Viky007 komentáře u knih
Z nostalgie dávám 3 hvězdičky, ale reálně bych dala asi míň. Přiznám se, že se málokdy koukám, kolik stran ještě zbývá. Tady jsem to dělala každou chvilku. Neříkám, že to bylo až tak tragické, ale Edward mě prostě nudil. Jeho myšlenky byly únavné. Navíc se mi nelíbilo, jak byl vyloženě posedlý Bellou. A taky z ní dělal nesvéprávnou, což mě dost štvalo. Plus ještě ty chyby a překlepy, ale za to autorka samozřejmě nemůže. Na druhou stranu oceňuju, že jsme se mohli dozvědět trochu víc o Belle a o Cullenovic klanu (Jasper, Emmet a Alice u mě vedou).
(SPOILER) Kdo čeká nějaký super akční příběh, ten bude asi zklamaný. Tempo knihy je hodně pomalé. Autorka dává postavám čas a neodkrývá jejich tajemství hned na začátku. Zpočátku jsem s Nastyou/Emilií měla problém a nechápala jsem ji. Postupně mi to, stejně jako Joshovi, začínalo dávat smysl. Byla to jen holka s rozbitou duší, která se schovávala za masku tvrďáka. Byla zničená a toužila se ještě víc zničit, protože si myslela, že si to zaslouží. Kdo někdy utrpěl nějaké trauma, tak to asi pochopí. Na knize se mi taky líbilo, že všechna práce v sebeuzdravování zůstala na Nastye. Nebylo to takové to klišé, že zlomená holka potká kluka a ten ji slepí. Spíš naopak. Potřebovala od něj získat odstup a zaměřit se jen na sebe, chodit na terapie, zkusit odpustit. Hodně zajímavá kniha. Rozhodně je o čem přemýšlet.
Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale postupně se z toho stávala čím dál větší slátanina. Divná knížka. Hlavní hrdinka byla neskutečně na zabití. Nenáviděla všechno a všechny, včetně sebe, prakticky jen přežívala a chovala se naprosto iracionálně. Kdybych v tom hledala psychologii, řekla bych, že měla přinejmenším těžkou depresi, hraniční poruchu osobnosti nebo bipolární poruchu. To by ani tak nevadilo, protože psychické poruchy by neměly být tabu, jen to bylo hrozně vyčerpávající. Konec jsem nechápala. Je mi jasné, že tam šlo o jakési procitnutí a "skryté" poselství, že v životě máme právo na smutek, ale nesmíme zapomínat žít. Bylo to ovšem podané tak nešikovně, že to prostě vyšumělo a já si z toho odnáším jen pocit "co to ksakru mělo být". Škoda, vypadalo to nadějně.
(SPOILER) Já se přečtení Kultiho hrozně bránila - odrazovala mě anotace i obálka, navíc jsem se bála, že to bude příběh pro puberťáky. Ale dotlačila mě k tomu kamarádka (udělaly jsme výzvu, ona si přečte Osvícení od Kinga :-D). Musím říct, že jsem ráda, že jsem knize dala šanci. Je to sice dost nepravděpodobný příběh, ale komu to vadí? Já se musela pořád smát, takže humorem se opravdu nešetřilo. Trochu mi teda vadila ta porno scéna na konci, protože se tam vůbec nehodila a lehce zkazila celkový dojem (sex v knize je ok, ale podrobný popis s vulgárními výrazy se tam prostě nehodil). Taky mě štvala Salina věta "musím si natáhnout pomyslné ponožky velké holky" a to, že si musela skoro při každém setkání s Kultim představovat, že kadí :-D. Vážně to nepotřebuju číst na každé druhé stránce :-D. A pak tu jsou ještě překlepy, které se sem tam objevují. Za tyhle věci bych tak půl hvězdičky strhla, ale jelikož mě kniha dokázala rozesmát, tak dávám plný počet.
Přiznám se, že jsem jako první viděla seriál (ano, jsem barbar), který mě naprosto okouzlil. Knížka jako taková nebyla špatná, ale seriál zatím vede. Možná, že kdybych první četla knihu, bylo by to naopak, těžko říct. Příběh je skvělý a originální, nechybí sympatické postavy, humor i napětí. Plusem je navíc divoká skotská příroda a Skotové - nikdy bych nevěřila, že chlap v kiltu může být sexy :-D. Vytknout však musím jistou roztříštěnost příběhu a občasnou naivitu, viz souboj s vlkem, který byl víc než vtipný. Jinak ale knihu doporučuju. Sice je to čtivo na víc dní, ale zase si to čtenář opravdu vychutná.
Po dlouhé době jsem četla knížku, u které jsem si přála, aby už skončila, ale zároveň ještě neskončila. Tahle kniha by se dala dlouze filozoficky rozebírat, ale raději nebudu zacházet do přílišných podrobností - přece jen píšu komentář, ne slohovku.
Musím říct, že jsem si partu Smolařů neskutečně oblíbila. Nejvíc asi Bena a Richieho, ale všichni byli skvělí, a všichni se nějakým způsobem dotkli mého srdce. Ta psychologická propracovanost charakterů byla prostě neuvěřitelná - King opět dokázal, že umí psát.
Ale nevím, nemůžu si pomoct. Očekávala jsem, že tohle je Kingův největší horor. Abych byla upřímná, zas tak moc jsem se nebála (u Osvícení jsem se rozhodně bála víc). Možná je to tím, že v To se vyskytuje víc postav, těžko říct. Spíš mě docela mrazilo z té šikany, domácího násilí atd.
Taky jsem přemýšlela, co je vlastně to To. Bylo to myšleno jen jako vesmírná příšera? Nebo se pod tím skrývá metafora lidského zla? Těžko říct...
"Chceš balónek? Budeš se vznášet. Všichni se vznášíme..."
Tahle kniha je prostě věčná! Doporučuji všem, kteří se chtějí zasmát, protože humoru je zde opravdu požehnaně :-).
A tetička Kateřina nemá chybu!
Vyndejte žmolky z kapes. Nalepte je sem.
Sem umístěte nálepky z ovoce.
Zkuste stranu žvýkat.
Tak jo. Větší pitomost jsem v životě neviděla, vyjádřeno velmi slušně. Destrukční deník jsem dostala od sestry jako dárek. Jí to přijde děsně vtipné, mně neuvěřitelně hloupé. Škoda peněz.
Sestře jsem velmi důrazně řekla, že knihomol prostě knihy neničí. Sice ji to zklamalo, ale aspoň mám jistotu, že podobnou hovadinu už nedostanu. Raději pořádnou knihu.
Z každé stránky čiší život. Z každé stránky čiší emoce. Tohle je jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Je to moje první kniha od Irvinga, která mě dodnes nepřestává udivovat. Film také nebyl špatný, ale kniha u mě vede na plné čáře. Doporučuji!
Další knížka do knižní štafety (s přáteli si předáváme knihu a vepisujeme tam poznámky). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale je to literární odpad. A knižní porno, jinak se to nazvat nedá. Ono kdyby to bylo aspoň trochu reálné, tak budiž. Na druhou stranu oceňuju, že jsem se konečně pořádně zasmála - ať už některým slovním obratům nebo situacím (autorka to tak asi nezamýšlela, ale to se prostě nedalo). Nejvíc mě dostalo, když se hlavní (bezdětné) hrdince zničehonic spustila laktace a ona nakojila svého milého :-D :-D. Omlouvám se za spoiler, ale myslím, že to zas taková významná událost není, jen jsem si to prostě nemohla nechat pro sebe :-D. Konec byl celkem originální a vtipný. Měla jsem chuť díky němu dát aspoň tu jednu hvězdičku, ale celkový dojem to bohužel nezachrání. A taky musím pochválit nápad s uměním a obrazy, abych jen nekritizovala. Takže tak. Jsem ráda, že už to nikdy nemusím číst. Nicméně na poznámky svých čtenářských kolegů se vážně těším :-).
Atticus je zvláštní umělec. Jeho básně nejsou žádná veledíla podle přísných básnických pravidel, která žáci středních škol budou rozebírat v hodinách literatury. Někdy i pouhá myšlenka, kratičká a jednoduchá, se nás může dotknout. Ke knize se budu ráda vracet. Jeho slova přinášejí útěchu a naději v tomto zvláštním světě...
"Cítím, že v každé dívce
žije
rarášek,
a když se dostane na svobodu,
bude utíkat a tančit na travnatých pláních
až do skonání světa.
A až ta dívka vyroste,
rarášek se ukryje,
ale pořád tam je,
nezbedně jí vykukuje z očí
a zpoza brýlí na čtení
a čeká,
až se jednoho dne znovu roztančí." (str. 142)
Je pravda, že se jedná o příběh, na který nejspíš velmi rychle zapomenu, ale přesto má kniha své kouzlo. Vtáhne vás a vy se jen necháte unášet. Celkově bych ji charakterizovala slovem milá - tedy správná volba pro chladné podzimní večery, někde u krbu a s hrnkem čaje :-). Škoda jen, že některé dějové linky nebyly tolik propracované. A závěr byl na můj vkus až moc urychlený, jako by autorka nevěděla, jak knihu ukončit. Ale i tak se mi to moc líbilo.
Byl to opravdu nádherný příběh. Oceňuji především originalitu, zajímavé postavy (Vasja a Mrazík) a kouzelnou atmosféru, která prostupovala každou stránkou. Já se přiznám, že prostředí Ruska a celkově ruský folklór zas tak moc nemusím, ale tady to vážně sedlo. Jen bych knížku určitě nedoporučovala dětem. Nechápu, proč je v sekci Pro děti a mládež, protože já se místy fakt bála. Nedoporučuju knihu číst v noci! A teď mě prosím omluvte, musím nachystat kousek chleba pro domovoje - jistota je jistota! :-)
Kniha mě zaujala jak názvem - protože úplně spoutat se asi nenechám nikdy - tak grafickým zpracováním. Řeknu to hezky česky, poezie mnou ve většině případů ani nehne. Nejvíc se mi zhnusila při rozborech naprosto nepochopitelných básní, takže s těžkým (Nebo vlastně lehkým?) srdcem musím říct, že prozódie a podobná zvěrstva jsou hnus.
Atticus mě dostal. Vlastně ani nevím, jestli to, co stvořil, se dá nazvat básněmi. Spíš jsou to jen volné myšlenky, které chytil, a nakonec přece jen vypustil do světa. A to se mi moc líbí. Žádné komplikované zbytečnosti. Jen pravda... tak jednoduše řečená. Nad jeho slovy budu dlouho přemýšlet a ráda se k nim vrátím. Dokážou totiž pohnout srdíčkem.
Obvzlášť se mi líbí tahle:
Opouštíme své jednorožce,
ty, kteří utíkají,
ale nikdy úplně neodejdou,
vždycky tu zůstanou
a budou se toulat
po travnatých pláních naší duše.
Krasojezdkyně byla krásná. Trošku se odlišuje tím, že není přehnaně romantická, ale zaměřuje se spíš na čtrnáctiletou Sarah, která ztratila pevnou půdu pod nohama. Nechápu, jak to Jojo dokázala takhle dokonale propojit - všechny postavy, události,... tak, aby to sedělo. Opravdu jsem si to užívala.
"Jestli čtete tuto knihu, pak jste tím dítětem, které čte při baterce a sní o jiných světech. Nebojte se jí, té uvnitř ukryté Krásky, ani jejích snů. Klidně ji vypusťte ven. Ona je vy, já, ona je magie. Není nic takového jako je žít šťastně až do smrti. Je jenom život. Je na nás, aby byl šťastný. Vy jste Ohnivák. A za vás jsem nejvíc vděčná."
Byl to opravdu kouzelný příběh. Motiv pohádky Kráska a zvíře tam byl hodně znát, ale přesto to bylo jiné... trochu temnější, ne přehnaně romantické, více na zamyšlení. Jeva mi byla sympatická, povahově jsme si blízké. Hodně se mi líbilo, jak se v Eovenovi bily ty dvě podstaty - zvířecí a lidská. Zkrátka žádné černobílé charaktery postav.
Celkově to měla autorka moc pěkně propracované a rozhodně jsem zvědavá na její další tvorbu.
Asi už mi došla slova. Byla to prostě jízda. Hodně drsná a krutá jízda. Ten frasák Dashner ví, jak na nás. Celá tahle trilogie se mi dostala pod kůži a patrně mě bude ještě několik nocí strašit ve snech.
Co víc říct? ZLOSIN je dobrý.
Kdybych měla tuhle knihu nějak jednoduše definovat, řekla bych asi toto: Je to knížka o jedné děsně ukecané holčičce s neobyčejnou fantazií. Jedním slovem DOKONALOST!
Může si člověk oblíbit vraha? Evidentně ano. Mírumilovný člověk, který vraždí, aby vykonal spravedlnost. Anděl smrti. Přesto si nemůžu pomoct, já si ho opravdu oblíbila.
Kniha jako taková se mi moc líbila. Napínavá, čtivá - přesně podle mého gusta. Sice se mi zdály některé situace trochu nelogické, ale to vůbec nevadí. Už se moc těším, až si od Nesba přečtu další knihu.
A ještě jedna úsměvná poznámka na závěr:
Chcete chodit s vrahem? V tom případě nebuďte překvapení, až najdete v mrazáku mrtvolu :-D. Nedivila jsem se Martě, že šla radši nakoupit :-D.
J. K. Rowlingová je prostě mistryní svého oboru! Takhle kniha je tak neskutečná, nádherná, dokonalá,... doplňte dle libosti. U mě rozhodně vede Tichošlápek a následuje ho Náměsíčník :-).