Vixiene komentáře u knih

První setkání s autorkou, pro jistotu jsem zvolila nejtenčí kousek, ikdyž knih mám od ní doma už více :-D Nečekala jsem něco kdovíjak strašidelného, to už jsem pochopila, že u Darcy Coates nehrozí. Ale těšila jsem se na tajemnou atmosféru, u které mě možná občas lehce zamrazí. No, mrazení jsem se moc nedočkala, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu slupla během jednoho dne, tak můžu říct, že čtivost se autorce rozhodně upřít nedá. Pokud chcete příběh, u kterého se budete bát, tak rozhodně zvolte něco jiného. Toto je taková fajnová oddechovka, která ale nemá moc čím šokovat nebo vyloženě nadchnout, byť závěr knihy pro mě osobně překvapivý byl, ale trvalo mi pár dnů po dočtení knížky, abych si ujasnila, jestli se mi závěr vůbec líbil. Za mě byl teda dost přitažený za vlasy, ale svým způsobem to k tomu sedlo.

Ač spousta čtenářů hodnotí Duchové rodiny Folcroftů jako nejslabší knihu Darcy, tak já jsem ráda, že jsem po ní sáhla jak poprvé - aspoň nenasadila příliš vysokou laťku! :)

Každopádně do dalších autorčiných knih se určitě pustím a už teď jsem zvědavá, jak se mi budou líbit :-)

3 23.01.2022

Bohužel se stalo přesně to, čeho jsem se u knihy bála. Ze slibného příběhu se stalo vyprávění plné těch nejtypičtějších klišé, které veřejnost u rokenrolu může hledat. Sex, drogy, pochybování o sebe sama, neopětovaná láska. Teda, hlavně ty drogy.

Od autorky jsem četla už Jediné pravé lásky a Daisy Jones si udržela přesně to, co mi nejvíce vadilo právě u Jediných pravých lásek. Hlavní hrdinku, která je nesympatická, protivná, sobecká. Dějově je kniha také plochá, vlastně se tam jen fetuje, nahrávají písničky a jezdí turné (to je nejspíš trochu přehnané, ale ráda bych tím zdůraznila, jak negativně celou knihu vnímám :-D)

Moc mi nepomáhalo ani to, že byl příběh psán formou rozhovoru, snad jen v tom, že se díky tomu četl celkem svižně. Nicméně styl psaní - Billy: Daisy řekla: "...." - to bylo prostě špatné, kolikrát jsem se musela vrátit zpět k začátku věty, abych pobrala, kdo co vlastně řekl.

Dvě hvězdy za hezký design knihy a za to, že si autorka dala práci sepsat texty písní přelomového alba Daisy Jones and The Six, nicméně za týden už si nevzpomenu ani na jména hlavních postav.

3 23.01.2022

Za zavřenými dveřmi je taková příjemná víkendová jednohubka. Čtivě psané, chytlavé a hezky popisující, jak ti nejvíce uhlazení, ideální a PERFEKTNÍ lidé můžou být ve skutečnosti absolutně prohnilí, zlí a psychopatičtí.

Samozřejmě konec knihy měl bohužel nějaké své mouchy, některé věci tam byly nedořešené/nedovysvětlené, něco bylo možná až trochu moc přitažené za vlasy. To ale neubíralo na celkové čtivosti a dobrého dojmu z knihy.

Úplně dopodrobna si děj bohužel už nepamatuji, protože jsem knihu dočetla před nějakou dobou, ale ikdyž se nad ní zpětně zamyslím, tak bych se k ní klidně s chutí vrátila na rereading. :-)

6 09.12.2021

Uff toto bylo super :-) Příběh utíkal a moc mě bavily strašidelné scény, kterými byla kniha protkaná. Ne vždy se mi stává, že by mi při čtení bylo vyloženě nepříjemně, ale tato kniha to splnila náležitě, což jsem fakt nečekala :-D

Tento jakože young adult horor/fantasy bych teda dětem číst nenechala. Příběh vypráví o dvanácti sestrách, které jsou, zdá se, prokleté. Jedna po druhé postupně umírají. Kniha je retellingem na příběh bratří Grimmů Roztrhané střevíce, nicméně musím se přiznat - já Roztrhané střevíce vůbec neznám :-D

Konec knihy je pro mnoho čtenářů trochu rozporuplný, někdo je s ním spokojený, někoho rozčílil... to už je samozřejmě na každém, jak toto zakončení stráví, já byla poměrně spokojená :-)

3 09.12.2021

Někdy prostě nevím, jestli je knihu lepší nehodnotit. Milosrdná Vrána mě opravdu hodně lákala - obálka, anotace, téma. ALE nedokázala jsem se do ní začíst. Je to už nějakou dobu, co jsem to zkoušela, ale po cca 80 stranách jsem to vzdala a knihu vrátila zpět do knihovny. Kdybyste mě zabili, tak si teď, po asi měsíci od "čtení" ani za mák nedovedu vybavit, o čem bylo alespoň těch první 80 stran. Věřím ale, že své čtenáře si najde :-)

08.12.2021

"Líbilo se mi to, ale Hana se mi líbila víc". Prostě se nedovedu ubránit srovnání s Hanou. Pravděpodobně je to tím, že jsem od Aleny Mornštajnová četla zatím právě jen tyto dvě knihy. Přitom ale když bych měla říct proč - nedovedu přesně definovat. Styl psaní je vynikající, to prostě autorka umí. Příběh mi ale přišel zlehka utahaný, prokládaný méně zajímavými scénami. Někdy jsem se v ději i trochu ztrácela. Kniha se na můj vkus až příliš přímočaře zaměřovala na postavy, chyběla mi tam nějaká okolní omáčka.

4 19.09.2021

Hned po dočtení jsem se koukla i na film a obojí se mi moc líbilo. Pořád jsem to já je smutná kniha bez špetky naděje, která přiblíží život inteligentní a úspěšné Alice, které byl diagnostikován Alzheimer s velice rychlým nástupem. Sledujeme, jak se s ním vyrovnává nejen ona, ale i celá její rodina, přátelé, kolegové v zaměstnání. Kniha mě hodně zasáhla, myslím, že dovede porozumět, čemu lidé s tímto onemocněním procházejí.

13 19.09.2021

Řekla bych, že oproti minulému svazku trochu kvalitativně sešup dolů, ale i tak je to příjemná chvilková zábava :-)

1 27.06.2021

Za mě teda určitě lepší, než první svazek. Bavila jsem se víceméně od začátku do konce. Cenzura mě ale nebaví, snižuje mi to zážitek ze čtení. Po grafické stránce se mi komiks také líbí, nicméně stále pro mě vede seriál :-)

2 27.06.2021

Bylo to fajn, nicméně se seriálem nesrovnatelné :-) ač jsem měla větší očekávání, tak mě čtení bavilo.

1 27.06.2021

Předně musím podotknout, že jsem knihu poslouchala jako audioverzi a byla to chyba. Rozhodně doporučuji ji spíše číst. Projev byl sice fajn, takový pohádkový, ale prostě si nemohu pomoct, audioverze tomuto příběhu vůbec neslušela. Příběhu nesedla ani délka - tolik zbytečných a hluchých míst co v knize bylo... autorka by udělala lépe, kdyby finální verzi malinko seškrtala.

Moje očekávání prostě byla zase příliš vysoká. Byla to milá fantasy, ale dělalo mi problém se k ní vracet. Nebyly tam žádné strhující situace, žádné "cliffhangery". Musím se přiznat, že hlavní hrdinka Hirka mě někdy svou hloupostí vyloženě vytáčela :-D Člověk by snad nenašel jedinou kapitolu, kde nepronesla nějaká slova sebelítosti. Záporák byl jako vystřižený ze šablony, stejně jako typická YA romantická linka.

Svět je vykreslený pěkně, je originální. Námět jako takový je také super. Jen mi to přišlo ploché, místy až bezdějové. Za velké plus považuji vizuál knihy, hlavně ten mě totiž nalákal ke koupi.

Když to vezmu kolem a kolem, jsem z knihy spíše zklamaná, nicméně další dva díly si i tak přečtu, třeba svůj názor změním. K přečtení doporučuji (nejen) mladším čtenářům, kteří si nepotrpí na moc náročné a propracované fantasy příběhy a mají rádi spíše jednoduché oddechovky.

Mimochodem - z knihy vyplývá jedno důležité ponaučení... Dávejte si pozor na to, s kým máte sex, můžete totiž zplesnivět. (Jo, fakt..)

1 16.05.2021

Četli jste někdy nějakou knihu, u které jste doslova cítili na vlastní kůži bezmoc hlavních postav? Pokud ne, přečtěte si Lustr pro papeže. Krátké, ale úderné povídání přečtete za jedno odpoledne, ale znechucení z ne tak dávné minulosti vám vydrží ještě dlouhou
dobu po přečtení.

Děj se odehrává na našem území, kdy je jeden mladík nešťastnou náhodou uzavřen do vězení/normalizačního lágru a z původních pár měsíců uvěznění se stává x let bídy, šikany, boje o přežití. Já bych byla rozhodně ráda, kdyby kniha byla delší a řešilo se tam toho více, takto byl příběh zaměřený opravdu pouze na ten osud vězňů, ale i tak byla kniha neuvěřitelně silná a člověk se nestačil divit, že toto se odehrávalo opravdu u nás.

Ovšem nejvíc znechucená jsem byla z úplně poslední strany této knihy. Asi nemusím říkat, jak moc pohrdám některými lidmi a nebudu zastírat, že jedním z nich je naše fascinující hlava státu. To, že většina těch lidských zrůd, která měla na svědomí tyranii v těchto otřesných táborech vyvázla ze všeho bez postihu, ba dokonce na všem ještě profitovali a v konečném výsledku jsou na tom lépe, než mnoho jiných, z toho je mi zle.

Zde by bylo jakékoliv množství slov málo, raději se pusťte do čtení. Dobrou náladu z toho určitě mít nebudete, ale aspoň si člověk připomene, jaký lidský odpad jsme mezi sebou měli/máme.

18 09.05.2021

Byť mi nějakou chvíli trvalo, než jsem se knihou prokousala, moc mě bavila :-)

Námět je velmi originální a z literatury druhé světové války neokoukaný, je to zkrátka zase něco trochu jiného, než vyloženě koncentrační tábory, na které je většina těchto knih zaměřená. Stejně jako jsem ještě nečetla knihu vyloženě z prostředí Paříže, i to mě moc bavilo.

Musím říct, že i přesto, co vše Lucien dělal pro záchranu Židů mi nebyl vůbec sympatický. Nicméně po celý příběh sledujete vývoj Lucienova charakteru, dá-li se to tak říct a ke konci i já jsem k němu přilnula. Příběh z pohledu architekta byl moc zajímavý (a koneckonců důvěryhodnost příběhu dává i to, že sám pan autor je architekt :-)) Co se ale týká sympatií k postavám, ono jich vlastně moc nebylo, ke kterým bych nějaké cítila :-D (samozřejmě ale světlé výjimky tam jsou).

Mnoho scén mě rozesmutnilo, u některých jsem se pousmála, tahle kniha skýtá opravdu velké množství emocí. Pokud chcete nějakou neokoukanou a originální knihu z druhé světové války, mohu vřele doporučit :-)

3 02.05.2021

Tak u této knihy musím hodně přemýšlet, abych našla nějaká pozitiva. Snad jen krátké kapitoly a relativně čtivý sloh, který ubíhá. Spící Beatrice se zrodila na Wattpadu a tam také měla zůstat.

Podle anotace jsem čekala sice jednodušší, ale přeci jen výzkumem a vědou nabitou knihu se špetkou romance. Dostala jsem knihu plnou "romance". Celým příběhem vás provází hloupoučké postavy, které nepoznají ani DNA, romantická linka hlavní hrdinky se mnou ani nehnula a už vůbec ne případná úmrtí.

Na druhou stranu, kdyby výzkum a vývoj vakcín/léků probíhal tak, jak si autorka představuje, pravděpodobně bychom se stali nesmrtelnými pány tvorstva.

Je to škoda, anotace se mi líbila, ale absence děje a to, že slibovaný "neznámý virus" se zde prakticky vůbec neřeší tu knihu úplně pohřbilo. Charakterizovala bych to spíš jako podprůměrnou romanci se zmínkou o viru, na který se pár lidí snaží najít lék.

2,5/5

V klubu Audiotéky jsem narazila na poněkud zvláštní "cestopis", mohu-li to tak nazvat a samozřejmě jsem byla zlákaná tématem k poslechu :-D Informace se dozvíte nepochybně zajímavé, ale ačkoli mě kniha při poslechu víceméně bavila, musím jí vytknout její zmatečnost, dá se říct. Autor vyprávěl o jedné problematice, která náhle skončila a ihned nastala problematika druhá, jakoby si zrovna při psaní jedné věci vzpomněl na něco jiného, nechtěl to zapomenout, tak rychle rozepsanou věc dokončil a honem honem začal psát tu další. To dávalo knížce trošku zmatený dojem. S čímž souvisí, že by bylo fajn, aby některé věci byly rozepsané. Ve vyprávění se nešlo do hloubky, autor pouze klouzal po povrchu problematiky a sem tam přihodil "historku z natáčení" (koneckonců, audiokniha má asi 4 hodiny a knížka jako taková má cca 120 stran, takže se to možná trošku dalo čekat).

Načtená byla knížka příjemně panem Jirmanem.

Pokud to tedy shrnu - docela fajn nahlédnutí do problematiky, ale opravdu víc, než nahlédnutí nečekejte.

3 18.04.2021

Možná díky heslu "Pro příznivce Hunger Games", které je uvedené na obálce jsem čekala něco víc. Knížka mi bohužel moc nesedla :-(

Námět se mi moc líbil. Partička feťáků, které někdo unese na opuštěný ostrov a oni musí plnit "úkoly", aby se dostali z ostrova živí a (což je hlavní) obdrželi svou tak vytouženou dávku heroinu. Určitě byl příběh místy napínavý, při představě některých scén mi bylo opravdu úzko a NECHTĚLA bych být v jejich roli.

Návnada je survival, psaný svižně, se snahou vynechat "hluchá místa". Bohužel, na můj vkus šlo vše až moc rychle. Čekala jsem promyšlenější, propracovanější vyvražďování. Ne pouze jeden "druh" smrti v hlavní roli. Možná to zní zvláštně, ale věřím, že pokud si knihu přečtete, pochopíte jak to myslím. K postavám jsem si za těch krátkých 220 stran nestihla vybudovat jakýkoliv vztah a jejich osud mi byl úplně jedno. Tak moc možností jak rozvinout takto skvělý námět, který byl naprosto nevyužitý. :-( Velká škoda.

Nicméně originální zakončení mě celkem potěšilo, čekala jsem, že to skončí trošku jinak. I tak se ke knize ale už nikdy nevrátím.

1 16.04.2021

(SPOILER) Mé první setkání s autorem. A rozhodně ne poslední! Výtečně čtivé, místy mrazivé, ke konci víceméně překvapivé a šokující. Musím se přiznat, že jsem chvílemi čekala i nějaké to nadpřirozeno, ale jsem ráda že nakonec mělo vše "racionální" vysvětlení.

Osamělá Jules má velké životní potíže a potřebuje "restart". Usměje se na ní štěstí a ona si najde novou práci - hlídání exkluzivního bytu, v exkluzivním domě Bartolomějská s ještě exkluzivnějšími sousedy. Jednoduše řečeno - dostane peníze za to, že někde bydlí. To ale zní moc krásně na to, aby to nemělo nějaký háček, že? :-)

Některé věci mi tam neseděly a možná maličko ubíraly na reálnosti celého rozuzlení, ale závěr jako takový se mi i tak moc líbil a byl už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Někdy jsem lapala po dechu a říkala jsem si, jak ta Jules může mít takovou odvahu, jak se může vracet stále do Bartolomějské, ikdyž ví, že se tam něco špatného děje, a že možná i její život je v ohrožení :-D některé scénky jsem opravdu prožívala :-D Právě samotná Bartolomějská byla vykreslena tak skvěle, že atmosféra na mě vyloženě dýchala, dům na mě působil zazobaně a zároveň dosti děsivě.

Za mě velké doporučení a těším se, až si přečtu další autorovy knihy. :-)

5 16.04.2021

Jak moc velká ostuda jsem, že jsem se k této knize dostala až nyní? :-) Film jsem samozřejmě viděla před přečtením knihy a pamatuji si, že mě rozbil na kousíčky a to samo jsem čekala od knihy. Dobře jsem udělala, že jsem měla po ruce kapesníčky a nečetla ji na veřejnosti :-D

Samozřejmě jde při čtení cítit, že je cílena na mladší čtenáře, ale příběh je krásný a tak moc smutný.. Myslím, že drtivá většina lidí už má ve svém okolí někoho, kdo se potýkal nebo potýká s rakovinou. Kdybych si mohla vybrat, jakou nemoc bych úplně nechala nějakým zázrakem vymizet ze světa, byla by to právě ona.

Dojemný příběh vypráví o dvou až příliš mladých lidech - Hazel a Augustovi. Hazel trpí nevyléčitelnou formou rakoviny a Gus je relativně čerstvě vyléčený a po amputaci nohy. Společně se seznámí v podpůrné skupině pro lidi s rakovinou, zamilovávají se do sebe a snaží se žít přítomným okamžikem, protože Hazel ví, že brzy odejde..

Gus je prostě skvělý, naprosto mi učaroval jeho pohled na svět, jeho šarm a vtip. A stávalo se dosti často, že jsem se u knihy i (kromě slzavého údolí) smála. :-D

Takže pokud máte chuť na čtivou romantiku, která vám zaručeně zlomí srdce, směle do ní.

9 07.04.2021

Thriller Zlatíčka je o Lauren, které se narodí dvojčata a už v porodnici se k ní vloupá neznámá žena, která jí chce její děti unést. Nepovede se jí to a nejsou nalezeny žádné usvědčující důkazy, proto policie nechá případ být. Lauren odjíždí s dětmi domů za manželem Patrikem, ale necítí se v bezpečí, protože tajemná žena ji pronásleduje....

Víc není nutné k ději vědět, anotace toho možná prozrazuje až moc, ikdyž chápu, že to, co je v ní uvedené zní mnohem lákavěji :-D

Námět knihy mě nadchnul tak moc, že jsem si pro ni musela zajít do knihovny a hned přečíst. Na DK Zlatíčka svítí modře, čemuž se mi během čtení knihy těžko věřilo, protože mě doslova vtáhla. Nutno dodat, že určitě není pro všechny. Je v mnoha ohledech hodně specifická a "jiná" a ne každému tento styl thrilleru může sednout. Abych se přiznala, opravdu mi místy běhal mráz po zádech, čtení ve mně vyvolávalo fakt nepříjemné pocity, možná jsem se místy i bála :-D Atmosféra byla zkrátka naprosto parádní a skvěle ji dokreslovaly úryvky temných pohádek a pověstí na začátku některých kapitol. Víceméně skoro celou knihu jsem si říkala, že to je jasných 5 hvězd, ale... pak přišel konec :-D Neříkám, že se mi nelíbil styl konce, právě naopak, sednul mi k tomu. ALE bohužel mi přišlo, že autorka některé věci do příběhu napasovala "na efekt", ale na konci už pak nevěděla, jak je vysvětlit, proto je zcela úspěšně odignorovala a to se mi fakt nelíbí, proto nakonec končím na 4 hvězdičkách. Takže se dá říct, že konec je tak nějak otevřený a je na čtenáři, jak si jej vyloží. ANEBO jsem to tak úplně nepochopila? I to je možné :-D

K přečtení určitě doporučuji, ale připravte se na maličko jiný způsob vyprávění thrilleru, než je obvyklý :-)

3 25.03.2021

Najdi Rebeccu je jednou z řady válečných knih z období druhé světové války. Předně musím říct, že kniha jako taková mě docela bavila, četla se moc dobře, nicméně nic mě "netahlo" se k ní po odložení vracet. Je to jedna z těch knih, které když dočtu, tak za měsíc nevím, o čem byla (dočetla jsem ji asi před týdnem a už teď si horko těžko vzpomínám :-D). Je rozdělená na část "před válkou", "ve válce" a krapet "po válce".

Abych byla upřímná, nejvíce mě bavila asi ta část před válkou, kdy se dva ústřední hrdinové - Rebecca a Christopher poznávali, prožívali spolu dětství a postupně se do sebe zamilovávali. Christophera jsem tedy měla ráda o něco více, než Rebeccu, její chování mi místy přišlo dosti sobecké.

Nejsem člověk, který by dovedl posoudit historické hledisko, co bylo reálné nebo co bylo naopak mimo. Nicméně, i mně jakožto laikovi přišlo některé scény opravdu až moc nereálné a přitažené za vlasy. Část "po válce" mě nebavila pak už vůbec...

Čekala jsem mnohem více, ale měla jsem se pustit spíše do Růže bílá, černý les od autora, která by měla být mnohem lepší :-)

1 25.03.2021