vynechali? Já bych o ní chtěla vědět mnohem, mnohem více!
A co mi přišlo zajímavé - knihu jsem četla asi potřetí, asi dvakrát jsem poslouchala audioknihu a filmy jsem viděla nesčetněkrát... a přesto jsem při čtení zjistila, že moje mysl (paměť) si některé scény upravila, pozměnila nebo lehce přidala...
Poněkud pochmurné a dojemné vzpomínání na otce plné nečekaných zvratů. O tom, že s rodiči nemusíme mít naprosto otevřený vztah a přesto se můžeme milovat celým svým srdcem. O chlapci, který si přál být jako táta a o otci, který chtěl, aby jeho syn byl mnohem víc.
Nejdříve jsem si musela zvyknout na formu vyprávění, poté mi začala trochu vadit přemíra zmínek o jídle. Nenadchne, ale rozhodně neurazí a je přečtená za chviličku.
Tohle je Colleen tak, jak ji známe - chytne Vás, vyždímá všechny možné emoce a pustí. Je znát, že tato kniha je její prvotina - například tím, že se zde rozebírá více vážných témat, což občas působí dojmem velmi velké náhody a nebo velmi nešťastnou aurou. Naopak v autorčiných prvních knihách nenajdete erotické scény a musím říct, že je mi to docela sympatické.
A ačkoli nejsem fanoušek poezie a s pojmem "slam poezie" jsem se setkala poprvé, musím říct, že scény z klubu se mi velmi líbily.
PS: Je pravda, že v nakladatelství si mohli dát více záležet na korekcích druhého vydání
Upřímně začátek a celá ta věc s "cestováním do budoucnosti" nebo co to bylo, byla trochu divná a moc mi to nesedlo. Ovšem v polovině přišel nečekaný zvrat a celý příběh se začal točit kolem síly a hodnoty přátelství. Přestože ten zvláštní začátek na úplném konci dává smysl, byla bych asi raději, kdyby celá kniha byla tak silná, jako její druhá část.
V první polovině knihy mi hlavní hrdinka Ester nebyla moc sympatická, ale v druhé polovině začal být děj akčnější a s ním i Ester začala uvažovat jako žena a ne jako uplakané děcko. Na konci mi jí bylo velmi líto a cítila jsem s ní, protože život jí opravdu naložil velmi mnoho a víceméně šťastný konec si vlastně zasloužila.
Všichni se shodneme, že tato kniha je v mnohém přelomová. Poměrně drsným způsobem přecházíme ze světa pohádek, kde se nemůže nic zlého stát do drsné hry doslova o život. Přesto.. já mám ráda pořádek a zavedený řád a ten v tomto díle díky Turnaji nebyl (byť famfrpálu jsme si užili do sytosti na začátku a klasické Vánoce v Bradavicích nahradil opravdu kouzelný ples)
A jedna věc - v dětství jsem si tolik neuvědomovala, jaké má Harry štěstí na lidi okolo sebe a přestože je nucen žít s lidmi co ho nenávidí, tak ve skutečnosti je velmi milován - úplně mě dojalo, jak Harry nečeká žádnou rodinnou návštěvu a pak... :)
Závěrečný díl byl opět super akční. Jsem ráda, že jsem nakonec nezanevřela a propracovala se až k němu. Ačkoli místy se autor trochu točí v kruzích a opakuje - jen nevím zda je to tím, že ztrácí nápady nebo se jen vrací k tomu, co v předchozích knihách fungovalo.
Co mě trochu mrzí je, že se zde zcela vytratilo kouzlo fotek - to co mě v první knize fascinovalo, mě v této spíše rušilo.
Závěr tedy potěšil, avšak snad nyní už budou děti žít své klidné životy :)