vlasta88
komentáře u knih
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Knihu jsem poprvé četla ve svých devíti letech a i vzhledem ke každoroční návštěvě Tater mi přirostla k srdci takovým způsobem, že po více než dvaceti letech je v naprosto salátovém vydání a znám ji nazpaměť. Spoustu věcí jsem pochopila až s věkem, takže ač se to možná na první dobrou nezdá, nejedná se úplně o povrchní humoristickou literaturu. :)
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Tvorbu mistra Ozzyho mám zatraceně ráda. A i když jsem několikrát během čtení této knihy došla k závěru, že je to vyfetovaný idiot, mám ho i po tom v podstatě ráda i jako lidskou bytost. Postavil se k tomu všemu čelem a s humorem (obzvlášť na začátku, kde popisuje dětství - při čtení jsem absolvovala několik až hýkavých záchvatů smíchu :D ). A člověk ho musí obdivovat už jenom za to, že to všechno přežil. :)
Dokonalé stopy
Helen Fields
Parádní kniha, náhled do mysli pana záporáka mě velmi bavil, byl to takový příjemně psychopatický zážitek. :))
Dívka beze jména
Lisa Regan
(SPOILER) Příběh to není špatný, ale to provedení... Tolik mrtvol a tak strašně přehnaně dramatický konec (stejně jako v prvním díle série). Už víme, kde jsou! Tak nevíme! ... Tak jsou tam! Nejsou!...Tak jsou určitě tam! Ne, utekli nám před nosem!... U skákání do řeky už jsem nevěřícně kroutila hlavou. Navíc taková nepravděpodobná smíření (Luke, Misty). Nevím, nevím, jestli se pustím do dalších dílů...
Mizející dívky
Lisa Regan
Kniha je taková velmi americky dramaticky strhující se spoustou mrtvol a intrik, ale počtení je to pěkné. :)
Holly
Stephen King
Shrnuto: covid, roušky, vakcíny, zdravení loktem, politika a trochu toho black lives matter. Jo a někde v pozadí celkem dobrý detektivní příběh. K dočtení knihy už jsem se vysloveně musela nutit.
Doporučila bych knihu? Ne. A je úplně jedno, na které straně názorového spektra se člověk nachází.
Žolinka / Kanovník
Jindřich Šimon Baar
V životě jsem necítila takovou nenávist ke zvířeti jako při čtení Žolinky. Jestli něco Baarova díla umí, pak je to vyvolání silných emocí.
Hra na lháře
Ruth Ware (p)
Knihu jsem začala číst v domnění, že se jedná o detektivku, a ona je to přitom kniha o kojení s postranními historkami... Do čtení jsem se po pár desítkách stránek už pouze nutila a po mléčné slině a růžích napěchovaných do popelnice jsem knihu definitivně zaklapla.