willy9203 komentáře u knih
Jako všechno od Forsytha je příběh napínavý, psaný s maximální erudicí a orientací v problému a s přesahem. Zaujal mě termín "dva zhýčkané slabošské kontinenty", kterým autor očastoval Evropu a Severní Ameriku a který považuji za velice trefný. Ale nechci prozradit příliš. Přečtěte si to, je to prima.
Velmi zasvěcený popis historických událostí či postav i fungování legií. Příběh je také povedený, jen mi občas připadal zbytečně zdlouhavý.
Skvěle napsaná detektivka. Už jsem si myslel, že je vše vyřešeno, a divil se, co se bude dít dál, když je přede mnou ještě tolik stránek. Ale najednou bylo zase co vyšetřovat.
Po poněkud vlažnějším začátku dostal děj spád, který vyvrcholil na posledních pár stránkách. Skvěle vymyšleno a skvěle napsáno.
Ač to na první pohled není zřejmé, ta knížka je hodně filosofická. Nevím, jak to zamýšlel pan London, ale na mě působily jednotlivé příběhy jako nosné prvky pro zamyšlení zabalené do poměrně drsných příběhů. Určitě stojí za přečtení.
Povídky o lidských vztazích, které vám určitě náladu nezvednou. Některé mi připadaly dost o ničem, ale některé byly docela povedené. Jen si pak připravte míč na trudnomyslnost.
Trochu mě zarazilo, že autor na začátku prohlásil, že nesouhlasí s tím, že pro budoucnost existují převážně pesimistické scénáře, ale ty jeho zrovna optimismem neoplývaly. Jako materiál pro zamyšlení je ta knížka skvělá. Člověk nemusí se vším souhlasit, ale to neznamená, že problémy neexistují.
Postavy byly dost černobílé a děj se dal poměrně předvídat, a to nemluvím o výsledku bitvy. Ale i tak mě autor udržel v určitém napětí, tak jsem mu to odpustil. Popisy reálií a historických souvislostí byl naproti tomu velmi dobrý a lépe zapamatovatelný než z učebnice.
Přidávám se k těm, kterým se film líbil více než knížka. Dle mého to bylo jednak skvělou režií, ale také hereckými výkony. Magda Vašáryová dala paní sládkové trochu jinou fazónu, protože knižní předloha musela být trochu řachlá.
Detektivka s typickým současným klišé - hlavní postavou je vyšetřovatelka, která je sice možná geniální, ale zároveň totálně řachlá. Příběh sám je sice napínavý, ale neuvěřitelně překombinovaný. Osobně jsem čekal více.
Skvělé povídky. Ani mi nevadilo, když jsem u některých tušil rozuzlení předem. Rozhodně jim nechybí napětí a rozmanitost.
Na příběh o lásce měla ta knížka značné napětí, i když ke konci jako by trochu ztrácela grády. Co bych ale chtěl vyzdvihnout nejvýše, jak to jde, je přednes Borise Rösnera, v jehož podání jsem konzumoval toto dílo jako audioknihu. To byl absolutní koncert.
Doplněk názvu (úchvatný i úděsný příběh lidstva) docela sedí. Z člověka je v této knize naháč nahatý, že nahatější být nemůže a Harari bez jakéhokoli přikrašlování popisuje nejen to, že člověk je vlastně stále jen zviřátko, ale také to, jak je vlastně pro lidstvo dnešní doba problematická. Vlastně si uvědomuji, že ta knížka je tak dokonalá, že ji ani pořádně neumím ohodnotit.
Zápletka poměrně netradiční a pasáže s inspektorem Linnou splňovaly, co od detektivky čekáte. Ale v polovině byla pasáž, která sice souvisela s případem, ale nějak mě nudila. Chvílemi mi také připadalo, že se postavy chovají nějak nesmyslně.
Kritika označuje dílo za největší román poslední doby a já v tom případě označuji poslední dobu jako opravdu velký úlet. Hlavní hrdina Oskar je divný, střídání ich-formy s třetí osobou je divné, styl psaní je divný a nakonec i doba, ve které se děj odehrává, byla také divná. Jedna z knih, u kterých jsem se hodně těšil na konec.
Námět dobrý, zápletka zajímavá, napínavý průběh. Klasické brownovské prvky, které slibují velkou zábavu. Ale konec mi připadal jednak trochu jako nastavovaná kaše a to hledané heslo (snad to nikdo nebude brát jako spoiler) - to, co trvalo nejlepším americkým mozkům celou věčnost, bylo první, co mě napadlo (tím nechci říct, že bych byl lepší než ty mozky, ale že se to Danovi moc nepovedlo).
Roalda Dahla mám moc rád, ale z této knížky jsem poněkud rozpačitý. Měla by být určena pro děti a je psána i dětskou formou, ale obsah je pro děti hodně drsný. Pro dospělé je to zase moc dětinské.
Forsythovský styl, ve kterém je dokumentárním způsobem nejprve nastíněna skutečnost a do ní posléze zasazen vymyšlený příběh, působí neskutečně autenticky. Autor navíc dokáže přesně najít míru, aby čtenáře nezahltil daty, a děj má spád a napětí.
Jestli jste neměli k Leonardovi vyhraněný vztah, po přečtení této knížky ho budete milovat. Až dosud se mi pod jménem da Vinci vybavil vždy zadumaný stařec (tak trochu magor), ale Walter Isaacson ho pro mě dokonale polidštil. Skvěle zpracovaný dokument.
Pro člověka, který uznává profesionalitu, je zajímavé, jak dělí svůj obdiv mezi Šakala a komisaře Lebela. Ale vlastně v obou případech to uznání patří panu Forsythovi, který to tak skvěle promyslel. Poslouchal jsem jako audioknihu skvěle namluvenou Otakarem Brouskem ml. a moc mě pobavilo, že pro nejnesympatičtější postavu zvolil hlas jednoho exprezidenta.