Viky007 komentáře u knih
"Pasti v pastech a hádanky v hádankách..."
Tahle kniha se četla sama. Bavila mě neodhalená tajemství, šifry a vlastně celý Hawthorne House (a samozřejmě i čtyři vnuci Tobiase Hawthorna :-D). Avery byla sympatická hrdinka a její chování bylo uvěřitelné. Kluci byli možná až moc dokonalí a geniální, ale samozřejmě měli i své chyby. Jen mám strach, že se nám tu rýsuje milostný trojúhelník...
Každopádně nutně potřebuju další díl!
Moc jsem od této knihy neočekávala, ale ve finále se mi dost líbila. Sledujeme příběh mladé ženy, která má za sebou těžké dětství a nese v sobě plno traumat. Neustále se stará o svou sestru, dvojče, každému se snaží vyhovět a vlastně se dost často obětuje pro druhé. Je však nucena vydat se na dalekou cestu, na které jí dělá společnost toulavý pes.
Kara byla zvláštní hrdinka. Moc se neprojevovala a chvilku mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Moc jsem jí přála, ať najde své místo na slunci. Líbila se mi i ta psí zápletka, protože zvířata umí být opravdu věrnými společníky :-).
Za sebe tedy doporučuju. Nečte se to úplně lehce, ale bude se vám to líbit.
Moc milá knížečka, která se bude líbit malým i velkým. Hodně jsem o téhle knížce slyšela a konečně jsem měla možnost si ji přečíst (se svými synovci, to je jasné :-D). Rozhodně zahřeje u srdíčka.
Rupi jsem si velmi oblíbila. Kdo čeká klasické básně sepsané dle prozodických pravidel, ať to radši nečte. Já to beru spíš jako autorčinu zpověď. A že ten život měla sakra těžký. Každopádně nová sbírka mě nezklamala. Je hodně o sebeuvědomění, nalezení vlastní hodnoty, možná i odpuštění (sobě i lidem, kteří ubližovali). A taky musím vyzdvihnout zajímavé kresby, které básně vhodně doplňovaly.
Tak tohle byla jízda. Vážně jsem nečekala, že mě to tak chytne, ale v podstatě se od toho nedalo odtrhnout. Je to parádně propracované, příběh hezky navazuje a postavy se chovají reálně. Krásně tam jde vidět psychologie postav - jak každý vnímá danou situaci jinak, že padají zábrany, téma morálky atd.
Rozhodně se nedá ubránit srovnání se seriálem. Komiks se prostě dost liší, ale asi jsem za to ráda, protože je to pro mě aspoň nějaká změna. Trochu mi tu chybí Daryl, to mě celkem štve, ale zase to vynahrazují jiné postavy. Třeba Andrea mě mile překvapila - tady mi tolik neleze na nervy a s Dalem k sobě paradoxně pasují. Zato Lori je na zabití jako vždy, ta prostě nezklame. A taky oceňuju návrat Hershela, který je v komiksové verzi větší drsňák, ale rozhodně to není na škodu.
Za sebe určitě doporučuju. Nečekejte seriál a budete spokojení.
Jedna z mála postapo knih, u které byste i věřili, že se to fakt může stát. Války, chřipka, experimenty na lidech... sakra, všechno to zní tak trochu povědomě. Popravdě si myslím, že jednou se to nějak zvrtne a lidstvo se zničí samo. No radši nad tím moc nepřemýšlet, z toho by se člověk mohl i zbláznit. Celkově knihu hodnotím spíš jako průměrnou, ale rozhodně má potenciál pro další díly. Čte se v podstatě sama. Jen mě trochu mrzí, jak to schytal Ramsey - jasně, nadbytečná postava, ale mohl mít celkem zajímavý vývoj. Jinak doporučuji. Ještě kdyby byl k dispozici další díl, to by bylo ideální :).
Je to takové rozšíření k prvnímu dílu. Nečekejte, že se stane něco neočekávaného. Popravdě je to spíš lehce předvídatelné, protože konec prostě musí být dobrý :-). Takže jo, druhý díl je tak trochu vata, ale na druhou stranu mě to bavilo a čte se to fakt dobře. A o to přece jde, ne? Jsem ráda za pohádkový konec. Pokud někdo zažívá něco podobného jako Sage, měla by spravedlnost zvítězit. Bohužel to často bývá přesně naopak. Ale jsem ráda, že aspoň pro Sage to dobře dopadlo.
Kniha, která se zabývá dost nelehkým tématem, a totiž zneužíváním. Přesto je napsaná tak krásně a citlivě, že nejste z četby psychicky v háji, za což dávám palec nahoru. Sage jsem si hrozně oblíbila, svým způsobem jsme si totiž podobné. Hrozně moc jsem jí přála, aby se konečně postavila na vlastní nohy a vyrovnala se s minulostí. Takže abych to shrnula: skvělé postavy, svižný děj, plus dávám za reálně popsané stavy úzkosti a PTSD a rozhovory s psycholožkou. Navíc pomalá romantika tu byla moc fajn. Jen ta představa sexy, milého a chytrého kluka, co je navíc vášnivý čtenář, mi připadala trochu jako sci-fi :-D. Ale bylo by to hezké, ne že ne :-D.
Tak čtu se synovcem o tom, že husa nechce být obyčejná husa, ale touží se něčím odlišovat. Ještě než otočím na další stránku, ptám se ho: "Matyášku, co ta Líza vlastně chce? Asi nový klobouk, že?" A on na mě s vážnou tváří: "Chce být netopýr!"
Říkám si, že to děcko má fakt velkou fantazii. Pak teda otočím stránku. A jak jinak, husa chce být opravdu netopýrem (a ještě dalšími zvířaty). Bylo to vtipné, originální a poutavé :-).
Je to taková hloupá (jako fakt dost hloupá) pohádka pro dospělé okořeněná kapkou erotiky. Jeho banán jsem brala ještě s rezervou a celkově mi přišel vtipnější. Její třešničky byly spíš trapné, než vtipné, ale i tak jsem se sem tam zasmála. Nejvíc mi vadily zápletky ve stylu telenovely. A ten konec... jako bylo by to hezké, ale pochybuju, že by ženská dokázala změnit chlapa, co je celkem hajzl. Neříkám, že William neměl i dobré vlastnosti, ale prostě chlap, co vede svým způsobem bohémský život, se podle mě jen tak nezmění.
Celkově tedy na zahnání nudy dobré, ale číst znovu to určitě nebudu.
Konečně jsem tuhle strašnou knihu dočetla. Teda oprava - kniha strašná není, ale ten obsah... Nemůžu uvěřit, že se něco takového opravdu dělo. Že se dají lidem až takovým způsobem vymýt mozky. Jsem ráda, jak to s Carolyn nakonec dopadlo. Její odvaha a chytrost je obdivuhodná. I když bez kapky štěstí by to samozřejmě nešlo. Knize dávám pět hvězdiček, protože je napsaná opravdu dobře (i když je hodně rozvláčná, jak už tady zaznělo) a navíc slouží jako varování.
Po státnicích jsem potřebovala něco jednoduchého, u čeho bych nemusela tolik přemýšlet. Scarlet je prostě oddechovka, ale nechybí ani napětí a špetka romantiky, takže já jsem spokojená. Jen mě mrzí, co se nakonec stalo s babičkou. Přijde mi, že autorka ten její potenciál moc nevyužila, ve finále tam byla k ničemu. A taky mi trochu vadilo střídání pohledů Scarlet a Cinder - hlavně když jsem neustále čekala na to, kdy se dají Scarlet s Vlkem dohromady, tak to mělo trochu rušivý efekt. Evidentně mám v sobě pořád kousek puberťačky :-D.
Druhý díl je opět neskutečně čtivý, takže já osobně jsem musela číst dlouho do noci, abych věděla, jak to se Sheilou dopadne. Líbilo se mi, že Torey o sobě nenapsala jen to dobré, ale taky na sebe občas něco práskla. Třeba to, že si evidentně nedokáže vytvořit hranice, které jsou u pomáhajících profesí tak důležité. A zarazilo mě, že dovolila, aby puberťačka s nezpracovanými traumaty asistovala v programu s dětmi, které si prochází podobnými problémy. Z její strany to byl trochu přešlap, ale na druhou stranu chápu, že to myslela dobře.
V této knize je opravdu barvitě popsaná psychická deprivace, takže jsem ráda, že jsem se o této problematice dozvěděla něco víc. Jen je mi z toho trochu smutno (život je a bohužel vždycky bude nefér). Je zvláštní, že nás dokáže ovlivnit něco, na co se ani nepamatujeme. A Sheila kolem sebe dost kopala, ale já se jí vůbec nedivila. Doufám, že nakonec našla svůj šťastný konec a žije si život podle sebe.
Nádherná, upřímná a laskavá. Tři slova, kterými se dá tato kniha charakterizovat. Asi ke mně přišla tak nějak sama. Jednou jsem si přečetla rozhovor, kde odpovídala paní Vlastina. A něčím mi byla hrozně sympatická. Řekla bych, že věci, které nám mají něco dát, k nám přijdou tak nějak sami. A to se dá říct i o této knize. Přečetla jsem ji za jeden den a teď ji dám přečíst své mamince. Děkuji autorce za krásný čtenářský zážitek.
Řekla bych, že se jedná o nejpovedenější příběh ze série Bratrstva. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Přestože je tento díl kapku drsnější, jistá pohádkovost tam stejně je. Ale komu to vadí, že jo. Těším se, až s Volavkami vypluju za dalším dobrodružstvím!
Tak to bylo prostě boží! Oproti prvnímu dílu měla kniha sice pomalejší rozjezd, ale po chvíli jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Místy mi to připomínalo Naslouchače - asi díky tomu, že se hlavní hrdinka vydávala za chlapce, což je zápletka, co se neomrzí. Vasja je prostě ta správná hrdinka, která je svou nezávislostí, houževnatostí a odvahou hrozně sympatická. Stejně tak jsem si oblíbila i Slavíka. A Mrazíka snad zmiňovat nemusím (nikdy bych nevěřila, že o Mrazíkovi někdy prohlásím, že je celkem sexy :-D). Zkrátka úžasná fantasy, kde se to napětím a kouzly jenom hemží :-).
Jako co si budeme povídat, nějaké mouchy to mělo. Hlavně Finn mi přišel na svůj věk až moc vyspělý. A taky zápletka místy postrádala logiku. Jinak tomu nemám co vytknout, četlo se to fakt dobře. Tenhle styl psaní já můžu. A Finna si prostě nelze neoblíbit.
Trochu jsem se toho obávala a mé obavy se bohužel naplnily. Řeknu to tak - Flanagan už měl celou sérii důstojně ukončit a nezačínat zase s dalšími díly. Chápu, že své postavy miluje, ale už to nějak ztrácí šťávu a příběh je stále předvídatelnější. A nemůžu si pomoct, Maddie mi prostě není sympatická. Jediným opravdu světlým bodem byl Hal a spol. Propojení s Bratrstvem mi přijde jako fajn nápad, když už teda autor pokračuje s dalšími díly.
Jinak to ale bylo skvělé počteníčko jako vždy. Kapku pohádkové, ale milé.
Začínám mít pocit, že jsem dostala erupci a přicházím o rozum. Stejně jako Thomas už nevím, komu vlastně věřit. Trochu jsem doufala, že se něco vysvětlí, ale zamotalo se to ještě víc. Jinak ale chválím. Bylo to extra čtivé a taky extra děsivé - u některých scén jsem měla pocit, že si plopnu do gatí.
Jo, a toho slovníku se už asi nezbavím.
Tenhle čón Dashner rozhodně není žádný plopák! Bylo to velmi čtivé, napínavé, místy děsivé a nechyběly ani sympatické postavy, zejména Thomas, Minho a Newt. Konec mi přišel trochu zmatený, ale hádám, že se to v dalším díle vyjasní. Tož jdu na to!