vladka16 komentáře u knih
Už jsem to četla , druhý díl se mi kupodivu líbil o malinko víc ,než poprvé. Oba dva díly zůstanou v mých oblíbených.
Není to úplný trhák, ale líbilo se mi to , v budoucnu si zas něco podobného ráda přečtu.
Mám ráda romantiku, ale tady mi to nějak nešlo. Dočetla jse, ale vracet se k tomu už nikdy nebudu.
Jako odreagování od reality je to fajn ,přečtu si i další díly.
Nevím proč, četlo se mi to lépe než minulé díly. Tak nějak lehčeji, po Magieře se mi moc nezastesklo, tak jdu na další díl.
Dobrodružství dost a dost, ale slečna M. mi někdy svým chováním leze na nervy. Nevím proč, ale občas mi chování hrdinů příjde ne úplně logické. Ale to se někdy stává, třeba je to záměr spisovatelů, že nikdo není dokonalý. Příběh se mi jako celek moc líbil, tak že jdu na další díl.
Přiznám se, že jednička byla o maličko dobrodružnější a pro mě přímočařejší. Druhý díl je víc -jak to nazvat-ukecanější? Začátek se mi zdál pomalejší, pak už se děj rozběhl a zas to bylo fajn čtení. Začíná se to trochu víc zamotávat, objevují se nové postavy, které budou do budoucna asi také zajímavé. Konec byl napjatý a jsem moc zvědavá co bude dál, tak jdu sehnat třetí díl. Těším se na kamarády, které tam mám.
Chtěla jsem na chvíli změnit žánr a povedlo se. Jako četba před spaním dobrý. Začalo se mi to líbit, tak jdu zkusit druhý díl.
Četla jsem tuhle knížku už před lety. Líbila se mi, asi proto jsem na ni nezapomněla i když už jsem si děj moc nepamatovala. I na podruhé, to bylo moc hezké ,mám ráda příběhy ,kde se prolíná současnost s minulostí. Protože bez minulosti by nemohla být naše současnost a současnost bude už zítra minulostí. Kdo ví kudy se ubíraly cesty životů našich prapra...... babiček a dědečků, protože to oni utvářeli naši minulost....
Děkuji panu Niedlovi, že tyto příběhy napsal. A taktéž děkuji panu Hynku Tasovi z Boru, že mě těmito příběhy bezpečně přivedl až na konec. Zatím jsem tuto literaturu míjela, ale to se změní, mám už pár nápadů. Je zvláštní, že někdy hledáme dobrodružství a fantazii za hranicemi, někdy i za hranicemi naší země, galaxie a v jiných dimenzích. Přitom, jak jsem objevila, je spousta hrdinů, úžasných odvážných mužů i žen v našich dějinách a starých legendách. Jen je uchopit a napsat, jsem ráda, že jsou tací, kteří svou fantazií a umem psát nám ty příběhy dokážou převyprávět. Tak že vzhůru, milí přátelé, další dobrodružství už čekají.
Tak že, jsem dočetla tento díl. Zatím je to stále dobrá četba, ani jsem ze začátku netušila, že mě to tak chytne. Ani po třetím dílu nemám pocit, že mě Tas a jeho přátelé nudí. Pan Niedl stvořil postavu, která by byla výjmečná i v dnešní době. Díky Tasovi můžu sledovat, co se děje v okolí, jak se kdo chová a udělat si obrázek jak se žilo (spíš živořilo), za Husitských válek. Je jasné, že pokud chce spisovatel zvýraznit postavu, musí ta postava mít nějaké vlastnosti a ostatní postavy také, bez toho by byl příběh nudný. Já jsem se rozhodně nenudila, proto Tasovi a jeho blízkým fandím a jdu na další díl.
Dobré, dobré, dobré, jsem ráda, že i u druhého dílu mi vydržel ten fajn pocit z četby. Vlastně nevnímám že čtu, ale v mojí hlavě se odehrává film a to je ta chvíle, kdy mě děj zcela pohltí. Tas je úžasnej, bohužel osud se s ním moc nemazlí, ani s ostatními. Ze školních let si pamatuji, že Husité bojovali spravedlivý boj, někteří asi ano, nebo si to aspoň mysleli. Ale jako vždy ne každý je spravedlivý, pokud se může jednat o jeho prospěch. Získala jsem nový pohled na toto období a neplatí to snad do dnes? Zatím nemám pocit, že jsem přesycená Tasovým smyslem pro čest a pro povinnost, ale zdá se mi, jako by se ta ledová krusta, co si kolem svého srdce vytvořil malinko roztála. Tak že, jdu to zjistit ve třetím díle.
Kdyby se v mém mládí vyučoval dějepis podobným způsobem, bylo by to moc fajn,- celý příběh byl moc fajn. Nic se mi nezdálo přehnané, postavy i děj do sebe pěkně zapadaly. Zrovna tak jsem si dokázala představit intriky u dvora. Na jedné straně hrdinství a čest, na straně druhé, intriky, zrada a zášť. Vlastně se toho do dnes moc nezměnilo, jen máme lepší hygienu a možnost sebezničení. Protože se mi to moc líbilo, už hltám druhý díl.
Kdybych četla Artemis jako moji první knížku od Weira, asi by moje hodnocení bylo lepší. Nejdříve jsem však četla Spasitele, na kterém ,jak se mi zdá ještě ujíždím. Proto se k Artemis nemůžu nějak moc vyjádřit, příběh není špatný, ale chybělo mi tam to něco, to něco způsobí, že i po letech si příběh vybavím , u Artemidy to asi tak nebude.
Dobré, dobré, dobré, dvanáct žáků zvedá pařáty - já také zvedám svůj pařátek. Knihu jsem si poslouchala jako audio, pan Lukáš Hlavica to načetl nádherně. Nemám co dodat jsem nadšená, unešená, bude teď těžké se začíst do jiné knížky, musím počkat, až ve mě dozní - Ty spíš , já dívám.
Kdysi jsem viděla seriál, líbil se mi. Knížka se mi líbila taky, ale na druhý díl, si dám chvíli oddech. Mám pomačkané palce, jak jsem jim je držela.
Četlo se to pěkně, líbilo se mi to jako oddechová četba, příjemné postavy i trochu humoru.
První díl se mi líbil, tak jdu na druhý, bude to delší cesta, podle počtu knih této série. Jsem navnaděná a těším se.
Pro mě další příjemná Sparksovka, sice jsem také před lety viděla film, ale už je to tak dlouho, že mi to nevadilo při četbě. Na jeho příbězích je fajn, že i když je to o lásce, nepopisuje do nejmenších podrobností když se on a ona milují. Hezky se u toho odpočívá, líbilo se mi to.