vladka16
komentáře u knih

Kdybych neměla poslední díl jako audio, možná, že bych to nedočetla. Ne kvůli ději,ale spletitosti. Musím pochválit četbu p. Jitky Ježkové,to byla paráda. Bylo to zajimavé, ale v budoucnu už se k tomu vracet nemusím.Při čtení mě občas napadalo, že i naši vědci si občas zahrávají s věcmi, které můžou zničit svět jak ho známe, nebo úplně a není k tomu zapotřebí nadpřirozených bytostí. Lidstvo to zvládne i samo.


Už jsem tenhle příběh přečetla několikrát, ale vždy se k němu ráda vrátím když potřebuju pohlazení po duši, trochu napětí a lásky. K tomu ještě trochu humoru, záhadného dění a je to fajn.


V tomhle díle už vím o co jde, čte se mi to líp. Všem jim moc fandím, tak mi nezbývá, než dočíst i poslední třetí díl. To bude mazec.


Nevěděla jsem co číst, prostě jsem to jen skusila. Ze začátku jsem tak trochu nechápala, postupně mi to začalo dávat smysl. Zvláštní je propojení magije a technických vynálezů. Chvílemi jsem ze čtení měla pocit, že to nedopadne dobře, když lidé manipulují s technologiemi, o kterých nic moc nevědí, nebo když se těch technologií zmocní lidé, kteří je umí jen zneužít. Měla jsem a mám silný pocit, že je tomu tak i v současnosti. První díl se mi začal moc líbit, proto se těším na pokračování.


Na příběh Murtagha jsem se moc těšila. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst a naladit se na stejnou vlnu. Přece jen uběhlo pár let, kdy jsem na všech předešlých knížkách ujížděla. Myslím, že i pan spisovatel už se zpětně nedokázal vcítit do postav jako dřív. Ale stejně to byl pro mě příjemný návrat do Alagésie. Doufám, že to ještě není uzavřená záležitost, protože ten konec mě zase navnadil. Beru tuto knihu jako takového předskokana k dalšímu pokračování. Moc se za to přimlouvám, protože je v tom přeci nemůžeme nechat,né?


Tak dočteno. A co mám jako teď dělat? Konec mě dostal tak ,že teď budu celá netrpělivá čekat na další díl. Zajimavé, že se zatím dokážu v ději i postavách dobře orientovat, stále mě drží chuť ve čtení pokračovat,což se tak mi tak často nestává,když je dílů víc. Těším se na pokračování.


Včera jsem dočetla knížku podruhé, myslela jsem si, že vzhledem k tomu, že už dávno nejsem cílová skupina, to bude jiné. Poprvé jsem jí zhltla a moc se mi líbila. Je to už hodně let ,ale stejně jsem si, zapamatovala název. Líbila se mi i na podruhé, příběh mě zaujal , má v sobě něco něžného a snad každý z nás by rád ve svém životě něco změnil , opravil.


První díl je vždycky tím impulzem, který potřebuju k tomu číst dál i další díly. Druhý už je většinou známý svět , postavy a děj, na který musím být zvědavá. Na to, jak si mé oblíbené i neoblíbené postavy vedou a co je čeká. Myslím, že ve druhém dílu se tempo děje snížilo, ale četlo se mi dobře. Jsem moc zvědavá na Tash,( kromě hlavních postav). Tak že vzhůru na třetí díl.


Celý příběh se odehrává téměř na jednom místě. To jsem si uvědomila až skoro na konci. Vůbec mi to nevadilo. Není to útlá knížka, přesto mě děj zaujal. Beru to jako seznámení a mé pozvolné vstupování do děje. Až ke konci mi začalo docházet, že to nebude tak jednoduché. (dívku někdo zachrání a budou žít šťastně až do smrti, křivdy se napraví ,všude zavládne mír a spokojenost).Tak to tedy né. Prvním dílem to vlastně všechno začíná, doufám ,že druhý díl nám to ukáže.Líbilo semi a těším se co bude dál.


I já se připojuji k názvu pěkná, oddechová , tak trochu nadpozemská pohádka. Milé, přesně pro chvíle před spaním a pak dobrou noc děti.


No-tak jsem taky dočetla. Musím přiznat a dát za pravdu - pisatelce přede mnou, když napsala že se knížkou brodila. Tohle je ten výraz, který po dočtení mám. Základ příběhu je dobrý, jen mě to nevtáhlo do děje, nedokázala jsem si k žádné postavě vybudovat pomyslný vztah a jít s ní dějem. Knížku vrátím do knihovny , jdu hledat jiné hrdiny a je jich spousta, mám se na co těšit.


Moc pěkný námět s knihovnami a oživlými knihami. Samozřejmě napínavé, zamilované, čarodějné dobrodružství. A bubáků nepočítaně.


Páni, páni, páni. Asi nejsem věkově cílová skupina. Vrchní šlupička vykazuje 60+, ale ta vnitřní? No asi zamrzlá puberta. Proto že jsou knížky jako tato, dokážou mě vytáhnout ze všedních starostí, večer jdu spát s příběhem a ráno už se těším, že večer budu číst dál. Protože jsem nikdy knihu nenapsala, netroufla bych si jí hodnotit po odborné stránce, můžu jen psát o svých pocitech ,které ve mě daná kniha zanechá. Je úžasné, letět s Violet na drakovi a přímo cítit, jak mě vítr šlehá do tváří, ne jen líbat Xadena, ale zároveň se bát o život, bát se zrady od lidí, od kterých bych to nečekala a to překvapení na konec? Paráda, ale co teď - no budu muset holt vydržet a čekat na druhý díl.


To že jsem sérii už kdysi přečetla a teď jsem si ji zopákla, mluví za vše. Stále mě baví.


Začala jsem číst spíš ze zvědavosti. Nějak mě to muselo zaujmout, když jsem to přečetla. Někdy se mi při čtení stává, že se jako by zúčastňuji děje, tady mi přišlo, že se dívám přes sklo. Při tom jsem měla pocit, že je mi stále zima. Našla jsem v příběhu velikou pravdu, vystrašit lidi , je úplně jedno jak a čím- pověry , náboženství, politika. Kdo má strach se lépe ovládá. Další díl si za čas přečtu, je to takový chladný očarovaný sen.


No to je teda pěkné, Ilan si se svojí partičkou odejde a mě tu nechali. Co budu dělat, než se pro mě vrátí. Nezbývá, než čekat. Snad to už nebude dlouho, pro mě jsou všechny díly úžasné, těším se na další. Mezi tím čekáním si budu muset přečíst něco jiného, co se dá dělat.


Protože už jsem před lety tento příběh četla, jsem ráda, že si to i tak moc užívám, některé situace si o to víc prožiju a asi i víc chápu souvislosti. Velká paráda. Oceňuji takto promyšlený příběh i nitky, které se spojí, nebo taky ne v budoucnu. Tak hr na ně děti.
