Walkyrka komentáře u knih

Ajrad1981 tuto knihu pochopila velice dobře. Není to dílo, kde byste milovali hlavního hrdinu. V lepším případě jej nechápete, v tom horším nenávidíte a máte občas chuť mu nakopat zadek. Takhle ale má ta knížka působit. Proto je tak jedinečná, nevšední a originální. Plus poskytuje ohromné místo k zamyšlení nad vývojem naší společnosti a dětí především.

1 15.10.2016

Řekněme, že je to knížečka, která by v naší knihovně chybět neměla, ale opravdu jen proto, že knihy od Martina sbíráme a chceme je mít všechny. Jinak pro klasického čtenáře je to skutečně zbytečná investice. Osobně tuto knihu vnímám podobně, jako \"Kdepak je má kravička\" od Prachetta. Je to takový dárek pro opravdové nadšence.

1 04.04.2016

Mečové moře je, na rozdíl od Páteře světa, opět v "pořádku". Tedy napsaná podle Salvatoreho stylu. Netřeba psát více.

1 04.10.2015

Upřímně miluji knihy o Salvatoreho, ale tahle byla úplně šílená. Chápu, musel nechat Wulfgara se "vyvstekat" a setřást ze sebe hrůzy démonického "hotelu". Jenže tohle bylo prostě utrpení. Polovinu knihy tam čteme o tom jak se Wulfgar prochlastává do němoty. Tříská se s ostatními opilci a spí s číšnicí, kterou bych mohla nazvat i jiným jménem. To je prokládáno příběhem o "pravé" lásce jedné hloupé holky, kterou si namluví pan zámožný šlechtic a ona miluje joudu z vedlejší chalupy. V druhé polovině knihy se konečně příběhy střetnou a Wulfgar se nakonec zachová jako naprostý idiot. Tohle se opravdu nepovedlo. Všechny ostatní knihy jsem četla pomalu ze zatajeným dechem, taky jsem se do další stránky musela nutit. Uff, už je za mnou.

2 04.10.2015

martinelk: Vážený začínající čtenáři, zkuste si o světu ve kterém se Drizzt a jeho hrdinové pohybují také něco zjistit, než se začnete veřejně zesměšňovat. Wulfgar skutečně může metat mužem, který je 3x těžší než běžný muž a to prostě proto, že to dovolují pravidla Dungeons and Dragons, ve kterém se, pro vaši zajímavost, nacházíme. Moje herní postava zase dokáže ve střemhlavém letu trefit se 100% přesností jednoho maličkého goblina v klubku mých spoluhráčů, a to s naprostou jistotou, že i kdyby se po něm válel obr, který je v mé skupině a spřízněn s mou postavou, tak goblina šíp zabije, zatím co obra ani neškrábne. Ano v reálném životě naprosto nepředstavitelné. Za prvé člověk nelétá a za druhé je mnohem větší pravděpodobnost, že zasáhnu jednoho ze svých. Ale my se nacházíme ve fantasy světě, kde nereálné se stává realitou a moje postava může létat, jelikož hraji za okřídleného elfa. A mohu si být naprosto jistá, že i kdybych střílela s šátkem na očích, netrefím svého vlastního, ale nepřítele. V horším případě minu a zlomím si šíp. To mi umožňují moje schopnosti. Tak to stojí v pravidlech. Takže pokud má Wulfgar sílu více jak 20 pak si může dovolit házet s mužem, který je 3 krát tak těžší než je on sám. Vlastně by dokázal zvednout mnohem větší váhu, protože mu to umožňují jeho schopnosti. Pokud jde o Bruneona a jeho "vyhrožování" nevinným... Je to trpaslík. To by mělo být dostatečným vysvětlením, ovšem pro někoho, kdo má alespoň základní znalost o trpaslících světa DaD. Vaši známí asi dobře rozumí pojmu fantasy a nejspíše budou i vědět co je herní svět DaD. Pokud se vám tato literatura nezamlouvala pro „fantasy klišé“, dovolte, abych vám doporučila příště sáhnout po Martinovi. Myslím, že ten by mohl vaše očekávání plnit spíše, jelikož jeho tvorbu neovlivňuje žádný herní svět a naopak se ve svých knihách přiklání k reálnému dění raného středověku. Minimum kouzel, minimum epických vítězstvích, za to stoprocentně reálný a uvěřitelný svět středověkého ražení. Podle vaší reakce totiž nehledáte klasickou fantasy, ale středověkou fantasy. Pokud jste Martina již četl, zkuste Sapkowského, ovšem rovnou vás musím upozornit, že jeho první knihy jsou spíše sbírkou povídek, proto je potřeba s tím počítat. Ale Zaklínač není jeho jedinou knižní sérií. Snad bych raději, kdyby jste si přečetl jeho „husitskou trilogii“. Ta by vás mohla dostatečně uspokojit. Co se týče Martina. Teď je velkým fenomenem jeho série Hra o Trůny. Jistě jste o ni již slyšel a já musím říct, že i přes to, že jsou to opravdu objemné knihy, jsou nadmíru čtivé. Takže příště zkuste výběru čtiva věnovat více času a o dané tvorbě si také něco předem zjistěte. Kniha totiž nemůže za vaši neznalost světa, ve kterém se příběh odehrává.

4 28.12.2014

Ta kniha není ničím zajímavá. Bohužel nezajímala ani mou dcerku a že ta miluje vše co se draků týká. Kniha je zdlouhavá, nudná, prakticky nic se tam neděje. Kromě toho, jak už bylo psáno, je to skutečně vykradený Tolkien. Příliš povyku pro nic.

4 25.11.2014

Otto von Pluto: Drahý pane všiml jste si vůbec, že jste četl již šestý díl? Možná by jste se měl raději zdržet komentářů, když nemáte nejmenší ponětí o dějové linii. Je přece jen logické, že po tolika prodělaných bojích a dlouhém putování členové skupiny sem tam něco najdou, získají novou dovednost a vybrousí svůj styl boje. Bylo by trochu nudné si číst o břídilovi, který ač mnoho střetů, jako zázrakem, přežije, se nepoučí a jelikož jsou jeho schopnosti stále stejné a nezdokonaluje se, "kosí" pořád dokola jen skřety. Nezkušený čtenář ji hodnotí jako brak, ale není to vinnou knihy, ale čtenáře, který si nedal ani tu práci si přečíst číslo nahoře v roku a plácnout se do čela a sebe reflexivně prohlásit „Jsem to, ale hlupák.“

Teď tedy můj názor. Kdo četl předchozí díly, se asi nenechá pobízet a po knize sáhne. Hrdinové získali mnoho nového a zažili mnoho nového a než dojdou na konec, aby zachránili jednoho z nich, ještě mnoho nesnází zažijí. Opět se skláním, před čtivostí knihy a kráse popisu scény, která se právě na stránkách odehrává. Jakožto už mnohokráte před tím jsem tajila dech a oči mi nervózně četli o bojích, kterými museli přátelé projít. Už nejsou žádnými čajíčky a stejně tak jejich nepřátelé nejsou žádná ořezávátka. Zvláště pak Enteri. Jen do ní, rozhodně je plná napětí a akce a stojí za přečtení, pokud ovšem jste četli předchozí knihy. Hold tohle není Esmeralda, aby jste příběhu porozuměli i když několik dílů vynecháte.

6 05.10.2013

Terry Pratchett je mistrem vtipu a když si přečtete \"Stráže, stráže!\" pochopíte kam zařadit tuto knihu. Není to dílo velkého mistra, ale můžeme to nazvat takovým malým dárkem od Zeměplochy, nám čtenářům. Taková malá radůsta, náplast na věčnou ránu smutku, že tento svět je jen vymyšlený.

1 26.09.2013

Ve své době byl nazýván miláčkem národa, dnes ho škola prezentuje jako průměrného dramatika a přesto právě z této knihy máme naší státní hymnu, kterou se sice čeští myslitelé snažili předělat a dokonce si na tu \"Odrhovačku\" přizvali tehdejší hudební českou hvězdu Bedřicha Smetanu, který pronesl tuto památnou větu \"Přátelé to je zbytečné. Píseň, kterou lid sám za svou hymnu povznesl, ta jeho hymnou zůstane. Tylova slova s tóny Škroupovými žádnému Čechu ze srdce nevyrvete.\" Zkusme se tedy zamyslet a po přemýšlet jestli je správné, aby člověk, jenž dal nám Čechům píseň, kterou nedokázal ani Masaryk vyrvat českému národu z hlubin duše, byl nazývám PRŮMĚRNÝM dramatikem, uvážíme-li, že Karel Hynek Mácha, který je bezesporu jedním z velikánů Čech, napsal pouze jednu báseň a je považován, za génia.

1 26.09.2013

Musím se přiznat, že z povinné četby jsem málo co skutečně četla. Hold jsem nebyla nejpilnějším žáčkem. Ale jsem ráda, že Krysař se řadí mezi ty vyvolené knihy, které jsem otevřela. Popravdě právě život Viktora Dyka, mě přesvědčil, abych ji otevřela a začetla se do jejích stránek.

3 26.09.2013

Stejně jako u knihy \"A bude hůř\", prostě to není šálek mého čaje. Tato kniha mě utvrdila v tom, že pan Jan Pelc prostě pro mě nepíše. Opět se zdržím hodnocení.

Asi nejsem tím správným fanouškem tohoto žánru. Proto nebudu hodnotit, jelikož opravdu psycho-románům nerozumím. Pokud se tedy má člověk po četbě těchto knih cítit jako spráskaný pes, pak je dobrá. Pocit z této knihy jsem měla opravdu špatný, prezentoval dobu ve které bylo těžké žít a i když já jsem ročník, který tuto dobu nezažil z této knihy jsem cítila tolik beznaděje a zoufalství, že mi bylo skutečně do breku, nebo na zvracení. Nemám ráda knihy, které takto působí na člověka.

steppen-wolf: Souhlasím s vámi v jedné věci. Dějová linie je skutečně velice podobná Trilogii Pán Prstenů. Jen hlupák by si myslel, že podobnost je čistě náhodná, ale berme to jako odrazový můstek. Tolkien odstartoval vlnu a Brooks na ní naskočil. O tom jestli je to v pořádku či nikoliv můžeme hodiny polemizovat. Mě také Shannarův meč nebavil a osobně jsem se bála, že kvůli němu nebudu mít chuť si přečíst všechny ostatní knihy, ale řekla jsem si \"Každý nějak začít musí.\" Kromě toho sám Brooks prohlásil "Vzal jsem knihu Pán Prstenu a přepsal ji pro Američany."

Teď můj názor. Kniha sama o sobě je rozvleklá, skoro mi to připomíná jako sepsané \"sešny\" hráčů Dračích doupat ( úmyslně jsem použila Dračí doupě a ne Dungeons and Dragons, protože jak hráči jistě vědí Dračí doupě je skutečně pro naprosté začátečníky) Jinými slovy se tam tři čtvrtiny knihy téměř nic neděje, aby pak chudák čtenář na konci knihy vůbec nestíhal, ale každý spisovatel se vyvíjí a já mu nechci zavírat dveře. Tak možná jednou až nebudu vědět po čem sáhnout si jej opět přečtu.

2 25.09.2013

Wow. Jsem netušila, že tu bude i takovýto \"Brak\", nic méně k tomu braku mám citový vztah. Byl to můj první zamilovaný román, který jsem si koupila už tenkrát ve slevě a bylo mi právě 16 let. Stalo se tak na Smíchovském nádraží v Praze a já cestou domů přečetla půlku knihy ( sešítku ). Jinak příběh nestojí za přílišnou zmínku, nejhezčí na knize je obálka. Po pravdě se trochu stydím, že jsem kdy četla něco podobného. Jenže lidé zrají časem a na mou obhajobu, byl to vlastně jediný zamilovaný román, který jsem přečetla celý.

24.09.2013

Já musím říci, že do dnes lituji peněz, které jsem do ní investovala. Bohužel, těžko budete mladému člověku kázat o knihách, které stojí či nestojí za to. Patřilo to prostě k mé tehdejší image, takže dnes je pro mě trochu nostalgická než, že bych měla chuť ji někdy zase číst.

Já se nedivím, že tato kniha u nás propadla. Je natolik fádní a nudná, že každá rozumná žena přijde na jediné řešení jak s ní naložit a to zatopit.

Dostali jsme jí jako děti a dnes z ní čtu své dceři a líbí se.

1 24.09.2013

Koupili jsme ji naší dcerce a měla úspěch. Je to pohádka a pro pohádky platí, že názory dospělého jsou úplně mimo mísu.

2 24.09.2013

Sarael: Škoda, že jste si nepřečetla dříve, že je Hobit napsaný jako pohádka, nikoliv jak ho prezentují filmaři. Jedná se o první knihu pana Tolkiena, právem nazývaného otcem Fantasy a je určena právě malým čtenářům, takže masivní vyhlazování skřetů, boj s bledým skřetem a podobné hlouposti v knize nehledejte. Je diametrálně odlišná od filmu. Vlastně ji kompletně předělali, velké zklamání už jen proto, že se přesně takového počinu Tolkien bál.

Teď můj názor. Četla jsem knihu své dcerce a i přesto, že jsou jí pouhé tři roky, jí bavila. Ostatně jaké dítě nebaví dobrodružství malého, kulatého mužíčka, který si do příchodu čaroděje, žije svůj spokojený život a pak z ničeho nic se má vydat se svéráznými trpaslíky na dobrodružnou cestu za drakem Šmakem. Jen hlupák může tuto knihu hodnotit očima dospělého. Pokud tedy chcete si písmenka této knihy skutečně užít a je vám více než 10 let, pak buď to v sobě najděte střípky dětství, nebo ji začněte číst nějakému drobečkovi ve vašem okolí.

10 24.09.2013

Jedno z mála dílek, které se právem nazývá uměním. Zajisté nemluvíme o obsahu knihy, ale o tom jak kniha dokázala zapůsobit na svého čtenáře. Neznám jediného člověka, který četl tuto knihu a neřekl by \"Na začátku jsem myslel, že si ten hajzlík zaslouží provaz, na konci mi kluka bylo skoro líto.\" a to je, milí přátelé, přesně to umění o kterém zde mluvím. Přesně tohoto chtěl Anthony Burgess docílit. Kniha je napsaná tak, aby jsme Alexe nenáviděli, ale zhruba od poloviny jej začneme litovat a i když si říkáme, že mu to vlastně patřilo stejně se neubráníme pocitům, jako je lítost a mnohdy i porozumění. Není to absurdní? Někoho, kdo je tak do morku kostí zkažený a bezcitný, najednou sami zahrnujeme lítostí a porozuměním.

2 24.09.2013