willy9203
komentáře u knih

Pro člověka, který uznává profesionalitu, je zajímavé, jak dělí svůj obdiv mezi Šakala a komisaře Lebela. Ale vlastně v obou případech to uznání patří panu Forsythovi, který to tak skvěle promyslel. Poslouchal jsem jako audioknihu skvěle namluvenou Otakarem Brouskem ml. a moc mě pobavilo, že pro nejnesympatičtější postavu zvolil hlas jednoho exprezidenta.


Příběh Elišky Rejčky je velmi dramatický, ale podle mého z něj paní Vaňková udělala dívčí románek. A to je škoda. Moje žena ohodnotila, že dílo je dobré na to, aby si člověk zapamatoval historické postavy. S tím naprosto souhlasím. Ale vlastní zpracování příběhu bylo pro mě velkým zklamáním. Škoda promarněné šance.


Miluji Čapkův smysl pro humor a jeho schopnost nadsázky. A toto dílko velmi příjemně pohladí. Když si budete chtít na jedno odpoledne odpočinout od světa, rozhodně správná volba.


Jako u Milana Kundery standardně je kniha plná filosofických myšlenek. Na to, že ji napsal autor ve svých 35 letech, jsou pohledy na život neuvěřitelně zralé. Na postavách je skvělé, že nejsou ani jednoznačně pozitivní, ani negativní, což jim dává přirozenost. Styl jazyka super, tak co bych ještě dodával.


Chvilku mi trvalo, než mě ta knížka chytla. Nevím, zda jsem byl sám nesoustředěný, nebo byl začátek komplikovanější. Po pár kapitolách se vše rozběhlo poměrně zajímavě a vadil mi zase až náhlý závěr. Celkově však příjemné čtení s hezkou češtinou.


Námět je vzdáleně podobný Orwellově 1984, ale nějak mě to chytlo o dost méně. Knížka je plná myšlenek, to nelze zapřít. Jen mi asi nesedla zcela alegorie se zákazem knih a jejich likvidací požárníky.


Skvěle napsaná kniha. Fikce se prolíná se skutečným popisem reálií, ale protože obojí je podáváno stejnou formou, čtenář občas váhá, kde se vlastně pohybuje. Až do vyvrcholení jde o pekelně napínavý příběh. Trochu rozpačitý jsem byl z epilogu, ale je moje chyba, že jsem si tu knížku nepřečetl již v roce 1997, kdy u nás poprvé vyšla. Mohlo to mít zcela jiný náboj.


U Kunderova díla musíte dávat neustále pozor, protože každé slovo je důležité. A zde to platí rozhodně. Přelévání minulosti se současností je řešeno neskutečně plynule a vůbec nepůsobí rušivě. A to je uchvacující.


Samozřejmě nevím, co bylo ve 13. století běžné, ale chování zloduchů na konci mi připadalo více než naivní. Jinak měl příběh tradiční atmosféru, zajímavou zápletku a špetku humoru, jak to tak v sérii o Oldřichovi bývá. Velmi zajímavým jsem shledal psychologické rozpoložení Oty ze Zástřizlí při finální operaci.


Osobně bych to označil za typickou brownovku. Zajímavé téma, napětí, řada mrtvol, konspirace, to vše velmi kvalitně zabaleno a předloženo čtenáři. Jednu hvězdu jsem ale ubral za to finále, které mi připadalo v první fázi již velmi neuvěřitelné, ve druhé fázi laciné.


Bez ohledu na to, zda je to zásluha Marka Twaina nebo A. B. Paina, je dle mého názoru tato kniha dokonalá. Stěžejní je její stránka filosofická, ale ani ten, kdo filosofii nemá rád, se nemusí bát. Vše je zabaleno ve strhujícím popisu scén. Autor trochu láme nad lidstvem hůl, ale podává to tak, že s ním čtenář v hloubi duše souhlasí. Shodně např. s Machiavellim má lidi za zbabělé a pokrytecké a dokonale popisuje, jak je lidstvo ovládáno menšinami (ó, jak aktuální). Jednoznačně nejlepší dílo, které jsem měl letos v ruce.


Měj jsem ještě povinnou ruštinu, tedy vím o dílu Записки охотника již opravdu hodně dlouho. Dosud jsem ji ale nečetl, asi i proto, že jsem si z tehdejší politické situace nepřinesl právě oblibu v ruských produktech (a dnes to není o mnoho lepší). Ani nevím proč, ale sáhl jsem po této knize nyní a nelituji. Není to sice supermoderní pecka, ale čte se dobře a děj příjemně plyne. O Turgeněvovi jsme se učili, že uměl střídmými prostředky charakterizovat i velmi složité postavy, a musím to potvrdit. A ještě bych k tomu přidal, že umí skvěle mísit poetiku a krutost prostředí a doby.


Celou dobu jsem byl z knížky nadšen. Jak zápletkou, tak nejistotou, kdo je vlastně pachatel. Ale konec byl pro mě daleko méně překvapivý, než bych si býval přál.


Vzorové dílo postmoderny se všemi jejími prvky. Iluze dobového svědectví, vzdělávací hodnota, polemiky atd. Kdo po shlédnutí filmu čeká historickou detektivku, dost se natrápí, protože v knize je opravdu hodně velmi složitých pasáží těžkých na přemýšlení. Dotýkají se velké řady témat a upřímně, některé mě bavily více a některé dost málo. Ale fantazie autorova i jeho schopnost ji zpracovat je obdivuhodná.


Začátek byl trochu obtížný. Musel jsem se přemlouvat, abych ještě chvíli vydržel diskuse s Václavem IV. V druhé půli se ale příběh rozběhl a dostal spád. Hynek je sice trochu jako Rambo XV. století, ale nakonec, proč ne...


Absence známých autorčiných postav byla pro mě příjemným uvolněním. Zajímavé mi připadlo i pojetí hlavního hrdiny, který byl vlastně jen pozorovatelem a do vyšetřování se zapojoval víceméně z donucení. A ještě bych poznamenal, že počet mrtvol udržela autorka docela nízký, ačkoli v rodině, kde se příběh odehrává, byli na zabití téměř všichni.


Autor samozřejmě napsal i lepší kusy, ale mně se líbilo i toto dílo. Chvílemi sice chyběl spád děje, ale napětí tam bylo. A klasický Crichtonův filosofický přesah tam bylo možno nalézt rovněž. Až mě skoro mrzí, že ostatní recenze jsou tak kritické.


V sérii knížek o Oldřichovi a jeho partě bych tento díl zařadil mezi ty nejlepší. Zápletka byla dobrá, rozluštění (při troše dobré vůle) také logické a děj měl spád i napětí. Postavy, na rozdíl od jiných dílů, nebyly tak vyhraněné, což bylo jednoznačně ku prospěchu.


Té knížce rozhodně nelze upřít humor a zábavnost. Připadala mi ve svých retrospektivách tak trochu jako Forrest Gump. Ale ke konci jsem se již bavil méně a opakovaná šablona mi přestala připadat vtipná.


Dobře namíchaná sbírka, kde protivník Douga Selbyho nejprve vstupuje na scénu, pak na ní působí a následně – kdo ví... Jde o typické gardnerovské detektivky se souboji v soudním prostředí. Dobře vymyšlené a vygradované. Jeho hlavní hrdinové jsou dost neomylní, ale ne tak moc, abych je nemohl mít rád.
