woodward komentáře u knih
Ruská literatura spíš není můj šálek čaje. Až na pár výjimek. Vedle Puškinových básní a Kapitánské dcerky a Tolstého Vojny a míru k nim docela určitě patří Prišvinovy zvláštně zasněné povídky o lese a lovu. Nevím, je-li ta kniha vůbec v Česku k mání, ale docela rád bych ji měl. Ta moje, kterou jsem našel kdysi dávno pod stromečkem, nenávratně zmizela v hlubinách času.
Kovbojka jako vyšitá. Někdy prostě člověk cítí, že je čas na pokleslý žánr, a je pak dobře mít po ruce třeba právě Maxe Branda.
Líbí se mi obsah, kde jsou vyjmenovány i "povídky, které by byly v této knize, kdyby je autor napsal". A nejvíc mě dostala povídka o příšerné obci Brtajbly, kde pode statistik je nejzdravější podnebí, jenže...
Arthura Upfielda mám moc rád už proto, že jeho knihy jsou v podstatě velkým průvodcem po Austrálii. Dočetl jsem se někde, že svého času vedl dokonce výpravu geografů do pouště, aby ohledali a popsali místo dopadu velkého meteoritu (to místo později využil v románu Vůle kmene, který u nás pokud vím vyšel jenom slovensky).
Bony je zábavný, zápletky a řešení záhad mají logiku, všechny ty příběhy čtu hrozně rád, ale jak říkám, hlavní roli všude hraje australská příroda a rozličné způsoby života lidí, kteří v ní žijí a jsou s ní nějak spjatí, hlavně skrze svá povolání. Chovatelé dobytka, letci, dřevaři, prospektoři, ti všichni se tak či onak musí popasovat se zvláštnostmi a někdy nebezpečnými úskoky buše, pouští, pastvin a hor v australském vnitrozemí. Tohle všechno pan Upfied důkladně a důvěrně zná, a jeho Napoleon Bonaparte nás ve svých příbězích uvádí do dalších a dalších krajů té podivuhodné země. Dávám pět hvězd za všechny zde uvedené Upfieldovy detektivky i za ty, které se na tyto stránky ještě nedostaly.
To podstatné jsem řekl už v komentáři ke společenství prstenu. Dodám jen tolik, že druhý díl PP, zejména třetí kniha o válce v Rohanu je moje vůbec nejoblíbenější část celého Tolkienova díla.
Vcelku svěží anglická detektivní klasika; tři příběhy z přelomu století, tedy prakticky současné, bez potoků krve a bez přehnaného malování světa načerno. Možná proto je přečetlo tak málo uživatelů...
Překlad je děsnej, a je to škoda. Ale příběhy i background doby, do níž jsou Jensenovy detektivky zasazené, včetně autorových vysvětlujících komentářů o skutečném historickém pozadí - to je opravdu kvalita. Už se těším na třetí knihu.
Není to špatná detektivka, ale souhlasím se Sienou, že pokud jde o vyjadřovací prostředky dalo se z takového materiálu vytěžit víc - otázkou je, jak dalece za to může autor nebo překladatel. Samotný příběh je postavený zajímavě, postavy obou protagonistů jsou propracované, dobře ukotvené v reáliích své doby. A je to rozhodně zajímavé období, leccos jsem se dověděl. Autor ví o čem píše a je to znát.
Ngaio Marshová si z nás občas střílí; viktoriánské postoje farářů, starých, všetečných dam a venkovských šlechticů působí dojmem místy až přehnaně dokonalých karikatur. Nejvíc mě potěšilo, že inspektor Alleyn přechovává v aktovce "pohotovostní láhev" pro případ, že by některý svědek, zdrcený jeho výslechem, potřeboval kapku životabudiče. Prostě dokonalý gentleman! :D
Pánové Hodek a Hais (jakož i Webster a Google) mi věrně stáli po boku v mnoha překladatelských bitvách. Budiž jim čest a chvála.
Je to dost poučné čtení. Jednak se člověk dozví, jak to tenkrát bylo, když první světová válka připravovala rozpad Osmanské říše a následné dělení jejího dědictví, a díky tomu porozumí spoustě věcí, které přišly mnohem později. A jednak celý ten příběh o "probuzení Arabů" vypráví vcelku bezelstně člověk, vědec, jedinec hodně odtržený od světa, který se vrhl po hlavě do plnění úkolu, jehož možné politické souvislosti a důsledky tušil jenom velmi mlhavě. A o tom, jak se taková politika dělá doopravdy, neměl ani tušení. Stojí to za přečtení. Ovšem překlad je spíš slabší.
Tento autor je klasikem hned několika podžánrů dobrodružné literatury mj, i díky této nezapomenutelné středověké rytířské romanci, plné intrik, válčení a řinčící zbroje. A aby ta zamilovaná limonáda nebyla přeslazená, vřadil oba hrdiny do tábora největšího z padouchů světové literatury.
"Korouhev vévody z Gloucesteru už byla rozvinuta a vlála před opatstvím, obklopena houští kopí. A za ní, v kruhu rytířů v ocelovém brnění, jel statečný ctižádostivý hrbáč krutého srdce, aby jen na chvíli se stal králem, a za ten krátký čas se pokryl věčnou hanbou."
Jak to bylo s Dickem a Jane po bitvě u Bosworthu se už asi nedozvíme.
ad qwill: Nevěřím svým očím. Tuto knihu jsem i já vyhrál v rozhlasové soutěži; pokud si vzpomínám, byla to soutěž v nedělním pořadu Zrcadlo kultury. Jestliže souhlasí zde uvedené datum vydání, muselo to být v roce 1963, určitě ne později. Kolikpak nás ještě tenkrát vyhrálo? Ozvěte se!
Měl jsem tu knížku rád, přelouskal jsem ji mnohokrát a spoustu jsem se v ní dověděl. Bohužel, během dlouhých desetiletí někam zapadla a už ji nemám.
Těch dílů bylo pět a autorka by měla být stíhána za zneužívání dětských duší.
Pěkný hrdinský příběh ze starého Japonska a docela hezky napsaný; škoda, že jsou v něm patrné chyby překladu. Ovšem vzhledem k tomu, že je to vlastně jakási "autentická legenda" musím souhlasit s tím, jak se píše v jednom níže uvedeném komentáři, že bych si to rád přečetl v podání japonského autora.
Caroline Grahamová je jednou ze zástupu zoufalých obdivovatelek nesmrtelné paní Agathy. Obdivují Agathu Christie, protože jako autorka detektivek byla skvělá. Zoufalé jsou proto, že psát tak dobře jako ona neumějí a nikdy to umět nebudou.
Caroline Grahamová své detektivky zahajuje náhledem do venkovského života; zaplaví čtenáře spoustou běžných každodenností a banálních řečí - očividně proto, že podobný úvod mívají i mnohé detektivní příběhy velikého vzoru, paní A. Jenže zatímco Hercule Poirot nebo slečna Marplová tuhle snůšku nezáživných informací beze zbytku využijí k logické konstrukci - či spíš rekonstrukci toho, co se událo a k odhalení pachatele, příběhy Caroline Grahamové jsou s logikou na štíru a oplývají balastem, který při pátrání po vrahovi nemá nejmenší důležitost.
Příběhy o šéfinspektoru Barnabym jsou výjimkou potvrzující pravidlo: Televizní seriál natočený podle předloh C. Grahamové svou kvalitou předstihl literární předlohu o mnoho koňských délek, což se stává opravdu málokdy. Dávám jednu hvězdu za to, že tahle nešťastná literární série dala vzniknout vcelku povedenému dílu televiznímu.
Je to poučná kniha a pro každého, kdo ji četl za starých zlých časů, kdy světýlko na konci tunelu bylo ještě v nedohlednu, byla též velmi deprimující.
Já bych toho parchanta mrňavýho zabil!. Ale jinak je to nádherný vyprávění a Bartimeus nemá chybu. Pět hvězd a těším se na další díly.
Pěkná detektivka, i když překlad je odfláknutej, ale za to autor nemůže.
Lodní smyčku umím uvázat dodnes, ale rozdělat oheň třecími dřívky se mi nikdy nepovedlo.