Vuokko komentáře u knih

Když sahám po knihách ACH, vím, že dostanu očekávanou kvalitu. Je pravda, že Plavý kůň má opravdu dlouhý rozjezd, pointa je však natolik neočekávaná a skvělá, že se to dá odpustit. Co se ale odpustit nedá je překlad Soni Nové, která používá krkolomné souvětí a naprosto nestandartní slovník (Je to bohačka. - co to do pekla?).

Audiokniha

Kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, bylo by to pozérská. Složité filosofické teorie slouží k tomu, aby autorka dokázala, že takto zvládne psát, ale děj to nijak neobohatí. Hlavní hrdinky jsou velice nesympatické. Paloma nám ukazuje, jak má nemoci mozku z příliš čistých ruk a vše by zlepšilo, kdyby musela pravidelně okopávat brambory. Život Renée by mohl být o tolik lepší, kdyby byla… prostě milá.

Abych knihu jen nehanila, dá se zde najít mnoho krásných myšlenek. Co nám dokážou přinést setkání, jak nás mohou obohatit či dokonce změnit nezávisle na věku. Jak je důležité vážit si toho, co máme. A hlavně, i přes své vzdělání a intelekt, se nepovyšovat.

Jsem ji jistá, že si autorka své čtenáře najde, já už se k ní ale nevrátím.

Rumo je hrdina. Nesmělý, nemluvný a neznalý toho, co je zázrak lásky. Přesto se za svou láskou vydá a ač potkává ty nejděsivější tvory, nikdy ho ani nenapadne se otočit. Celý příběh do sebe dokonale zapadá, vše je se vším propojené a napětí je takové, že člověk čte až do rána. Velice jsem si užila množství nových druhů postav jako jsou žraločí larvy, krvavý šunkové, nurny, eydeeti, měděná chlapiska, nepřítomní mrňousové a samozřejmě wolpertingeři.

Walter Moers je vskutku geniální spisovatel a ve spojitosti s ilustacemi je tato kniha malé umělecké dílo.

15 20.02.2023

Chabé. Po pravdě velmi chabé. I u oddechové četby bych očekávala aspoň nějakou literární hodnotu. Děj je prvoplánový a nepřekvapivý.

Jelikož se jedná o knihu o drogách, člověk ji tak chtě nechtě prostě porovnává s My děti ze stanice Zoo. Bohužel laťka byla vysoko. Z mého pohledu se tato kniha táhla a žádná z postav mi nepřišla sympatická. Zášť vůči Sandře byla dost značná. Proto by mě zajímal i její pohled. Jinak popis situace s pohledu matky i syna současně vidím jako výborný nápad.

Přesto si myslím, že v rámci osvěty je dobré, až skoro vhodné si knihu přečíst. Jedná se o rodinu, jako je každá druhá. Jedná se o pervitin, který je až neuvěřitelně snadno k dostání a je zde výborně popsáno, jak je cesta k pravidelnému užívání jednoduchá. Sám Honza uvádí, že o drogách píšou jen ti, co je neměli a tedy, že neví o čem píšou. On to zvládne, protože drogy jsou super. Jen to, že se stává otrokem drogy, ve svém rauši nevidí.

Kniha mě velice zaujala svoji příjemně minimalistickou ilustrací na obalu. Bohužel se ukázalo, že to je na knize, dle mého názoru, nejlepší. Obrázky uvnitř knihy už toto kouzlo neměly a poetika příběhu mi úplně unikla.

Audiokniha

Děvčátko Momo je vyloženě milá kniha. Nejedná se o akční příběh plný zvratů. Děj se pomalu line a člověk se nechá unášet. Momo je obyčejná a neobyčejná zároveň. To, že má strach a cítí se sama, v člověku vyvolává spojení s děvčátkem a dokáže se do něj vcítit. Ta radost, když dokáže pomoci svým přátelům, mistru Horovi, celému světu... Vlastně i čtenáři, protože každý se poctivě zamyslí nad svým časem. A pojetí času je zde opravdu poetické.

Musím vyzdvihnout příběh o princezně a její zlaté rybce velrybce, který vypráví Gigi

Z knihy mám lehce rozporuplné pocity. Kdyby to napsal jiný autor, byla by to vlastně fajn kniha. Tím, že znám Pratchettovu pozdější tvorbu, geniální tvorbu, mám pocit promarněného potenciálu. Prostředí a postavy knihy jsou skvělé, a kdyby byl tento příběh napsán o 30 let později se zkušenostmi, které autor už měl, mohlo z toho být velkolepé dobrodružné dílo s minimálně šesti sty stránkami. Nemohu nezmínit Chrabroděje, dokonale vymyšlené, včetně závěrečného zamyšlení nad odvahou těch, kteří dokážou žít, aniž by věděli, co přijde.