Viky19 komentáře u knih

Romantika - 0/2

Paříž. Co vás pod tímto pojmem napadne? Láska, že ano? Já nepohrdnu ničím, co je s Paříží spojeno. Tato kniha se tohoto města týká jen názvem. V samotné knize se o ní baví tak pětkrát a nakonec se do ní ani nikdo nedostane. Omlouvám se za spoiler, ale musela jsem to napsat.
Tato kniha se považuje za román, ale je jím skutečně? Nic romantického tam (až na tu zmínku o Paříži), nebylo.
Celkem to ale vyrovnává to, že kniha je založena na lásce k nějakým lidem a jídle. Za to bohužel ale nedám bod. Romantické to prostě nebylo. Nějak mi to nevadilo, protože jsem poslední dobou četla až dost velké slaďáky, ale i tak bych jí tam očekávala trochu víc.

Zábava - 1/2

Kniha je chvílemi zábavná, takže se od srdce zasmějete. Některé postavy mají prostě vtipné odpovědi... Jelikož ale takhle knížka moc o vtipu být nemá, nemohu jí dát dva body.

Postavy a výtky - 1/2

V celé knize na mě nejlépe působil Jack - spisovatel, kterému se Eva ozvala. Je zajímavý, jak svou povahou, tak myšlením. Jelikož mu táhne na padesát, zamýšlí se nad svým životem. Sdílí vášeň pro vaření a pochpitelně i pro psaní, kterému bohužel poslední dobou moc nejde. Líbí se mi, jak přemýšlí a vůbec je hrozně milý (pokud tedy může). Navíc mi přišly vtipné scény, kdy ho neustále otravuje Lisa - vlezlá žena.

Eva je také trošku starší, ale zato hodně živá při vaření a zahradničení. Když se ozve Jackovi, zní hodně elegantně a mile. Oblíbila jsem si, i když mi připomíná mou babičku. Jak jménem, tak vášní pro vaření.

Snad nejhorší postava byla Izzy, dcera Evy. Scény s ní mi lezly na nervy. Byla neurotická a vypadala hrozně netrpělivá. Navíc se má vdávat, takže to je ještě horší.
Svou matku nemá ráda tak, jak by měla. Svým způsobem je na ni zlá, ale má proto své důvody. Otce pozná až díky svatbě, kterou jí má zaplatit. Také uvidí jeho manželku a syny. Je ze své rodiny trošku nešťastná, a přála by si zpět babičku. Postupem knihy se však dozvídáme, proč se chová tak, jak se chová, a na samotném začátku se s matkou "udobří".

Výtky- na začátku mnohokrát opakovaná jména, kterých je vlastně v celé knize dost. Ztrácela jsem se v nich.
Orientace v knize byla poměrně jednoduchá, ale prostě když chvíli nedáváte pozor, ztratíte se v tom.
Bylo to napsáno pěkným stylem, ale hrozně zdlouhavým.
Kniha měla být o setkání v Paříži, a to nakonec nebylo. A byla nejvíc očekávaná.

Za postavy dávám jeden bod, protože ty byly snad nejvíc propracované.


Obálka - 2/2

Tady si zaslouží plné body! Potácela jsem se v Levných knihách v Ostravě, a prostě nemohla najít nic, co by mě zaujalo. Zastavila jsem se u této knihy, protože se mi zalíbila ta Eiffelova věž, nápis i takový ten červeno-modro-bílý pruh, který bývá na dopisech.
Poznáte tedy, o čem kniha bude. A já mám Paříž a dopisy moc ráda...

Celkem: 4/8

Je to polovina. Možná bych dala jen tři body, ale prostě to celé nebylo až tak hrozné. Rozhodně je to oddechové čtení.
Celkově jsem ale trochu zklamaná. Nejvíc tou Paříží a zdlouhavým stylem psaní.

Líbily se mi ale ty dopisy, které si mezi sebou psali, a vlastně ta atmosféra. Za dvě věci ale další bod dát nemohu.

Kniha mě při výběru zaujala vzhledem, a později i anotací. Celkový obsah se mi bohužel moc nezamlouvá.

1 17.04.2017

Humor: 1,5/2

Zamilovala jsem si autorův humor, který je prostě dokonalý. V této knize o vtipnost asi zase tak moc nejde, ale některým dialogům a popisům se zasmějete. Momentálně si na žádný vtip nemohu vzpomenout (což je u mě normální), tak se omlouvám.

Postavy, výtky a jiné: 2/2
Mikey - velmi sympatický kluk, který je zajímavý tím, jak se sem tam uvězní do svých smyček. Zamilován do Henny, dobrý kamarád až nato, že se někdy jako úplný kamarád nechová.

Henna - taktéž sympatická, ke konci s tetováním, křehká duše ale přesto je občas drsná.

Ostatní přátelé, rodina - jeho přátelé jsou prostě banda moderní mládeže (ale lepší) a rodina je jako každá něčím výjimečná. Matka kandiduje, otec workoholik a alkoholik a sestry jsou pro něj oporou.

Výtky? Nic, nejspíš. Kniha mě opravdu bavila. Někdy však byly různé části knihy nezáživné, ale nemůže se neustále něco dít, ne?

Kniha byla chvílemi opravdu plná napjetí a silných emocí. Také se objevila romantika, ale v žádném případě přeslazená! Hipsteři atd. = dokonalé!

Obálka: 2/2

Líbí se mi na ní ty postavy a taky její struktura.

2 17.04.2017

Postavy: 1/2
Jude - zdá se mi, že za celou dobu byla stále stejná. Možná párkrát změnila názory na dané věci, ale jinak se chovala a vyjadřovala stejně. Neprošla žádnou změnou, která by její charakter nějak pozvedla na vyšší úroveň. Aby se změnila, to neříkám, ale dle mého měla být alespoň někdy trošku jiná, než její minulou kapitolu. Ačkoli se v knize přeskakovalo z roku na rok (k tomu se vrátíme), její postava mi připadala stejná.
Ovšem její myšlenky byly zajímavé, občas vtipné, někdy přinutily k zamyšlení.
Kdybych se měla rozhodnout, jestli se mi více líbily kapitoly o Jude nebo Noahovi, nejspíš bych zvolila Noaha. Něčím mě jeho kapitoly bavily více.

Noah - umělec zarytý v duši i na povrchu. Hledá sám sebe, chybí mu kamarád, prožívá jedno trauma za druhým. S dvojčetem (Jude) si poslední dobou moc nerozumí. Navíc vybrali na jeho vysněnou školu ji... Nejspíše mě na něm bavilo to, že byl tak nepředvídatelný. On se narozdíl od Jude docela měnil. Nebyl tak zalezlý, jako ona. Žil, dá se říct. Představovala jsem si portréty, které vymýšlel. Líbilo se mi jeho přemýšlení, jeho chování.

Humor: 1/2
Hm, chvílemi byla kniha zábavná, ale spíše si myslím, že o humoru zase tak moc nebyla.

Výtky: 0,5/2
- normálně bych to za výtku nepovažovala, ale velmi mě rozčilovaly ty skoky z třináctého roku na rok šestnáctý. Všechno se to míchalo dohromady. Nevyznávala jsem se v tom, kdy ta jejich matka vlastně zemřela. Psalo se o ní stále, ale chybělo mi nějaké připomenutí, kolik jim zrovna je. Motala jsem se v tom, jestli umřela v jejich třináctém nebo šestnáctém roku.
- nejspíše to bude jen můj názor, ale kniha se mi nečetla například tak dobře, jako Nebe je všude (od stejné autorky). Možná pro mě toto bylo složitější, nebo jsem jen nebyla připravená na takovou četbu, kterou normálně čtu.
- další věcí, co mi vadila, byla Jude. Nevím, ale přišla mi prostě až moc zakřiknutá. Možná před pár měsíci by pro mě byla nejoblíbenější postavou právě kvůli tomuto. Sama na sobě jsem zpozorovala, že jsem taková taky byla. Sice stále jsem, ale ve značně menším množství. Když je to takto přehnané, nezdá se mi to tak dobré.

Toto nepovažuji za výtku, jen takový malý dodatek: Nebe je všude je podle mě o něco lepší. Možná bych za pár dnů, týdnů, měsíců změnila názor a řekla, že to vlastně bylo úplně super a že je to jen mým pocitem, že se mi to zase tak moc nelíbilo, ale to teda nevím.
Možná mi vyčtete, že se ve všem mýlím, že jsou mé pocity tedy pěkně špatně směřované, ale prostě vidím věci jinak.

Obálka: 2/2
Hrozně se mi líbí. Fakt.

Celkově: 4,5/8
Ovšem si nemyslím, že byl příběh špatný. Mrtvé matky jsou teď sice úplně všude, ale i tak to v sobě mělo nějaké kouzlo, které mě nakonec zaujalo. Samotný konec byl rozkošný. Kniha se hodí spíše do chvil, kdy se sami necítíte úplně nejlépe. Ale pokud chcete zasmutnit...

2 17.04.2017

Romantika: 0/2
Laurel se zamiluje hned, co Skye spatří. Je to tak hrozně předvídatelné. Nebylo tam nic romantického, co by se v žádných jiných příbězích neobjevovalo. Vše se opakuje, vypadalo to trapně. Něco ohromně romantického jsem od knihy ale neočekávala, takže nejsem tak zklamaná, ale vážně je hrozné, když všechny takové příběhy jsou stejné.

Postavy: 05,/2
Laurel - holka, jejíž sestra umřela, matka utekla a otec tvrdě pracuje. Na všechno sama, smutná, co by člověk očekával, že? A pak přijde do školy, najde si kamarádky Natalii (či jak) a Hannah, zamiluje se. Sem tam si lokne alkoholu a trpí vzpomínkami na skvělou sestru. Celou knihu si jenom pláče nad tím, jak je všechno na nic. Žádné pouto jsem si k ní nevytvořila.

Sky - vůbec jsem nevěděla, jaký vlastně je. Autorka se pořád zmiňovala jen o jeho kožené bundě, jak je tajemný a tak. Rozčilovalo ho, že o Laurel vlastně nic neví, viděl v ní May a mluvil o hudbě. Postava o ničem, plochá a nudná.

Její kamarádky - jediné zajímavé postavy v celé knize. Poznávají samy sebe a zjišťují, co k sobě navzájem cítí. Ty mě bavily.

May - nepochybuji o tom, že byla fajn sestra, po níž se lidem stýská. Ukazovala Laurel dobrou hudbu, snažila se slepit rozbitou rodinu. Brala na sebe až moc velkou tíhu ale užívala si. Avšak mi přišla taková... obyčejná, ne nějak dokonalá.

Výtky, jiné: 1/2
Bavilo mě, že ta kniha byla celá napsaná v dopisech pro úžasné lidi a že se v ní objevovaly písničky.
Vadilo mi, jak se neustále popisovaly rychlé jízdy autem, kde všichni řvou z oken. Stačilo to napsat jen parkrát, ne to pořád vytahovat.
Pak mi také vadilo, jak bylo všechno tak hrozně předvídatelné. Hlavně Sky. Samotný nápad je... neoriginální, skoro trapný. Buď jsou všude mrtvé matky nebo sestry. Jasně, chápu, že to tak v životě klidně může být a že někteří přicházejí o svoje rodinné příslušníky, ale uznejte, že je tento trend úplně všude.
Od knihy jsem očekávala něco jiného, ne takhle přeslazené dívčí cosi.

V názorech ostatních čtenářů této knihy jsem si všimla, jak někdo psal, že kniha nám v hlavě zůstane ještě dlouho. No tak tedy nevím. Mně se to nějak extra nelíbílo, ale tak... Mělo to cosi do sebe.

Obálka: 2/2
Zaujala mě a líbí se mi. Je taková snílkovská...

Bodové ohodnocení: 3,5/8

Na tuhle knížku jsem čekala asi dva měsíce, protože jsem ji nestihla vzít z knihovny dřív, než si ji vzal někdo jiný. Asi to čekání bylo celkem zbytečné, neboť ta kniha dle mého stojí jen za ty lidi, jimž jsou dopisy adresovány. Posledních dvacet stránek jsem se ukrutně nudila. Bylo mi jasné, jak to celé skončí a nějak jsem se nemýlila. Knihu bych doporučila spíše těm, kteří neví co dělat, nemají co číst a chtějí si přečíst něco hořkosladkého.

4 17.04.2017

Zábava: 2/2
Některé pasáže, dialogy nebo jen myšlenky byly velice vtipné. Párkrát se mi stalo, že jsem se smála vážně nahlas.

Výtky a jiné: 1,5/2
Vytýkám snad jen to, že ve slovech občas chybělo poslední písmeno nebo jiné nešvary. Docela mě to rozčilovalo, ale ne nějak hrozně.
Kniha je čtivá, k tomuto citlivému tématu přistupuje autorka taktéž velmi, velmi citlivě. Nevyskočí s tím na vás jako: "Baf, schizofrenie!", ale opravdu ho jen tak nese vzduchem, ve kterém jde ovšem stále jemně cítit.
Ke konci jsem si s autorkou začala jednostraně povídat. Říkala jsem jí, že toto teda s Milesem udělat nemůže, že ho potřebuji! A ke konci jsem prostě jenom děkovala.

2 15.04.2017