vladka16 komentáře u knih
Včera jsem dočetla knížku podruhé, myslela jsem si, že vzhledem k tomu, že už dávno nejsem cílová skupina, to bude jiné. Poprvé jsem jí zhltla a moc se mi líbila. Je to už hodně let ,ale stejně jsem si, zapamatovala název. Líbila se mi i na podruhé, příběh mě zaujal , má v sobě něco něžného a snad každý z nás by rád ve svém životě něco změnil , opravil.
První díl je vždycky tím impulzem, který potřebuju k tomu číst dál i další díly. Druhý už je většinou známý svět , postavy a děj, na který musím být zvědavá. Na to, jak si mé oblíbené i neoblíbené postavy vedou a co je čeká. Myslím, že ve druhém dílu se tempo děje snížilo, ale četlo se mi dobře. Jsem moc zvědavá na Tash,( kromě hlavních postav). Tak že vzhůru na třetí díl.
Celý příběh se odehrává téměř na jednom místě. To jsem si uvědomila až skoro na konci. Vůbec mi to nevadilo. Není to útlá knížka, přesto mě děj zaujal. Beru to jako seznámení a mé pozvolné vstupování do děje. Až ke konci mi začalo docházet, že to nebude tak jednoduché. (dívku někdo zachrání a budou žít šťastně až do smrti, křivdy se napraví ,všude zavládne mír a spokojenost).Tak to tedy né. Prvním dílem to vlastně všechno začíná, doufám ,že druhý díl nám to ukáže.Líbilo semi a těším se co bude dál.
I já se připojuji k názvu pěkná, oddechová , tak trochu nadpozemská pohádka. Milé, přesně pro chvíle před spaním a pak dobrou noc děti.
No-tak jsem taky dočetla. Musím přiznat a dát za pravdu - pisatelce přede mnou, když napsala že se knížkou brodila. Tohle je ten výraz, který po dočtení mám. Základ příběhu je dobrý, jen mě to nevtáhlo do děje, nedokázala jsem si k žádné postavě vybudovat pomyslný vztah a jít s ní dějem. Knížku vrátím do knihovny , jdu hledat jiné hrdiny a je jich spousta, mám se na co těšit.
Moc pěkný námět s knihovnami a oživlými knihami. Samozřejmě napínavé, zamilované, čarodějné dobrodružství. A bubáků nepočítaně.
Páni, páni, páni. Asi nejsem věkově cílová skupina. Vrchní šlupička vykazuje 60+, ale ta vnitřní? No asi zamrzlá puberta. Proto že jsou knížky jako tato, dokážou mě vytáhnout ze všedních starostí, večer jdu spát s příběhem a ráno už se těším, že večer budu číst dál. Protože jsem nikdy knihu nenapsala, netroufla bych si jí hodnotit po odborné stránce, můžu jen psát o svých pocitech ,které ve mě daná kniha zanechá. Je úžasné, letět s Violet na drakovi a přímo cítit, jak mě vítr šlehá do tváří, ne jen líbat Xadena, ale zároveň se bát o život, bát se zrady od lidí, od kterých bych to nečekala a to překvapení na konec? Paráda, ale co teď - no budu muset holt vydržet a čekat na druhý díl.
To že jsem sérii už kdysi přečetla a teď jsem si ji zopákla, mluví za vše. Stále mě baví.
Začala jsem číst spíš ze zvědavosti. Nějak mě to muselo zaujmout, když jsem to přečetla. Někdy se mi při čtení stává, že se jako by zúčastňuji děje, tady mi přišlo, že se dívám přes sklo. Při tom jsem měla pocit, že je mi stále zima. Našla jsem v příběhu velikou pravdu, vystrašit lidi , je úplně jedno jak a čím- pověry , náboženství, politika. Kdo má strach se lépe ovládá. Další díl si za čas přečtu, je to takový chladný očarovaný sen.
No to je teda pěkné, Ilan si se svojí partičkou odejde a mě tu nechali. Co budu dělat, než se pro mě vrátí. Nezbývá, než čekat. Snad to už nebude dlouho, pro mě jsou všechny díly úžasné, těším se na další. Mezi tím čekáním si budu muset přečíst něco jiného, co se dá dělat.
Protože už jsem před lety tento příběh četla, jsem ráda, že si to i tak moc užívám, některé situace si o to víc prožiju a asi i víc chápu souvislosti. Velká paráda. Oceňuji takto promyšlený příběh i nitky, které se spojí, nebo taky ne v budoucnu. Tak hr na ně děti.
Tak jsem si to po asi dvou letech zopakovala. Nic to na mém nadšení nezměnilo, ba na opak. Vrátila jsem se ke svým přátelům , jejich nelehkému životu a osudu. Vracím se ráda, i k postavám, které mají své hříchy z minulosti, někdy je mi jich líto, někdy se na ně zlobím, potom jim zase fandím. Obdivuji fantasii, lidí, kteří pro nás tyto příběhy píšou, moc se mi to líbí. Jdu na pokračování.
Dočetla jsem, nápaditá zápletka, ale za pár dní nebudu vědět o čem to bylo. Nějak k tomu nemám emoce. Nevím proč. Ale napínavé to bylo, no...
Celý příběh jsem netušila, jak to bude. Myslela jsem, že trochu nadpřirozeno, mimozemšťan a podobně, na konec bylo všechno jinak i tak se mi to líbilo.
Vychutnala jsem si tento díl jako audio. Je to trošku jiné, než jen o Willovi, ale bylo to napínavé a hlavně naši vyhráli. Pokud seženu další díl,ráda si přečtu pokračování, už se těším.
Přesto, nebo právě proto, že tam nebyla žádná velká akce, moc se mi to líbilo. Byla jsem krásně a mile napjatá. Ke konci už jsem se tetelila napětím, jak to dopadne. Docela ráda bych ty poslední chvíle poznala i ze strany Athei. Jaké to je setkat se s dvojnicí, sestrou bylo by to zajímavé, ale i tak knížku jsem zhltla jako malinu. Ráda se k ní zase pro to milé pohlazení vrátím.
Je to takové příjemné doplnění , u některých jsem si i vybavila, že to bylo v předešlých dílech naznačeno. A teď vzhůru na Hraničářku.