Viopes komentáře u knih
První kniha, kterou jsem nedočetla. Asi tohle není můj šálek kávy.
Úsměvný příběh, který jsem si užila a radovala se z něj. Četla jsem do výzvy, ale je to první kniha, kterou mám chuť si přečíst znovu.
Člověk má někdy chuť si přečíst jednoduchý, milý příběh než vyleze z vyhřáté postele a pak si řekne: “To je ale krásně na světě. Přesně takový pocit jsem měla po přečtení knihy.
Knihu jsem četla do výzvy. Je také ve výčtu knih pro četbu k maturitě střední školy. Čtenáři v mé knihovně si ji vybírají z důvodu, že je to útlá kniha. Příběh jednoho roku z pohledu malého chlapce, který netouží mít nic jiného než normální dětství. Za neinformovanost krutě zaplatí.
Příběh mě bavil, je to relax, ráda unikám do světa podivných dětí.
Po přečtení prvního dílu jsem neměla chuť se pustit do dalšího. Po roce mě kamarádka navnadila na druhý díl. A hle, děsně mě to chytlo, bavilo a konec rána bum ! Už jsem si půjčila třetí knihu a těším se na ni.
Psáno formou deníku a byla to první kniha tohoto typu, kterou jsem četla. Pro mne zajímavé, jelikož vím, že se do té oblasti určitě nepodívám. Při čtení mě jímala zima. Nečetla jsem ji na jeden zátah, ale střídala ji s jinou knihou, což nikdy nedělám. I tak mne autor navnadil k přečtení jeho první knihy Pádlem k Amazonce.
Ztotožňuji se s těmi, kteří by knihu zkrátili o rozhovory mezi Táňou a Alexandrem a o erotické pasáže v Lazarevu. "Slaďáky" jsem přestala číst před dvaceti lety, k téhle knize mě přivedla kamarádka a v globálu jsem si ji celkem užila. Určitě si přečtu i další díly, zajímá mě, jak to bude pokračovat a jak příběh nakonec dopadne.
Má druhá kniha od autorky a opět se mi líbila. Čtivá; prostředí, zápletka i konec se mi líbil. Určitě dám i další autorčiny knihy.
Asi bych si ji více užila, kdybych ji poslouchala v rádiu. Trvalo mi strašně dlouho ji přečíst. Nevím komu bych doporučila. Ale neodradila mě časem sáhnout po Proč bychom se nepotili. Uvidíme.
Čtivé a velmi napínavé, děj jsem si užívala tak moc, že dokážu odpustit i ten hrrrr pohádkový konec.
Knihu mi doporučila kamarádka. Koupila jsem ji v bazaru, sice ne z Databáze knih, ale přeci jen z bazaru, tak si ji dávám do výzvy. Pro mne jako pejskaře to byl velký útok na emoce. Přes první stránky jsem se, pro přívaly slz, nemohla dostat. Příběh jsem si nakonec užila jako relax čtení na chalupě. Ale chápu, že kniha není pro všechny.
Četla jsem na základní škole, pamatuji si, že jsem se hodně nasmála. Předčítala jsem pak úryvky i sourozencům a po letech i svým dětem. Možná ji doma ještě někde máme schovanou.
Kniha mi přišla taková "letem světem" problematikou drog, žádné hluboké rozebírání. Asi moc srovnávám s knihou My děti ze stanice ZOO. Ale četla se dobře, rychle, příběh vcelku dobrý.
Z mého hlediska kniha čtivá, nechybělo napětí. Příběh jsem si užívala, jak minulost, tak i současnost. Pointa zajímavá, závěr trošinku přitažený za vlasy, ale vcelku přijatelný. Mrtvá města nebo domy mám ráda, ale prolézat se je bojím. Tak alespoň tady jsem si to užila.
Od autora jsem četla pouze Šelmu a ta se mi líbila. Temný vzorec pro mne zajímavé čtení, napětí tak akorát, hvězdičku ubírám pouze za otevřený konec. To nemám ráda, připadá mi pak příběh neúplný. V každém případě musím přečíst i autorovy ostatní knihy.
Pro mne pozitivum - české prostředí, česká vesnice, téma příběhu. Kniha v globálu celkem dobrá. Ovšem musela jsem si zvyknout na text, trochu mi vadily rozhovory mezi postavami a opakující se scény. Konec na mne byl moc předimenzovaný, ale zajímavý. Byla to první kniha, kterou jsem od autorky četla. Dávám ji šanci a přečtu si další.
Příjemný příběh s vůní Itálie. Naše poslední dovolená v Itálii propršela a tak jsem si užila sluníčko z této knihy.
Nevyčerpatelné téma, hodně informací, fotografií, dobře se mi četla.
Knihu jsem četla do výzvy a líbila se mi. Je těžké si představit, že má někdo v životě takovou zkušenost.