vikaa komentáře u knih

Dobrá kniha o životě v Osvětimi. Je dobře, že se tyto dokumentární fotky zachovaly pro další generace. Životní příběh fotografa je popsán bez přikrašlování. Muselo být pro něho hrozné něčemu takovému čelit a vlastně svým způsobem se podílet na tom, co vnitřně odsuzoval. Ale člověk vydrží víc, než si myslí, jen aby přežil...

7 12.08.2020

Příběh Gerty a ostatních německých žen žijících za války v Brně se řadí mezi příběhy, na které bychom chtěli zapomenout. Hrozné je, že po válce se obyčejní lidé chovali jako zvířata. Částečně proto, aby se pomstili za ztráty, které od Němců utrpěli, ale hlavně proto, že jim to bylo povoleno a nečekal je za to žádný trest. Nevím, jestli by Gertu čekal lepší osud, kdyby nezažila to, co zažila těsně po válce a co zažívala dalších 45 let. To nemůže vědět nikdo. Ono ani někteří Češi neměli v té době na růžích ustláno. Z knihy mám velmi rozporuplné pocity, ale jsem si jistá, že zločiny proti lidskosti u civilního obyvatelstva by neměly být nikdy promlčeny a měly by se připomínat. A to bez ohledu na to, kdo je obětí a kdo agresorem. Za to patří autorce díky.

7 20.06.2017

Zajímavá kniha o tom, že každý handicap je možné překonat. Helena Kellerová měla štěstí, že se narodila v zámožné rodině a již jako dítě si uvědomovala, že pokud by se narodila jako chudá, její "zázrak" by se nikdy neuskutečnil. Proto se snažila celý svůj dlouhý život pomáhat všem slepým a slepohluchým bez rozdílu. Její dětství bylo zfilmováno - film na mě zapůsobil asi víc než tato kniha, přesto vidím jako velmi přínosné a inspirativní osudy Heleny Kellerové přiblížit i novým generacím. Nejvíc jsem obdivovala její schopnost naučit se rychle tolika cizím jazykům a číst v originále díla psaná v latině, řečtině, francouzštině... Obdivuhodná žena!!!

7 14.02.2017

Kdysi ještě za komančů jsem viděla v brněnském kině Ponrepo tenhle film dokonce zakončený besedou s Elmarem Klosem a byl to pro mě neskutečný zážitek, který ve mně dozníval dlouhá léta. Tehdy jsem si řekla, že si přečtu i knihu, ale nakonec jsem se k tomu, přestože jsem ji měla doma, nikdy nedostala. Teď po letech mi začátek knihy připadal poněkud rozvláčný a říkala jsem si, že to je zřejmě dané dobou, ve které kniha vznikla. Ale to jsem pana Mňačka dost podcenila. Od druhé třetiny knihy jsem hledala každou volnou chvilku, kterou bych mohla strávit společně s Voloďou a jeho kamarády. Partyzáni tady nejsou jen stateční hrdinové, ale zároveň to jsou i obyčejní kluci se svými slabostmi, potřebami a tužbami a nikdo není neomylný, ani oni bohužel ne... Závěr knihy naprosto dokonalý. Už se těším, že se podívám znovu na film - jen doufám že mi to zase nebude trvat tolik dlouhých let, než se k tomu dostanu. Ale koukala jsem, že je film online ke shlédnutí:-) Knihu rozhodně všem doporučuji, přestože byla napsána v roce 1959, má určitě co říct dnešním čtenářům. Za mě 5 hvězd z 5. A pokud ji mají studenti dnes jako doporučenou četbu, bezezbytku tento výběr schvaluji.

7 10.02.2016

Téma gulagů a koncentračních táborů je mi opravdu blízké. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, ale v tomhle případě jsem ráda, že se nejedná o autobiografii nebo o román skutečné Liny a její rodiny. Přestože si uvědomuji, že se takové ( a mnohdy i horší) příběhy odehrávaly, byla jsem ráda, že Lina nemusela opravdu prožít to, co prožila a že se jedná o fiktivní postavu. Obdiv a úctu autorce.

7 07.07.2015

Děj natolik zajímavý a neotřelý, že vás nutí číst každou volnou chvilku. Svět, který si "sběratel" vytvořil je svým způsobem krásný, zvláště pro něho samotného. Mít vedle sebe domov a uvězněné dívky, je pro něho pohodlné a zřejmě i vzrušující. A jablka nepadají daleko od stromu...

6 26.10.2024

Z knihy jsem byla před mnoha a mnoha lety úplně nadšená, dnes už mi připadá jazyk knihy trochu zastaralý a děj je poněkud pomalý, i když plný zvratů. Nicméně příběh má dodnes své nezaměnitelné kouzlo a hra autora s českým jazykem je přenádherná. Dříve jsem oceňovala především romantickou linku a psychologický přerod hlavní hrdinky, dnes už mě zaujala i doba, v níž se děj odehrává a bavilo mě číst i o nezdaru polární výpravy. Nevylučuji, že se ke knize ještě jednou na stará kolena vrátím...

Po neslaných nemastných Bábovkách opět pecka. Tentokrát jsem se bavila od začátku do konce. Nechybělo napětí, láska, nenávist, přátelství i nepřátelství. Hlavní hrdinka Míša tak moc touží po rodině, kterou nikdy nepoznala, až se její chování stává posedlostí...

6 21.09.2023

Přestože dávno nejsem cílová skupina této knihy, příběh dvou bratrů s nelehkým osudem mě zaujal svou opravdovostí. Hrdina této knihy rozhodně není žádný klaďas - nese si s sebou spoustu dobrých, ale i špatných vlastností. Vraha jsem sice odhadla již v první polovině knížky, ale na napínavosti děje to nijak neubralo. Psychologickou detektivkou se v českém prostředí zabývají spíše ženy spisovatelky (Klevisová, Chalupová), proto bylo zajímavé číst stejný žánr z mužského pohledu. I když abych pravdu řekla, kdybych nevěděla, že knihu napsal muž, neuhádla bych to. Autora jsem objevila teprve nedávno a určitě sáhnu v brzké době i po jeho dalších knihách.

6 13.05.2023

Napínavé, vzrušující a plné nečekaných zvratů. Boj na život a na smrt. V sázce je život malého děvčátka. Tenhle příběh Vás určitě nezklame!

6 02.07.2022

Kniha se mi líbila moc, ale film který jsem viděla krátce před tím, než se mi kniha dostala do ruky, se mi líbil taky. Většinou čteme knihy o přátelství žen, takže pohled na přátelství mužů je rozhodně zajímavý. Kniha je vtipná i přes ten smutný konec. Výzvy, které si kamarádi vymysleli, byly opravdu originální a směšné, jen si nejsem jistá, zda by je chlapi plnili i ve skutečném životě...

6 18.05.2022

Ráda jsem se dozvěděla něco o tom, jak v táboře žily (respektive živořily) nastávající maminky a hlavně jsem se v knize poprvé setkala s Stanisławou Leszczyńskou. Tato nenápadná a přitom neobyčejná žena v Osvětimi úspěšně odrodila na 3000 žen a stala se pro ně ve světě hrůzy pevným bodem, jejich druhou matkou. Stanislawa byla silně věřící a nikdy nikoho nesoudila - což v nelidských podmínkách, kde pracovala, bylo něco výjimečného a neobvyklého. Její síla pramenila z její víry a díky této síle mohla pomáhat ostatním ženám přežít. Po návratu z tábora pracovala dál jako porodní sestra v rodné Lodži. Umřela na rakovinu v roce 1974 ve věku 77 let. Zaujalo mě, že je kandidátkou na kanonizaci církví. Tato žena má můj hluboký obdiv!

6 19.02.2022

Nová Vila na Sadové se sice nekonala, ale stejně jsem se dost pobavila. Líbí se mi prolínání brutality s humorem a hlavní protagonistka je mi sympatická, přestože je to taková "nesmrtelná teta". Jenom ta Ostrava se mi zdá být docela malá na tolik vrahounů. No ale v Midsomeru je taky každý druhý vrah nebo oběť, že?

6 09.11.2021

Také druhý díl mě zaujal. Rodinná sága pokračuje 1. světovou válkou. Už se těším na další poválečné osudy obyvatel Panského doma. Od autorky si postupně přečtu určitě více knih. Doporučuji těm, co hledají čtení pro ženy, ale ne červenou knihovnu.

6 27.05.2021

Kniha pro mladé čtenářky mě zaujala a pobavila, přestože už dávno nepatřím mezi cílovou skupinu. Příběh malé, ale kurážné Hetty nás přenese do Anglie konce 19. století, kde je všechno o dost složitější, pokud se nenarodíte v té správné kolíbce. Ale touha po pravé mateřské lásce a po lásce vůbec trvá napříč věky a životním okolnostem...
Líbilo se mi, jak bylo vylíčeno prostředí nalezince a užívala jsem si i líčení oslav královny Viktorie v Londýně. S chutí si přečtu i další díly, pokud na ně někdy někde narazím.

6 27.03.2021

Tak nevím. Nic objevného jsem se tak úplně nedověděla, ale párkrát jsem se skutečně pobavila. Jednak nad tím, jak se tato "úchylka" projevila v autorčině životě již v raném dětství a skutečně jsem se nasmála nad tím, jak si tříleté dítě osvojilo autorčin styl uklízení. No, možná ten systém trochu zlehčuji... Mně to dalo hlavně to, že věci, které mám uklidit,mám kategorizovat a všechny věci v jedné kategorii hodit na podlahu a třídit. Má to smysl a to hlavně v tom, že potom opravdu zjistíme, že např. učebnic angličtiny, medvídků, panenek, puzzlíků, skleniček atd. máme tolik, že je rozhodně nemůžeme využít pro vlastní potřebu... A někdy už se můžeme cítit trochu jako úchyláci, že těch panenek (medvídků, skleniček...) máme fakt moc. Jen si nejsem tak úplně jistá, jestli autorka je jen skvělá byznysmenka nebo už je to diagnóza? Tož tak!!!

6 05.04.2020

Tak rozhodně to nebyla špatná kniha, jenom mně zarazil ten pomalý rozjezd. Na to, že má kniha poměrně málo stran, je první polovina kniha bez napětí a jeví se poněkud nudnou. Druhá polovina knihy je naopak akční a napínavá až dost. Rozhodně se nejedná o žádnou červenou knihovnu. Nemohu se ale zbavit utkvělé myšlenky: Roth určitě miloval Chantal, ale milovala Chantal Rotha???
Za mně tři a půl hvězdy.

6 29.01.2020

Od knihy, kterou jsem si našla jen díky čtenářské výzvě jsem nic moc nečekala. A nakonec jsem byla velmi mile překvapená. Po dlouhé době jsem se ke knize vracela každou volnou chvilku a hltala jsem další a další příhody neohrožené Bo prokládané zápisky z deníku z II. světové války, které přesně popisovaly život "náhradních" obyvatelů vily na Sadové v Ostravě. Vůbec mně nevadilo, že střelená Bo je neohrožený Mikeš v sukních, spíš jsem oceňovala autorův smysl pro humor a od začátku až do konce jsem se opravdu bavila. A konečné rozuzlení spojí dohromady dvě časové roviny tak, že všechno do sebe zaklapne jako puzzle. Rozhodně mám v plánu přečíst si i druhou knihu s touto poněkud "prdlou" hrdinkou!

6 27.01.2020

Příběh modrého domu je příběhem jedné velké rodiny, na který vzpomíná stará paní obklopená svými dětmi a vnoučaty, kteří k ní přijeli, stejně jako každý rok, oslavit společně vánoce. V rámci jedné rodiny je mnoho různých povah a osudů, ale rodina je rodina a dobré vztahy jsou to,na čem nejvíc záleží...

6 06.06.2019

Napínavá kniha, u které jsem strávila mnoho sobotních hodin bez přerušení. Příběh o přežití v džungli je syrový a při jeho čtení si uvědomíte, jaké jsou opravdové životní hodnoty. Možná Vám mladý hlavní hrdina nebude moc sympatický, ale určitě mu budete držet všechny pěsti, aby se dostal v pořádku domů. Škoda, že Marcus takové štěstí neměl... Je obdivuhodné, jak otevřeně Yossi líčí své slabosti, svá lidská selhání i své prozření. Nepochybuji o tom, že po této zkušenosti se stal lepším člověkem. Zázraky se dějí každý den, ať už si to připustíme nebo ne!

6 11.05.2019