vrgulnik komentáře u knih
Druhý díl série pokračuje ve stejném stylu i rytmu, což je logické. Opět zdařile zpracovaná historická militaria, které chybí více map a to jak těch taktických (pohyby jednotek v bitvě), tak strategických (pozice celých armád či “vzdálení” bitvy pro lepší pochopení kontextu v dané lokalitě/zemi). Také politické či sociální souvislosti chybí, ale autor je vyhraněný, což není a priori špatně.
Po sérii o římských legiích (absolutní top ve své kategorii) vstupuji do Kovaříkovy hlavní domény - napoleonských válek. Autora znám, takže vím do čeho jdu. První dojem je takový, že autor zapomíná, že čtenář není odborník jako on a nemá před sebou nic víc než jeho text. Detailní popisy pohybů vojsk bez aktuální podrobnější vizualizace není vůbec přehledný. Kovařík to pravděpodobně psal nad mapou, po které si posunoval krabičky s jednotkami vojsk, ale čtenář tuhle možnost nemá. Jedna mapka na začátku kapitoly prostě nestačí postihnout několikahodinovou či několikadenní bitvu. Z taktického hlediska se člověk jakž takž zorientuje, ale strategicky se ztrácí. Prostě mapy jsou u tohoto typu literatury naprosto klíčové. Také nové pojmy při popisu uniforem (čáka, apod.) překvapivě často ”nepřekládá”, ale jen popisuje, takže čtenář neví, o čem se mluví. Celkově je to výborná práce, ale na pět hvězd to nestačí.
Za mě trochu zklamání. Příloha s “nevydanými scénami” mi připadala trochu jako autorova obscese vlastním “dílkem”. Není to bible, ale spíš odpočinková literatura, takže nepotřebuji výklad jak od akademika.
Přečteno za 3 dny jedním dechem. S tímto autorem skoro nemůžete šlápnout vedle.
Jen ten konec je jaksi poplatný dnešní době... ????
Pán prstenů ano, toto už bylo slabší.
Nečekal jsem, že mě i v dospělosti chytne tento žánr. Bylo skvělé to číst synovi před spaním - bavili jsme se oba.
Kniha, ke které se v různých formách vracím neustále. Hrozně se mi líbí její forma - zápisky jednotlivých protagonistů. Jedná se o “nadžánrovou” klasiku, kterou si stojí za to přečíst.
Knížka, kterou oceníte s věkem a taky až budete unavení z přetechnizovaného světa, který nás obklopuje.
Takové zvláštní. Chápu, proč to tolik lidí oslavuje, ale číst ji pro mě nebyla nirvána.
Do dneška nepřekonaná dystopie. Pro mě má zvláštní důležitost, protože jsem ji viděl jako film v klubu v Kaunicových kolejích pár dnů po 17. listopadu. Se strachem, že tam vtrhne STB a rozpráší nás, to mělo úplně jiný náboj. Silný příběh, sugestivně podaný a pro nás (ruské satelity) zcela realistický.
Česká klasika částečně ovlivněna tím, že byla povinnou četbou.
Těžkopádnější, ale dobré.
Moje první knížka v angličtině. Srdcová záležitost. Doyle je pro mě klíčový autor, který ovlivnil výběr mých knih na řadu let.